V tomto článku se pokusím rozebrat vnitřní protiklady jednotlivých aktérů ozbrojeného konfliktu. Právě těch protikladů uvnitř států, které pak vyústily v ozbrojený konflikt. Existovala možnost nevytvářet některým protikladům podmínky pro jejich růst. To mohlo zabránit rozporům mezi státy přerůst do ozbrojeného konfliktu.

Protiklady v Ukrajině

V letech 1990 – 1991 se souhlasem Borise Jelcina prezidenta RSFR, vznikala nezávislá Ukrajina.  Kromě vyhlášení samostatnosti bylo vyhlášení odklonu od budování socialismu s jeho centrálně plánovanou ekonomikou, vedoucí úlohou komunistické strany a ideologii marxismu-leninismu. Pro mnoho lidí tak byl odstraněn protiklad mezi jejich subjektivními ambicemi být bohatý a přesně určenou rolí i postavením v centrálně plánovaném hospodářství. Pro některé se nová doba stala příležitostí k získání obrovského bohatství a moci, pro jiné nastaly velmi těžké časy. Podařilo se sice odstranit drobnou mafii z ulic, velká se však uchytila v nejvyšších patrech moci. Korupce se stala systémovým prvkem řízení společnosti. Kdysi nejvyspělejší průmyslová základna Sovětského svazu se nerozvíjela, spíše chřadla. Za to rostly paláce, luxusní hotely a koníčky nové aristokracie. Viděl jsem plakat stařenky nad svou bídou, potom co roky pracovali ve prospěch Ukrajiny.

Narůstá touha po vlastním sebeurčení, jiném, než je být součástí už neexistujícího Sovětského svazu. Historie lidu mezi Osmanskou říší, Polskem a Ruskem je dlouhá, ale Ukrajina nikdy neexistovala jako samostatný stát. Vznikla až v roce 1922 jako Ukrajinská SSR, která byla součástí SSSR.  V přepisovaných dějinách hledajících identitu ukrajinského národa, se historie let 1922 až 1990 nehodila. Tradice Kyjevské Rusi se už podle názvu nehodí. Chmelnický je moc daleká historie, a ještě se spojil s Ruskem. Je tady však Stepan Bandera a jeho nacionalistické hnutí. Bojoval proti Rusům, Polákům, Židům, Maďarům. Byl i v německém vězení, a dokonce i v koncentračním táboře Sachsenhausen jako prominentní vězeň. Bojoval za Ukrajinu, a to se stalo na začátku XXI. století tou nejvyšší hodnotou. Tak vysokou, že bylo dovoleno abstrahovat od jeho spojení i s německými fašisty, řádění SS divize Galicie ve Volyňské oblasti masově páchající neskutečné ukrutnosti. Přepsaná historie oslavuje jeho nacionální stránku a vynaložené úsilí boje za samostatnost Ukrajiny. Nacionalistické cítění části populace prosazuje Stepana Banderu jako národního hrdinu a nutí přijmout toto ideové stanovisko ostatními spoluobčany. Přesto se jiná část občanů vzpírá. Kdo nesouhlasí se psaním oslavných knih, učebnic, pojmenováváním ulic, náměstí, stavěním soch, je špatný Ukrajinec, nebo žádný Ukrajinec. Nebýt Ukrajincem na Ukrajině, i když se tam narodil a celý život tam žil, ohrožuje v tržní ekonomice vlastní existenci. Nejdříve se špatně cítí v kyselých pohledech, pak nemá příjem, a nakonec se ocitne i v politické nemilosti.

Po střelbě na Náměstí nezávislosti a odstoupení prezidenta Janukoviče přijali poslanci pod nátlakem nacionalistická rozhodnutí. Důsledné přerušení vztahů s Ruskem a zákaz ruštiny na území Ukrajiny. Toto zákonné opatření způsobilo protiakci na Krymu, též v Luhanské a v Doněcké oblasti. Posílení moci bataliónů Azov, Pravého sektoru a dalších vyhraněných nacionalistů, ozdobených svastikami, jenom utvrdilo odpůrce ukrajinského nacionalismu ve výše uvedených oblastech. Krym byl vyřešen mírovou cestou. V dalších oblastech vyhlásili odpůrci samostatnost Donecké republiky a Luhanské republiky. Kyjev zareagoval silou a vyslal k potlačení rebelů vojenské jednotky, mezi nimi i krajně pravicové jednotky Azov a Pravý sektor [1]. Dlouhý mír po necelých sedmdesáti letech se zvrátil v občanskou válku. Někdo v zámoří ucítil příležitost zničit, nebo aspoň oslabit Rusko. Taková příležitost se každý den nenaskytne. Ostatně, stálo to mocnost USA nějakou tu miliardu dolarů.

Protiklady v Rusku

Silným impulsem byla touha obyvatelstva po spotřebním zboží ze západu. Státy Varšavské smlouvy totiž věnovaly enormní pozornost základům ekonomiky (energie, distribuční energetické sítě, těžba uhlí, ropy, plynu, stavba elektráren, výroba cementu, ocelí, strojů, lokomotiv, zbraní atd.) a méně prostředků vynakládaly na výrobu spotřebního zboží. Jak vedení socialistických států, tak i jejich občané očekávali změnu k lepšímu. Změny přišly v letech 1989 až 1991. Varšavská smlouva zanikla a zanikl i Sovětský svaz.

Postupně sílil odpor části občanů ke ztrátě suverenity a k proměně velmoci v závislou kolonii, uspokojující západ dodávkou levných surovin. Tato část občanů pracovala a musela žít velmi skromně doma v Rusku. Proti nim stáli oligarchové, kteří drancovali ruské suroviny, vyváželi je levně do zahraničí, a ještě u toho nechutně bohatli. A co víc, bydleli a vzdělávali své potomky na vysněném západě. Příchodem V. V. Putina do pozice prezidenta začaly proměny, které měly za cíl zastavit úpadek Ruska, postupně posilovat jeho suverenitu, prestiž a význam na mezinárodně politické scéně. Úspěšnost jeho politiky na domácí půdě i v zahraničí závisela na podpoře voličů a podpora voličů závisela na jeho politické a ekonomické úspěšnosti. Jeden protiklad existoval skrze ten druhý. Společně snižují koloniální charakter Ruska po roce 1990 a naopak posilují jeho suverénní vystupování v mezinárodněpolitických vztazích i svrchovanost na svém historickém území.

Vztah vnitřních protikladů a protikladů mezi státy

Spor u východních hranic Ukrajiny přesáhl lokální rozměr. Vývoj kolem Krymu, Luhanské republiky a Doněcké republiky vytvořil západu příležitost oslabit vzpírající se Rusko. Minské dohody sice mohly válce zabránit. Západ to však viděl jinak. Karty byly rozdány a šance na vítězství byla lákavá. Minské dohody měly posloužit k vyzbrojení ukrajinských vojsk pro válku. Ruské ozbrojené síly také nespaly. Zapracovaly na dozbrojení. S vědomím nemožnosti konkurovat počtem, věnovaly značné úsilí vyvinutí kvalitativně nových zbraňových systémů (S 400, S 500, Poseidon, Burevestnik, Zirkon, Kinžal, Sarmat, ponorky Borej, rakety Bulava a další). Uvedené zbraňové systémy měly zabránit vojenskému vlivu USA na rodící se konflikty blízko ruských hranic s bývalými státy Sovětského svazu, hlavně u západní hranice Ruské federace. (Pozn.: vedle rizika vzniku války s Ukrajinou bylo nebezpečí vzniku války s Běloruskem, pokud by se podařilo odstranit Alexandra Lukašenka a dosadit západu nakloněného prezidenta Běloruska).

Posílení strategického odstrašování Ruska podnítilo ještě větší touhu západu Rusko oslabit. Protiklady se podmiňují, reprodukují a zprostředkovávají. Jeden existuje prostřednictvím toho druhého. Společně mohou růst, nebo mohou také ztrácet na velikosti a síle. Závisí to na podmínkách, které jsou pro ně vhodné, nebo nevhodné. Pro dvě strany války je možné vytvářet, nebo omezovat vhodné podmínky. Co myslíte? Je krmení války dalšími a dalšími zbraněmi pro válku vhodné, nebo nevhodné? Experti mainstreamu a řada politologů našich vysokých škol nemá myšlení v souladu se zákonem jednoty a boje protikladů. Důsledkem je podpora ničení dvou slovanských národů.