A bavili se, jak jinak, především o válce.

Tento krok, tedy setkání vlád Česka a Ukrajiny, je samozřejmě krokem symbolickým a marketingovým, který má povzbudit morálku jak představitelů Ukrajiny, tak ukrajinského obyvatelstva, které má momentálně pochopitelně jiné starosti nežli jsou finesy zahraniční politiky. Podle informací zveřejněných v českém denním tisku mají vlády jednat mj. o obnově, resp. podílu českých firem na obnově Ukrajiny. A samozřejmě také o zbrojařské iniciativě české vlády, která zajišťuje dělostřelecké náboje pro ukrajinskou armádu. Do konce tohoto roku jich má být dodáno 500 tisíc. Momentálně je jich dodáno již prvních 50 tisíc. Samozřejmě, že ruské fabriky na náboje a také severokorejské výrobní kapacity pracující pro Rusko chrlí podstatně větší počty munice. Je opravdu zvláštní, že Rusko, které řada publicistických blbečků definuje stálé jako hospodářsky polozaostalou zemi, dokázalo zmobilizovat svůj válečný průmysl tak, že překonává v tomto směru Západ. Málo platné, ruská ekonomika je podle údajů Světové banky, pokud jde o objem HDP podle parity kupní síly, na 5. místě na světě. Zhruba na úrovni ekonomiky japonské a německé. I tohoto momentu si měli plánovači NATO všimnout, když se pouštěli do konfrontace s Ruskem a když v této vojenské konfrontaci stále ještě ochotně pokračují.

V živé paměti českých občanů jistě jsou příkré odsudky mírových iniciativ maďarského premiéra Orbána z počátku tohoto měsíce, když navštívil postupně Kyjev, Moskvu a Peking, aby otevřel dveře mírovým jednáním. O tato mírová jednání Evropská unie, resp. její nezodpovědní představitelé, kteří se nyní rvou ve Štrasburku o koryta, ovšem nemá zájem.

Česká vláda se také pochlubila, za kolik že peněz dodala Ukrajině nejrůznější zbraně a válečný materiál. Za necelé 2,5 roku konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou se jedná o nezanedbatelnou částku 6,75 mld. korun. Tato částka by mohla pochopitelně být využita racionálnějším způsobem ve prospěch českého obyvatelstva.

V současné době žije v Česku více méně natrvalo 350 tisíc Ukrajinců. Velká část z nich již pracuje a nepochybně velká část z nich u nás najde druhý domov. Proč se vracet do země, která je rozbitá na cimpr campr a jejíž budoucnost ani po uzavření mírové smlouvy s Ruskem v budoucnu nevypadá příliš perspektivně. Z tohoto hlediska jsou bláboly o účasti českých firem na obnově Ukrajiny opravdu jen a jen čirými bláboly. Neboť je především potřeba ujasnit, kdo to všechno zaplatí. Představa, že válečné škody bude platit Rusko, které poněkud neprozřetelně umístilo zhruba 300 miliard dolarů svých devizových rezerv ve finančních institucích na Západě, je lichá. Například Saúdové již pohrozili, že pokud by snad Rusku byly zabaveny tyto finanční prostředky, přistoupí Saúdové k zatím blíže nespecifikovaným opatřením, která budou pro Západ nepříjemná. Umím si například představit, že Saúdská Arábie a některé další arabské státy blízké Rusku by mohly stáhnout své devizové rezervy, které mají v západních finančních institucích, což by samozřejmě mohlo vést ve finančním systému Západu k velkým komplikacím.

Takže lze očekávat, že tyto výdaje na obnovu Ukrajiny budou financovány členskými státy EU, včetně Česka a také těmi zhruba patnácti dalšími státy mimo EU, které Ukrajinu v jejím válečném úsilí aktivně podporují. Na prvním místě se Spojenými státy. Jiná věc je, jak se na věc bude dívat presumptivní staronový americký prezident Donald Trump, jehož politické akcie na znovuzvolení prezidentem Spojených států po nezdařeném atentátu na něj prudce vzrostly.