Je to téměř kouzlo nechtěného - mnohé nasvědčuje tomu, že se nám vládne z Jeruzaléma dnes a denně, jenže poukazovat na to se jaksi nesluší. Těším se proto, že alespoň ty dva dny v létě to budou moci všichni, kterým to vadí, říci nahlas a nikdo proti tomu nebude moci říci ani popel: vládne se nám z Jeruzaléma, což je minimálně divné.

Jenže divné to přijde akorát nám, kteří se nepohybujeme ve vysokých politických kruzích, nejsme nikým vydíráni a řídíme se vlastním rozumem. To Petr Nečas evidentně nedělá, zřejmě nemůže. Soudný člověk by něco takového odmítnul, ale Petr Nečas s tím vším mlčky souhlasí a že se odebírá se svým kabinetem zasedat do Izraele, mu nikterak divné nepřijde, jinak by se tím novinářům nechlubil. Jeden se až diví, jak člověk může z politiky zmagořit a ztratit schopnost zdravého úsudku.

Můžeme se také vcelku logicky ptát, proč se tak děje. Vyhrožuje nám někdo, abychom se takto bratřili? Co máme z takové soudružské družby se snad nejnenáviděnějším státem na světě? (Polovina obyvatel EU považuje Izrael a Severní Koreu za největší hrozbu pro mír na světě. Podle jiného, českého, průzkumu by dvěma z pěti Čechům vadilo mít za souseda Izraelce a Izraelce jako rodinného příslušníka by nechtělo až 60 procent dotazovaných). Můžeme vůbec odmítnout, když si Benjamin Netanjahu přeje, aby naše země byly propojeny takřka hmatatelnou pupeční šňůrou? A co by se nám stalo, kdybychom řekli ´ne´? Vydírá snad někdo Petra Nečase, aby hazardoval s bezpečností této země, když z ní dělá nedobrovolného spojence blízkovýchodního agresora?

Nejspíše ano. Nejspíše nás někdo vydírá a nejsme v tom sami. Německo odvádí jako tribut Izraeli jaderné ponorky, tam o tom vědí také své. Odvádět ponorky není asi žádná legrace, hádám, že to bude dost drahé, ale Němci raději drží ústa a poslušně ponorky platí, staví a předávají. Dobře totiž vědí, co by se stalo, kdyby je neodváděli.

Jenže možná lépe odvádět ponorky, než být součástí plánu na Stát Izrael verze 2.0, který se zřejmě chystá na území České republiky, protože asi nic menšího se na podobných schůzkách dohadovat nemůže.

Pro pořádek si shrňme, jaká dosud proběhla jednání mezi nejvyššími představiteli České republiky a Izraele za poslední dva až tři roky. Myslím, že to je užitečné, protože člověk má sklony zapomínat a ministerstvo zahraničí toho zneužívá, když nám tvrdí, že letošní letní společné jednání vlád bude teprve druhé svého druhu.

Počítejte se mnou:

Duben 2011 - izraelský premiér Netanjahu poprvé v Praze, oznamuje, že by chtěl ze společných jednání vlád obou zemí učinit tradici
Září 2011 - český premiér Petr Nečas s několika ministry letí do Izraele, společné jednání obou vlád v Jeruzalémě (první)
Listopad 2011 - izraelský vicepremiér Moše Jaalon v ČR jedná se svým českým protějškem Karlem Schwarzenbergem
Leden 2012 - vicepremiér Karel Schwarzenberg odlétá na čtyři dny do Izraele
Květen 2012 - izraelský premiér Benjamin Netanjahu a polovina jeho ministrů v Praze, společné jednání s českou vládou (druhé)
Květen 2012 - předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová vede delegaci poslanců do Izraele
Listopad 2012 - z bezpečnostních důvodů byla zrušena návštěva prezidenta Václava Klause v Izraeli
Prosinec 2012 - izraelský premiér Netanjahu přijíždí potřetí do Prahy, děkuje Nečasovi za to, že ČR jako jediná země v Evropě hlasovala podle izraelských notiček, přítomni další ministři Izraele a ČR, tedy třetí společné jednání vlád
Květen 2013 - vicepremiér Karel Schwarzenberg odlétá na dva dny do Izraele
Léto 2013 - plánováno společné jednání české a izraelské vlády v Jeruzalémě (tedy: čtvrté)
Říjen 2013 - plánována cesta prezidenta Miloše Zemana do Izraele

Mám takové neblahé tušení, že to, co se na takových schůzkách domlouvá, nás všechny bude stát zatraceně draho.

Rozhodně dráž, než nějaké jaderné ponorky...