Pokud si na soukromou penzi přispíváte podprůměrně, vláda vám příspěvek naopak sníží. Např. pokud si platíte 200 korun měsíčně, místo nynějšího státního příspěvku 120 korun měsíčně (1440 ročně) dostanete nula.
Na vládní reformě dobrovolného penzijního připojištění jsou zarážející dvě věci:
1) Zarážející je jednak samotné zvyšování dotací vládou, která sama sebe nazvala vládou rozpočtové odpovědnosti. Pokud vláda bude pěti milionům lidí platit k penzijnímu spoření dotaci v průměru 200 Kč měsíčně, bude to státní rozpočet stát ročně 12 miliard. Samozřejmě na dluh, protože tato vláda hospodaří už tak s deficitem 130 miliard korun.
2) Druhým zarážejícím faktem je zvyšování dotací bohatým a snižování dotací chudým. Je to nespravedlivé. Pro mnoho lidí je komplikované dávat si stranou přes tisíc korun měsíčně. Proč by měl být ten, kdo má nižší příjmy – a chce si spořit na důchod – znevýhodněn?
Nevolám – s cílem zajistit spravedlnost v soukromém penzijním spoření – po zvyšování dotací chudým. Volám po kompletním zrušení dotací k penzijnímu spoření. Dostávat by je neměli ani bohatí ani chudí.
Chceme nižší daně, ne vyšší dotace
Chápu, že mnoho lidí je za ty dotace rádo. Ale proč?
Lidé si říkají – už tak platím na daních hodně peněz, tak mám aspoň něco zpátky. Lepší by ale bylo daně rovnou snížit (nebo snížit státní zadlužování), to je snad jasné.
Lidé také vědí, že výnosy z penzijního spoření sotva pokrývají růst cen. Jsme proto rádi, že nám ty dotace aspoň trošku kompenzují ztrátu kupní síly. Řekněmě, že spoříte 1000 korun měsíčně. Pokud vám ročně inflace ukousne z naspořené částky jedno procento (např. když výnos fondu je 2 % a ceny rostou o 3 %), z 12 tisíc korun naspořených za rok si koupíte za 40 let o třetinu méně než za 10 tisíc dnes. Jinými slovy, koupíte si za to, co za 8 tisíc dneska. Za celou dobu spoření tak v podstatě přijdete ve prospěch vlády cca o sto tisíc. (Ano, je to tak.) Než chtít inflaci kompenzovat státní dotací, nebylo by lepší chtít ukončit zdražování? Bylo.
Chci, aby vláda přestala dotovat penzijní spoření. Aby ho přestala dotovat jak bohatým tak chudým a současně chci, aby vláda díky takto ušetřeným 12 miliardám omezila zadlužování státu a snížila daně. Peníze nám zůstanou v našich kapsách, sníží se nesmyslné a drahé státní přerozdělování.
Za druhé chci, aby vláda přestala věci zdražovat, aby spořivost nebyla trestána poklesem kupní síly peněz. Chci, aby vláda zrušila povinné přimíchávání biopaliv do benzínu a cenové přirážky k solární a větrné elektřině, aby přestala zvyšovat DPH a další daně a aby centrální banka dodržovala, co jí ukládá ústava: aby dbala na stálost cenové hladiny.
Pak přestane být penzijního spoření ztrátové a bude jako doplňkové "myslení na zadní kolečka" mít smysl i bez vládních dotací a daňových úlev.
Petr Mach