Zcela proti zájmům a přáním obyvatel území, na kterém mí vzniknout, v rozporu s názory odborné lesnické veřejnosti, přes věcnou kritiku asociací obcí a měst či expertů na legislativu.

Pouze v zájmu zelené lobby napojené na současné lidovecké vedení Ministerstva životního prostředí.

Hnutí SPD je jedinou relevantní politickou silou, která proti tomuto návrhu tvrdě bojuje od první chvíle, kdy spatřil světlo světa. V Poslanecké sněmovně i v Zastupitelstvu Středočeského kraje, které se touto otázkou na po našem úspěšném tlaku zabývalo na svém posledním (lednovém) zasedání.

Naše zásadní námitky a pochybnosti se týkají jak samotného obsahu návrhu, tak i právní čistoty a kvality legislativního procesu jeho vzniku a projednávání.

Ministerstvo životního prostředí a vláda Petra Fialy v rozporu s názory naprosté většiny místních občanů a obecních samospráv prosazuje na části území okresů Rakovník a Beroun zřízení Národního parku Křivoklátsko.

Je to projev absolutní mocenské arogance a centralismu Fialovy vlády a všech vládních politických stran, které se často - a velmi nepravdivě - označují za subjekty příznivě nakloněné obcím a místním samosprávám. 

Pravý opak je pravdou - aneb opět platí ono biblické - „po ovoci poznáte je“.

Na Křivoklátsku nyní existuje (a léta skvěle funguje) Chráněná krajinná oblast, kterou se snaží „zelená“ ochranářská lobby již více než deset let „povýšit“ na národní park. 

Všechny dosavadní vládní reprezentace tomu, i v zájmu místních občanů a křivoklátské přírody, úspěšně odolávaly. Vláda Petra Fialy naopak dala tomuto nebezpečnému záměru opakovaně své požehnání. 

Přes oprávněný nesouhlas drtivé většiny místních občanů, podnikatelů a obcí.

A chce si vznik Národního parku Křivoklátsko prosadí doslova za každou cenu.

Odpor místních občanů proti tomuto vládnímu návrhu je přitom vskutku masivní. Z devětadvaceti obcí, které jsou členskými subjekty Svazku obcí Křivoklátska, se pro zřízení národního parku vyslovily pouze dvě, přičemž v jedné z nich, (v Bratronicích) žije exministr zemědělství, dnes poslanec, Petr Bendl z ODS, který tento záměr prosazuje dlouhodobě. Dvacet sedm obcí je jednoznačně proti.

Stěžejním argumentem proti vzniku Národního parku Křivoklátsko je skutečnost, že většinu jeho území by tvořily lesy zakládané člověkem, tedy místními lesníky, ponejvíce v průběhu 18. století. Původních porostů je v této lokalitě pouze 4,35 %! Nejedná se tudíž o žádnou původní panenskou přírodu zasluhující mimořádný stupeň ochrany a zvláštní zacházení.

Do programového prohlášení vlády vznik tohoto národního parku prosadila TOP 09.  Proč se ale vládní strany rozhodly nyní protlačit tento cíl silou, proti vůli většiny místního obyvatelstva?

Na prvním místě jde jistě o již zmíněný zájem uspokojit zelenou lobby, která je na tuto vládu, na politické strany, které ji tvoří a na lidovci ovládané Ministerstvo životního prostředí těsně navázaná.

V podtextu těchto snah je pak zřejmě i účelová vládní úvaha o tom, že z celostátního pohledu žije na Křivoklátsku příliš málo osob (cca 30 000) na to, aby svým hlasováním ovlivnili volby celostátního či krajského charakteru. A že většinově stejně již nyní volí současné opoziční strany.

Co tedy v případě zřízení Národního parku Křivoklátsko hrozí?

Až na třech čtvrtinách území plánovaného národního parku může být vyhlášena tzv. bezzásahová zóna. Což je varující a nebezpečné, zvláště, když si připomeneme osud šumavských lesů, které nechalo vedení tamějšího národního parku prostřednictvím těchto bezzásahových zón doslova zničit kůrovcem.

Největší změna by tedy v případě zřízení národního parku potkala Křivoklátsko ohledně způsobu hospodaření v lesích. To v současnosti funguje v rámci chráněné krajinné oblasti na základě rozumného kompromisu mezi ochranou přírody a ekonomickými zájmy. 

Lesníci tudíž už nyní musí své záměry a postupy vždy konzultovat s orgány ochrany přírody. V jakémkoli národním parku je pak lesní hospodářství založeno už pouze čistě na libovůli zde vládnoucích ochranářů.

Současný systém hospodaření v křivoklátských lesích navíc daňové poplatníky nic nestojí, kdežto národní park by opakovaně potřeboval nemalé peníze ze státního rozpočtu.

Neexistuje žádná relevantní odborná studie, která by říkala, že na Křivoklátsku nyní dochází ke zhoršování stavu lesních porostů. Naopak, jsou zde studie oceňující postupné zlepšování zdejší dřevinné skladby a snižující se objem jejího poškozování zvěří.

Existence národního parku na jakémkoli území rovněž snižuje kompetence místních samospráv ve prospěch centrální státní moci.

Zřízení národního parku, a to by platilo i pro Křivoklátsko, s sebou také nese nástup masivního organizovaného komerčního turismu s jeho veškerými negativními jevy a dopady, které ovšem ve finále ponesou místní občané a obce. Včetně jejich finančních nákladů.

Jde mj. o násobně vyšší dopravní provoz a pohyb vozidel, o hluk, o nerespektování parkovacích pravidel, o mnohonásobné zvýšení objemu odpadu atd. 

Dá se tedy říci, že v celkovém kontextu znamená zřízení národního parku i zvýšenou zátěž pro okolní přírodu a životní prostředí a zhoršení jejích stavu.

Ale hlavně, Fialova vláda zde postupuje naprosto proti vůli místních občanů, zastupitelů a starostů.
 

„Nemáme republiku, kterou řídí starostové“, říká k tomu pokrytecky ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL), přičemž jindy se on - i další lidovci - zájmy starostů a obcí doslova zaklínají. Když se jim to politicky hodí…

Proti vládnímu záměru vyhlásit na Křivoklátsku se donedávna ostře stavěl i státní podnik Lesy České republiky.

Jeho generální ředitel Dalibor Šafařík v roce 2023 například veřejně prohlásil, že „území Křivoklátska je minimálně posledních 250 let soustavně obhospodařováno lesníky a že jeho stav je v zásadním rozporu s definicí pro vyhlášení národního parku, protože se nejedná se o přirozené a člověkem málo ovlivněné či pozměněné ekosystémy.“.

Uvedl také, že v případě zřízení národního parku hrozí reálné riziko napadení těchto porostů kůrovcem a jejich následné rozvrácení a upozornil i na zvýšené nebezpečí vzniku a šíření požáru.

Vloni 27. února státní podnik Lesy ČR tyto své zásadní námitky vůči vládnímu návrhu stáhl. Ale nikoli proto, že by náhle přestaly platit. Důvod byl politický. Námitky k záměru vyhlášení národního parku Křivoklátsko vzal podnik zpět s odůvodněním, že bere na vědomí politickou dohodu vlády.

Petici proti zřízení Národního parku Křivoklátsko parku, kterou organizovala iniciativa Otevřené Křivoklátsko, podepsalo 11 305 lidí, přičemž obce sdružené ve Svazku obcí Křivoklátska mají celkem cca 15 000 obyvatel. 

Postup Fialovy vlády a ministerstva životního prostředí v otázce vyhlášení Národního parku rovněž obchází řádný legislativní proces, jak konstatují i Svaz měst a obcí České republiky a Sdružení místních samospráv České republiky, podle kterých je zcela nepřijatelné, aby se o vyhlášení Národního parku Křivoklátsko rozhodovalo bez zohlednění názorů místních samospráv a občanů. 

Byla zde navíc stanovena naprosto nedostatečná časová lhůta pro vyjádření se ke stovkám vznesených připomínek, což hraničí s jejich faktickým ignorováním.

Fialova vláda se všechny tyto zásadní výhrady snaží vymlčet a Národní park Křivoklátsko zřídit. Doslova proti všem. Stůj co stůj.

A jsou tu i další argumenty proti vládnímu záměru.

Doslova před pár dny Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost Ministerstva životního prostředí na rozhodnutí Městského soudu ve věci zrušení rozhodnutí ministerstva o námitkách obce Nižbor. 

Obec Nižbor se obrátila na soud s žalobou proti rozhodnutí ministra životního prostředí Petra Hladíka o zamítnutí jejích námitek proti Záměru na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. 

V říjnu 2024 vynesl Městský soud v Praze rozsudek, kterým došlo ke zrušení rozhodnutí Ministerstva životního prostředí a vrácení námitek k dalšímu řízení. Proti tomuto rozhodnutí podalo Ministerstvo životního prostředí kasační stížnost, která byla nyní zamítnuta. 

Stav je nyní takový, že námitky proti Záměru na vyhlášení Národního parku  Křivoklátsko nejsou vypořádány a rozhodnutí o námitkách není v právní moci.

Je tedy zcela legitimní požadovat do vypořádání těchto námitek zastavení projednávání novely, o které teď jednáme.

Další závažnou věcí je skutečnost, že příslušné tzv. zájmové území nesplňuje parametry, které zákon pro národní parky předpokládá. To paradoxně potvrzuje i Závěrečná zpráva z hodnocení dopadů a regulace návrhu zákona (tzv. RIA), která na stránkách 42 až 43 konstatuje, že tyto parametry splňuje pouze 15 % území, i když zákon předpokládá splnění v převážné ploše. 

V novele není řešena problematika požární bezpečnosti, problematika průchodnosti území je pojata naprosto chybně a rovněž i plánované zpřísnění pravidel pro cyklistiku či vodáctví na Křivoklátsku ej bezdůvodné a obtížně akceptovatelné.

Zpráva RIA k návrhu je v některých aspektech docela problematická, neboť neposuzuje variantní řešení ochrany přírody v centrální části Křivoklátska, pouze se omezuje na propagaci vyhlášení národního parku. Který bude daňové poplatníky stát 3 miliardy korun jen za prvních deset let fungování, a to i po započtení výnosů z těžby. 

Vyhlášením Národního parku by také vznikl úřad se 75 až 100 zaměstnanci a s více než 35 automobily, spravující území o rozloze 100 kilometrů čtverečních. Tedy s jedním zaměstnancem na kilometr čtvereční a jedním autem na tři kilometry čtvereční. 

Území, na kterém má být Národní park Křivoklátsko zřízen, nesplňuje parametry, které ukládá zákon o ochraně přírody a krajiny pro vyhlášení národního parku.

Samotné vyhlášení parku pak znamená, že nad územím bude aplikovaná nevhodná forma správy a péče, ve formě bezzásahového režimu. To křivoklátskou krajinu poškodí. 

Lze se důvodně obávat ztráty otevřenosti, průchodnosti a cyklistické průjezdnosti krajiny. Z území “pro přírodu a lidi” se stane stalo pouze „území pro přírodu

Nelze považovat za nic škodlivého, že díky staleté práci místních lesníků není Křivoklátsko divočinou, nýbrž krásnou kulturní krajinou – a naopak, lze považovat za prokázané, že velkoplošná forma ochrany přírody ve formě Chráněné krajinné oblasti je pro toto území nejvhodnější. 

To dokazuje setrvale se zlepšující stav křivoklátské přírody, a to, že za více než čtyřicet let existence Chráněné krajinné oblasti se ochrana přírody stala respektovanou součástí života v regionu a trojúhelník obec-ochranář-hospodář zde dobře funguje.

Častým argumentem pro vyhlášení Národního parku rovněž je, že jeho zvažované území se z 98 % rozkládá na majetcích státu a stát má tedy právo změnit jeho režim ochrany a péče, jak uzná za vhodné. 

Takové tvrzení ale nutně vyvolává docela zásadní otázku: Kdo je vlastně stát? 

Je to jen aktuální vláda nebo vládní většina, je to ministerstvo životního prostředí?

Anebo jsou to i - nebo hlavně - obce a lidé žijící na určitém území, kterého se má týkat jakékoli důležité vládní rozhodnutí?

Má stát právo změnit formu ochrany přírody urřitého území vždy tak, jak uzná za vhodné, anebo má pouze právo o takovou změnu usilovat ve spolupráci s dotčenými obcemi a jejich občany?

Každý občan této země, který chce například přestavět dům, musí předložit sousedům a stavebnímu úřadu konkrétní plány rekonstrukce. Musí získat souhlasná vyjádření mnoha státních organizací. Nestačí, že řekne “nebojte se, já to přestavím citlivě”.  S tím by u úřadů nepochodil.

Záměr na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko je ale přesně takovou „stavbou bez plánovací dokumentace“.

Často z vládních a ministerských úst slýcháme také to, že praktické věci týkající se života v národním parku se vyřeší později vyhláškami.  Že znění těchto vyhlášek budou obce  - a tím pádem i občané -  ovlivňovat díky svému zastoupení v Radě národního parku. 

Už se ale příliš nezmiňuje to, že v této Radě nejsou obce samy, že tam nemají většinu a už vůbec se nemluví o tom, že pokud se Rada nedohodne, rozhoduje pak autoritativně Ministerstvo životního prostředí.

Když se poctivě zamyslíme a zrevidujeme dění kolem vyhlašování Národního parku Křivoklátsko, zjistíme, že jediný, kdo v tomto příběhu chybí, je křivoklátská příroda sama. 

Místo toho, abychom řešili, co konkrétně a kde je potřeba na Křivoklátsku zlepšit, a jak dosáhnout, řešíme založení nového úřadu za stovky milionů korun.  Neřešíme, jak zlepšit ochranu přírody společně a odspodu. Jak do ní ještě vice zapojit obce, občany či turisty, jak společně hledat řešení problémů. 

Ale hlavně - jsme svědky snahy o vyhlášení a zřízení Národního parku Křivoklátsko bez jakýchkoli relevantních důvodů, shora, z centra a proti vůli drtivé většiny místních obyvatel.

Což je pro nás naprosto nepřijatelné. Protože právě hlas těchto občanů by měl být v případě vyhlášení Národního parku Křivoklátsku naprosto rozhodující.

Můžeme se dny a týdny přít o to, zda vyhlášení Národního parku životy místních občanů zlepší či zhorší.

Autoři tohoto textu nepodceňují žádnou skupinu těchto argumentů, byť se jednoznačně přiklánějí, na základě dlouholetého studia problematiky, stovek rozhovorů s přírodovědci, lesníky, starosty, pracovníky jiných národních parků a dalšími experty k pohledu, že v delším časovém horizontu povede vyhlášení Národního parku Křivoklátsko ke zhoršení životů tamních obyvatel.

Na čem ovšem z logických důvodů shoda nepochybně existovat musí, je skutečnost, že vyhlášení Národního parku Křivoklátsko životy místních občanů změní. 

Bude-li totiž v dohledné době Národní park Křivoklátsko vyhlášen, změní se v horizontu několika let zásadně prostředí, ve kterém zdejší lidé žijí. A to zcela proti vůli drtivé většiny z nich.

Což je z našeho pohledu nepřípustné, bereme-li myšlenku samosprávy a místní demokracie vážně.

Návrh zákona, kterým se má zřídit Národní park Křivoklátsko, je zatížen více než stovkou připomínek a rozporů, které zde zůstaly nevyřešeny i po ukončeném meziresortním připomínkovém řízení. 

V rámci projednávání záměru na vyhlášení tohoto národního parku byla navíc zcela opomenuta varianta vyhlášení přímo řízeného účelového Lesního závodu Křivoklát se speciálním zaměřením na ochranu přírody a podporu mimoprodukčních funkcí lesů na území Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. 

Takové řešení přitom reálně existuje a je detailně zpracováno ze strany Lesů České republiky.

Proto uděláme vše proto, aby zákon zřizující Národní park Křivoklátsko nikdy nevstoupil v účinnost.