Třeba kulturu. Ale máme vládu. Vládnout nejspíš bude. Miloš Zeman dostal ku jmenování pozoruhodný seznam, za který by vyletěla každá sekretářka, z čehož Sobotka usoudil, že je Zeman škodolibý. Jistě,  ten cár papíru měl devět chyb zřejmě proto, že se celý Lidový dům chvěl děsem.  Plynou z toho dvě poučení – současný premiér nečte, co podepisuje, takže je možné, že někdy v budoucnu  mu dá jeho sekretářka podepsat  i vlastní demisi a  Miloš Zeman je i nadále propagandisticky rozpracovávaným nepřítelem číslo jedna. Joseph Goebbels by jásal. Funguje to!

Kateřina Kalistová, dosavadní šéfka Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, odchází ze své funkce i z Rady. Jde dělat náměstkyni na ministerstvo kultury. Na jedné straně jsem ráda, že náměstka, který bude mít v portfoliu i média, bude dělat někdo, kdo tomu rozumí, na druhé straněné je škoda, že velká Rada takto osiří. Kateřina Kalistová dala Radě pro rozhlasové a televizní vysílání řád a jistotu. Tisíce chaoticky vytvářených stanovisek jejími předchůdci ad hoc,  které soudy rozporovaly a Rada prohrávala, nahradil systém právní předvídavosti, logika judikátů a pečlivost analytiků úřadu. V tomto právně determinovaném prostředí se setřely názorové rozdíly politicky nominovaných radních a Rada – k mému úžasu – začala vystupovat jako jedno těleso, hájící zákon nepoliticky uměřeným způsobem. Jakékoliv konzultace s Kateřinou Kalistovou byly vždycky přehledné a jasné, prosty politických odchylek. Nevím, kdo přijde po ní, ale snad udrží onen systém, který v RRTV Kateřina Kalistová zavedla. Měl by to být právník se znalostí evropské legislativy i právní angličtiny. Stáváme se vzorovou zemí,  se kterou jezdí země Východního partnerství EU konzultovat širokou škálu otázek, včetně rozvoje a regulace mediálního trhu. Rada jezdí na konzultace i do Bruselu, či Štrasburku. Tak ať si neutržíme ostudu.


Ve středu na Vinohradech byla podvečerní debata o České televizi, organizovaná aktivisty, sdruženými pod heslem „Vraťte nám stát“. Selanku asi třiceti  sluníčkových lidí, kteří si chtěli popovídat o tom, jaká je televize odporná a utěšit Pavlínu Kvapilovou v jejím žalu z toho,  že jí Dvořák sebral hračku rozvoje nových médií a sociálních sítí,  popovídat si o tom, jaká je Daniela Drtinová hrdinka a čestná žena, narušilo několik jedinců (včetně mne). Nesdíleli jsme  názor, že všechno má být nepoliticky politické a redaktoři mají mít větší pravomoci, než jejich šéfredaktor. Že Drtinová je skvělá. Není. A nepoliticky politický člověk neexistuje a pokud se někdo domnívá, že ano, je naivní, nebo letadlo. Představa, že všechny Rady budou složeny z „odborníků, nikoliv zástupců lidu“, jak pravil Karel Hvížďala, naráží na drobný fakt. Že naše drahá vlast má zhruba tolik obyvatel jako jedno větší evropské město. Vhodných kandidátů,  kteří by byli doopravdy nezávislí, je jako šafránu. Navíc Hvížďala lidi s akademickým titulem vyjmul z pojmu „lid“  a tak se asi   toho svého titulu budu muset vzdát, nepřipadá mi, že bych nebyla součástí lidu.  Nezávislý není   například žádný učitel z vysoké školy,  neboť ti jsou plně závislí na svém platu a jejich plat je závislý na jejich děkanovi či rektorovi.  Rektor je závislý na penězích ministerstva. A ono ministerstvo je řízeno politicky. Je otázkou, zda se nezamyslet nad tím, zda Rady naopak nezpolitizovat zcela a nenechat strany, ať jsou za své radní, zvolené veřejně,  odpovědní až do trpkého konce. Ctíme-li parlamentarismus,  vnímáme potřebu mandátu občanů alespoň takto. Parlament, který je volen lidmi,  deleguje část své odpovědnosti na odborníky. Jednou je to NKÚ, podruhé RRTV, potřetí ČTÚ. Jindy je to dozorčí rada ČEPRO či jiné státní firmy, kterou by měl kontrolovat parlament, ale odborně na to nemá kvalifikaci. To jsou odborné orgány lidu, orgány  s přeneseným mandátem (a působností, včetně odpovědnosti) lidu.  

Nejvíc ovšem fascinuje skutečnost, že se nikdo nezamyslel nad tím, že místo permanentního rozvrtávání mediálních zákonů by možná bylo lepší prostě ty zákony jen dodržovat a využívat jejich možností k práci.  Zákon říká exaktně, co musí plnit vysílání, aby bylo veřejnou službou: musí  přispívat k naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu (§ 2 odst. 1 zákona o ČT). Zpráva musí být zřetelně oddělena od komentáře. Bez zprávy není možné komentovat nic. Do zpravodajství nepatří hodnotící přídavná jména ani příslovce.   Radní přece nikdo nenutí, aby se chovali jako pitomci a žádný nový zákon tomu nezamezí, pokud oni sami nebudou přistupovat ke svému mandátu s pílí,  pokorou a respektem k zákonu. Jen budou muset poslanci milí sebrat odvahu a navolit tam někoho s těmi příslovečnými koulemi. A znalostmi. A chutí se rvát za dodržování zákona či Kodexu redaktory. poslanci milí  budou ale muset rezignovat na to,  že svého dominanta budou vodit jako loutku a podřizovat ho momentální potřebě právě vládnoucí většiny.

Vzhledem k tomu, že je rozběhlá dovolba a někteří poslanci trpí fixní ideou, že „zvolí ty nejlepší“  bez jakýchkoliv předběžných politických dohod, asi by bylo nejlepší to prozatím rovnou zabalit. Ti nejlepší totiž bez elementární jistoty většinové politické shody nad jejich nominací  do ničeho nepůjdou. Nemají  zapotřebí dostat během hlasovacího souboje všech proti všem pouze nějaké dva hlasy.
Ale Sobotka má strach z neposlušnosti a nezávislosti a tak se kroutí jako žížala na háčku, aby náhodou někoho skutečně dobrého do těch rad doporučit nemusel. A tak nedoporučí buď nikoho, nebo to zase bude někdo, komu se budou všichni smát tak, jako se smáli Daně Jaklové, kterou nominovala ODS do Rady Českého rozhlasu, případně předsedovi Rady ČTK Ondřeji Šefčíkovi, za něhož měla Občanská demokratická strana také zodpovědnost. ANO se bojí svých předvolebních slibů a tak  populistické nominace, kterých se ostatní strany leknou. Navíc je tu otázka, zda by měla strana, kterou vlastní jeden největších majitelů komerčních médií v Česku, mít své zástupce v radách médií veřejné služby, že. Když už jsme u té uměřenosti… Řešením by mohla být veřejná spoluodpovědnost ostatních koaličních stran za tu část nominantů, jejichž strana (ANO) má v médiích zjevný konflikt zájmů. A někdy jindy naopak. V některých situacích může mít konflikt zájmů zase ČSSD či KDU-ČSL (například v církevních restitucích). Ale to vše je a mělo by být předmětem ne mediálně poltické přetlačované a podpásových útoků, ale veřejných konzultací Poslanecké sněmovny s mnoha odborníky a veřejností na nějakém semináři a následně předmětem polemiky ve volebním výboru, a nakonec otevřeného hlasování pléna sněmovny…

To vše chce čas a ne spěch. Namísto toho Parlament vyhlásil dovolbu do Rad,  kterou nemedializoval, s uzávěrkou čtrnáct dní od vyhlášení. V situaci,  kdy volební výbor se teprve seznamuje s agendou a noví poslanci se prokousávají hromadou odborných materiálů i výsledků práce svých předchůdců... O své nové práci, o minulých diskuzích a odborných seminářích na mediální témata nevědí skoro vůbec nic. Ve věku kyberagory, jak dnešek nazval Martin Škabraha,  musí politické strany změnit stereotypy, ve kterých fungovaly posledních třicet let. Blogy a hlavně facebookové profily během několika málo let radikálně omezily moc gatekeeperů, kteří fungovali v tradičních médiích nebo v  politice. Zároveň socializovaly jedince do názorově vyhraněných komunit, které usilují o podíl na moci, dříve uzurpované politickými stranami a „kamennými“ mediálními centry. Škabraha má pravdu. Dnes už nestačí mít mandát lidu a charisma, jako za revoluce. Nestačí být ani  „slušný   občan“, který „podniká a platí daně“, a proto „má právo“ si diktovat. To je hypermarketová cesta k občanské válce. Dnes je třeba mít k rozhodování i rozsáhlé odborné znalosti a vědomí potřeby společnost harmonizovat,  nikoliv politicky rozdělovat, jak jsme toho byli dvě minulé volební období svědky. Dokud je ještě čas. Na Ukrajině už není.

Taky bych skoro zapomněla, že Nově bude příští týden dvacet let. Kam se poděla ta televize pro intelektuály z projektu Vladimíra Železného, Josefa Alana, Vlastimila Venclíka a Petera Hunčíka z roku 1993, která měla být původně kulturním programem ve stylu ČT2, jak zněla její první definice? Po získání licence podvodem se z ní pak stala televize pro paní Novákovou i se psem Novákem, stanice, kvůli níž proběhla mezinárodní arbitráž a odvolání vysílací rady,  stanice plná sitcomů a teď  cosi, rozbředlého do  dalších čtyř kanálů, z nich nejrozumnější je Nova Cinema... Televize, která měla deset miliard od státu jako arbitrážní bonus, je dnes zadlužená a už není „plná hvězd“ ani nezáří superlativy jako „supernova“. Nemá ani na seriózní zpravodajství. Vycpává čas, povinně věnovaný v licenčních podmínkách zprávám -   selfpromo „zprávám“ o následujícím dílu  svého seriálu Ordinace v růžové zahradě.

Podle serveru Mediář odchází Vanda Wolfová po dvaadvaceti letech od Ogilvy ke Googlu.  Bude mít na starosti   český a slovenský trh. Každý se jednou usadí…

Světová asociace novinářů a vydavatelů varovala před cenzurou, která se projevuje finančními tlaky vlád na média, zejména v Srbsku a Maďarsku a nutí tak měkkou formou novináře k autocenzuře. Ještě si v Česku stále někdo myslí, že je bezva platit média veřejné služby ze státního rozpočtu, kontrolovaného a rozdělovaného vládou?

Devatenáctiletý idol mladých dívek Justin Bieber, uměle vyhnaná popkulturní hvězdička,  má smůlu. Prý napadl řidiče limuzíny a Američané ho nechtějí ve své zemi. Týden předtím jej policie zatkla kvůli bezohledné jízdě pod vlivem alkoholu, v polovině ledna policie našla v jeho domě u Los Angeles kokain. Policejní stanice byla v době Bieberova příjezdu   v obležení křičících obdivovatelek popové hvězdy, ostatní ale vystřízlivěli. Více než 100 tisíc Američanů   podepsalo petici za jeho vyhoštění (je Kanaďan). Zdá se, že internet se mu stal osudným, život v přímém přenosu na sociálních sítích, včetně zatčení a zprávy miamské policie asi není to, co si představoval.

Američtí novináři čekají na zákon o regulaci komerčního použití malých bezpilotních letounů - dronů . Někteří američtí novináři i redakci již využili při své práci dálkově kontrolovaná zařízení, ale podle federálního zákona se nesmějí využívat za účelem zisku.  Americký Kongres projednává novou regulaci použití dronů pro komerční účely, ale norma má skluz. Měla být projednávána již v listopadu loňského roku. Informace za zákulisí říkají, že projednávání možná bude trvat ještě déle, než rok.  Do té doby mohou drony používat jen lidé,  označování jako „hobbyists“ a pouze k hobystickým účelům. A to patrně novináři nebudou.  „Jak to, že kdokoliv může jít to modelářské prodejny a koupit si tam takovou věc a létat si s ní a já, se zařízením za 30 tisíc dolarů, nemůžu,  rozčílil se Matt Waite, profesor žurnalistiky na univerzitě v Nebrasce a zakladatel Drone Journalism Lab na této škole. Právě termín „drone journalism“ je něco, co následuje po „drone war“. Bude to budoucnost foto- a videožurnalistiky?  Bez kvadroptér s gyroskopem stabilizovanými a dálkově ovládanými HD videokamerami si už dnes nelze představit žádnou detektivku či dokument o přírodě. Letecký nálet na scénu patří k postupům, zvyšujícím dramatičnost. Mezinárodní společnost  novinářů – leteckých modelářů dnes má 123 členů ve 21 zemích… Bezpilotní letecké fotografie a videa z povodňových škod či z ochrany přírody nebo zemědělství mohou prospět. Ale také uškodit, nebudou li piloti na zemi dodržovat pravidla a modýlek (o váze několika desítek kilogramů a rozpětí křídel dva či více metrů) narazí do přistávajícího letounu. Přitom celoplastový model může být pro letecký radar „stealth“ – neviditelný a piloty v kokpitu velkého letounu nemusí varovat. Navíc je zde zásadní riziko šmírování, pokud začnou dronů používat paparazzi  na filmování  celebrit ze vzduchu a k nahlížení do oken korporací. Bude povolen jejich sestřel na cizím pozemku? Nemůžeme ignorovat hrozbu, kterou drony s filmovými kamerami a fotoaparáty představují pro naše soukromí, chceme-li to soukromí zachovat. I respekt k soukromí  patří do sféry individuální svobody. Mezi špionáží a žurnalistikou je vlivem stále levnějších miniaturních profesionálních technologií stále menší propast. Začínají splývat…

Edward Snowden je nominován na Nobelovu cenu míru.  Za „obnovení rovnováhy mezi národní bezpečností a individuální svobodou“. Nominovali jej dva norští poslanci s tím, že moderní technologie přináší nové příležitosti k demokratizaci, otevřenosti a svobodě slova, ale také přinášení nové nástroje útisku, dohledu a špionáže.  Přiznali, že nesouhlasí se všemi Snowdenovými činy, ale současně uznávají,  že pomohl odhalit některé neúnosné praktiky mocných současného světa.

Moderátorky dětských pořadů BBC dostaly zákaz nosit červenou rtěnku a vypadat na obrazovce sexy.  Je to nový příkaz vedení stanice.  Moderátorky se musí stát příkladem pro děti a nesmějí nosit „provokativní oblečení“.  Melissa Hardinge, která je výkonnou ředitelkou dětského kanálu BBC, prohlásila, že se takto televize rozhodla chránit mladé diváky před sexualizací a  „bad language“.  „Víme, že se na naše moderátorky dívá hodně mladých dívek a dívá se také na to, jak jsou oblečeny. A tak by neměly vypadat příliš sexy.“

No jo, no, zdá se, že nás zrovna sexy doby nečekají.

Irena Ryšánková