Inflace je většinou chápána jako růst cen zboží a služeb. Ve skutečnosti se ale jedná o oslabení reálné hodnoty peněz, a za ní stojící produkcí. V důsledku ale spotřebitel zaplatí za stejné zboží, nebo služby více peněz než dříve. Ceny zboží přirozeně podléhají mnoha různým vlivům, které ani centrální banka nemůže vždy ovlivňovat. Takový dopad měla v dnešní době pandemie covidu nebo má probíhající válka na Ukrajině.
Nicméně inflace je ve zdravé míře pro ekonomiku také prospěšná, protože udržuje trh práce v rovnováze, jak asi nejlépe popsal ekonom J. M. Keynes, který ospravedlňoval zásahy státu do ekonomiky. Jednoduše řečeno, inflace pomáhá odbourat v ekonomice to závadné proto, aby ekonomicky zdravé mohlo jít dopředu.
Vláda by měla do ekonomiky zasahovat takovým způsobem, aby podporovala ekonomiku, a zároveň udržovala společenský smír mezi všemi vrstvami společnosti. To současná vláda určitě nedělá.
Kroky, které dělá současná koalice, vedou naopak tím druhým směrem. Tedy směrem k vysoké společenské nespokojenosti a ekonomickému propadu. Vysoká inflace významně ukrádá z úspor občanům, a to navíc v době, kdy vláda současně snižuje valorizaci důchodů.
Co by tedy současná vláda mohla udělat a nedělá? Například tvrdí, že se vysoká cena elektřiny nedá ovlivňovat, a to kvůli tzv. dovezené inflaci. Pokud by vláda ale například zestátnila cca 30% soukromých vlastníků akcií ČEZ, mohl by stát určovat a tedy výrazně srazit ceny elektřiny. Koalice se místo hledání řešení ohání často fiktivními omezeními ze strany Evropské unie pro takové kroky. Nemluvě o tom, že to byla ODS, kdo v minulosti umožnil převod tehdy státního ČEZu, zainventovaného plně z peněz daňových poplatníků, do rukou „vybraných“ investorů.
Dalším destruktivním krokem současné vlády je podpora války na Ukrajině. V jejímž důsledku roste nejen inflace, včetně cen energií. Kdyby vláda podporovala místo války mír, mohla by namísto investic do armády (například do nákupu předražených amerických stíhaček F35, u kterých existují mnohem levnější varianty, a nákupu armádních transportérů), a to obojí prakticky bez soutěže, najít i dostatek financí na odkup akcií ČEZu. Konec konců na účtech ČEZ leží bez užitku desítky miliard korun, z nichž je možné ihned zahájit výkupy akcií ČEZ.
Základy současné inflace byly položeny pandemií covid. Kolaps dovozu a vývozu zboží a surovin mezi zeměmi byl, v podmínkách naší, na vývozu založené ekonomiky, zásadní příčinou růstu inflace. Covid způsobil (anebo pro ni byl použit) destrukci ekonomicky optimalizovaného obchodování mezi státy. Dnes tyto ekonomicky zdravé obchodní cesty nahrazuje jakási ideologická ekonomika. Zboží a vybrané nerostné suroviny, jako například ropa, plyn, ale třeba také antény pro mobilní sítě nebo celé jaderné elektrárny je možné koupit jen od spřátelených zemí. To vede k dalšímu růstu inflace, a k dalšímu inflačnímu krácení mezd důchodů a snižování hodnoty úspor občanů. A to je další bod, ve kterém se současná vláda chová ničivě. Zdá se, že to není naše vláda, kdo určuje, kdo by měl být náš obchodní partner a kdo náš nepřítel…
Tato ideologická obchodní spolupráce má jasný hmatatelný rozsah v podobě Green Dealu, sankcí na Rusko, Čínu a další desítky států a bezmyšlenkovité akceptování amerického protiinflačního zákona (IRA). Všechny tyto zákony, postupy a iniciativy importované k nám jsou pro Česko a jeho ekonomiku destruktivní, ale vláda proti nim nebojuje, dokonce je slepě akceptuje a plní.
Položíme-li si otázku, komu taková ideologická ekonomika prospěje, musíme přijít na to, že její tvůrci sedí v USA. Zdá se, že jediné, co Spojené státy v posledních desetiletích umí dobře prodávat, jsou sny o hodnotách a válka, ale to už jim nestačí. Ta současná válka na Ukrajině se stala jakousi ekonomickou mantrou, která drží další západní státy na vodítku USA. Zároveň se stala pro státy záminkou pro to, jak okrádat vlastní občany. A pokud by to bylo málo, třeba v budoucnu i udělat měnovou reformu nebo dokonce státní bankrot.
Je pochopitelné, že v současných složitých podmínkách je nutné hledat kompromisy. V tom byli historicky mistři Britové, a proto také v minulých stoletích dosáhli velkých úspěchů. Naše současná vláda kompromisy nedělá, jako kdyby byly zakázané, či jako kdyby chyběl zdravý rozum. Nejen na tom se ukazuje její nekompetence. Ministři této vlády nemají k řízení svých resortů žádné nebo pouze nedostačující vzdělání, zejména pak nemají erudici a manažerské zkušenosti k vykonávání svých funkcí. To vše ovšem odnášejí občané a odráží se to nejen ve zvyšujícím se společenském napětí, ale i - kvůli vysoké inflaci - v razantně se zhoršující finanční situaci většiny občanů.