Vize Youval Noah Harariho

Když jsem si přečetl jeho knihy Sapiens Stručné dějiny lidstva, Homo deus Stručné dějiny zítřka, vzpomněl jsem si na práci B. Engelse Podíl práce na polidštění opice. Oba autoři se opírají o teorii evoluce. Odlišují se v tom, že tým J.N. Harariho měl k dispozici další informace z archeologie, antropologie, biologie a dalších vědních oborů nasbíraných za 136 let, které dělí sepsání knih Y.N. Harariho od sepsání práce B. Engelse. Samozřejmě, že Harariho práce je svým rozsahem čtyřicet krát větší než práce B. Engelse. Dále se liší v tom, že Engels dovádí vývoj lidstva do společnosti osvobozené od třídního útlaku, kdežto Harari důsledně pokračuje v evoluci zpracovávání informací člověkem a budoucnost ovládaní společnosti připisuje nejbohatší a vzdělané sociální vrstvě. Pokud se Engels uspokojí se změnou sociálního postavení člověka a tím i změny jeho vědomí, Y.N. Harari vidí evoluci ve změně kognitivních schopností některých lidí s využitím poznatků moderní vědy, výpočetní techniky a genetiky. Moderní člověk, pokud má přežít a dále se rozvíjet, musí změnit sám sebe ve smyslu znásobení kognitivních a tvůrčích schopností za pomocí dosavadních výsledků vědy. Ty pak umožní další rozvoj poznávání člověka a ovládání přírody i vlastních sociálních vztahů. B. Engels ve své době nemohl mít tušení o kybernetice, počítačových čipech, genetickém inženýrství a neuralinku. Y.N. Harari s uvedenými poznatky v evoluci člověka a společnosti počítá.

Marxisté vidí změnu všech a pro všechny. J.N. Harari a jeho obdivovatel Bill Gates, účastnící WEF vidí takovouto změnu pouze u části populace. Pokud si vyslechneme přednášky Petra Blahynky, dozvíme se, že trendem všech moderních společností je pokles procenta ekonomicky aktivního obyvatelstva. Například v USA pracuje pouze 36 milionů lidí z celkového počtu 336 milionů obyvatel. V České republice je státem placeno 58 % obyvatel. Až na výjimky se jedná o obyvatele, kteří jsou ekonomicky neaktivní.

Pokud marxisté zdůrazňovali, že volný čas je největším bohatstvím, a pracovali na vizi využití volného času pro rozvoj všech lidí, zastánci vize WEF považují ekonomicky nečinné obyvatelstvo disponující volným časem, pokud to nejsou děti a studující mládež, za zbytečné jedlíky.  Marxisté považují volný čas za zdroj rozvoje intelektuálních schopností, které mají přispět k rozvoji produktivních sil. Zastánci vize WEF si hrají s programy aplikací genových injekcí škodících lidem, rozpoutávajícími chaos a války, agitují pro širší uplatnění eutanazie. Ponechání práceschopných lidí, existujících mimo aktivní ekonomický život, ulici, drogám a beznaději je možné a je uplatňováno, ale při překročení určité míry přináší velká rizika. Sociální mír je možné dočasně udržet tím, že práce schopným obyvatelům bez aktivního zapojení se do ekonomického života bude poskytnut udržovací minimální zaručený příjem pro přežívání. V dlouhodobém horizontu budou uplatňovány procesy snížení populace na 0,5 až 2 miliardy lidí na planetě. 

Úniky patogenů z laboratoří, škodlivé vakcíny snižující natalitu, války, drogová závislost, nedostatek bytů pro zakládání rodin a další nástroje budou snižovat populaci na planetě. Depopulace sice vyznívá jako neuvěřitelná konspirace, ale fakta ukazují na to, že tato politika je nevysloveným charakterem vize WEF. Část lidí se nespokojí s tímto postavením a hrozí jejich revolta. Mohli by usilovat o změnu směřování společnosti. Pro ně mají připravenou totální sociální kontrolu s využitím manipulativních psychologických nástrojů, propagandy, donucovacích prostředků, sociální izolace prostřednictvím médií. Pokud to nepomůže, tak prostřednictvím detenčních zařízení, které se mohou rozrůst do obrovských táborů k nedůstojnému přežívání a zkrácení života.

Vize života pro jedno promile

Představte si budoucnost. Ráno se vykoupete v laguně tichomořského ostrova. Osvěžíte se výživným džusem dlouhověkosti. Pak nasednete do vrtulníku, který vás převeze na letiště hypersonického letadla. Na palubě dostanete snídani, která je nejen nutričně správně složena, ale je navíc ještě krásná. Když dosnídáte a přečtete si pár stran z oblíbené knihy, letadlo přistane někde ve Švýcarsku. Zúčastníte se konference vybraných lidí projednávající důležitý bod týkající se řízení planety. Poobědváte s mocnými a pak vás vrtulník dopraví do nadmořské výšky tří tisíce metrů. Už je večer, ale využijete tento čas a hodinku si zalyžujete na ledovci při umělém osvětlení. Před spaním se budete těšit na zítřejší výlet do divočiny, kde budete pozorovat panenskou přírodu v Serengeti plnou zvěře. Nikde žádné fronty, dokonce žádní lidé. Možná náhodou potkáte jednotlivce z vaší kasty. Pozdravíte se, možná si dáte skleničku a rozejdete se, protože planeta je velká a vás je jenom pár. No, není to krásný život? Ten život, o kterém sní většina lidí a doufá v něj, „až bude takzvaně za vodou“.

Vize pro servisní miliardu

Pro zajištění božského života vyvolené skupiny budou třeba stovky milionů lidí, pomocné elity a servisní třídy. Vyvolené skupině říká Jan Keller skrytá elita, která není pro běžné lidi vidět. Stovkám milionů lidí bude dovoleno vytvářet hodnoty a posluhovat vybrané kastě bohů. Ještě k tomu budou geneticky a elektronicky vylepšeny jejich schopnosti. Bude to pro ně příležitost existence se značnými výhodami a pohodlím, pokud budou funkční pro vládnoucí třídu bohů a nebudou ohrožovat jejich svět a vládu. Schopnosti, funkčnost a loajalita bude jejich hlavním znakem. Nebudou sice nic vlastnit, ale budou šťastni, protože mohutný rozvoj produkčních sil jim umožní kvalitně bydlet, jíst, sportovat, cestovat do vybraných destinací mimo ráje božské třídy, učit se, mít rodiny. To vše, pokud budou loajální ke stávajícím poměrům a budou funkční pro skryté elity.

Mezi servisní třídu budou patřit vědci, vývojáři, pracovníci průmyslového sektoru a sektoru zabezpečení kvalitních potravin. Dále vedoucí pracovníci a pracovníci obsluhující automaty. Nutně budou existovat pracovníci správy společnosti, včetně lidí pracujících v donucovacím aparátu a chránící jak servisní třídu, tak i skryté elity před lidmi, kteří se neztotožní se stávajícím řádem společnosti. K servisní třídě bude patřit i několik desetitisíců vybraných služebníků, kteří budou přímo obsluhovat božskou aristokracii, nebo pečovat o její pohodlí a rozmary v těsnější blízkosti. Kromě schopností, funkčnosti a loajalitě budou muset disponovat ještě značnou psychickou odolností. Nebude snadné mít neustále na očích vrchnost a do nejmenších detailů plnit její přání. Nést dopady vlastních pochybení, nebo vylévání si zlosti na sloužících. Dnešní nároky na obsluhující personál skrytých elit je enormně vysoký. Jsou známý případy, kdy servírka, která prošla náročnou přípravou a tvrdým přezkoušením, byla na místě vyhozena jen proto, že se při podávání nazdobeného talíře převrátilo rajče. Neupadlo na zem, pouze změnilo svoji pozici v nazdobené sestavě pokrmu. Dnešní estetické nároky skrytých elit jsou enormně vysoké, ne každý je dokáže uspokojit a není jisté, do jaké složitosti se vyvinou.

Vědeckotechnická revoluce a možnosti jejího využití u zneužití

Radovan Richta v Civilizaci na rozcestí zdůrazňuje význam vědy, vědeckotechnické revoluce ve změně poměrů ve společnosti. Jeho uvažování předpokládá řetězec změn. Rozvoj vědeckého poznání bude měnit charakter výrobních sil směrem k automatizaci a nahrazování řady nudných činností automaty. To zvedne produkci, sníží čas nutný pro reprodukci individuí i společnosti, což bude znamenat zvětšení objemu volného času a nově nabytý volný čas umožní rozvoj intelektuálních schopností člověka i rozsah jeho poznání. To bude mít následně vliv na další rozvoj produkčních sil, které ještě více osvobodí člověka od práce, nutné k reprodukci jednotlivců i společnosti jako celku. Zanikne úsilí lidí žít na úkor druhých. Svoboda tvořivosti lidí umožní rozvoj jiných lidí a společnosti jako celku.

Upouští od původní vize, kdy proletariát převezme politickou moc, odstraní soukromé vlastnictví výrobních prostředků a postupně vytvoří rozvojem produktivních sil sociálně spravedlivou společnost, v němž svobodný rozvoj každého bude podmínkou svobodného rozvoje všech. Společnost, ve které nebude uplatňován útlak jedněch nad druhými, společnost, kde se všichni naučí dodržovat elementární pravidla lidského spolunažívání při zachování široké rozmanitosti jedinců. V souladu s R. Richtou klade důraz na rozvoj poznání, vědy a vědeckotechnické revoluce.

I když je mi tato vize velice sympatická, musím poznamenat, že J.N. Harari také počítá s evolucí lidstva pomocí poznání, vědy, vědeckotechnické revoluce a dokonalejší práce s informacemi. Dotahuje však věc k vytvoření kasty bohů a jejich servisní třídě, vylepšených geneticky, pomocí čipů a nutných změn pro stabilizaci společnosti, nalezení funkčního a harmonického vztahu s přírodou. A to i za podmínky drastického snížení populace na planetě.

Abych to shrnul. Jak R. Richta tak i WEF ovlivněno teorií J.N. Harariho vycházejí z evoluce společnosti na základě rozvoje poznání, uplatněného ve zdokonalení produkčních sil, které povedou ke změně člověka a společnosti. Obě vize zastávají stanovisko evoluce, ale každá jinak. Vypadá to tak, že k rozvoji poznání a produktivních sil musíme přidat další podmínky. R. Richta i WEF vychází ze skutečnosti změny produkčních sil a z této skutečnosti odvozuje možnost, kterou systematizuje do vlastní vize. K tomu je třeba vzít v úvahu, že každý ze subjektů je determinován svým společenským postavením a kulturou spojenou s jeho sociálním zařazením ve společenském řebříčku. Z jeho postavení a kultury vyplývá i vůle zabývat se vlastní vizí a dotáhnout ji až do stanovení cílů a jejich dosažení. Zastánci Harariho vize mají silnou motivaci zachovat svoji dominantní pozici. Mají k tomu znalosti a zdroje, zejména si mohou najmout ty nejlepší specialisty na všechno. Vedle toho dochází k jevu, že část jednotlivců z řad majetné třídy vystoupí proti vizi právě této třídy. Z důvodu lidských, nebo z důvodů logických, kdy mají na stávající skutečnost a možnosti budoucího vývoje jiný pohled než většina příslušníků vlastní třídy.

Pracující třída připomíná spíš strategii sardinek. Plují v houfu, a když predátor nějakou uloví, stále jich zůstává hodně. Pravděpodobnost, že sardinky mohou přijít o život, se pohybuje v řádu setin procenta. Takže stanovisko sardinky by mohlo znít: „MĚ SE TO NETÝKÁ“. Riziko je enormně malé. Smůla sice někoho postihne, ale mě rozhodně ne. Sardinky však nesmí potkat lovící skupinu delfínů. Jsou to velice inteligentní bytosti, disponující bohatým slovníkem. Při lovu postupuji společně, dokonale koordinovaně. Obyčejně vyloví hejno sardinek téměř do posledního kusu. Tento postoj se naštěstí netýká všech příslušníků pracující třídy. Jejich působení spolu s rostoucí nespokojenost pracující třídy s poměry časem vybuchne rozloží stávající poměry. Pak bude velice záležet na tom, jestli bude existovat připravení skupina lidí pro řízení společnosti, nebo se společnost propadne do chaosu, který bude mít za následek destrukci produkčních sil a značné lidské oběti.

Kdybych si měl dnes vsadit na vítěze ve vizích, vsadil bych na vizi Y.N. Harariho. Sám jako jednotlivec nemám možnost vetřít se do přízně mocných a zajistit si přežití genetickým vylepšením a zařazením do servisní třídy. Spíš je pro mě určena eutanázie kanadského premiéra Justina Trudeaua. Pro mnohé spoluobčany je vize přežití a zařazení se do servisní třídy přijatelná strategie. Naděje je součástí vůle k životu. Hodně lidí cítí naději, že depopulace půjde mimo ně. Naopak, že jejich schopnosti a píle je zařadí do kasty jednoho promile vyvolených bohů, nebo aspoň do servisní třídy. Bohatství teče plným proudem. Stačí se pouze přičinit. Živoření a depopulace jsou konspirační pohádky a pokud ne, tak postihnou pouze líné a neschopné spoluobčany. Bez nich bude svět lepší. Tak smýšlí ještě velká část lidské populace.

Svět se mění. Co bylo nemyslitelnou konspirací, získává i prostým okem rozeznatelné obrysy. Doufám, že lidé prohlédnou situaci a seznámí se se skutečností a z ní vyplývajícími možnostmi budoucnosti. Na rozdíl od sardinek opustí pasivitu, lhostejnost k vlastnímu bytí a začnou aktivně pracovat na svém přežití. Začnou jako vědomý subjekt ovlivňovat evoluci, které jsou součástí. Odmítnou vizi, kterou nechceme.

Dušan Mišík