Po opakovaném zhlédnutí vydání ze dne 18.září 2022 mi nezbývá, než abych touto cestou navrhl generálnímu řediteli České televize, aby změnil název beztak zprofanovaného pořadu na přiléhavější Věštírna Václava Moravce.

Již v dávné minulosti se zlobil Václav Klaus, že si Václav Moravec osobuje právo rozhodovat o tom, čím se bude veřejnost zabývat po odvysílání Otázek. Vývoj šel ale dál.

V pořadu dne 18.září 2022 se Václav Moravec projevil přímo jako věštec, když předsedovi Vrchního soudu v Praze Luboši Dörflovi v 13:54 zvěstoval, že kauza Čapí hnízdo beztak skončí u jeho soudu. Prozradil tím, že ví, že senát předsedy Jana Šotta vynese rozsudek, proti němuž se nejméně jedna ze stran odvolá. Z logiky věci vyplývá, že podle jeho informací senát Jana Šotta nejméně jednoho ze dvou obžalovaných odsoudí, neboť žalobce Jaroslav Šaroch, který v minulosti trestní stíhání obou obžalovaných zastavil, by se asi proti zprošťujícímu rozsudku neodvolal.  Ví asi více než předseda senátu, který řízení vede korektně, takže sotva může na začátku hlavního líčení vědět, k jakému rozhodnutí jej důkazní situace nakonec přivede. Václav Moravec je tedy zřejmě nadán věšteckými schopnostmi. Mimo to nezná presumpci neviny, která patří k základním zásadám trestního práva.

Ale jinak byl tento pořad velmi zajímavý díky vysoké úrovni Moravcových hostů. Větší část prostoru zabrala brilantním výkladem vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, což ale neubralo na hodnotě skromnějšímu podílu předsedy Vrchního soudu Luboše Dörfla.

Stoupencům hnutí Antibabiš doporučuji, aby si z archivu přehráli aspoň tu část, v které paní vrchní státní zástupkyně vysvětluje, co znamená rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství o obnovení vyšetřování „reklamní větve“ kauzy Čapí hnízdo. Z jejího vysvětlení vyplývá, že se zahajuje řízení, jehož rozjezd bude složitý. Takže nelze očekávat, že se splní naděje odpůrců Andreje Babiše, že snad ještě během právě probíhajícího řízení se na jejich neoblíbence přivalí další pohroma, která skončí jeho odesláním za mříže. V této fázi řízení nelze žádný výsledek předjímat a bleskově rychlé rozhodnutí se nedá očekávat.

Naopak stoupencům Andreje Babiše doporučuji poslech té části pořadu, v které předseda Vrchního soudu v Praze komentuje tvrzení obž. Andreje Babiše, že jde o politický proces a připomíná při tom vyjádření ministra Pavla Blažka v Poslanecké sněmovně: jde o běžný, poměrně jednoduchý případ, řešený pod kontrolou veřejnosti, takže uplatnění politických vlivů není třeba se obávat. K tomu jako laik dodávám, že vyjadřování pana obžalovaného je nepřesné. Sám jsem přesvědčen, že trestní řízení bylo vyvoláno z politických důvodů, nikoli státním orgánem, ale dosud nezjištěným oznamovatelem. Nyní se ale „z rozbouřeného moře“ neveřejného přípravného řízení dostalo do „bezpečné zátoky“ veřejného soudního jednání, kde pro uplatnění politických vlivů není místo.

Předseda senátu Jan Šott vede řízení standardním způsobem, práva obhajoby nijak nekrátí. Lze se pozastavit nad rozsahem pozornosti, věnované svědectví Andreje Babiše ml., ale to má kořeny již v usnesení bývalého nejvyššího státního zástupce, jenž při zrušení usnesení státního zástupce Jaroslava Šarocha jej zavázal k pozornosti tomuto svědectví. Ale podle mého laického názoru svědek ve skutečnosti k důvodnosti obžaloby nepřispěl. Udivuje mě ale záměr soudu zkoumat zdravotní stav svědkyně Adriany Bobekové. Jako laik si myslím, že žádné dítě by nemělo být nuceno, aby vypovídalo v procesu, v němž je obžalován jeho rodič. Projednání v přítomnosti veřejnosti bych považoval za překročení hranic obyčejné lidské slušnosti.

Jinak každému, kdo se pozastavuje nad tím, že se vede trestní stíhání proti obv. Michalu Redlovi, jehož znalci opakovaně uznali za nesvéprávného, doporučuji poslech vysvětlení obou účinkujících, kteří se vhodně doplňovali. Zajímavý je i jejich výklad o celé problematice používání znalců a znaleckých ústavů v trestním řízení. Každý, kdo se pohybuje v trestním řízení, může narazit na skutečnost, že kvůli přibrání znalců se řízení prodlužuje o několik měsíců nebo i let, mimo jiné proto, že znalců je nedostatek. Pokles jejich počtu z někdejších 9 tis. na současných 6 tis., je děsivý. Potvrzuji, že ve všech řízeních o podmíněné propuštění odsouzených, jichž se jako navrhovatel nebo ručitel zúčastnil spolek Chamurappi z.s., přibrání znalce přineslo průtahy v trvání nejméně šesti měsíců. Při tom by nebylo vhodné vyčítat soudům, že z opatrnosti nechávají žadatele vyšetřit znalci-psychology a psychiatry. Nemyslím ale, že snížení počtu znalců je pouze výsledkem nedostatečného finančního ocenění, jak by mohlo vyplývat z výkladu pana předsedy. Po novelizaci zákona se někteří znalci rozhodli znaleckou činnost ukončit, protože by zřejmě nevyhověli kladeným nárokům.

Václav Moravec si neodpustil zpochybnění rozhodnutí prezidenta republiky nejmenovat soudcem státního zástupce Marka Bodláka a ministra spravedlnosti nejmenovat místopředsedou soudu soudce Aleše Novotného. Pravomoc prezidenta i ministra spravedlnosti je dána zákonem. Zaráží mě, že si zaměstnanec veřejnoprávní televize dovolí kritizovat je za jejich výkon. Přál bych mu, aby se dostal jako obžalovaný před senát Aleše Novotného. Možná by leccos pochopil.

Justice a státní zastupitelství jsou služby, zřízené státem, aby sloužily občanům. Jejich financování probíhá přes moc výkonnou, která je vybavena pravomocí kontroly, zda se vložené prostředky užívají účelně, čili zda služba funguje správně. Nezávislost justice nezakládá právo na beztrestné poškozování občanů.

Jinak souhlasím s panem předsedou Vrchního soudu Lubošem Dörflem, že by bylo prospěšné zřídit úřad, zastřešující soudnictví, i když řada evropských států se bez něj obejde. Zatím jsem ale neviděl žádný návrh, jakou by měl mít pravomoc, strukturu a personální obsazení. Pohled do zahraničí ukazuje, že neexistuje jednotné řešení, jež by se dalo okamžitě převzít.