Plenta byla ve školní třídě (9. A.) jen jedna. První k ní vykročila maminka. „Tužka tu je!“ oznámila potěšeně. „A ostrá,“ dodala zpoza plenty. „Zřejmě nepoužitá,“ utrousila pohrdavě sestra. „Nebo ji průběžně ořezávají,“ navrhla jsem důstojnější verzi, neboť naděje umírá až poslední. Komisaři nás v debatě neomezovali, ale netěšila je. Z jejich poplašených výrazů jsem usoudila, že si připadají jako rukojmí. Početně sice byli v převaze, ale aura našeho nebožtíka zřejmě zafungovala jako husitská korouhev, klopili oči k hodinkám, své jediné jistotě, že „souboj“ brzy skončí. Naším plánem však bylo, že každá proškrtá celou plachtu s kandidáty, pozorně řádek po řádku. Takže maminka setrvala za plentou dost dlouho. Pravítko jsme operativně měly ve „výbavě“ všechny. Netrpělivá babička, která stála v rodinné frontě na plentu až poslední, začala proškrtávat jména veřejně, podložila si seznam kandidátů kabelkou. Předsedkyně volební komise opustila místnost. Zřejmě šla kamsi telefonovat o radu.

Já jsem pak znovu volila až v roce 1990. Sestra už dřív. Ovšem do Bundestagu. Prý vždycky Kohla. Později se vrátila k českému občanství, aby pomohla ukotvit rodnou zemi v evropských hodnotách. Stále si ale nepřipouští, že současné evropské hodnoty (podle diktátu EU) už jsou zcela jiné, než ty původní, za kterými kdysi emigrovala, aby své děti uchránila před nesvobodou, ideologickou manipulací, cenzurou a postihem za odlišný názor.   

Alibi na vodě aneb volba „nohama“

Tvrzení, že volby do Evropského parlamentu nemůžou zbrzdit jízdu po skluzavce, je klamné. ČR sice bude mít bez ohledu na účast ve volbách nadále jen 21 europoslanců, ale je rozdíl, zda většinu mandátů získají klony  vládnoucích neumětelů a škodičů, nebo lidé, kteří chtějí něco zachraňovat. V dokumentární knize o příčinách ztroskotání Titaniku jsem se užasle dočetla, že námořníci v hlídkovém koši neměli dalekohledy, takže střet s ledovou masou ohlásili příliš pozdě. Na zastavení či otočení kormidla už nebyl dostatečný čas. Ten obrazný příměr platí i pro současnou situaci EU. Když varování lidí disponujících dalekohledy je umlčováno a nálepkováno jako dezinformace, může devastující srážce zabránit jen včasná výměna kapitána, důstojníků a změna kursu. EU není (zatím) stát, ale snaží se v něj přetavit. Nastávající volby do Evropského parlamentu jsou poslední překážkou před zrušením práv národních států. Neúčastnit se těchto voleb tedy není jen známkou lhostejnosti. Je to vědomý útěk od odpovědnosti za osud Evropy, České republiky a našich potomků, i těch dosud nezrozených. Současně to znamená zradit i generace našich předků.

Ještě je čas odvrátit nové Lipany. Nekrolog ještě není napsaný! A proto vesele k urnám.

Nedělní noc může být naším vítězstvím. Věřím, že si vychutnáme pohled na protáhlé tváře televizních moderátorů a že nás velice pobaví, až zástupci panské jednoty jen ztěžka budou hledat vysvětlení své porážky. Politologové, poradci a další jejich apoštolové to budou svádět na špatnou komunikaci s veřejností. Někteří štolbové a herečky budou zděšeni, co si to ta „spodina“ dovolila a budou se za nás před vrchností stydět. Z Maďarska a Slovenska zazní veliký potlesk a ve zpětné vazbě budeme my gratulovat jim. Nebudu ve svém scénáři krásné nedělní noci pokračovat, každý si to může dopředu narežírovat podle své fantazie.

Na závěr pragmatická rada.