Minimálně o tom, že Nova otevřeně přiznává, že je bulvár a do svých vedoucích míst dosazuje lidi z Blesku a Aha. Blesk nyní řídí zpravodajství. K čemuž srdečně gratulujeme…

Sněmovna se pomalu koulí k dovolbám do rad médií veřejné služby. Proč tak strašně poslanci spěchají, to nikdo neví, před rokem jim nevadilo, že rozhlasová rada prakticky neexistuje. Teď činnosti Rady absence dvou členů ublížit nemůže a navíc visí ve vzduchu odvolání Antonína Zelenky, který se stal šéfem komunikace ministerstva školství a je tak v rozporu se zákonem o Českém rozhlasu. Na druhé straně to tak trochu chápu, protože kdo ví, co s Dobešem bude a každý ministr si svého mluvčího přivede sebou.

Dobeš je totiž sice možná nejlepším ministrem školství úplně všude, všech dob a za všech okolností (možná ve skutečnosti i založil Univerzitu Karlovu), ale Týden neklidu je Týden neklidu. Neklidné studenty podpořili neklidní profesoři. Neklidní jsou i prorektoři a rektoři. Fakt, že výraz „školné“ vyměnil ministr za výraz „zápisn铨, jeho popularitě moc nepomohl. Dokonce i poslanec Petr Gazík se vyjádřil, ale nejspíš to bude asi jedno. Ono je v české politice jedno tak nějak už všechno… I to, že vedoucí útvaru komunikace ministerstva porušuje zákon. Komu by to vadilo… Zástupci TOP-09 a Langerovy „spartské“ části ODS Zelenku na volebním výboru hájili. Dokonce zpochybňují Zelenkův konflikt zájmů poukazem na „ústavní právo být zvolen“.

Bezplatný deník Metro, sběrač četky a tiskových zpráv, zvyšuje náklad. V době, kdy má množství lidí do peněženky hlouběji a hlouběji, je to asi docela logické, na druhé straně je otázka, kdo v deníku bude inzerovat (mají-li do peněženky hlouběji a hlouběji i podnikatelé). A navíc – kdo ještě dnes čte včerejší zprávy?

Umělec Roman Týc (nebo jak se vlastně jmenuje) šel za velkého mediálního pláče do vězení. Ano, jeho čůrající panáčci na semaforech se mi líbili. A nemyslím, že by ohrožovali dopravu. Umělec ale nešel do vězení kvůli uměleckému vyjádření, ale protože nezaplatil pokutu za poškození cizího majetku. To, že mediálnímu šílenství hrdiny naší doby podlehl i ředitel vězeňského učiliště, bývalý to manažer Dolly Buster, je jen symbolem doby. Týc – Brudňák – Hons nebude učit věznění výtvarnou výchovu, ale odsedí si měsíc natvrdo a pak už to bude mít nadlouho v trestním rejstříku. O zahlazení odsouzení je třeba žádat. Soud pak zkoumá, zda odsouzený žije řádným způsobem života a zda tedy o něm lze říci, že už je napravený. Týc napravení neslibuje. To by přestal být umělcem pro bulvár zajímavým. A co by byl bez bulváru? Kdysi byli umělci ti, co něco uměli. Týc provokuje. Autorům budoucích encyklopedií výtvarného umění jejich práci nezávidím.

Rupertovi Murdochovi není zrovna veselo, jeho nedělní verze The Sun sice vyšla a drží se hodně při zdi, ale aféra jeho vydavatelství pokračuje dál. Zpěvačka a moderátorka Charlotte Church nakonec souhlasila s vyrovnáním 600 tisíc liber. Omluvila se svému publiku za to, že dala přednost této formě vyrovnání s tím, že její rodina byla terčem News International celé roky a nic není černobílé. Radost z nedělního The Sun kazí i fakt, že byla obnovena vyšetřovací komise, která vyšetřovala The News of the World. Teď vyšetřuje Sun. V redakci to prý vře, protože o úplatcích a odposleších většina redakce nevěděla, Rupertův syn James Murdoch uprchl z londýnské firmy a hodlá se zabývat tím samým v USA. Doufá snad, že jej první dodatek americké ústavy zachrání před vydáním do Británie?

Předběžná analýza nové politiky ochrany osobních údajů Google ukazuje, že tato nová pravidla nerespektují požadavky evropské směrnice o ochraně údajů, konstatovali v Bruselu a v Paříži. Touha po reklamních ziscích byla silnější. Googlu tak hrozí řízení před Evropskou komisí a obchodní válka s evropskými vládami. První verzi zásad ochrany osobních údajů zveřejnil Google před rokem. Vize cloudových služeb se za rok hroutí ještě dřív, než se zrodila, a to přesto, že Google v současné době ovládá více než 80 procent evropského trhu vyhledávačů, kolem 30 procent evropského trhu s mobilními telefony, 40 procent světového trhu s videem on-line a více než 40 procent reklamy na světovém internetovém trhu. A to kdysi v roce 1996 Google začínal jako studentský projekt „BackRub“ geniálních studentů Stanfordu Larryho Page a Sergeje Brina. V červnu 2000 se, podporovaný snad všemi hackery světa, stal největším vyhledávačem na světě a v lednu 2003 členové asociace American Dialect Society zvolili výraz „google“ „nejužitečnějším“ slovem roku 2002. V červnu 2004 dosáhl počet indexovaných stránek fascinujících 6 miliard položek. Nynější sdružování dat,prospěšné pouze cílenému zobrazování reklamy, je koncem důvěry ve vzdálené služby.

Obdobně postupuje Twitter. Firmy mohou nyní hledat tweety a analyzovat až dva roky aktualizací pro účely výzkumu trhu, plánování marketingových kampaně, cílení na vlivné uživatele nebo dokonce snahy předpovědět určité události. Běžní uživatelé mohou přistupovat k příspěvkům za posledních sedm dní. Téměř 1000 firem se přihlásilo do pořadníku pro přístup ke službě britské firmy Datasift. Twitter, který byl neustále stavět různé zdroje příjmů, hodlá vydělávat peníze z příjmů Datasiftu. Základní balíček "služeb" Datasiftu stojí 635 GBP za měsíc

Microsoft a několik dalších společností si stěžovalo u antimonopolních regulátorů na nástroje sociálních sítí Google. Že je příliš dominantní na trhu webového vyhledávání… Monopol peněz zkazí úspěch každé původně dobré myšlenky.

Veřejnoprávní televize NHK začala v roce 2003 hledat náhradní místo pro vysílač nové generace digitálního vysílání. 634 metrů vysoká Tokyo Sky Tree v japonském hlavním městě znamená vznik nejvyšší vysílací věže světa. Výstavba byla dokončena 29. února. Pro srovnání: žižkovský vysílač má výšku 216 m.

Izraelští vojáci zaútočili ve středu na palestinskou televizní stanici TV Watan v Ramalláhu na okupovaném západním břehu Jordánu, která je ve vlastnictví místních nevládních organizací a zmocnili se vysílacího zařízení, počítačů a souborů.

Web Interpolu trpí kybernetickými útoky „Anonymus“ poté, co mezinárodní policejní agentura oznámila zatčení 25 aktivistů hackerské skupiny Anonymous v Argentině, Chile, Kolumbii a ve Španělsku. Anonymous přiznali, že se mezi jejich hispánskou větev během útoků proti kolumbijskému ministerstvu obrany, prezidentským webovým stránkám, chilský elektrárenské společnosti a národní knihovně v Chile dostal policejní špicl. Zatčení podezřelí jsou ve věku od 17 do 40 let.

Skupina WikiLeaks začala vydávat více než pět milionů e-mailů z americké, globálně působící společnosti pro bezpečnostní analýzy STRATFOR, která bývá přirovnávána k stínové CIA. Mezi jejími mezinárodní klienty patří dle Wikileaks Apple, Google, American Express, Microsoft, Coca-Cola, Boeing a Sony.

Z mailů „Stratfor“ datovaných mezi lety 2004 a 2011, například vyplývá, že Izrael a Rusko podepsaly tajnou dohodu o výměně vojenských kódů hi-tech zbraní. Rusko předalo Izraeli íránské kódy systémů protivzdušné obrany KUB, původem z Ruska a Izrael dodal kódy UAV, které předtím prodal Gruzii. Pomohl tak Rusku ve válce se Saakašvilim o Osetii. I tak může vypadat mezinárodní spolupráce v oblasti bezpečnosti.

Pokud je ovšem „únik“ z mailserveru Stratfor americká zpravodajská dezinformace, jak už dlouho mnozí podezřívají Assange, sloužila by jednoznačně zájmům USA. Írán by pojal nedůvěru k ruským zbraním a Izrael by nemohl exportovat bez posvěcení Pentagonu svoje bezpilotní letadla… E-maily z bezpečnostního think-tanku Stratfor také naznačují, že až 12 pákistánských zpravodajských a vojenských úředníků vědělo o přítomnosti bin Ládina v pákistánském městě.

Maily také identifikovaly bývalého senátora australské liberální National Party a businessmana čínské národnosti Billa O'Chee jako informátora „KN 65“ a zdroj řady důvěrných ekonomických a politických zpráv, včetně čínské ekonomiky, zejména čínské poptávce po železné rudy a uhlí, zpráv o globálních zdrojích, trzích, vývoje těžby v Asii, přepravy a logistických problémů, politického vývoje v Austrálii, Papui - Nové Guinei, Číně, Barmě a jinde.

Doba vysílatelů – mamutích mediálncích domů, které určovaly vkus milionů diváků na celém světě skončila. A budoucnost patří nám, přijímatelům – lidem, občanům. „My, lid“ si budeme vybírat obsahy, my budeme určovat která média budou úspěšná. Riziko laciného podbízení a průměrného vkusu je ovšem vážné. Podbízivost je ubíjející veškerou kreativitu a originalitu. Odvahu experimentovat. Největší díla světové kinematografie nikdy nebyla pro „většinového“ diváka. Jak malá musí být menšina, aby se jednalo ještě o veřejnou službu, je inverze otázky, která zajímá neoliberály a jejich poradenské firmy na „měření výkonu“ médií veřejné služby – jak velká musí být veřejnost, abychom ji museli brát vážně?
 
Pro prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková