Ano… Někteří ministři zatím mile překvapují, taková Helena Válková třeba. Snad si dokáže umravnit Hanu Marvanovou a některé její nápady, které hodlá prosadit bez znalosti věci a silou funkce, jako například poněkud zmatenou novelu mediálního zákona.

Ombudsman zvolen byl, kandidoval Stanislav Křeček a Anna Šabatová. Inu, ani jeden z nich mi nepřipadá jako milovník lidu, ale Křeček alespoň není zapletený do hrůzné kuřimské kauzy,  k níž Anna Šabatová přispěla tím, že legalizovala „dívku Aničku“, aniž se na cokoliv kohokoliv ptala. Aniž si elementárně prověřila objektivní fakta. Nechala se zmanipulovat a podlehla lži. Podle ministerstva práce a sociálních věcí ovšem Šabatová porušila zákon – nesplnila zákonné oznamovací povinnosti vůči orgánům sociálně-právní ochrany dětí. Její jméno si ti dva nešťastní kluci budou pamatovat navždy. Ne, že bych byla cimprlína, ale myslím, že kdyby mi svědomí  tížilo něco podobného, asi bych se na mnoho let stáhla a zcela určitě bych neměla tu odvahu kandidovat na ombudsmanku. Ale vyhrála.

Do volebního výboru zvolili místo ministra kultury Hermana bývalého novináře a redakčního kolegu z deníku Rovnost, později diplomata Tomáše Jana Podivínského, kterého známe jako ministra životního prostředí Rusnokovy vlády. Uvidíme. Ve sněmovně byl znám rozumným pragmatismem. Neoháněl se nikdy morálkou, ani bohem a je tolerantní k lidským slabostem.

Týž volební výbor si bude v úterý vybírat, koho z  těch, kteří kandidují do televizní i rozhlasové rady, připustí ke slyšení. Hlasování má být tajné a tak se i politické dohody, které jistě jsou, ne že ne,  tak nějak  tiše šumlují potají. Neměli by být čirou náhodou ti, kteří zastupují koncesionáře a tedy veřejnost, vybíráni co nejveřejněji? Neměl by si každý poslanec stát za svým názorem, kdo je dobrý a kdo špatný? Neměl by svůj názor umět zdůvodnit? Tohle není Sixtinská kaple, tohle jsou média veřejné služby.  A jak se zjistí, kdo je vhodný k „připuštění“ do dalšího kola „předvýběru“?  

Prezident Miloš Zeman byl v Soči, což mu (u Zemana samozřejmě) všichni vyčetli, protože Zemanovi vyčtou kde co. Člověk v tísni mu zase poslal drobně vydírací dopis, co všechno se stane, když přijme prezidenta Karimova. Odpověď Miloše Zemana byla rychlá, vtipná, jízlivě ironická a odkázala aktivisty do příslušných mezí. Nestalo se nic. Prezident Karimov se omluvil a nepřijel…  Ostatní české politiky někdo vykastroval a tak raději z Taškentu sdělili, že jsou prázdniny a  tak jsou s dětmi na lyžovačce, takže se návštěva odložila.  

Miloš Zeman rovněž pohovořil v Hyde Parku, dlužno dodat, že se zlepšuje a pořad to byl nadmíru dobrý. Miloš Zeman umí být tvrdý a ke korektní zdvořilosti se tentokrát přiměl.

Václav Moravec končí v Impulsu, rádiu to Andreje Babiše. Bylo to to jediné, co mohl udělat, protože těžko může v neděli investigativně naléhat na svého chlebodárce.

Zimní olympijské hry v Soči, navzdory všem propagandistickým výlevům,  zatím zaznamenávají mimořádný zájem diváků. Pro program ČT sport představoval nedělní celodenní podíl na publiku, 45,38 procenta, druhý nejlepší výsledek v historii vysílání kanálu.

Vladimír Železný, který kdysi stvořil (díky sociologům ve svém týmu) úspěch televize Nova, má za úkol dotáhnout televizi Barrandov k pětiprocentnímu podílu. Měla jsem z jeho výroků  dojem, že televizi chce omladit a přitáhnout „Husákovy vnuky“. Ale  má o této generaci dost podivné představy. Asi jako Husák. Těžko totiž jinak říct, proč hodlá vysílat bavorského Doktora z hor nebo Perryho Masona. Možná tvoří televizi spíš pro Husákovy babičky…

Agentura AP stáhla z oběhu digitálně „vylepšené“ fotografie Fidela Castra. Nevím, jestli fakt, že zmizelo naslouchátko, je zrovna něco, co se dá považovat za vylepšení.  Fotky vyšly z kubánské dílny a byly pořízeny během setkání s argentinskou prezidentkou Cristinou Fernández Kirchner.

Papež František  považuje média veřejné služby za dobro a požehnání. Sdělil to 20.ledna 2014 jejím zaměstnancům a prezidenta RAI, Anně Marii Tarantule, na setkání u příležitosti devadesátého výročí zahájení veřejnoprávního rozhlasového vysílání a šedesátin italské státní televize RAI.  „ Připomínám, že ve vašem povolání informujete, ale také formujete. Je to veřejná služba, tedy služba veřejnému dobru. Je to služba pravdě, služba dobru a služba kráse. … Této zodpovědnosti se veřejnoprávní informační servis nemůže ze žádného důvodu zříci, konstatoval Svatý Otec. Etická kvalita informace, pokračoval papež, je plodem pozorného svědomí. To nemá podléhat povrchnosti, nýbrž ctít člověka – jak adresáta poselství, tak subjekt informace. Každý je tudíž, v závislosti na vlastní úloze a zodpovědnosti, povolán k bdělosti. Je nutné udržovat vysokou etickou úroveň zpravodajství a vyhnout se tomu, co velmi škodí – mylným informacím, pomluvám a očerňování.  Papež připomněl, že to byla RAI, která zejména v šedesátých letech přispěla  zvláštním způsobem k procesu jazykového a  kulturního sjednocení Itálie. " Avšak vzpomínka na bohatou minulost   nás volá k obnovenému smyslu pro odpovědnost dnes a zítra. Minulost je kořen, historie se stává kořenem nových impulsů, je kořenem současných problémů  a je i kořenem budoucnosti.“

Snad papeže slyší i u nás …

Míra globální mediální hysterie a našeho pokřiveně polidšťujícího vztahu ke zvířatům se projevila naplno, když ředitel dánské zoologické zahrady nechal utratit žirafího samečka před zraky pozvané veřejnosti. Přítomni sice byli  pouze ti, kteří přítomni být chtěli a věděli, čemu přítomni budou. Nicméně video z „popravy“ a pitvy vyvolalo morální hysterii na internetu a ve světových médiích. Vyjadřovali se snad všichni. Ředitelé ostatních zoologických zahrad byli médii nuceni k vyjádření, že oni nikdy… i když realita je jiná. Pouze není veřejná. Zoo nemají ani neomezený rozpočet, ani neomezený prostor pro expanzi. Roli predátorů při regulaci populace pak musí zastoupit člověk. Mezi prasetem pekari a přemnoženými žirafami není rozdíl.

Na problém si zadělali Dánové svou kulturní odlišností (množství populace v zemědělství,  kde zabíjení zvířat je běžné) a jiným způsobem výuky přírodopisu u dětí. V dánských ZOO se ročně utratí na 30 zvířat. Ale v Dánsku se ročně zabije 30 000 000 prasat a „hodí lvům“ (lidem). To nikoho nezajímá. Prase není žirafa, že… Žirafa má dlouhý krk a flekatou srst. Pitva zvířat je ovšem v Dánsku standardní součástí výuky stejně, jako byla u nás kdysi. Pitvání žab či myší na české základní škole by  v roce 2014 vedlo k omdlení učitelky dříve,  než k omdlení slabších povah žáků. Co se s naší společností stalo za pouhého půl století, že reaguje tak  hystericky? Za prvé: odcizila si smrt lidí i zvířat jako součást života. Dvě generace v Evropě neviděly válku a její krutost. Dvě generace lidí neviděly krev stříkající z ran. Nežijí v prostředí nářku raněných. Neznají bolest, protože máme přece analgetika. Máme léky na všechno. Slovo „smrtelné“ v případě zranění jsme nahradili ve vyjádřeních mluvčích záchranné služby souslovím "neslučitelné se životem". Orwell by z nás měl radost,  neboť to je ten pravý newspeak. Novořeč ve které slova znamenají svůj vlastní opak. Zranění neumírají, ale jsou odvezení houkající sanitkou do nemocnice, kde jim pak „přes veškerou péči nedokázali pomoci“.   Senioři také neumírají doma, ale v nemocnici. Domů přijde parte a kartáček na zuby. Slovo vražda,  zabití a smrt nám splývají - nedokážeme je odlišit. Nedokáží to ani novináři. Maso dostáváme do kuchyně ne pomocí řezníkovy sekery a ostrého nože jako kdysi,  kdy do masny přivezli prasečí půlky, ale na sterilním polystyrénovém tácku čistě osprchované a zabalené v igelitu. Separované od kostí i vnitřností. Zbavené nasládlého pachu. Ale maso se nevyrábí v továrně. Roste na pašíkovi nebo stračeně, dokud je někdo neporazí a nerozporcuje. Je to vražda, zabití či smrt?

Kolik dětí školou povinných vidělo stahování králíka z kůže nebo bourání prasete? Kolik lidí si šáhlo rukou na cukající žabí stehýnka připojená k elektrické baterii nebo na ještě teplé zvířecí maso? Mizivé procento.
Sluníčkoví lidé učí naše děti podivné lásce k přírodě. Ale už naše děti neučí spravedlivé krutosti přírody, která nemilosrdně dělá probírku populace a udržuje tak kvalitní genofond. Dravec se neživí kořínky, ale jinými zvířaty. Slabšími nebo méně opatrnými kusy, které včas neutečou. Tygr   loví antilopy, ty něžné čumáčky s roztomile zakrouceným parožím. Pro městské maminky s hitech kočárky jsou ovšem myslivci  dnes vrazi., Ve sněmovně se diskutuje o krutosti lovu na lišku, máme zákon, zakazující utopit kotě, slepice demonstrují za větší klece. A o toulavé psy se musí starat radnice v „útulcích“. Stojí to společnost víc peněz, než péče o bezdomovce. Zvířatům přiznáváme v novém zákoníku div ne lidská práva.
Vzdělaní profesionálové, zoologové v zahradách, ve snaze o větší návštěvnost ( a větší tržby ze vstupného, aby bylo na prémie),  se této zvrhle pseudohumanistické morálce zelených vegetariánů přizpůsobují.

Eurovision News Exchange, která je přední světovou platformou pro výměnu zpravodajského obsahu mezi televizemi veřejné služby,    čeká   modernizace. Prostředí newsroomů bude efektivně  propojeno a vzájemná spolupráce členů sítě veřejnoprávních televizí EBU tak bude rychlejší.

BBC a Guardian spustily své projekty na Instagramu: BBC má Instafax, Guardian spustil GuardianCam. Instafax (BBC) byl v lednu spuštěn jako experiment, jehož cílem byla komprese  zpravodajského článku na video o délce 15 vteřin: od balíčků obsahujících krátké klipy nejdůležitějších událostí dne až po patnáctivteřinovou zprávu či sólokapra. Videa doprovází maximálně krátké textové vysvětlivky. GuardianCam využívá službu Instagram spíše za účelem vytvoření „zápisníku zpravodaje.“ Důležitější je doplňkový kontext a dodatečné informace.

BBC Radio 4  koncem února odvysílá nejděsivější příběh všech dob, rozhlasovou adaptaci filmu z roku 1973 „The Exorcist.“ Román, podle kterého byl film natočen, byl dokonce jednu dobu v Británii zakázán.

Evropský parlament přijal nová pravidla pro autorské právo. Jedná se o celoevropské licence hudebních děl. Snahou nové směrnice EU je usnadnit poskytovatelům online služeb získávání licencí na přenos hudby ve více než jedné zemi EU. Systém licencí se tak pomalu přizpůsobuje požadavkům digitální éry. Má zpřístupnit hudební služby napříč celou EU.

Irská vláda opět zvolila do čela irského veřejnoprávního RTÉ Noela Currana. Generálním ředitelem RTÉ bude po další čtyři roky.

Podle nejnovějšího výzkumu poslechovosti  Radio Joint Audience Research  za poslední čtvrtletí roku 2013 si rádio naladilo 90,9% britské populace.   Klesá poslech AM/FM, digitální poslechovost (DAB, internet) naopak stoupá. Úspěšná je hlavně BBC, ztrátové jsou komerční stanice. Prostřednictvím digitálních platforem poslouchá 52% britské populace týdně. - BBC Radio stále dominuje trhu – má tržní podíl