...připomínající východ Židů z egyptského otroctví, patřící mezi nejstarší, nejvýznamnější a kvůli mnoha příkazům a zvykům jako jeden z nejsložitějších židovských svátků jsem obdržel od svého italského přítele zvukový zápis Ave Maria v jazyce kaldea (caldeo). Z tohoto jazyka, pokud se nemýlím, vznikl jazyk aramejský a hebrejský.

Připomínám tématiku nejenom kvůli velice zajímavé nahrávce, svátku Pesach, který v pojetí kabaly (přijetí tradice, hebrejsky קבלה‎‎), tj. židovské mystiky znamená osvobození (osobně říkám, že se jedná o okno příležitosti), ale i kvůli znovuzvolení Bibi, Izraelského premiéra Benjamina Netanjahu (1949), požáru v židovské škole v Ruské federaci a smyslu několikahodinové večeře – seder (tj. pořádek, řád). Během večeře si židovské rodiny a komunity mimo jiné připomínají, že svoboda není samozřejmostí, musí se o ni bojovat, ale když ji nakonec získáme, uvalíme na sebe také nesmírnou zodpovědnost. V kontextu současného dění ve světě se nabízí pro příspěvek minimálně tři otázky: Jakou cenu platíme dnes za svobodu a demokracii? Máme skutečnou svobodu nebo jen její iluzi? Co znamená být věřícím (Židem, katolíkem či muslimem atd.) v moderním světě?

V tomto kontextu se nabízí připomenout historii druhé poloviny druhé tisíciletí, historii modernismu (kapitalismu a socialismu) s jeho industrializací, buržoazními revolucemi (holandské, americké, francouzské), historii centrální státní moci (na Rusi) a ruské státnosti a v neposlední řadě závěť (v překladu autora) poradce Donald Rumsfelda (1932), admirála Arthura Cebrowského (1942-2005): Státy, které se nepoddají globalizaci a nebudou ochotny přijmout americký světový řád, se musí vypořádat s barevnými revolucemi, s jejichž pomocí budou podřízeny Západu. Státy, které se podřídí (dobrovolně) globalizaci se za prvé stanou částí západní civilizace (kultury), to znamená, že přijmou západní hodnoty, a za druhé se bude od nich požadovat dát k dispozici západním korporacím přírodní zdroje.

Na cestě ke zničujícímu kultu dochází k výbuchům religióznosti Islámu. Západní profesionálové, znající polit-technologií vědí prezentovat religiozitu jako válku civilizací a pravděpodobně i transformovat ji do islámského antimodernismu. Svět, jehož jedna strana je postmoderní a druhá antimoderní vytváří globální vesnici. Ta se neobejde bez nacistické podpory. Jednu takovou podporu dostala západní společnost po konci druhé světové války formou přestěhování vědeckých pracovníků 3. Říše do USA, úspěšnou setbou ideového nacismu do některých forem islámské ideologie (například s pomocí ex-Mufti Jeruzaléma, arabského nacionalisty a muslimského vůdce v době britské mandátní Palestiny Mohamed Amín al-Husajní, cca 1893/1895-1974), a v neposlední řadě i nezničitelnou skutečností a platností principu: Město nemůže žít a existovat bez vesnice.

Těm, kteří se již těší žít ve městě budoucnosti na účet vesnice pod vedením amerických nadnárodních korporací, si dovoluji připomenout, že modernismus se nevzdává všude tak lehce, jako v Evropě a na Západě. Co tím mám na mysli? Eurasijské společenství, tj. Ruská federace a asijská společenství Indonésie, Indie, Japonsko v ne poslední řadě i ČLR, představují velkou částí západní veřejnosti nedoceněnou výzvu. Ta spočívá v tom, že uvedená společenství se snaží ochránit a upevnit svojí národní suverenitu, své národní zájmy a kulturní hodnoty. Proto je střet odcházejícího modernismu se snahou se udržet a aliancí progresivních a anti-moderních společenství nevyhnutelný. Kdo vyhraje střet a přežije, bude určovat cestu vývoje lidstva. Poselství Velikonoc se týká nás všech: Připomíná, že každý den dostáváme šanci na změnu našeho života. Sami určujeme směr cesty, a tím i kam dojdeme. Armáda těch, kteří jenom mluví o všem a o ničem, nemůže vyhrát nad tím, který jedná. Proto jsem dnes ráno oblekl to nejhezčí, co jsem mohl: Úsměv. A připomněl si, že miluji tři ženy: Tu, která mě porodila, která mi porodila, a která se mi narodila. Každá z nich po té, co získala sebevědomí, a začala si věřit, neuvěřitelně zkrásněla. Souhlasu netřeba.