Nekomentovali přírodní katastrofy, ale lidmi způsobené tragédie. Pokud je však tolerance Boha k našim činům důvodem k jeho zpochybnění, pak naši víru umožnuje pouze naše stvoření jako nesvobodné, bez vlastní vůle vegetující ovce. Přesně o to se dnes pokouší větší část, nejen západního světa. Zbavit nás potřeby se rozhodovat a vůle k zodpovědnosti za svůj život. Máme se svěřit péči státu, který se postará, zařídí a zajistí nám vše, co potřebujeme – když se mu budeme klanět.

A zdá se, že přes všechny ty písně o svobodě a volnosti je stát se svou nabídkou sladkého otroctví mnohem úspěšnější než Bůh s nabídkou svobodné volby a zodpovědnosti za své činy. Je zde však problém, že žádný stát nedokáže své sliby trvale ufinancovat a potřebuje své ovečky spoutat dřív, než si uvědomí svou bezmoc. Nabízené otroctví asi nebude vůbec sladké. Na protančení se bez starostí širým světem to rozhodně nevypadá.

Zpochybňovači státního tažení proti covidu byli za hlupáčky, neodborníky a rozvraceče jednoty proticovidové fronty, ale bylo je přece jen možné občas slyšet, avšak zpochybnit náš boj se zlem, nebo jeho bezmeznou podporu, to hraničí s vlastizradou, tak je v jejich vlastním zájmu zakážeme! Pro masmédia a náš národ, Rusko-Ukrajinské dějiny začaly 24.2.2022 - před tím mlha. Ve vystupňované válečné hysterii bude vláda pokračovat v probíhajícím utahování smyčky kolem našich krků. Američané, a ti to musí vědět, slibují, že válka bude dlouhá. Naší vládě to možná poskytne dostatek času k vybudování své neodstranitelnosti přimknutím se k EU. Prodlužováním války však roste nebezpečí, že se život i u nás stane bojem o přežití a každý bude muset nést zodpovědnost sám za sebe.

Přál bych nám, abychom už dnes hledali zodpovědnost především u sebe a nebáli se ji vyžadovat u těch, kteří nás chtějí vést. Víra nám bude zdrojem síly pro to, žít svůj život a ne cizí fantasmagorie. Žádnému z vojáků nepřeji hrdinskou smrt s kočkami na hrobě, ale konec zabíjení, dlouhý život a co nejčistější svědomí.