Politologové a komentátoři mohou pomalu začít předpovídat, co vše se dá od nové vlády čekat a jak moc (pokud vůbec) se změní kupříkladu její zahraniční politika. Otázkou pro Českou republiku více než zásadní pak je, do jaké míry bude pokračovat pevné a téměř nerozborné přátelství, které odcházející vláda Petra Nečase navázala s Izraelem.

Bezpříkladně prosionistický kabinet, který dosud neměl v historii ČR obdoby, totiž odchází. Nejde jen o mé subjektivní hodnocení. Toho, že je odcházející vláda až extrémně proizraelská, si všimla i řada pozorovatelů a autorovi článku, který se tématu dlouhodobě věnuje, to potvrdilo několik politiků, diplomatů či vysokých státních úředníků. Nabízí se proto logická otázka, zda s odchodem Nečasovy vlády a konkrétně ministra zahraničí Karla Schwarzenberga končí i éra specificky úzkých vztahů mezi ČR a Izraelem.

Osobně jsem přesvědčen, že nikoli, jak se na následujících řádcích pokusím vyložit.

Samozřejmě je jisté, že už téměř napevno domluvený termín dalšího společného jednání vlád ČR a Izraele, který před nedávnem Karel Schwarzenberg z Jeruzaléma sdělovacím prostředkům oznámil (mělo se konat v létě právě v Izraeli), bude muset být zřejmě přeložen. Pokud by šlo v současném řešení vládní krize jen o kosmetickou změnu, kdy by nová vláda vznikla na půdorysu stávající koalice a Petra Nečase pouze vystřídala Miroslava Němcová, pak by možná ještě vše běželo podle dohodnutého harmonogramu. Rusnokova vláda, kterou zatím vidíme pouze v nejasných obrysech, si ale nejspíše vyžádá jisté přepracování plánů.

Jsem však přesvědčen, že k zásadní změně kurzu už nedojde. Ve vztahu k Izraeli je totiž současný prezident Miloš Zeman zajedno s odcházející politickou garniturou, jakkoli ve všech ostatních ohledech mohli stát a také stáli Zeman se Schwarzenbergem proti sobě. Naopak se dá říci, že Zeman jde ve svých výrocích mnohdy ještě dále než Schwarzenberg, o čem svědčilo i jeho vystupování v prezidentské kampani, kdy v otázce Blízkého východu zaujímal ještě radikálnější stanoviska než Schwarzenberg či dokonce Jan Fischer - a to jak ve věci bombardování Íránu, tak co se řešení izraelsko-palestinského konfliktu týče.

Rovněž některá jména, která v souvislosti s chystanou vládou padají, naznačují, že přátelský vztah k Izraeli bude nejspíše pokračovat. Ministrem zahraničí může být Jan Kohout. Ministrem vnitra bude asi Martin Pecina, který před lety neváhal pozvat do Prahy dva vysloužilé americké agenty, vysoké důstojníky FBI, u nichž ale existuje vážné podezření, že mohli být zároveň agenty Mossadu (Steve Pomerantz a James Wolfinger, zabývající se kromě boje proti korupci také bojem proti terorismu - najdeme je rovněž v jedné soukromé bezpečnostní agentuře, kde jejich třetím kolegou je přiznaný bývalý agent Mossadu). Spekuluje se o Radku Špicarovi, který řídí českou pobočku Aspen Institutu. Přivede-li si Rusnok do vlády také lidi z prostředí bývalé Zemanovy vlády, máme zaručeno hned několik dalších přátel Izraele (vzpomeňme jen na ministry Schlinga, Vetchého, Lánského, Kavana, Grosse, Baštu, Rychetského či další členy pražské obce), na ohromnou zakázku stavby dálnice D47 pro izraelskou firmu Housing & Construction (kterou byl později jako prokorupční nucen zrušit Vladimír Špidla) i na další projevy vzájemné náklonnosti. Otazníky nad případným postojem k Izraeli můžeme mít i v případě možného ministra kultury spisovatele Pavla Kohouta, který už v 60. letech patřil k podporovatelům tohoto státu a dokonce se na památném sjezdu československých spisovatelů v červnu 1967 těsně po Šestidenní válce Izraele zastával. Dodejme ještě, že čestným prezidentem Česko-izraelské smíšené obchodní komory je tehdejší Zemanův ministr průmyslu a obchodu a jeden ze zakládajících členů strany SPOZ Miroslav Grégr. A nezapomeňme na podporu, kterou Miloš Zeman dostal od současného velvyslance Izraele v Praze Jaakova Levyho, který Zemana navštívil jak před prezidentskou volbou, tak s gratulacemi hned po Zemanově vítězství. Konečně mějme na paměti také to, že na letošní podzim je domluvena Zemanova státní návštěva Izraele.

Bez zajímavosti není - a zde se blížím k naznačené otázce v titulku článku - že se předseda SPOZ Zdeněk Štengl rovněž setkal na konci května s izraelským velvyslancem v ČR Levym. Z krátké a devótní tiskové zprávy, které byla o setkání rozeslána, jsme se dozvěděli několik zajímavých informací: (1) schůzka byla první, ale ne poslední (2) izraelský velvyslanec ocenil, že SPOZ se ve svém programu drží myšlenek prezidenta Zemana, jehož programové priority považuje pro ČR za velmi pozitivní (3) Štengl ocenil proinvestiční politiku Izraele a schůzka prý otevřela mnoho témat zejména v oblasti obchodní spolupráce.
 
To jinými slovy znamená, že SPOZ udržuje a bude udržovat vztahy s izraelskou ambasádou včetně pravidelných schůzek a že Izrael schvaluje Zemanovu politiku, která se odráží i ve volebním programu Zemanovců a chce si proto pojistit, že nejen Zeman na Hradě, ale i jeho strana v podhradí bude zastávat proizraelskou linii podobně jako vláda odcházející.

Samotný fakt schůzky naznačuje, že si Izrael vyhodnotil, že SPOZ bude nejspíše v blízké době významným hráčem na české politické scéně (doufejme, že jde jen o vyhodnocení a ne o to, že by šlo o stranu, která by byla Izraelem i jiným způsobem než pouhou deklaratorní pochvalou od počátku podporována). Zarážející je ale i načasování setkání, které se konalo jen necelé tři týdny před pádem vlády. Měli Izraelci nějaké informace o tom, jaké zemětřesení se na politické scéně chystá? A chtěli si pojistit proizraelské stanovisko této strany, nebo šlo jen už o vyslání vzkazu na veřejnost, že obě strany o sobě vědí a počítají se vzájemnou podporou?

Jde samozřejmě o spekulaci, ale čas už brzy ukáže, jak se věci mají. Izraelci celkem logicky testují všechny relevantní politické subjekty a byli by hloupí, kdyby tak nečinili. Dokonce i jakási mocenská alternativa k pánům Nečasům na jedné a Rusnokům na druhé straně - všemožná politická hnutí Karla Janečka či Andreje Babiše - jsou zcela jistě také dobře podchycena, jak jsem už několikrát informoval (Janečkovy rovněž dobré vztahy s ambasádou Izraele, Babišovy vazby na magnáta Marca Davida Riche apod.). Ale právě postava Miloše Zemana, tak jasně proizraelská, až téměř k nerozeznání od podobného postoje Karla Schwarzenberga, je důvodem si myslet, že v případě SPOZ nejde ze strany Izraele jen o taktické oťukávání, ale vše spíše nasvědčuje tomu, že je ruka už dávno v rukávu.

Dá se tedy předpokládat, že velké politické hromobití, které bude nejspíše umocněno i za rok výsledky řádných voleb, strategické vztahy ČR a Izraele nijak neohrozí.

A to i přesto, že se nás někteří komentátoři a analytici snaží přesvědčit o opaku. Například Dan Macek z Česképozice.cz (ostatně placené Babišem a v mnoha ohledech proizraelské, už i obsazením svých novinářů, mezi kterými najdeme i bratra bývalého českého velvyslance v Izraeli a ještě pořád Schwarzenbergovy pravé ruky Jiřího Schneidera), který mé texty sleduje a v jednom svém posledním s mými vývody polemizoval, když naznačil, že pevné spojenectví ČR s Izraelem je dílem především Nečasovy vlády a že sociálnědemokratická opozice, ujme-li se po volbách moci, slibuje k Izraeli zcela jiný přístup, což dokládal citacemi Lubomíra Zaorálka či Libora Roučka.

Nejsem si však úplně jist tím, že by v případě ČSSD došlo ke změně. Jednak není jisté, že to bude ČSSD, která by sestavovala vládu, ale i kdyby, její předseda Bohuslav Sobotka je přesně ten typ politika, který je ve vleku zahraničních struktur (USA - Pehe - Bilderbeg - CFR), což by se zcela jistě odrazilo i na jeho vztahu k blízkovýchodním otázkám. Žádnou záruku změny nepředstavuje ani Jan Hamáček (zasedá v Aspen Institutu!) a další zahraničně-političtí experti této strany (například zahraniční tajemnice ČSSD Kateřina Bociánová byla účastnicí nedávného Česko-izraelského fóra v Jeruzalémě, jak jsem psal na jiném místě, Hamáček ostatně také). Nehledě na to, že - jak přiznává i Macek sám - nadstandardní vztahy s Izraelem jsou už součástí české (československé) historie a zahraniční politika se z principu příliš nemění a v tomto ohledu (kdy na udržení statu quo existuje eminentní zájem) tím spíše ne.

Jediné, co se tak může zaseknout, je už téměř připravená diplomatická a zpravodajská rošáda (Vondra do Izraele, Pojar do čela ÚZSI), i zde ale zřejmě půjde jen o výběr jiných jmen, která na směřování diplomacie či politice českých tajných služeb nic zásadního nezmění.

Navíc nezapomeňme, že je za dveřmi válečný konflikt USA / Izraele se Sýrií a potažmo s Íránem, což je ostatně i důvod, proč ona posílená spolupráce mezi oběma zeměmi probíhá. Už z principu je proto nemožné, aby došlo k zastavení sbližování obou zemí - ono sbližování je totiž podle všeho součástí plánu. Ale o tom zase až příště.

Adam B.Bartoš