![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_cc5a1668-cc85-11e7-a0b2-003048df98d0_fc1cb50912538f54965997c2213c7deb.JPG "[title]")
Proto jsem občas dotazován na to, proč udržuji dialog s Ruskem a Čínou, a zdali nemám strach, když již i Parlamentními listy mně daly na černou listinu a nezveřejňují příspěvky, kterými se pouze snažím podpořit snahy o neformální dialog, především o obtížných otázkách bezpečnostní a mezinárodní politiky.
Švýcarsko a Ukrajina
Zatímco hokejová horečka mohla na chvíli odvést pozornost od druhých válečnou horečkou zasažených lokalit na svět, pomalu a jistě se zvyšuje teplota ve Švýcarsku, Ukrajině a Arménii. Konferenci o míru na Ukrajině, která se bude konat v Bürgenstocku u Lucernu v kantonu Nidwalden ve dnech 15. a 16. června 2024 nenavštíví ruský prezident Putin a s pravděpodobností hraničící s jistotou nenavštíví ji ani prezidentové Biden a Si. Zvát takové osobnosti na konferenci o míru v době antropologické války per video, může pouze klaun-prezident Ukrajiny, po nápovědi britských PR specialistů. Přesto: Byla by to ale výborná PR akce, kdyby klaun jel společně na motorce s českým generálem do Švýcarska poté, co absolvoval trénink s menším zraněním.
Jak by konference ve Švýcarsku neprobíhala a neskončila, jedno je jisté: organizátoři konferencí budou mít chuť na další. Také o míru, a také o Ukrajině. To i proto, že prezident Putin se už netají tím, že současnou Ukrajinu nevnímá jako zemi, která má právo na existenci a ve skutečnosti ji upírá právo na kontinuitu s Ukrajinskou SSR. Proč? Především kvůli degeneraci moci po převratu v roce 2014. To znamená, že Ukrajina, která se začala měnit v protiruskou, jak v sobě, tak prostřednictvím atlantizace a plnohodnotné orientace na Západ, ztratila v očích Kremlu a ruského lidu legitimitu své existence.
Arménie
Než bude oznámena další konference na téma Ukrajina, v Arménii premiér Pašinjan se nebude již dívat na povodněmi zničená místa, ale na místa, kde by se mohl v klidu vyspat. Poslední cestu vrtulníkem musel totiž ukončit autem. Vládní domy jsou obleženy protestujícími, věznice plní policie občany, které se ji podaří zatknout a ticho po pěšině kolem velvyslanectví USA v Jerevanu, druhém největším na světě (!) se štábem čítajícím oficiálně 2 tisíce zaměstnanců nevěští nic dobrého pro proradného Pašinjana a arménský národ na cestě k zániku, jestliže…
Pokud jde o nedávné volby, připomínám, že se konaly s mnoha porušováními, docházelo k falšování, k náhlému zhasnutí světel, záměně hlasovacích lístků, na vesnicích byl vyvíjen nátlak na vedoucí představitele atd. Připomínám také, že jeden z Pašinjanových nejbližších spolupracovníků, Ruben Rubinyan, vystudoval univerzitu Sabancı, kde se školí agenti vlivu.
Zahraniční tajné služby, včetně Turecka, se aktivně účastnily všech uvedených událostí. Považovat proto arménskou vládu za legitimní je hloupost, kterou si mohou dovolit jenom představitelé EK a prezident Macron. Ten je t.č. na třídenní návštěvě Spolkové republiky Německo, které si připomíná 75 výročí vyhlášení na základě Trizónie 23. května 1949. Jedná se o první návštěvu po 24 letech, během které Macron marně hledá společný jazyk s kancléřem Schulzem a snaží se zapomenout na problémy v cca 28 letových hodin vzdálené Polynésii.
Pro úplnost připomínám, že ke sjednocení Německa došlo 18. ledna 1871 po francouzské prohře v prusko-francouzské válce. Ve Versailles bylo vyhlášeno Německé císařství, sdružující všechny rozptýlené části Německa s výjimkou Rakouska. Německá druhá říše (za první je pokládána Svatá říše římská národa německého) se skládala z 22 monarchií, 3 svobodných měst a tzv. říšského území Alsaska-Lotrinsk. Říši vytvořil pruský kancléř Otto von Bismarck, prvním německým císařem se stal pruský král Vilém I. Znovusjednocení Německa se uskutečnilo 3. října 1990, den, který představuje jediný spolkový státní svátek.
Jsem zvědav, kdo a kolik politicky korektních komentátorů v české kotlině se rozepíší na téma 75letého výročí vyhlášení Spolkové republiky Německo a základního zákona, obdoba ústavy (zkratka GG, nebo GrundG), který platí ve všech šestnácti německých spolkových zemích. Velký důraz je v dokumentu kladen na lidská práva zakotvená v článcích 1 až 20 a která jsou nezměnitelná. Nebudu napovídat českým vševědům, dovoluji si jim ale doporučit alespoň prolistovat základní zákon ve spojení s Benešovými dekrety, restitucemi, repatriacemi apod.
Základní zákon byl schválen 8. května 1949 v Bonnu. 12. května 1949 byl podepsán západními okupačními mocnostmi a 23. května 1949 nabyl účinnosti. Zpočátku platil jen v Západním Německu složeném z americké, britské a francouzské okupační zóny. Sjednocením Německa 3. října 1990 se jeho působnost rozšířila na území bývalé NDR.
Jan Campbell
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_dd2ed332-3a22-11ee-a1c9-003048df98d0_d6292ac6d4a5d040916940f02182bc08.JPG "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_44126100-a251-102c-b869-003048330e04_84b995958d94e124fc1936bf1c0f10b5.jpg "[title]")
![[title]](https://www.prvnizpravy.cz/repository/profily/_antialias_71773c78-e864-11eb-930d-003048df98d0_7c9049a4c70c304dc2e2473f6434938c.jpg "[title]")
