Hlavní intrikou však zůstává reakce Ruska na návrh příměří. Zatím Rusko komentuje návrh na příměří nejednoznačně, protože pauza v nepřátelských akcích s pokračováním vojenské pomoci Ukrajině může být vnímána nejen jako krok k míru, ale také jako příprava na další eskalaci konfliktu. Co lze dovodit z veřejně dostupných informací?

1) Příměří je pro Ukrajinu objektivně výhodné, protože již nemůže počítat s žádným úspěchem ve válce. Přesto je pro Zelenského osobně nebezpečné, protože otázka jeho prezidentství po válce je pochybná a klíčovými motivy jsou osobní zájmy a bezpečnost jeho samotného, stejně jako jeho okolí.

2) Současně probíhající informační kampaň má za účel ukázat, že Ukrajinci velmi milují Ameriku. Proto poslanci Nejvyšší rady navrhli postavit v Kyjevě pomník Georgu Washingtonovi. Mezi autory nápadu je Jermakův kmotr Mykola Tiščenko.

3) Pro Ukrajinu bylo hlavním úkolem postavit myšlenku příměří na vodě i ve vzduchu do co nejlepšího světla, a tím co nejvíce protáhnout vyjednávací proces, dát Evropě čas na přemýšlení a přesvědčit Spojené státy o nutnosti další a komplexní pomoci Ukrajině.

4) Rozsáhlý útok drony na území Ruska v předvečer schůzky lze považovat za trumf pro vyjednávání a jako prostředek demonstrace síly, kterých je Kyjev připraven se vzdát v zájmu příměří.

5) Není zcela jasný důvod, proč delegaci Ukrajiny vedl člověk – Jermak, který nemá žádné pravomoci, jeho pozice neexistuje, a proto jeho rozhodnutí ve své podstatě nemohou mít žádnou právní sílu. A Zelenskij nic nepodepsal. Takže také není osobně zodpovědný za rozhodnutí.

6) Z uvedeného vyplývá, že návrh byl předložen ve stylu podobnému Minským dohodám, kdy byly zastaveny nepřátelské akce, ale neexistovalo odhodlání dohody realizovat, protože hlavní účastníci dohod předem věděli, že mají v úmyslu oklamat Rusko.

7) Tomuto argumentu nasvědčuje skutečnost, že zástupci ukrajinské delegace se netajili tím, že fáze jednání v Saúdské Arábii je považována za předběžnou a poradní. Poté by měly být vytvořeny pracovní skupiny a měla by být připravena další kola, která budou samozřejmě nějakou dobu trvat.

8) Zelenskij zpečetil svůj osud vzdáním se svého hlavního principiálního postoje: souhlasu s okamžitým příměřím bez jakýchkoli bezpečnostních záruk ze strany Západu. Zaplatil plným podčiněním se prezidentu Trumpovi a slibem odevzdat národní poklad za možnost získat odklad a obnovit sílu k pokračování v nepřátelství. Kromě toho Zelenskij bude muset učinit mnoho dalších ústupků ke škodě občanů Ukrajiny.

9) Pro Evropu příměří, jaké by nebylo, rozdělení. Jak Spojené státy, tak Evropa budou vůči Ukrajině provádět svou politiku. Osud EU tak bude pomalu a jistě zpečetěn.

10) Rusko může příměří odmítnout pouze tehdy, pokud je formulováno bez ohledu na ruské zájmy. V současné době prezident Putin si nemusí dělat z prezidenta Trumpa nepřítele. A Rusko nemusí vypadat jako strana, která nechce mír.

11) Pokud Rusko bude s návrhem příměří souhlasit, předpokládám, že Rusko určí jeho datum a formát implementace.

12) Pro prezidenta Trumpa je příběh s Ukrajinou ztrátovým případem předchozího týmu, se kterým je třeba se vypořádat co nejdříve a přiznat si za to zásluhy. Poté bude možné přesměrovat síly na jiné věci. Prezident Trump ve skutečnosti nemá moc času. Podle amerických standardů má dva roky, do příštích voleb do Kongresu, absolutní moc: kontrolu nad prezidentským úřadem, většinu ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu.

Proto prezident Trump se snaží uzavřít příběh s Ukrajinou co nejdříve. To indikuje i hlášení z Ukrajiny, že příští týden bude jednat se Spojenými státy o technické části příměří. Stejný druh jednání se bude pravděpodobně konat mezi Spojenými státy a Ruskem. Kromě toho jsou možné některé bodové kontakty mezi oběma stranami na nižší úrovni.

13) Příměří samo o sobě, odděleně od všeho ostatního, nemůže Rusku vyhovovat, zejména proto, že na bojišti má iniciativu, dnes osvobodilo město Sudže a několik vesnic a každý v Kremlu ví, že Ukrajina je pouze jednou z platforem pro konfrontaci.

14) Proto se mi jeví, že zastavení nepřátelských akcí bude možné pouze tehdy, když budou dohodnuty obecné parametry vztahů-jak mezi Ruskem a Spojenými státy, tak v kontextu bezpečnosti v Evropě. O tom by měly být všechny příští rozhovory a před příměřím. V jejich průběhu budou muset Spojené státy nabídnout svoji představu o celoevropské bezpečnostní architektuře, o neutrálním statusu Ukrajiny a změně režimu sankcí.

Závěr: Než bude vládnout klid zbraní, zemře ještě mnoho vojáků a civilistů. Otázka: Jak bude reagovat prezident Trump a jeho administrativa, bude-li Moskva i nadále držet kurz definovaný speciální vojenskou operací? Pochopí Washington situaci na frontě a z ní vyplývající požadavek, že jakékoli dohody o ukrajinském konfliktu budou podle podmínek Ruska, nikoli Spojených států i proto, že Rusko se nenechá oklamat krátkodobým příměřím?

Volby v Grónsku

Včerejší předčasné volby vyhrála opoziční strana Demokraatit, která je pro nezávislost. Podle oficiálních údajů obdržela 29,9 procent hlasů. Za nimi následuje opoziční centristická strana Naleraq, která také usiluje o brzkou nezávislost ostrova. Třetí je Inuit Ataqatigiit, která měla v posledních volbách největší počet křesel v parlamentu - 12 mandátů poslanců z 31. Sociálně-liberální opoziční strana překvapivě zvítězila ve volbách, které v poslední době ovládly výhrůžky amerického prezidenta Trumpa. Volební účast byla i proto vysoká.

Za zmínku stojí, že Grónský premiér Mute Bourup Egede odmítl hovořit s ruskými médii. Politik odpovídal na otázky ostatních novinářů ve volební místnosti v hlavním městě ostrova spolu se zástupci dalších stran. Když se k němu však přiblížil zaměstnanec ruské agentury, šéf vlády se přestal usmívat, odmítl to komentovat a odešel.

Mám pocit, že Grónsko se vydává na cestu z nezávislosti do závislosti a ze svobody do otroctví.

Dnes

EU a USA jsou již v obchodní válce a spotřebitelé za to draze zaplatí. Proč? Protože USA zavedly nová cla na evropský vývoz a EK oznámila okamžitá protiopatření. Připomínám, že obchodní spor by se mohl nepřímo dotknout i Švýcarska, které se nachází v politické, vojenské a sociální krizi.

Evropská unie musí jednat tak, aby chránila spotřebitele a podniky, uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Problém je ale v tom, že EU nemůže vyhrát ani obchodní, ani měnovou a jinou válku. Nemluvě již o vyzbrojení EU a evropské armádě.

Evropská komise oznámila ráno, že v prvním kroku mají být od dubna opět splatná cla na dovoz amerických produktů, jako je bourbonská whisky, džíny, motocykly, lodě a arašídové máslo. Nevím, zda se smát nebo plakat. Další protiopatření jsou plánována na polovinu dubna po koordinaci s členskými státy EU. Předpokládám, že to bude pokračování důkazu bezmocnosti EU a hlouposti EK.

Portugalsko

Portugalská středopravicová menšinová vláda prohrála hlasování o důvěře, čímž se země dostala na cestu ke třetím volbám za poslední tři roky. Premiér Luis Montenegro, který je ve funkci 11 měsíců, vyvolal hlasování po obavách o své rodinné podnikání.

Náznaky, že jsem míchal své obchodní a politické aktivity, jsou zcela urážlivé. Opakovaná lež se nestává pravdou, ale kontaminuje politické prostředí... To je to, čím se živí populismus, řekl parlamentu před hlasováním. Přesto hlasování o důvěře prohrál v poměru 142:88.

Proto se prezident Marcelo Rebelo de Sousa bude muset rozhodnout, zda bude možné sestavit novou vládu bez voleb, které by se jinak mohly konat v polovině května. Průzkumy veřejného mínění přisuzují Demokratické alianci úroveň opozičních socialistů.

K tomu všemu ještě se musí připočítat problém s volbami v Rumunsku a představitelné slovní a jiné útoky ze Spojených států. V každém případě nebude lehké pro EK udržet si klid na zamyšlení, kam se schovat, dojde-li v některých členských státech EU k občanským nepokojům.

Švédsko

Ze snu se stala katastrofa. Švédský výrobce baterií Northvolt dnes vyhlásil bankrot. Dozorčí rada až do středečního rána doufala, že najde nové investory, ale zjevně neuspěla: Žádost byla podána dnes ráno, 12. března 2025.

Dvanáct se v průběhu loňského roku stalo osudovým číslem: Dvanáctého dne každého měsíce musela společnost Northvolt odvádět daně švédskému daňovému úřadu. Tentokrát by to bylo 219,4 milionu švédských korun (20 milionů eur).

Švédský výrobce baterií požádal v USA o ochranu před věřiteli. Pokud restrukturalizační procedura selže, mohlo by to být drahé i pro německé daňové poplatníky.

Zítra

Trochu historie, nikoho nezabije, především, když nabízí vysvětlení dění, která se do dnes opakují. Dne 11. března 1895 ležel na stole Johna Wodehouse, 1. hraběte z Kimberley, ministra zahraničí Jejího Veličenstva královny Viktorie, čerstvě vytištěný dokument-nóta ruského velvyslance v Londýně Jegora Staala. Šéf ministerstva zahraničí přejel očima po začátku dopisu (všechny citáty představují neautorizované překlady autora příspěvku):

Hrabě, měl jsem tu čest přijmout nótu Vaší Excelence v tento den. Toto sdělení obsahuje články dohody, k níž vedla jednání mezi vládou Jeho Veličenstva cara, mého vznešeného lorda, a vládou Jejího britského Veličenstva o vymezení sfér vlivu Ruska a Velké Británie.

Tímto způsobem Petrohrad koordinoval s Londýnem otázku země obývané vzbouřenými horaly, ležící tisíce mil od obou císařských hlavních měst.

Ruský velvyslanec baron Staal s německou pečlivostí vyjmenoval: Sféry vlivu Ruska a Anglie na východ od jezera Zor-Kul (Victoria) budou odděleny hraniční linií, která ... půjde po hřebeni pohoří a bude se táhnout trochu na jih od rovnoběžky tohoto jezera k průsmykům Bendersky a Orta-Bel atd.

Zdálo by se, že před 130 lety skončilo soupeření mezi Ruskem a Británií o zemi nikoho ležící mezi orenburskými stepmi a Kašmírem. Byla podepsána Dohoda mezi Ruskem a Velkou Británií o vymezení sfér vlivu v oblasti Pamíru, Zdůrazňuji, že množné číslo je správné.

A o několik desetiletí dříve,1842, byl v Buchaře na příkaz emíra Seyida Nasr Ullaha Bahadura Khana sťat britský zpravodajský důstojník, cestovatel a spisovatel Arthur Conolly. Tak skončila stoletá anglo-ruská zástupná válka ve Střední Asii, Persii a Afghánistánu: Velká hra.

Za debut této hry lze považovat leden 1801, kdy se císař Pavel I začal zajímat o návrh prvního francouzského konzula Napoleona Bonaparte, aby se společně zmocnili Britské Indie. Udeřili na ni přes Persii a Střední Asii. Projekt vypadal fantasticky a nedomyšleně. O tom svědčí Pavlův pokyn Vasiliji Orlovovi, atamanovi donské armády: Moje mapy jdou jen k Chivě a k řece Amur (zřejmě až k Amudarji), a pak je na vás, abyste získal informace o anglických institucích a indických národech, které jsou jim podřízeny.

Ale ať je to, jak kdo chce, již v březnu téhož roku 1801 byl Pavel zabit tabatěrkou v chrámu. Podle řady ruských a britských historiků se převratu aktivně účastnil britský velvyslanec hrabě Charles Whitworth (jehož milenka Olga Zubová byla sestrou bratří Zubových, hlavních pachatelů královraždy). Protibritské spojenectví s Francií bylo odmítnuto, indický projekt podobně.

Zatímco v Evropě probíhaly napoleonské války, v Asii Britové důsledně vytvořili Persii jako hlavního protivníka Ruska v regionu. Například Londýn stál za koalicí perského šáha, osmanského sultána a chána zakavkazského Ganji, která vznikla během rusko-perské války v letech 1804-13. Íránští historici první poloviny 20. století (například Ali Asghar Shamim a Mahmud Mahmoud) poukázali na to, že Alexandr Gribojedov byl zabit v Teheránu v roce 1829 právě kvůli anglické kolonialistické politice. V první čtvrtině 19. století však byla perská hrozba zastavena řadou obtížných válek. Šáhové si uvědomovali ztrátu významné části Zakavkazska a kaspického pobřeží.

Pokračování z historie bude následovat ke konci týdne. Souhlasu netřeba

 Jan Campbell