Bohuslav Sobotka se vyjadřuje státnicky a zdrženlivě, což mne, musím říci, velmi příjemně překvapilo. Pokud takto nastaví i domácí politickou scénu, možná z něj ještě bude úspěšný premiér. Pravda, charismatický samec alfa z něj asi nebude, vždycky to bude chlapec úřednického typu, ale proč ne. Pokud dokáže zvednout hlas stejně silně, jak to učinil na poslaneckém klubu své strany, když zde zakázal jakékoliv protiruské propagandistické výlevy,  bude dobrým premiérem.   

Prozatím mediálně bojujeme o Ukrajinu mejdanovou, jednotnou, zchudnutou, proevropskou, neonacistickou. Novinářská obec je rozdělena na mainstreamová média, která se rozhodla, že „Putinovo“ Rusko bylo zlo, je zlo a bude zlo. Používá k tomu ten miloučký studenoválečnický jazyk počátku padesátých let. Na okraji zůstává mediální zbytek, snažící se o zachování zdravého rozumu a legality demokratických voleb,  v kterých ať se to komu líbí či ne, zvítězil Janukovyč. Ten nemainstreamový zbytek se snaží  o ústavně konformní řešení – včetně práva na sebeurčení (i občanů autonomní republiky Krym či Podněstří), včetně požadavku nevměšování do vnitřních záležitostí, což jsou principy mezinárodního práva, na kterých stojí a se kterými padá OSN. Snaží se nevidět nastalou situaci propagandisticky jednoduše a snaží se opustit myšlenku nepřítele, jímž někdo vždycky musí být, aby bylo vítězství.

Rusko vyčkává na očekávatelné zděšení občanů z „eurosajuzové“ nezaměstnanosti, bídy a drahoty,  která má přijít spolu se škrty v ukrajinském rozpočtu. Na Krymu vůči „domobraně“ v ruských náklaďácích nikdo nebojoval. Média ale viděla jen to, co vidět chtěla. Na internet se ale dostaly oba pohledy. Dnes už nelze provádět cenzuru.

Stratég americké zahraniční politiky Zbigniew Brzezinski ve své Velké šachovnici píše,  že „pro americké zájmy je primární zajistit, aby tento geopolitický prostor neovládla žádná nezávislá moc, aby k němu globální společenství mělo neomezený finanční a ekonomický přístup“. Rusko je nezávislá moc. Všechno si nakonec nelze koupit. To už by měli všichni vědět, nicméně… Bez nepřítele  není jeho porážky a bez porážky nepřítele není tudíž ani nově nabylé moci. Poražený nepřítel je užitečný. Nastal čas, kdy potřebujeme bílé koťátko a píseň. Nejlépe o staré botě.

Čeští politici opět předvedli,  že se na ničem rozumném nedohodnou. Kompromis vyžaduje inteligenci. Soupeřit se proto musí, neboť na to je třeba pouze sílu. Poslanci volebního výboru   předvybírali kandidáty do mediálních rad. Bylo to drama. Zdá se, že v této sněmovně je drama skoro všechno.  Několikakolová tajná volba – tajná tak, že oproti letitým zvyklostem se veřejnosti sdělovaly výsledky prvního kola na chodbě a bez počtu hlasů,  měla několik pozoruhodných momentů. Tím prvním byla představa nových poslanců,  že „si volbu rozdiskutujeme“. Starý sněmovní kozák Vítězslav Jandák, vzhledem k tomu,  že doteď nebyl ve vedení klubů nových stran chuť diskutovat o čemkoliv,  podotkl, že tajná volba je tajná volba.  Zbyněk Stanjura z ODS  prohlásil, že to už by si rovnou mohli navzájem říkat, koho budou pak tajně volit. Rozdiskutovat, co vlastně chtějí, měli poslanci nových stran s poslanci těch starých stran předtím. Když byl čas si vydefinovat cíle a zvolit prostředky. Zda respektovat politicko názorovou profilaci a mít radu demokraticky vyváženou v souladu s politickými poměry ve sněmovně, nebo respektovat kritéria kvalifikace a riskovat,  že rada bude názorově nevyvážená a kontroverze budou muset poslanci řešit silou. Stále platí zákon, dle kterého jsou rady odpovědné sněmovně. Toto předkolo voleb je divočina, ve které se nikdo nedohodl s nikým na žádných kritériích. A tak jednotlivé strany intrikovaly na své triko.

Padl rovněž návrh, že by výbor sněmovně mohl před volbou říci, kdo je vhodnější,  než jiný vhodný. Kdo je ale vhodný,  netuším. Protože pokud chtěli poslanci po kandidátech charakterovou integritu  a morální bezúhonnost  (a doufejme,  že  taky aby nebyli úplně hloupí), je  mi záhadou, proč neprošli mediální pedagogové Jan Jirák a Jakub Končelík. Chtěli tím snad poslanci vyslat koncesionářům vzkaz, že jediný profesor mediální vědy v Česku a děkan jedné z fakult Univerzity Karlovy nemají dostatečnou morální integritu? Nebo že nemají dostatečnou kvalifikaci? Nebo jsou nezávislí až příliš? Zatímco mladý a docela arogantní chlapec z Deníku Referendum tu integritu má? Chápu touhu poslanců dovolit Rady komplet, ale možná by se nad tím ještě měli zamyslet. Není nutné dělat chyby, které se pak šest let špatně napravují. A není nutné mít rady složené z arogantních diletantů a egocentrických aktivistů. Není nutné mít z rad a médií veřejné služby politicky nesmiřitelnou bojovou zónu. Jaké to bylo, viděli poslanci v nedávné minulosti, kdy sněmovní většina dovolila do rad aktivisty ODS a TOP09, kteří se rozhodli škodit. Hlupáků a darebáků už v radách bylo dost.

Rady čekají důležité celoevropské procesy: rozhlasová digitalizace DAB (která musí proběhnout do roku 2025), vznik  4G a 5G mobilních telefonních sítí a potřeba jejich naplňování mediálním obsahem, které změní naprosto zásadně evropskou mediální krajinu, nutná proměna autorskoprávních omezení a ukončení licencí komerčních médií spolu s nutností televizní digitalizace ve standardu DVB-T2. Toho všeho budou radní svědky a některých technologicky konvergenčních a multimedializčních podprocesů i přímí účastníci. Budou rozhodovat o budoucnosti médií veřejné služby a na jejich rozhodnutí bude záviset, zda zaniknou nebo zda se budou rozvíjet. První proces digitalizace proběhl v letech 2003-2006 a nyní lze ukázat na příkladu médií veřejné služby Česka (ČT, ČRo) a Slovenska (proměna STV a SRo v RTVS),  jak může dopadnout země, kde byli radní i politici idioti.

Se zájem sleduji, jak někteří mainstreamoví novináři  z „velkých médií“, kteří těmi „malými“ opovrhují (zejména pro jejich vysokou čtenost), dokáží z těchto opovrhovaných serverů obšlehnout článek, ani se nezačervenají. Ostatně,  velké noviny opisují i z oborových serverů a také se ani  nezačervenají. Pokud  jsem například na takové volbě radních neviděla novináře,  kteří z této volby  přesto přinášeli zprávy, vysvětluje to mnohé. Jako by tam seděli a měli stejné myšlenky a úplně stejnou stylistiku, jako někteří z nás. Že někteří šéfredaktoři platí své novináře za opisování,  je podivné, nicméně symptomatické.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání , jejímž novým předsedou se stal stínový ministr kultury ČSSD Ivan Krejčí,  uložila provozovateli rádia BBC/zet, společnosti Lagardere, které patří  rádia Frekvence 1, Evropa 2, Bonton či Dance, pokutu 100.000 Kč za neplnění licenčních podmínek. Upozornila, že stanice loni do vysílání nezařazovala programové bloky   Českého rozhlasu, což byla jeho povinnost.

Příběh BBC a Českého rozhlasu byl zvláštní a dlouhý. BBC a Český rozhlas spolu nejprve vysílali na výslovné přání Margaret Thatcherové, která tehdy navštívila Prahu a Václava Havla. Československý prezident vyhověl prosbě Želzené lady. Ale  česká odnož BBC už později neměla peníze. Britská matka  BBC Worldservice odmítala financovat státně propagandistické vysílání do již "zdemokratizovaného" Česka. A tak se místo jednání s rozhlasem o jiném modelu financování dohodla britská BBC s Lagarderem. Šéf "české" BBC Vít Kolář za nejasných okolností licenci na Lagardere převedl navzdory tomu, že soubor kmitočtů nebyl původně určen pro komerční vysílání ( i když používal kvůli znění zákona formu s.r.o.). Vysílání BBC ale znaky komerčního vysílání nenesly nikdy. Noví nabyvatelé ovšem drobně  opomněli licenční podmínky, v nichž se o povinnosti zařazování programu ČRo přímo píše.  Lagardere začal využívat vlastní materiály, připravované v rámci projektu Zet.  Výkonný ředitel Lagardere Active v ČR Miroslav Hrnko, podle kterého je tímto krokem mařena investice francouzského vlastníka v České republice a zvažují i postup, jak se bránit proti způsobeným škodám. Česká republika se ale také může a umí bránit. Sto tisíc zase není taková pálka, ale sám fakt nedodržení licenčních podmínek spolu s podezřením na nejasnou vlastnickou strukturu francouzské matky české firmy už  může způsobit  problém. I u evropského soudu.

Soukupův Týden „optimalizuje“ a tak vyhazuje.  Bohužel i Martina Hekrdlu, jednu z výrazných tváří české politické žurnalistiky. Nové vedení týdeníku je politicky vyhraněné.

Výskyt kriminálních seriálů v českém televizním vysílání v čase mezi 6:00-22:00 hodinou vzrostl meziročně o 33%. Kriminální chování tak dostává stále více prostoru. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dlouhodobě eviduje obrovské množství stížností diváků, zejména rodičů, poukazujících na přemíru pořadů s kriminální tematikou ve vysílání českých televizních programů a na jejich nebezpečnost pro dětské diváky. Mnohé jsou ovšem ztvárněny velice realisticky a zahrnují obsahy, které mají potenciál vyvolat u dětí psychický otřes, snížit jejich citlivost při vnímání násilí či povzbudit vlastní agresi dítěte. Je alarmující, že v odpoledních hodinách, kdy lze předpokládat, že sleduje nejvíce dětí televizi bez možného zásahu rodičů, je kumulace tohoto typu pořadů nejvyšší, konstatovala RRTV.

Američanku Autumn Radtke, která vedla bitcoinovou burzu  First Meta, našli mrtvou v Singapuru,  Policie to vyšetřuje jako „nepřirozenou smrt“. Podle všeho jde o sebevraždu. Společnosti First Meta na svých stránkách uvádí, že je „smutná a v šoku“.  Osmadvacetiletá žena si vzala život po bouřlivém týdnu, naplněném krachem  virtuální měny.

Zdá se, že státem placený kanál Russia Today má problém se svými americkými moderátorkami. Abby Martin a Liz Wahl jsou obě „znechuceny“ chováním Putina vůči Ukrajině. Stanice navrhla své moderátorce Abby Martin, aby tedy sama jela na Krym, aby se přesvědčila na vlastní oči. Což odmítla (co by tam, proboha, dělala, když kritizovat může z opačného konce světa) a Liz Wahl dala na  obrazovce rovnou výpověď (nepochybuji o to, že místo jistě sežene). Wahl vadilo, že se na stanici „nehovoří dobře o Americe“. No, tak to bych snad doporučila místo na nějakém pěkném ministerstvu propagandy.  Stanice na to reagovala prohlášením na svých erbových stránkách. „Pokud novinář nesouhlasí s editoriální politikou své organizace,  je obvyklé obrátit se stížností nejprve na editora a, pokud není možné ji řešit, odejít jako profesionál.  Pokud ale někdo udělá velkou veřejnou show z osobního rozhodnutí, není to víc, než  akt sebepropagace. Přejeme Liz všechno dobré na cestě, kterou si vybrala.“ Tečka. Diplomatická.

Vlastník   největší ruské  „nezávislé"“rozhlasové stanice Echo Moskvy odvolal  generálního ředitele  rádia Alexeje Venediktova a na jeho místo usedla Jekatěrina Pavlovová, manželka jednoho z členů Putinovy vlády. Nutno dodat,  že „nezávislé“ rádio vlastní Gazprom Media. Konflikt vznikl kvůli pořadu „Dilettante“, ve kterém redaktor požádal  diváky o odpověď na otázku, zda se měl Sovětský svaz  vzdát Leningradu během druhé světové války… O některých věcech se v Rusku nežertuje.

Týdeník Newsweek, který ukončil svou tištěnou podobu koncem roku 2012, se vrací zpátky na trh  printů. Zatím zřejmě nikoliv každý týden, ale  během letošního roku by se tak mělo stát.  První číslo už se objevuje na stáncích a jeho hlavním tématem je bitcoinová burza a její krach. Elektronický optimismus zřejmě narazil na dno prázdné kasy.
Podle prezidenta Newspaper Society Adriana Jeakingse by BBC měla platit  pokaždé, když použije zprávy z regionálního tisku pro rozhlasové a televizní zpravodajství či internet. Jinak by BBC mohla prakticky ochromit místní noviny.  

Rakouská asociace soukromých rádií VÖP podala v roce 2011 stížnost  mediálnímu regulátorovi KommAustria, že rádiové stanice veřejnoprávního ORF (hlavně stanice Ö3 s populární hudbou) porušují svoji veřejnoprávní misi tím, že vysílají příliš hudby, velmi málo mluveného slova a hodně reklam.  Stížnost se zkoumala dva roky. 20. února 2014 vydal regulátor KommAustria konečné rozhodnutí: veřejnoprávní ORF neporušuje svoji veřejnoprávnost, neboť v zákoně (ORF Act) není jasně stanoveno, jaké množství mluveného slova má vysílání obsahovat. Kromě toho se musejí hodnotit všechny stanice ORF dohromady, jde-li o otázku veřejnoprávnosti.

Pokud se Skotsko osamostatní, přestane být skotská redakce součástí BBC, řekla britská ministryně kultury Maria Millerová. Skotská národní strana (SNP) loni navrhla, že až se Skotsko osamostatní, zaměstnanci BBC Scotland vytvoří Scottish Broadcasting Service (SBS), které bude nadále spolupracovat s BBC a sdílet programy jejích stanic a kanálů. Systém poskytování služeb BBC ve Skotsku by se přitom nezměnil. Podle SNP je to stejný princip smluv, jaké má BBC uzavřeny s Irskou republikou, Nizozemskem a Švýcarskem.  Na koncesionářských poplatcích se ve Skotsku, které má 5,3 milionů (2011) obyvatel, vybere zhruba 320 milionů liber (cca 10 miliard  Kč).

Nový řecký veřejnoprávní vysílatel NERIT (Nové řecké rádio, televize a internet) začne vysílat 27. dubna 2014. Tou dobou skončí zkušební období, které trvalo 8 měsíců. Během té doby vysílání probíhalo pod názvem DT (Veřejná televize). Loni v létě nahradil NERIT státního vysílatele ERT (Řecké rádio a televize) a v současnosti zaměstnává přes 500 novinářů, techniků a jiných zaměstnanců. Téměř všichni jsou z bývalého ERT, který však až do loňského června  zaměstnával 2 700 lidí.

Domácnosti, které používají pouze BBC iPlayer, by podle generálního ředitele BBC měly platit licenční poplatek. Povinnost platit by se tak vztahovala i na zhruba půl milionu domácností, které nevlastní klasické přijímače, ale sledují či poslouchají BBC na iPlayeru, případně k tomu používají své počítače, iPady a smartphony. O tom, zda se tak stane, ale rozhodne vláda. Generální ředitel BBC Tony Hall řekl, že podle posledních průzkumů by veřejnost byla ochotna utratit za služby BBC částku v rozmezí 15 až 20 liber měsíčně (660 Kč). To je víc než současná výše licenčního poplatku, 12 liber měsíčně (396 Kč).  Před dvaceti lety byl poplatek mnohem vyšší, 147 liber v dnešní hodnotě libry (4850 Kč). Dnes má BBC čtyřikrát více TV kanálů než tehdy, dvakrát tolik rozhlasových stanic, webové služby a iPlayer.  

Webová stránka Time.com opět prodělává redesign. Prý má být přehlednější a čistější (kolikrát jsem tohle už slyšela?). Výkonní šéfové Edward Felsenthal  a Daniel Bernard ovšem tvrdí, že to nemá být přehlednost založená na obrázcích a spoustě prostoru, ale naopak založená na textu a jeho čistotě.  Homepage bude dělena do tří sloupců, nejnovější zcela vlevo, důležité uprostřed a  magazínové kousky a video napravo.  Že by někdo konečně pochopil, že někteří lidé chtějí prostě číst?

Jedna z největších světových fotobank Getty Image vzdala boj na internetu  a miliony svých fotografií uvolnila k nekomerčnímu využití.  Tedy pro blogy a sociální média.  Na stránky se dají jednoduše vládat prostřednictvím embed kódů. I to je způsob,  jak se vyrovnat s realitou a navíc získat feedback, marketingově neocenitelný. Myslím,  že stejnou cestou by se měla vydat i fotobanka ČTK.