V jednom táboře finalistů nastane euforie a poté kocovina (inaugurace na Mezinárodní den žen dává tušit, že to bude zajímavé), v druhém nastane kocovina a poté poprava nevinných i viníků. Ani jeden tábor není stranický, takže popravovat se bude napříč politickým spektrem.

Dnes už se dá hodnotit strategie i taktika historicky první bitvy o prezidenta. Oba tábory vsadily na média, čímž posílily jejich vliv na politiku. A média si to užívala…

Zemanův štáb vzhledem ke konzervativnosti a věku jádra voličské základny preferoval média s jednorázovým opravdu masovým dosahem – televize a rádia, z tisku Právo. Ostatní tisk a internet byli odsouzeni do rolí zprostředkovatelů zpravodajství, protože orientace většiny komentátorů deníků i týdeníků byla předem jasná a polarizovaná už od samého začátku kampaně. Mezi novináři vedl Karel. Zeman volil všude pouze rozhovory a duely v přímém přenosu. Nízká účinnost rozhlasové a televizní reklamy spolu s vysokou cenou vylučovala její masivní nasazení. Česko se Amerikou nestalo. Většina novinářů  podporovala od samého začátku Karla. Výjimkou byl pouze nízkonákladový Reflex pro pravicové urban intelectuals, který celkově spíš  sympatizoval se Zemanem stejně, jako klausovská část ODS.

Nerozhodnutých a „objektivních“ v mainstreamu nebylo. Pražská mediální a kulturní fronta byla semknuta v jednom bojovém šiku jak panští myslivci.

Roman Lipták při pohledu na mapu výsledků prvního kola voleb zcela určitě pochopil, že cílové oblasti s největší podporou Miloše (když už máme Karla) jsou v průmyslových a pohraničních regionech. A procenta podpory jsou přímo úměrná počtu fyzicky pracujících a nepřímo úměrná výši čistého příjmu rodin v dané lokalitě. Odtud Milošova orientace na témata vyhnání sudetských Němců a asociální kroky vlády, ve které je jeho protivník prvním místopředsedou a jeho stranický kolega ministrem financí. Kalousek byl snadný terč. Všechny zásadní cíle Liptákovi vyšly. Definoval agendu agresivní Milošovou rétorikou k zásadním tématům, vnutil protivníkovi na několika stranách obrannou pozici a udržoval ho pod tlakem. I přes úpornou snahu některých moderátorů pomoci Karlovi, se Miloš nenechal zastavit, ani přerušit.

Protivník měl problém s pochopením směru, kterým se ubíraly Zemanovy monology. Odpovídal jednou větou a ne vždy řekl, co potřeboval říct. Diplomatům se do řeči neskáče, politikům ano.

Karel Schwarzenberg zvolil díky svému handicapu v hovoru („žbleptám“, jak sám řekl) tisk jako primární. Správně. Sekundárně i proto, že šlo využít synergie mezi zprávami (se skrytými komentáři), reportážemi a komentáři. Použil image sympatického intelektuála z vyšších vrstev, tolerantnímu k popkulturní deformaci své prezentace, proti samolibému „buranskému“ kandidátu „socek“. Stylizoval se do prostředí velkoměsta, protože pro vesnici působil knížecí makeup sám o sobě. Božena Němcová a její Barunka je povinnou četbou už sto let.

Jen ten textík o tom, jak Karlovi chybí po dobu volební kampaně sex každý den, byl stěží uvěřitelný v konfrontaci s televizními vystoupeními kandidáta. Jako sexuální idol působil možná  jen na dceru spisovatelky Ireny Obermanové Bereniku. Berenika Kohoutová pro bulvár řekla, že „to s chlapy umí lépe než máma“ a pro Karla natočila spolu se sestrou nesmrtelné propagační video. Asi to myslela dobře. Bereniku Kohoutovou nepřekonalo ani pěvecké sdružení Wlastenci, složené z členů PEN klubu v čele se spisovatelem Vaculíkem. Ti na nápěv budovatelské písně z roku 1953 „Tak už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela!“, která vyšla v Českém revolučním zpěvníku pod názvem „Budujeme“, vytvořili píseň Kníže je nám blíže. Ne, nejspíš to nebyla ironie..

Skvělým nápadem Schwarzenbergova štábu byly spanilé jízdy do hospod v regionech, využívající autoritu „celebrit“ k přesvědčování a němý souhlas prezidentského kandidáta, co všechno se s Karlem dá dělat. Dělaly se koncerty pro Karla či maratón pro Karla. Hospody volily Karla, chřipkou naplněná čekárna lékaře měla volit Karla, vily na předměstí volí Karla, dokonce i školní děti volí Karla. Internet byl plný Karla, na facebooku lidé měnili své podobizny za placky Karla. Karloviny nabízely České dráhy v každém vláčku. Pankáč Karel, noblesní a intelektuální, byl ale čistým mediálním konstruktem. Přepálený marketing nadšených podporovatelů, lepících samolepky a rozdávajících placky se ovšem přejedl za tři dny. První se ozvali anarchisté a pankáči, kteří z popkulturního zneužití Sex pistols zvraceli.

Bohužel, mladý a dravý volební štáb Karla Scharzenberga, se choval mladě a dravě. Je to poučení pro všechny budoucí kandidáty kamkoliv. Možná se s partou dynamických mlaďochů dá vyhrát volba, ale jejich vtíravost, neurvalost a sveřepost zanechá dost velkou pachuť po dost dlouhou dobu.

Noblesa kandidáta, bohužel, padla v posledním, finálovém duelu v ČT, kde na otázku zda při obraně Čunka musel volit Schwarzenberg mezi funkcí ve vládě a ctí, se obořil na stařičkého plukovníka od Tobrúku a vyčetl mu jeho věk.  Ten stařičký plukovník bojoval i za to, aby i on mohl žít ve svobodné Evropě a ne v Třetí říši. Nechci být zlá na tu masarykovskou tradici, jíž se dnes hojně dovolávají všichni při debatě, ale pokud si čtu ve sněmovních stenech, tak ta masarykovská tradice byla pěkně divoká. Ale možná se dostaneme zase do doby, kdy budou poslanci vytrhávat lavice z ukotvení a vrhat po sobě kalamáře...

Konzumenti pseudointelektuálního kýče musí být zoufalí. Ikona nezávislosti a alternativního myšlení, Franz nepodpořila popkulturní ikonu městského liberalizmu, Schwarzenberga, ale čitelnějšího Zemana. Volba mezi prasečí a ptačí chřipkou se stala volbou ne fanoušků Cockney Rejects, ale městského alternativního liberála s kališnickými Oi! kořeny.

Poslední týden kampaně byl únavný. Permanentní kolotoč prezidentských debat byl vyčerpávající i pro mne, čtyřicátnici, která to sledovala. Vůbec netuším, kde brali sílu dva pánové, o pár desítek let starší, než já. Čistý adrenalin?

Největším předvolebním zážitkem byla ovšem Nova. Poté, co probrala, zda se kandidáti dobře starají o rodinné hroby, nastala fascinující „kauza kabát“. Pro ty šťastné, kteří toho zůstali ušetřeni – reportérovi Novy zmizel ve volebním štábu Miloše Zemana kabát. Pak jej dotyčný objevil na komsi, o němž tvrdil, že patří do Zemanova štábu, načež se ukázalo, že to není nikdo ze štábu MZ, ale kdosi, kdo na ten štáb občas chodí. Fanoušek? Provokatér? Ale trestaný. Díky kolegovi Hruškovi jsme se ovšem také dozvěděli leccos o zaměstnaneckých benefitech na Nově. Když mu totiž onen nešťastník, ať už to byl ve skutečnosti kdokoliv, dával peníze na čistírnu, odmítl reportér se slovy „nám to platí firma“. Gratulujeme.

Debata prezidentských kandidátů, vysílaná touže stanicí, měla také svůj nepopiratelný půvab. Na rozhovory s prezidenty má již léta monopol půvabná Markéta Fialová. Že je půvabná je, bohužel, to jediné, co se o jejím výkonu dalo říct. Jediným vytržením z blábolení byla snad jen Jitka Čvančarová, která se pokoušela intelektuálním hlasem kárat Zemana za jeho výrok o právu první noci knížat, kterou ovšem pochopila jako urážku žen a tak mluvila „za ženy“. Nechci, aby za mne mluvila Jitka Čvančarová. Svůj fascinující projev zakončila tím, že její manžel by Miloše Zemana vyzval na souboj. Ano, takové je divadlo. Taková je naše kulturní fronta.

Jsem ráda, že to skončilo a určitě nejsem sama. Pravda, rvačky na sociálních sítích, kteří voliči jsou víc na úrovni, mi asi bude chybět. Matky s kočárky na Kampě se asi konečně zase začnou bavit o prdících a přestanou řešit, kdo je pro majetková přiznání či restituce. Ten mladý dobrovolník před kanceláří Karla, který se svěřoval své kolegyni, že „to po prvním kole byl zatím můj nejintenzivnější zážitek“ (copak to asi bylo?), si určitě najde jinou brigádu.

Pár let na to ještě bude vzpomínat jako na největší zážitek nebo na to bude vzpomínat jako na největší blbost svého života. Dějiny se neptají.

Mediální pastvou byl ovšem i jiný prezident. Ten americký, který „veřejně přísahal“. Skutečná oath of office proběhla den předem. Za přítomnosti rodiny. Tato, veřejná část, byla monumentální, jako vždy. Jediné, co to trochu pokazilo, byla Beyonce, pějící americkou hymnu z playbacku. Tento počin rozhýbal média skoro víc, než ofina první dámy.

Kód internetových aplikací, vytvořený během kampaně Obama for America (OFA) 2012 (digitální architektura na internetových stránkách kampaně, její systém pro sběr darů, e-mailové provoz, a její mobilní aplikace) vyvolaly kontroverzi mezi programátory a Demokraty. Když kampaň skončila, programátoři chtěli, aby jejich práce byla uvolněna do pro ostatní vývojáře ke studiu a zlepšování. Politici v Demokratické straně to ale cítili jinak. Tvrdí, že sdílení technologie by eliminovalo klíčovou výhodu Demokratů ve prospěch republikánů.

Obhájci soukromí a internetoví aktivisté, novináři a další organizace vydaly otevřený dopis společnosti Microsoft, ve kterém ji vyzvali k vydávání pravidelné zprávy o průhlednosti při vydávání uživatelských informací z prostředí Skype třetím osobám. Obavy, že Skype může a byl odposloucháván, jsou na místě, protože Microsoft koupil poskytovatele VoIP za 8.5 miliardy USD v květnu 2011. A tato neuvěřitelná cena se nejspíš nevrátí. Akvizice tak vyvolala obavy, že Skype je nyní možné použít jako špionážní nástroj různými vládami. Především vládou USA, které neprolomitelnost šifrování vadila v boji proti terorismu.

83 letý sportovní reportér BBC Stuart Hall byl obviněn ze znásilnění a napadení 10 dívek ve věku od devíti do 16 let. BBC má další skandál.

WikiLeaks odhalily, že zemřelý internetový aktivista a spoluzakladatel Redditu Aaron Swartz mohl spolupracovat a mohl být jedním z jejich zdrojů. Swartz byl v kontaktu i s Julianem Assangem.

Nepál zažívá sociálně mediální revoluci. Podle Nepálského telekomunikačního úřadu 18.28% populace mělo v roce 2012 přístup na Internet, ve srovnání s 3,69% v roce 2010. Vzestup vedl k rychlému rozkvětu blogů a občanské žurnalistiky. 1.500 nepálských blogerů a 1200 členů organizace sdružující občanské žurnalisty, z 64% z míst mimo Kathmándú vytváří posupně úplně jinou kulturu, ale i přinese mimo mnoho problémů do tradiční a velmi konzervativní nepálské společnosti.

Irské noviny chtějí zpoplatnit odkazy. Jako kdyby mimo Irsko o ně někdo stál. Cestu k bezvýznamnosti si každý buduje sám.

Papež Benedikt XVI požehnal sociálním sítím a prohlásil, že nástroje jako Twitter a Facebook mají být využívány k šíření víry. Myslím, že má rodná církev si za tím účelem držela po staletí jezuity, ale svět už taky není, co býval. Papež řekl, že sociální sítě jsou způsobem, jakým udržet své stoupence a dokonce získat stoupence nové. Je to, podle něj, také způsob, jakým čelit skandálům, apatii a konkurenci jiných církví.

Mark Zuckerberg testuje nové významné funkce Facebooku – hledání informací prostřednictvím "sociálního grafu" , což dělá vrásky na čele všem ochráncům soukromí. Možná bude možné, že miliarda lidí se ponoří do obrovského skladu uložených informací o nich a jejich síti přátel. Díky grafu hledání lidé budou téměř jistě používat Facebook zcela novými způsoby…

Globalizace informací je na postupu. Vatikán je prvním centrem ideového odporu, které pokořila. A jednoho dne dorazí nejen do Kathmándú, ale i do Dublinu.

Irena Ryšánková