Policie České republiky, je, zdá se, vcelku dobrý prostředek k lobování a někteří poslanci nejsou zjevně nadšení představou, že by se s ní mohli seznámit blíž. Prozatím se poslanci hádají o to, kdo byl první přeběhlík.

Ale co bude potom, ví snad jen Bůh. A odbory.


Kromě tiskových zpráv o tom, kdo má zrovna koho rád a nerad (skoro jako argentinská telenovela, jen José Armando chybí) přicházejí do mailu někdy tiskové zprávy z jiného vesmíru. Ano, chápu, že europoslanec Ransdorf má problémy. Nakolik si je způsobil sám a nakolik do nich byl vtažen, to nevím. Vratislav Šlajer, který mu půjčil, je zvláštní člověk, zakladatel privatizačního fondu Consus, dnes v likvidaci, a finančně poradenského družstva téhož názvu. Ale nechápu, proč by se k Ransdorfovu soukromému problému měla vyjadřovat „Platforma Karolíny Peak“, jak se jmenuje ta nová parta, co se odtrhla od Věcí veřejných. Proč, proboha, Dagmar Navrátilová (a proč zrovna ona) má nutkání napsat odpudivý výlev na téma „jak hnusný je Ransdorf“. „Tato republika vznikla na odporu proti komunismu a vzdalování se od jejich pojetí světa je cílem této vlády a i naší země. Na těchto ideálech naše země vznikla,“ píše ta svěží žena. V roce 1918 „naše země“ nevznikla na odporu ke komunismu. Nevznikla tak ani ta, odtržená z Československa v roce 1992. Nicméně chápu, že kyvadlo, vychýlené doleva, děsí. Ztráta mandátu a pravděpodobná ztráta svobody některých poslanců VV děsí také a tak je dobré úplně všechno, jakkoliv chucpe to je. Možná by nebylo špatné, kdyby poslanci měli po výkon mandátu zákaz pořizovat si hypotéky.

Média se stále čile zabývají odbory a jejich minulou demonstrací či případnou budoucí demonstrací. Někteří novináři už pochopili i to, že nejspíš dojde i na generální stávku, o které mluvil předseda ASO Dufek. Sice jsem prozatím skeptická k tomu, že by odbory dokázaly svrhnout tuto vládu, protože vládě je už všechno vcelku jedno a zadala policii cvičení v násilném rozhánění demonstrací. Vláda hraje o každý den své imunity, ale sledovat ten boj bude zajímavé.

Zejména zajímavé je sledovat jazyk odpůrců protestů odborů a generální stávky, který sémantickým rámováním neodolatelně připomíná kdysi tak hojně čtené Rudé Právo. Stejně sestavené věty a stejné „svaté“ rozhořčení. Nevím jen, jestli je to tím, že jakékoliv svaté rozhořčení má prostě stejnou slovní zásobu. Nebo zda je to tím, že autoři, kteří psali kdysi oslavné pajány na socialismus a dnes píší oslavné pajány na kapitalismus, mají bolševický slovník vžitý z doby před více než pětadvaceti lety a jen změnili cíl. Očekávám jen samozvané zaprodance a kdo seje vítr, sklízí bouři. Ale určitě se někdo rozpomene. Jazyk médií, zdá se, se v emocionálně vypjatých chvílích státních převratů moc nemění.

Rada Českého rozhlasu odkývla generálnímu řediteli Peteru Duhanovi reorganizaci této instituce. Powerpointy zářily na stěně, chvíli se diskutovalo o chybějícím závodním stravování a mé ženské oko ocenilo, že Duhanovi náměstci si pořídili nové obleky. Novým předsedou rozhlasové rady se stal Tomáš Ratiborský a kupodivu - chová se jako schopný administrátor. Neřeční. Nepředvádí se. Chce, aby rada byla „veselá“ a nepáchala dramata ve vztazích s generálním ředitelem, což bylo vcelku jasné poselství. Sklon k herectví nový předseda rozhodně nemá, na rozdíl od své předchůdkyně nemá ani pocit, že by byl ideologem Českého rozhlasu a vůbec… Rada se po odchodu Jaklové tak nějak zklidnila.

Duhanova koncepce má reálný odborný základ. Kdyby byla uplatněna odborně, radikálně a rychle, žádoucí inovaci rozhlasu by určitě pomohla. Otázkou je kde vzít dostatek prosazovatelů nové koncepce přes tuhý odpor zaměstnanců ke změně padesát let trvajících stereotypů. Otázkou je i síla ředitelova mandátu v zemi, kterou zmítá politická krize, kde je Rada volena sněmovnou a politické zadání a ambice některých radních jsou zcela zřetelné. Výsledkem může být střet politických a meritokratorních kritérií. To co je rozumné nemusí být průchozí. To odborné může prohrát. A může to být i tím, že v „této zemi“ a „v tuhle chvíli“ není jasné vůbec nic.

ČTK chce prodávat tiskárnu, kterou podědila, díky chybným manažerským rozhodnutím bývalého vedení si ji ponechala a utopila v ní neuvěřitelné množství peněz. Jako kdyby očekávala, že uprostřed krize dostane víc, než cenu šrotu.

Národní knihovna digitalizuje. Rukopisy a vzácné dokumenty na základě programu Paměť světa a zbytek díky operačnímu programu „Elektronizace služeb veřejné správy“ EU, digitalizuje ale i významné části bohemikální produkce 19.-21. století, „obyčejné"“knihy a periodika, zejména dokumenty 19. a 20. stol., které jsou nejvíce ohroženy degradací kyselého papíru. Své sbírky digitalizuje i Národní galerie. Zpřístupňování digitalizovaných dokumentů v systémech Manuscriptorium, Kramerius a WebArchiv je ovšem limitováno nejednotností právních stanovisek, týkajících se výkladu autorského zákona. Obě české instituce narážejí v realizaci příkladné "online knihovny" na absurdní omezení autorského zákona, který původně nepočítal s aktivní a klíčovou rolí internetu při vzdělávání a zpřístupňování informací. Ačkoliv dnes veřejný zájem na digitální podobě knih a zejména studijních textů a učebnic a jejich šíření volně a zdarma převažuje a nikdo o tom nepochybuje, podoba autorského zákona je určována lobby, která si z k nižního trhu udělala nekonečný monopolistický kšeft. Je čas na radikální změnu zákona. Ve veřejném zájmu, v zájmu vzdělanosti a v zájmu zachování a rozvoje českého jazyka a české kultury.

Vážná debata by se měla vést i o svobodném a bezplatném přístupu k veškerým výsledkům akademického výzkumu a tvůrčí činnosti, financovaných z veřejných prostředků daňovými poplatníky. Zcela jasně by mělo být řečeno, že co je financováno veřejných prostředků, musí být veřejnosti přístupné a to bez dalších poplatků.

Podrážděna rostoucími náklady, účtovanými za předplatné akademickými vydavateli, Harvard University vyzvala členy svých fakult, aby se jejich výzkum orientoval zejména na volně dostupné zdroje prostřednictvím volně dostupných časopisů a rezignoval na publikace, které zveřejňují články pouze jako placený obsah - za „paywalls“. Univerzitu stojí předplatné 3,5 milionu USD ročně. Ve zprávě poradního výboru Harvard University stojí, že hlavní vydavatelé vytvořili neudržitelnou situaci na vysokých školách tím, že vědecká interakce se stala fiskálně neudržitelná a akademicky omezující . Tvrzení se opírá o konstatování zisku 35 procent i více. Ceny za on-line přístup k článkům dvou hlavních vydavatelů se v uplynulých šesti letech zvýšily o více než 145 %, přičemž předplatné některých časopisů stojí 40 tisíc USD ročně.

Více než 10 tisíc akademiků se například již připojilo k bojkotu obrovského holandského vydavatelství Elsevier na protest proti jeho cenové a přístupové politice k online zdrojům. Mnoho univerzitních knihoven zaplatí více než polovinu jejich rozpočtů na časopisy nakladatelstvím Elsevier, Springer a Wiley.

Australský Nejvyšší soud odmítl odvolání filmových a televizních studií vůči rozhodnutí, že poskytovatelé služeb Internetu nebudou potrestáni za nelegální stahování videa jejich zákazníky. Australský Nejvyšší soud konstatoval, že australský třetí největší poskytovatel internetu iiNet nemá žádný technický prostředek k zabránění „nelegálního“ použití jinak „neutrální“ technologie BitTorrent. Platí tedy rozhodnutí soudu, že poskytovatelé služeb nemohou být zodpovědní za nelegální stahování obsahu. Studia chtěla, aby stát od společností vyžadoval přiměřené kroky k zastavení „nelegálních“ aktivit uživatelů. Jak poznat legální aktivitu od nelegální je stejně hamletovská otázka, jako otázka schopnosti rozeznat čisté a špinavé peníze… Ve společnosti, která by to dokázala „automaticky“ a „online“, bychom asi nechtěli žít. Matrix by byl proti tomu pohádkou pro malé děti.

Wall Street Journal představil Markets Pulse, platformu pro nepřetržitý tok zpráv - včetně blogů, článků, videí, tweetů, fotografií a dalšího obsahu - přístupný čtenářům z počítačů nebo z mobilních telefonů a tabletů. Ukázka toho, jak transformovat kamennou instituci v dynamického poskytovatele odborného obsahu. Návod, jak přežít budoucnost. Škoda že ho nedokáží využít třebas české Hospodářské noviny…

Studie Audiovisual Content and Online Growth, kterou zadalo sdružení evropských komerčních televizí (Association of Commercial Television), sčítá příjmy z programů, vytvořených provozovateli komerčního vysílání v Evropě. Výsledek studie ukazuje, že i se započtením příspěvků veřejnoprávního vysílání a menších operátorů je v Evropě zpětně do výroby investováno pouze 40 procent z příjmů subjektů televizního
vysílání. Evropská televize mají příjmy 84 miliard EUR, ale doposud nikdo nevěděl, kolik z těchto příjmů je reinvestováno zpět do obsahu - v oblasti sportu, zpravodajství, zábavy nebo filmů. Příspěvek komerčního vysílání k evropské digitální ekonomice dosahuje výše pouze 15 miliard EUR ročně.

Evropská komisařka Neelie Kroesová, zodpovědná za regulaci Internetu, varovala poskytovatele webových služeb před neoprávněnou manipulací s přístupem internetových zákazníků, založený na tom, jak moc platí nebo které služby používají. Evropská unie se snaží zachovat síťovou neutralitu a brání poskytovatelům nabízet diferencované úrovně přístupu. Někteří ISP škrtí video streaming či blokují Skype a podobné online služby pod záminkou ochrany telefonních operátorů nebo kvůli domnělému přetížení sítě.

Nový průzkum Forensic Focus uvádí, že sociální média hrají významnou roli při téměř 700 soudních přelíčeních v posledních dvou letech. Na většině z nich se podílí MySpace nebo Facebook, LinkedIn a Twitter. Pouze v jednom případě bylo uvedeno Foursquare. Zpráva vůbec neuvádí službu Google +. Sociální média poskytla soudům nové důkazy nebo objasnila aktivity souzených.

Pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková