Vztah politické činnosti a politické moci dle Wikipedie

Wikipedie uvádí, že české slovo politika má několik významů:
„Politika … představuje strukturálně-funkční rámec politického procesu a politických aktivit.“
„Politika … představuje politický proces střetávání zájmů, arény, v nichž se pohybují a vyjednávají.“
„Politika … je programem, opatřením, krokem či záměrem.“ Viz: https://cs.wikipedia.org/wiki/Politika
Pokusím se tento neurčitý a více významový pohled na slovo politika sjednotit pomocí dialektické metodologie a ukázat na vztah politické činnosti a politické moci.

Politika je jednotou protikladů činnosti a moci

Politická činnost je zaměřena na získání moci konkrétní skupinou lidí nebo dokonce jednotlivcem. Často jsou to jednotlivci, kteří pracují pro skrytou skupinu. Získaná moc jim umožňuje činit a realizovat rozhodnutí ve prospěch lidí, pro které pracují a kteří jim k dosažení moci pomohli. Svým vlivem a penězi. Získaná moc jim umožňuje přijímat opatření ve prospěch prosazení ekonomických výhod lidí, stojících za politiky, kteří získali moc. Dále jim umožňuje prosadit takové právní úpravy, které posilují moc vítězné strany a oslabují moc strany poražené. Cílem je dosažení moci téměř absolutní. V českém politickém systému jde o získání zákonodárné moci v dolní a horní sněmovně, výkonné ve vládě a soudní, zejména u ústavního soudu, posvěcujícího rozhodnutí zákonodárných orgánů. V tomto uspořádání sehrává roli prezident, který podepisuje přijaté zákony a jmenuje ústavní soudce, kteří rozhodují o souladu nově přijatých zákonů s ústavou. Tím posvětí přijaté zákony jako správné, oprávněné a legitimní, i když to tak nemusí vidět občané, kteří právě mocí nedisponují. Nemalou roli hraje veřejné mínění a osvojený světový názor. O veřejné mínění se starají média nakloněná vládě a financovaná skrytými skupinami. O osvojení si „správného, čti požadovaného světového názoru“, se postarají školy všech stupňů za podpory neziskových organizací. Jde o získání mediální moci, která je pak využita pro vytváření veřejného mínění. Názor politické vrchnosti je přenesen do vědomí občanů proto, aby pak souhlasili s programem a činností vrchnosti. Nesmíme zapomínat na klérus, který váhá mezi sociálně cítícím konzervatismem a egoistickým liberálním progresivismem.  

Politická činnost získává moc a sama moc na oplátku usnadňuje vést další politickou činnost pro udržení a posílení politické moci. Moc existuje skrze předešlou činnost a činnost existuje skrze získanou moc. Vzájemně se podmiňují, zprostředkovávají a reprodukují. Mohou vzájemně růst, nebo upadat.

Politika má více forem a občanská válka je formou politiky uvnitř státu

Politika má svůj obsah. Podstatným obsahem politiky je činnost, směřující k získáni moci. Každý z lidí usiluje o činnost dle svých představ.  Říkáme tomu svoboda. Platí to jak pro jednotlivce, tak i pro více lidí spojených do skupiny.  Součástí obsahu politické činnosti je subjektem vybraný předmět, na který bude působeno. Takovým předmětem politické činnosti je myšlení lidí, získání jejich sympatií a získání vítězství ve volbách. Volební vítězství umožní legálně obsadit centra moci, kde jednotlivci budou rozhodovat o osudu všech. Prvkem obsahu politiky je i subjektem stanovený cíl, jak má předmět politiky vypadat po skončení činnosti. Jedná se o obsazení funkcí v centrech moci konkrétními jmény, která jsou zavázána plnit politické zadání ve prospěch sil, které je k moci dostaly. Může to být většina občanské společnosti, ale mohou to být pouze malé skupiny lidí, o kterých občané nemusí ani vědět.

Součástí činnosti je zpětná vazba, hodnotící dosažené výsledky a přijatá nápravná opatření. Činnost má svůj začátek a konec a probíhá v určitých podmínkách. Jednou z podmínek je existence jiných lidí, kteří také vyvíjejí politickou činnost, také usilují o získání moci a po dosažení vítězství mají plán uskutečňovat svůj volební program. Mezi skupinami probíhá boj o názory a postoje voličů. Mohou se vést pouze na úrovni výměny názorů, ale skupina, která právě disponuje politickou, právní a mediální mocí, se může uchýlit k jejímu zneužití. Například u poslední prezidenské volby byli někteří uchazeči preventivně odsouzeni, nebo některým bylo vyškrtnuto nebývale velké množství záznamů z petičních listin. A na mítincích právoplatných kandidátů nastoupily bojůvky, které hlučely tak, že nebylo možné rozumět slovům. Ve třicátých letech u toho v Německu tekla krev. Hnědé košile násilím nedovolily oponentům vyjadřovat své názory. Tam to byl fašismus, u nás tomu říkáme demokracie. Politické střety různých politických sil uvnitř státu může mít mírovou formu a může využívat i prvky ozbrojeného násilí. Říká se, že v USA dosáhla nenávist takové úrovně, že Spojené státy americké nejsou daleko od občanské války a svého rozpadu. V evropských státech se vyhrocují poměry podobně.

Politika tvorby zákonů pro socializaci nákladů a privatizaci výnosů bude podrobena stále větší kritice. Mravní kritice. Bude voláno po spravedlnosti, po změně práva a výměně lidí, disponujících mocí. Forma politiky lidí u moci je určována zevnitř jejich cíli, nástroji i prostředky a schopností dělat úspěšnou politiku. Současně je forma politiky určována zvenku, tj. silou nesouhlasu opozice a obyvatel. Forma politiky může být mírová, více konfrontační, nebo může mít dokonce formu občanské války. To vše závisí od vnitřního a vnějšího určení. Forma poklidného vládnutí se bude měnit v konfrontační boj. Nejdříve půjde pouze o získávání myslí občanů obhajobou vládnutí. Později nastoupí osočování, dehonestace lidí s jinými názory. Když bude moc v úzkých, uplatní nástroje zastrašování, pokutování a nepohrdne ani soudním pronásledováním odpůrců. Ve třicátých letech dostávali jinak než nacisticky smýšlející lidé pouze finanční pokuty. Ale ve čtyřicátém druhém roce byl vězeň v Terezíně zastřelen pouze za to, že neprokázal úctu nacistickému důstojníkovi a dostatečně rychle nesmekl čepici. Politika přejde z formy výměny různých názorů k formě odmítání diskutovat v televizních pořadech o problémech s lidmi odlišného mínění. Pak se forma názorového střetu promění v otevřené potlačování jakéhokoliv odmítavého projevu vládnoucí politiky.

Akce však plodí reakci. Diskriminace a pronásledování lidí s jinými představami o uspořádání společnosti je donutí organizovat se, sjednocovat na názoru a aktivně usilovat o svržení dosavadní vlády. Částečná participace politických protikladných sil může dospět v občanskou válku. V USA konfrontace narůstá. Texas dokonce nedávno pohrozil použitím národní gardy na obranu texaských politických zájmů proti politickým zájmům Washingtonu, DC. Jednou z forem vnitřní politiky je občanská válka.

Válka je formou politiky mezi státy  

Státy leží vedle sebe odděleny hranicemi. Někdy jsou to historické hranice, které se ustálily za dlouhá staletí.  Někdy byly nakresleny podle pravítka koloniálními velmocemi. Úředníci, kteří rýsovali hranice, neměli přesné poznatky o hranicích oddělujících skutečné kultury lidí. Narýsované státní hranice se dostaly do příkrého rozporu s kulturními hranicemi. Dnes je těžké říct, zdali to byl šlendrián, nebo snad vysocí politici počítali s budoucími vojenskými střety mezi kulturně odlišnými etniky kvůli nesprávně vytyčeným hranicím. Vzniklé války by pak poskytovaly možnost stejným úředníkům mírově zasahovat na urovnání ozbrojeného konfliktu vlastní vojenskou silou. Bývalé kolonie by pak byly závislé na svých bývalých koloniálních pánech. Kolonializmus by byl nahrazen neokolonializmem a bývalým pánům by se prodloužila nadvláda nad jejich bývalými koloniemi.

Jak bylo řečeno, státy leží vedle sebe. Mají možnost rozvíjet několik forem koexistence a k tomu směřovat politiku. Obsahem politiky je vztah k existujícím sousedícím státům. Může mít formu vzájemného ignorování, nebo čilé hospodářské výměny, kulturní a vědecké spolupráce. Může mít formu vedení sporu. O kus území, právo jazykové menšiny na území sousedícího státu, o řeku, podzemní vody, zamořování ovzduší, nebo na které straně hranice postaví třetí stát fabriku na čipy. Stát se silnějším postavením má vyšší vyjednávací sílu. Jeden ze států může mít dokonce schopnost prosazovat vlastní zájmy prostřednictvím úředníků a politiků sousedícího státu. Obyvatelstvo druhé strany bude na takovéto jednání reagovat podrážděně. Diplomatická a názorová konfrontace vyčerpá své prostředky. Situace dojde do stavu, že diplomatické řešení bude vystřídáno vojenským. Moc z rukou politiků přejde do rukou vojáků.

Závěr

Obsahem politiky je vždy posílení vlastní moci. Obsahem politiky může být posílení nejen vlastní moci, ale i moci sousedního státu. Tomuto obsahu bude vyhovovat mírová forma politiky. Obsahem politiky může být posílení vlastní moci na úkor souseda. Tento obsah politiky bude vyžadovat konfrontační a válečnou formu politiky.

Obsah politiky existuje skrze formu. Forma politiky existuje skrze obsah. Obsah i forma se navzájem zprostředkovávají, reprodukuji a podmiňují. Hrabivá, egoistická politika bude podmiňovat násilné formy politiky. Nátlak, vydírání a válku. Humanistická, participativní politika bude podmiňovat mírové formy politiky.

Existuje i mírová forma hrabivé politiky. Sice v krátkém čase, ale existuje. Mírová forma hrabivé politiky na úkor druhého státu je zvláštností. Má své specifické podmínky. Je možná pouze pokud ovládaný stát je ovládán zaprodanými elitami, které jdou na ruku hrabivému státu. Druhou podmínkou je, že obyvatelé ovládaného státu jsou slepí, hluší, lhostejní k vlastnímu osudu a nedomýšlí dopady hrabivé politiky. Časem pohár přeteče a obyvatelům dojde, že byli podvedeni. Pochopí, že jejich lhostejnost je stála přespříliš. Bude už pozdě na mírové řešení. Válka se stane nevyhnutelnou. Na planetě dnes existuje několik horkých válek a několika dalším místům válka hrozí. Jsou produktem obsahu politiky. Špatného obsahu politiky, který si vynutí špatnou formu politiky. Válku.