Intenzivní zbrojení, nákup střeliva a mediální výstřely do vzduchu předznamenávají sjezdovou atmosféru sociální demokracie. Šikují se voje, cvičí střelba do přátel. Po dvaceti letech poprvé (bez snahy o nějakou symboliku -  byl 28. února 1993 zvolen Miloš Zeman předsedou ČSSD) se bude o hovořit o směřování strany, o politice. Ne už mediálně demonstrativní potlesk a záplava oranžových fáborků, ale rvačky za kulisami a ostrá bitva u řečniště.

ČSSD si musí ujasnit vztah k různým částem levice: na jedné straně ke komunistům z parlamentní KSČM (neplést si prosím s komunisty z neparlamentní KSČ, SMKČ a dalších částí rudého ghetta), na druhé straně k několika proudům „urban liberals“ – zelenému proudu městských intelektuálů z čajoven a kulturních klubů, křesťanskému sociálnímu proudu evangelickému i katolickému, lidskoprávnímu proudu a takzvané posthavlovské pravdě a lásce. Díky vítězství levice v senátních a krajských volbách je i občanská, politická levice pestrá – ProAlt, Alternativa zdola, Ne základnám, SPaS. Koketérie ČSSD a námluvy všemi směry nemohou trvat do nekonečna. Strana se musí vyrovnat s tím, že většina jejích členů a značná část jejích voličů odmítla volbu svého kandidáta už v prvním kole prezidentské volby a upřednostnila Miloše Zemana. Ten je teď sice čestným předsedou jiné strany, ale je prezidentem, který o sobě tvrdí, že je také levicový. Jiří Dienstbier si bude muset ujasnit, zda bude i nadále sociálním demokratem, nebo ne. A vysvětlit, jak on vidí svou levicovost. A i k jeho výrokům si bude muset ČSSD definovat vztah. Zvlášť když Dienstbiera veřejně označil Zemanův protikandidát, předseda pravicové TOP09 Karel Schwarzenberg za perspektivního kandidáta pro přímou volbu prezidenta za pět let. To je polibek smrti.

Stejně tak si bude muset ČSSD nalézt vztah k bývalému předsedovi, nyní prezidentovi. Zeman, který díky levicovým voličům zvítězil, nejspíš na prohru zaviněnou zradou svých vlastních lidí při prezidentské volbě zapomněl. SPOZ nabízí sociálním demokratům podanou ruku. A ČSSD se bude muset rozhodnout, zda vůbec a na základě jakého ideového programu se bude pokoušet o širokou frontu levice. S kým ještě ano a s kým už ne.
Na komerční svátek lásky poslanci alespoň stihli projednat výroční zprávy veřejnoprávních médií za rok 2011. Všech, i ČTK, která během projednávání ve výboru, zatím volebním, příště snad mediálním, nebyla zrovna populární. Poslanců bylo přítomno nutné minimum. Navíc se řada zákonodárců „vypla“, někteří hlasovali proti a tak zprávy prošly přibližně sedmdesáti hlasy. Výrazné varování. Už druhé.

Televize Barrandov přepřáhla. Jejím šéfem se stal Roman Bradáč. Krizový manažer Robert Kvapil odchází zpátky do Empresy. Bradáč byl několik let šéfem zpravodajství České televize. Navenek se nikdy nahlas neprojevoval a vzpomínám na něj jako na příjemného kolegu. Šéfovat celé televizi, která je navíc ještě pod tlakem trhu, nebude legrace. Doufám taky, že Barrandov i to zpravodajství zlepší a že to nebude jeden velký product placement na ostatní produkty Empresy a taky že to už nebude vypadat jako zrnité experimentální barevné vysílání, uváděné lidmi, oděnými v prvky jihočeského lidového kroje. Ale věřím že svou novou roli Bradáč zvládne a televize Barrandov s ním. Hodně štěstí, Romane.

Kněžka české investigativní žurnalistiky, Sabina Slonková, napsala o Stanislavu Polčákovi, takto poslanci TOP09 - Starostů, že jej vyšetřuje policie. Údajně šlo o transakce na účtech Polčákovy advokátní kanceláře. Informace měla, jak jinak, z policejního spisu. Ukazuje se, že sovy nejsou tím, čím se zdají být. A Polčák – možná – žádný problém nemá. O jeho účty se zřejmě spíš zajímal FAÚ, který spadá pod ministerstvo financí a z podezřelých machinací asi ani není Polčák podezřelý. Patrně půjde spíše o svědectví. Nicméně, zajímavý možná není sám příběh poslance Polčáka, zajímavé jsou stále stejné cesty úniku informací z nejrůznějších spisů ke stále týmž osobám. Už mnoho a mnoho let. Tito novináři dokonce za své přepisování policejních spisů dostávají novinářské ceny, ačkoliv nejspíš nemusí ani vystrčit nos od počítače. Křepelky. Případně ceny Ferdinanda Peroutky, který by asi plakal, kdyby to viděl. Pak člověka napadá, jak to třeba bylo ve skutečnosti s takovým Srbou, že… Existuje totiž nezvratný, soudem uznaný důkaz o manipulaci důkazů v případě Srba policií.

Nenávist části české žurnalistiky k Václavu Klausovi nabývá poněkud patologických rysů. Se Zemanem už nic neudělají a tak to aspoň osladíme Klausovi. Ne, že bych vůči dosluhujícímu prezidentu neměla výhrady. Jistěže mám. Ale začít tři týdny před koncem mandátu kádrovat otce jeho manželky mi připadá poněkud… Podivné. Co je to? Msta? Pokud kdy byly tyto věci důležité, pak jistě před jeho volbou, nikoliv ve chvíli, kdy se s Hradem loučí. Asi jsem tupá, ale naprosto jsem nepochopila účel. Plivnout si jen tak, donutit Klause k emigraci doopravdy?
Sněmovna poslala do Senátu novelu autorského zákona, který se týká jednoho zástupce kolektivních správců.

Teoreticky by měla zamezit nekonečným delegacím nejrůznějších výběrčích. Nyní existuje v ČR 7 kolektivních správců (OSA, Integram, OASA, Dilia, atd.). Za každou z nich chodí zvlášť do hospod a hotelů a dokonce i nemocnic „agent výběrčí“ a vymáhá autorské poplatky. Každý má jinou smlouvu a chce jiné peníze. To je jako bychom měli sedm berňáků. V průběhu sněmovního projednávání došlo díky triku s tzv. podlicencí a pověřenou osobou, předloženému poslancem Polčákem (TOP 09) za vydatné asistence zástupců Ministerstva kultury, k pravému opaku původního záměru. V praxi by býval Polčákův návrh umožňoval, aby OSA pověřila nějakou advokátní kancelář a tak pak pověřila exekutora. Místo jednoho výběrčího – což měl být cíl zákona – by si podle Polčákovy verze, schválené školským výborem, výběrčí v hotelech a hospodách podávali dveře. Při hlasování o pozměňovacích návrzích se pak strhla bitva. Teprve na čtvrtý pokus byl Polčákův návrh definitivně zamítnut.

Autorská práva jsou žhavým tématem sněmovny již mnoho let. Nejdelší bitva se vedla druhdy na hotelové pokoje, kdy někteří z kolektivních správců nabyli dojmu, že hotelový pokoj je veřejný prostor. Není. Ačkoliv, když se tak dívám na dánské studenty…

Portugalsko nyní stojí před schválením nového poplatku za zařízení, umožňující nahrávání obsahu – čili ze všech mobilních telefonů, tabletů, MP3 přehrávačů a TV dekodérů s harddiskem.

Skoro kultovní reklama se Zadarem prý bude mít letní pokračování. Inu, nevím, co dělají skokani po sezoně, ale nejsem si jista, jestli se nápad nevyčerpal. Ale zatím to vypadá, že ne…

Nejen u zpráv RRTV se člověk někdy pobaví. Očekávat úsměv nad monitorovací zprávou ČTU je většinou poměrně marné, nicméně informace o tom, že.

„V jednom z těchto případů bylo jako zdroj rušení zjištěno rádiové ovládání splachovače pisoáru pracující v pásmu 5,8 GHz, které parazitním vyzařováním na kmitočtu 1977 MHz způsobovalo rušení UMTS“ je ukázkou, čím vším se musí zabývat správní orgán. Tímto se omlouvám všem, jimž splachovač pisoáru, vysílající v pásmu mikrovln jak radar činí problém.

Zpráva RRTV tentokrát žádný štěpný popis sexuálních her před 22 hodinou nepřinesla. Zdá se, že lidem už spousta věcí nevadí. Je to dobře nebo špatně?

Britská vláda navrhuje, jak obejít ochranu novinářského zdroje, aby bylo jednodušší pro policii získat důvěrné materiály od novinářů. Novináři by museli vydat informace od lidí, kteří porušili utajení vládních informací nebo kteří se údajně dopustili trestných činů. Stačilo by údajně….

Šest bývalých zaměstnanců News of the World Ruperta Murdocha bylo zatčeno britskou policií po vyšetřování „dalšího podezření ze spiknutí“ nepřímo souvisejícího s vyšetřováním, která v roce 2011 donutila ukončit vydávání nedělního bulváru.

Spuštění placených televizních kanálů YouTube ve Spojených státech se připravovalo více než rok. Modelem byl principu fungování ve Francii, Velké Británii a v Německu, kde YouTube na konci října 2012 spustil 60 kanálů jako součást zkušebního provozu svého prémiového programu. To zajistilo přístup k obsahu několika největších evropských společností, včetně BBC, Endemolu, Euronews ve Francii, All3Media, Fremantlu, ITN Productions a francouzské mediální společnosti Lagardere SCA. Příkladné je spojení YouTube s BBC.

Brazilský orgán ochrany duševního vlastnictví rozhodl, že Apple nemá v zemi výhradní práva k užívání ochranné známky  „iPhone“. Brazilský výrobce Gradiente nedávno zahájil prodej smartphonu s operačním systémem Android s názvem „IPHONE“. Poukázal na registrační práva mateřské společnosti IGB Eletrônica,která byla udělena v roce 2008 značce „iPhone“ po první žádosti v roce 2000.

Český rozhlas vlastní už dlouho, předlouho ochrannou známku iRadio. Apple ještě zařízení s tímto názvem nevymyslel. Asi to rozhlas bude muset udělat sám…

České Radiokomunikace spouštějí kanál s audio popisem pro zrakově postižené. Audio popis umožňuje zrakově postiženým sledovat televizní pořady za doprovodu komentáře o tom, co se děje na obrazovce. Spuštění této služby vychází z dodatku k zákonu o „on demand“ audiovizuálních službách, který platí pro všechny providery národního televizního vysílání. Jejich povinností je umožnit přístup k nejméně 2% vysílaných pořadů pro zrakově postižené diváky.

Julian Assange udělal první krok směrem ke kandidatuře do Senátu v australském státě Victoria jako člen nově zformované strany WikiLeaks. Assangův žádost o zápis byl předložen australské volební komise v Melbourne příznivci WikiLeaks, včetně otce Assangeho, Johna Shiptona.

Několik novinářů, kteří pobývají v Myanmaru, prohlásili, že se jim dostalo varování od Google, že jejich e-mailové účty mohou být hacknuty "státem podporovaných útočníky." Google neřekl, jak určuje, zda útok je "státem podporovaný" a není schopen určit, které vláda může být stát za útoky. Google snad ví něco víc?

Psáno pro Prvnizpravy.cz
Irena Ryšánková