Proto nabízím statistiku ze Švýcarska za měsíc – od 10. února do 10. března 2020, tj. doby, kdy si mnozí mysleli, že koronavirus bude zkoušet fungování států, které v podstatě nefungují. Například Itálie, Španělsko, ne však Švýcarsko.

Uvedené množství informace lze nazvat informačním terorismem. O něm jsem se zmínil v  příspěvku - Čím méně vím, tím lépe spím (13.3). Jako každý terorismus, i ten informační má svůj smysl, metody a nemůže zůstat bez následků pro člověka. Otázka: O co jde dnes?

Co se týče mýtů o výrocích Stalina, uvádím tři nejrozšířenější: Není člověk – není problém. Smrt jednoho člověka je tragédie, smrt milionů je statistika. Není nezáměnných. Skutečností je, že pramenem výroků není Stalin. V prvním případě je to ruský autor antistalinistických děl Anatolij Rybakov (1911 – 1998). Ve svém románu Děti Arbatu zkrátil a upravil výrok Stalina z roku 1918 v Caricyně (carevnině): Smrt řeší všechny problémy. Není člověk – není problém. V druhém případě se jedná o výrok německého pacifistického spisovatele Erich Maria Remargue (1898 – 1970) – Černý obelisk (1956) a v třetím případě se jedná o výrok 28 prezidenta USA, Woodrow Wilsona (1856 – 1924) během prezidentské kampaně v roce 1912. V roce 1932 výrok použil Franklin Delano Roosevelt (1882 – 1945), nejdéle úřadující 32. prezident USA (1933–1945). Uvedené skutečnosti i ve spojení s Protokoly sionistických mudrců, nezávisle od toho, jak je čtenář hodnotí, podporují myšlení a představují důležitý prvek pro pochopení alespoň části současného dění ve světě nesourodou společností. Tu spojuje jen mládí a místo, kde žijí, nedostatečná profesionalita, princip – poptávka budí nabídku a osobní neodpovědnost za následky konání. Soucit, solidarita a vize představují deficit. O něm jsem se zmínil v příspěvku Čínská lekce a Bella ciao (15.3).

Podobné výroku pana Althause je hlásání rádoby expertů (bez garance) s pokryteckým cílem nabídky jiného názoru. Ekonom Reiner Eichenberger známý svými výstředními formulacemi zvýšil čtenost NZZ názorem typickým pro dnešní dobu: by bylo asi dobře, kdyby se všichni lidé ve věku pod 65 let co nejrychleji nakazili, zůstali 14 dní doma, po té mohli opět pracovat, bavit se a cestovat (Es wäre vielleicht richtig, dass die unter 65-Jährigen sich möglichst schnell infizieren, 14 Tage zu Hause bleiben und dann wieder arbeiten, festen und reisen). Názor podpořil dokonce jiný expert, tentokrát Spolkového úřadu pro zdravotnictví (Bundesamts für Gesundheit). Ten ohodnotil výrok pana Eichenbergera jako zajímavý (interessant). Já ho spojuji s výrokem Protokolu 1, odstavce 6: Politická svoboda je idea, ale ne skutečnost. Musíte vědět, jak tuto ideu použít, kdykoli je to nutné, jako vnadidlo pro přilákání lidí do něčí strany za účelem rozdrcení jiné strany, která je právě u moci. Tohoto úkolu se dosáhne snáze, pokud je oponent sám infikován myšlenkou svobody, takzvaného Liberalismu, a kvůli této myšlence je ochoten vzdát se části své moci. A také s kolektivní imunitou. O ní bude řeč ve druhé části příspěvku.

V době přebytku a volného času v karanténě v kontextu toho, co vědomě či nevědomě propouštíme nebo ignorujeme, nemůže uškodit seznámit se s některými mechanismy přežití. Připomíná je například setkání se lvem během safari. Takové setkání způsobuje strach a současně nabízí si uvědomit tři základní neurobiologické možnosti: strnout jako mrtvý sloup, utíkat, nebo se bránit. Pro útěk nebo boj, musím však být schopen běhu (mít dobré plíce a kondici), umět koncentrovat se, uvědomit si prostředí a jeho strukturu a nepodlehnout panice. Část dospělých spoluobčanů se dnes však koncentruje na zásoby jídla, toaletního papíru a starosti, co bude za měsíc, přičemž neví (protože nemá důkazy) zda bude žít ještě večer nebo zítra. Mladá generace podporovaná informací, že koronavirus jí jenom pohladí žije ve svém světě a opomíjí, že její imunita je v nebezpečí z nadměrného používání komputerů a telefonů.

V době přebytku a současného nedostatku reflexe o nutnosti uvědomit si, že hořká pravda je vždy lepší než sladká lež, že bez solidárnosti zvyšujeme sílu negativních energií a tím urychlujeme proces ničení Planety, doporučuji všem čtenářům shlédnout video.

Video nabízí možnost začít srovnávat situaci v ČR a EU se situací v ČLR a chování lidí. Připomínám současně, že ČLR neměla žádné varování, předstih nebo srovnatelnou zkušenost s onemocněním jako máme my dnes v Evropě. Číňané a jejich politické vedení, především po odstranění od moci tzv. komsomolců ve Wu-chanu (majících jinou historií, než má KS ČLR nebo jak ji znají Evropané z dob SSSR a ČSSR) dokázali univerzalitu lidskosti bez hranic, že každý tunel má svůj konec, a že mysle na finanční a hospodářské následky nemají v situaci ohrožení národa a řešení krize prioritu. Existují jiné hodnoty, než materiální.

V Číně je chování lidí mnohem spořádanější, než v Evropě. To umožnilo s pomocí přísných nařízení vzniknout určité normalitě v nenormální situaci a prostředí. Za to v Evropě a USA pandemie umožnila oživení předsudků, obviňování a strachu. Stačí kýchnout nebo říci slovo italsky nebo španělsky, a zůstanu sám bez pomoci, než přijede policie nebo sanitka. Typický fenomén v krizových situacích, který představuje potřeba lidské blízkosti, kontakt a porozumění je podle osobní zkušenosti z pozorování lidí deficitem. Pozoruji ho i u mladých příbuzných a členů rodiny žijících v zahraničí: Řekli, že u mladých nejsou následky. Nás se to netýká. Takováto věta, dokazuje úroveň myšlení, která je typická i pro část české kotliny.

Masová média nikomu nevysvětlují ani rozdíl mezi následky pandemie a například tsunami. To představuje biologicky rychlý, intenzivní a velký stress. Po jeho přijetí však každý ví, co bude: identifikace škod, sběr mrtvých, odvoz materiálu a výstavba nového. Současný stress ve společnosti je jiný: představuje nevědění, co kdy přijde, jaké to bude, nebo jak to může být nebezpečné. Stress je částí řetězové reakce, kterou lze krátce popsat: mrtví, pravděpodobná recese, zvětšující se (nevymýtitelná) chudoba a na druhé straně další zbohatnutí několika málo, udržení produkce (s novými technologiemi), obchodu a současné moci, částečně již despotické. Proto jsme mohli před několika dny slyšet o 60% nákaze, o tisících mrtvých nebo v izolaci se nacházejících důchodcích (někde od 70, jinde od 80 let), či konfiskaci hotelů a podobně. Nevědění na jedné straně a rozhodnutí bohatnout, vyrábět, obchodovat a udržet se u moci za každou cenu i s velkým rizikem indikuje také kancléřka Merkel a premiér Johnson. Oba myslí a vyjadřují myšlenku tvořící část podstaty strategie tzv. kolektivní imunity.

Klíčovým číslem matematického odhadu nákaz je takzvaný koeficient R0: kolik dalších lidí člověk v průměru během konkrétní epidemie nakazí. Pro koronavirus se odhaduje R0 na základě dat z ČLR kolem 2,5. Nakazit dva a půl člověka se nezdá tolik pro toho, kdo neví nic, nebo málo o exponenciálním růstu. Při něm není zásadní, jak vysoké číslo R0 je, pokud je vyšší než 1. V případě epidemie je špatné cokoli nad hodnotu 1, protože cokoli pod 1 znamená konec nákazy a nemoci. Zjednodušeně napsáno: 1,1 je problém, 0,9 je jeho řešení. Podstata kolektivní imunity je v tom, že při konstantním R0 klesá počet lidí, které roznašeč může nakazit, protože jeden virus nemůže nakazit celou populaci. V případě, že R0 je 2,5, hranicí nakažení je 60 % rovnoměrně rozmístěné populace. Skutečnost s koronavirusem bude pravděpodobně menší, ale podstata se nemění. Zjednodušeně formulováno: Drakonická opatření jsou zbytečná, osobní chování občana odpovídá jeho zodpovědnosti a konečným řešením je kolektivní imunita. Její kouzlo spočívá v tom, že se eliminují ekonomické ztráty, zpomalí se demolice existujícího finančního systému a zůstává naděje udržet si moc.

A co stojí v Protokolech? Abychom svedli ty, kteří touží po moci, k jejímu zneužívání, rozeštvali jsme všechny síly navzájem tím, že jsme podporovali jejich liberální tendence k nezávislosti. S tímto cílem jsme roznítili všechnu podnikavost, vyzbrojili jsme všechny strany, osobní moc jsme postavili jako cíl všech ambicí. Ze států jsme udělali gladiátorské arény, kde proti sobě bojuje mnoho znesvářených stran. Stačí málo, a zmatek a úpadek bude všeobecný...Neúnavní tlučhubové přeměnili parlamenty a zasedání vlády na závodiště v řečnění. Nestoudní žurnalisté a bezohlední pamfletáři se denně vrhají na vládní úředníky. Zneužívání moci připraví svržení všech institucí a všechno bude vzhůru nohama pod ranami rozzuřené chátry.

Jestliže barbarství znamená primitivní, nevzdělaný či krutý, nelze opomenout exteritoriální biologický výzkum USA v postsovětských státech, částečně alibisticky zveřejňován (Viruses, 2019, 11, 356, doi:10.3390/v11040356, Tropical Medicine and Infection Disease, 2019, 4, 136, doi:10.3390/tropicalmed4040136, Viruses, 2019, p.2,Transbound Emerg Dis, Dec;64(6): 1790–1800. doi: 10.1111/tbed.12568) a paradox psychoterapie, jejího omezení v případě tzv. digitální terapie nebo přerušení stávajícího procesu psychoterapie, včetně případů bipolárních poruch (BAP I a II), kterých máme ve společnosti více než dost.