Návrh je v rozporu se snahou hájit práva chudých, stejně jako bohatých, i práva spotřebitelů. Dienstbierův návrh znamená, že když se bude soudit banka o statisíce či miliony a spor vyhraje, dostane náhradu právního zastoupení. Bude-li se však obyčejný člověk soudit s obchodníkem ve sporu o reklamaci zakoupených bot za 2000 Kč a soud dá zákazníkovi za pravdu, již nebude mít ze zákona právo na náhradu nákladů na právníka. Bude odkázán na milost soudu, zda mu náhradu přizná. Lze předpokládat, že soudy si ušetří zdlouhavé zdůvodňování výjimečného postupu a raději dle Dienstbierova návrhu náhradu nepřiznají. Přitom reklamační spory s obchodníky jsou složité a bez právníka a někdy i znalce se neobejdou. To povede k tomu, že se obyčejným lidem materiálně zamezí v přístupu k soudům. Stejně to bude při žalobě zaměstnance např. na nevyplacenou část mzdy do 5000 Kč apod.

Uvedený návrh může být zdůvodňován zabráněním plateb za právníka v hromadných žalobách na zaplacení např. dlužného jízdného černých pasažérů. Ovšem již dnes mohou soudy v takových případech náhradu nepřiznat, což konstatoval i Ústavní soud. Změna zákona je z tohoto důvodu zbytečná. Pozměňovací návrh Dienstbiera je příkladem chybné legislativní aktivity, kdy nejsou domyšleny důsledky. Navíc je protiústavní, protože právo na právní pomoc je garantováno Listinou základních práva a svobod. V rámci tohoto práva je obsaženo i to, že ten, který je skutečně v právu a svou při obhájí u soudu, má právo na náhradu výdajů za advokáta bez ohledu na to, zda jde o běžného člověka vedoucího spor o nevelké částky nebo jde o podnikatele soudící se o miliardy. Tento rovný přístup je nyní Dienstbierovým návrhem narušen. Návrhem se bude ještě zabývat Poslanecká sněmovna v září 2012.

Zdeněk Koudelka