A dál asi trvá i vazební důvod - obava, že by mohl pokračovat v trestné činnosti. Koluzní vazba, tedy obava z ovlivňování svědků, už skončila.

Pokud jde o druhý důvod, myslím, že dnes už opravdu není ničím podložený. Z toho co víme, měla být jeho trestná činnost spojena s jeho hejtmanskou funkcí. Z jeho poslanecké funkce - nezařazeného poslance - toho asi obecně mnoho zařizovat nelze. I když, kdo ví... Ale zdůvodnění, proč to tak je, jsem nikde nečetla a soudím, že kdyby bylo, pak o něm média referují, tak jako o všem, co se v této kauze přihodí.

Prvně uvedený důvod - útěk či skrývání se, je však evidentně založen jen na spekulacích, nikoliv na skutkových faktech, které by dovolily učinit závěr o jeho existenci a objektivně jej zargumentovat. Vycházím tedy z toho, že logika soudu se v tomto případě odvíjí od přísné trestní sazby, kterou je ohrožen trestný čin, jímž je kvalifikováno jednání poslance, kterého se měl dopustit. Má to zřejmě být jen výše trestní sazby, která obviněnému jen teoreticky hrozí, která sama údajně dovoluje učinit závěr, že je bez dalšího dána obava z jeho útěku.

Tento, dle mě pochybený názor drží i část ústavních soudců, ač původně ÚS vyžadoval, že pro rozhodnutí o vazbě musí být skutečně zjištěny alespoň nějaké indicie, které by obavu z útěku odůvodňovaly. Je pravda, že jsou země, v nichž zákon předvídá vazbu v případě, kdy běží trestní stíhání pro skutek, který je ohrožený vysokou trestní sazbou. Náš trestní řád ovšem takovou možnost nepředvídá, a proto považuji naznačený extenzivní výklad našeho ustanovení o útěkovém vazebním důvodu za nepřiměřené omezování osobní svobody, resp. za omezování osobní svobody bez zákonného zmocnění k takovému typu omezení osobní svobody. Bylo by dost zajímavé, jak by se k dnes používanému, pro orgány činné v trestním řízení samozřejmě pohodlnému výkladu, postavil Evropský soud pro lidská práva.

Že je naznačený výklad je dveřmi otevřenými dokořán k nespravedlnosti, o tom svědčí to, že ne na všechny osoby, které spáchaly skutek kvalifikovaný jako trestný čin s vysokou trestní sazbou, je skutečně útěková vazba uvalena, resp. není státním zástupcem ani navrhována, což by ve státech, kde to v takových případech zákon státnímu zástupci, potažmo soudci prostě ukládá, nebylo možné.

A dnešek poskytl vzácnou příležitost k doložení mnou uvedené argumentace proti dnes obecně přijímanému extenzivnímu výkladu a aplikaci ustanovení o útěkové vazbě. Chci ukázat, že vede k nerovnému, a proto i nepřijatelnému výkladu a aplikaci tohoto zákonného ustanovení.

Jak uvedeno a známo, D. Rath ve vazbě sedí. R. Adamsovi, šéfovi Tatrovky, kterého M. Barták obviňuje z nabízení úplatku v souvislosti s dodávkou materiálu české armádě, sice státní zástupce vazbu, a to právě útěkovou, navrhoval, avšak byl soudcem odmítnut, když pan Adams slíbil, že neopustí naši zem. Poté odešel co svobodný muž a je dál stíhán nikoliv vazebně. A pak se dnes objevila zpráva i o M. Bartákovi, jehož trestní stíhání pro nabízení úplatku v téže kauze se vleče, o tom, že průtahy v trestním řízení vyvolává sám M. Barták. Ten se prý opakovaně nedostavuje k nařizovaným výslechům a svou nepřítomnost omlouvá lékařským potvrzením o své zdravotní indispozici. Jak české… Naposledy se prý ale nedostavil jen proto, že je kdesi v zahraničí. (!) Asi ani nemusel slíbit, že nikam neodjede a že se k výslechům bude řádně dostavovat. Přitom se lze domnívat, obvinění jsem samozřejmě nečetla, že skutky obou dvou posledně zmíněných pánů jsou ohroženy rovněž vysokými trestními sazbami, srovnatelnými s tou, která hrozí D. Rathovi. Přesto justice nepostupuje stejně a v jejich případech neaplikuje (vadnou) doktrínu, že samotná výše hrozícího trestu je důvodem pro uvalení útěkové vazby. Jsem opravdu zvědavá, co na to Ústavní soud, který jistě bude rozhodovat o Rathově ústavní stížnosti, až bude napadat rozhodnutí, jimiž byla jeho útěková vazba prodlužována. Zbylí dva pánové zatím nemají důvod se na Ústavní soud obracet. Spravedlnost je někdy nejen slepá, ale zdá se i unavená…

Eliška Wagnerová