Jiří Paroubek: Ústavní soud – třetí komora parlamentu?

KOMENTÁŘ

Rozhodnutí Ústavního soudu, který dal dnes za pravdu vládě pokud jde o valorizaci důchodů, ukazuje, že Ústavní soud bude v klíčových ekonomických a politických otázkách stát vždy na straně současné, pravicové vlády.

25. ledna 2024 - 08:00

A samozřejmě, pokud se situace po příštích volbách obrátí a poslaneckou sněmovnu ovládne dnešní opozice, bude opozice narážet na velmi tuhý odpor jednak Senátu, ale také Ústavního soudu. Ten bude mít zájem v podstatě bránit všechny až do zvrhlostí jdoucí „reformy“ současné vlády.

Současná vláda,  a zájmové skupiny velkého kapitálu s ní spjaté, je odhodlána v zásadě změnit charakter státu, který lze stále ještě charakterizovat jako stát, v němž se zvolna formují instituce sociálně tržní ekonomiky.

Ekonomové sdružení v tzv. NERVu, tedy tzv. experti z Národní ekonomické rady vlády, představili včera návrhy 37 opatření, majících za cíl obnovit dynamiku české ekonomiky. Předpokládám, že tyto návrhy budou předmětem veřejné debaty,  jednak s odbornou veřejností, ale také s veřejností obecnou. Tato opatření jsou v materiálu NERVu rozdělena do pěti oblastí.

První z oblastí je trh práce. Druhá je oblast vzdělávání. Třetí oblastí je oblast správy. Čtvrtá je oblast bydlení. A pátá oblast jsou investice.

V denním tisku se zatím objevily jen útržky z tohoto materiálu NERVu, který jistě zasluhuje hlubší prostudování. Určitě z něj nemají radost odboráři a obecně zaměstnanci, neboť se v něm objevují myšlenky typu podstatného zásahu do současného Zákoníku práce. Představa lidí z NERVu je, že podle upraveného Zákoníku práce bude možné v podstatě propustit do měsíce zaměstnance bez udání důvodu, pokud je takový zaměstnanec "problémový". Správná reakce odborářů na sebe nenechala čekat, protože podle nich je velmi reálně možné, že lidé budou vyhazováni třeba i kvůli politickým názorům. A to pochopitelně odborářům bude vadit nejvíce. Samozřejmě, že představitelům zaměstnavatelů se toto omezení ochrany zaměstnanců líbí. Na druhé straně má být zkráceno řízení pro přijímání pracovních sil ze zahraničí. To lze jistě pochopit při „zajištění kvalifikované pracovní síly“, k „transformaci ekonomiky“, ale dostávat k nám bez velkých problémů pracovní sílu s nízkou nebo žádnou kvalifikací, nedává žádný smysl. Taková pracovní síla bude jen snižovat mzdy českých pracovníků na jedné straně a na straně druhé bude  saturovat hlad pro pracovních silách ze strany podnikatelské sféry, která tak nebude muset hledat cesty k prosazení robotizace, automatizace a digitalizace, plus uplatnění umělé inteligence ve firmách.

Je zřejmé, že právě prosazení modernizačních tendencí v ekonomice, počínaje robotizací, je cestou ke zvyšování produktivity práce a snižování potřeby pracovních sil, tedy i těch levných zahraničních pracovníků.

Velkou pozornost věnují odborníci z NERVu využití „360 mld. korun ležících na účtech obcí k potřebným investicím“. To je zřejmě správná cesta, ale do značné míry to souvisí s inovací legislativy při zadávání veřejných zakázek. Pokud se starostové a další funkcionáři obcí budou obávat své kriminalizace, tak se prostě nebudou pouštět do výběrových řízení a budou "spořit". Možná, že vytvořením „fondu“, který by sdružil oněch 360 mld. Kč ležících na účtech obcí, který by prováděl výběrová řízení ve prospěch obcí, které by u něj měly složeny prostředky, a který by byl pod absolutní veřejnou kontrolou, aby se v něm nekradlo a aby se minimalizovaly tlaky zájmových skupin na rozdělování peněz z tohoto „fondu“ ve výběrových řízeních, je tou správnou cestou.

Jinak většina opatření, která v tomto materiálu NERVu je obsažena, je v zásadě racionální, ale přinese efekt ve střednědobém nebo  dokonce až v dlouhodobém horizontu.

NERV ovšem nemá odvahu říci, z čeho se tato opatření budou v situaci militarizace státního rozpočtu, kdy jedinou rostoucí položkou (samozřejmě vedle růstu důchodů) jsou výdaje na armádu,  financovat. Má-li být zdrojem pro financování těchto často dalekosáhlých opatření zavedení spotřební daně na tiché víno nebo vyšší zdanění kapitálových příjmů, je to pro legraci. NERV se vůbec nezabývá tím, že je možné zavést progresivní zdanění u velkých firem oligopolního charakteru, které zjevně využívají ke svému prospěchu svého monopolního postavení na trhu. A dále zavedení mimořádné daně z dividend odváděných do zahraničí, když by alespoň část z více než 300 mld. Kč dividend, jež jsou odváděny na účty zahraničních mateřských firem, zůstaly v naší zemi.

Materiál mohl alespoň naznačit, že by Česko spolu se státy střední Evropy, tedy zeměmi Visegrádu, vytvořilo tlak na Evropskou komisi, aby přijala opatření k efektivnímu boji proti daňovým rájům, kde se podle odhadů jen z Česka ztrácí každoročně kolem 50 mld. Kč.

A také OSVČ by neměli mít možnost platit daně jaksi dobrovolně, ale podle určitých pravidel tak, jak se o to pokusila Sobotkova a Babišova vláda zavedením EET. Prostě největším problémem tohoto materiálu je podle mého názoru získání financí pro uskutečnění vcelku dobrých a logických opatření, které se v něm objevují. Samozřejmě je možné kritizovat některé dílčí omyly, např. pokud jde o bytovou výstavbu, když autoři z řad NERVu nemají zřejmě vůbec představu o tom, jak se staví komunální a družstevní byty ve vyspělých zemích západní Evropy. Počínaje Rakouskem a konče Velkou Británií. Proč hledat experimentální modely, když je možné sáhnout po těch osvědčených ze zemí západní Evropy.

Můj odhad je, že tento materiál, který zahrnuje řadu zajímavých a podnětných  myšlenek a návrhů, skončí dříve nebo později v koši. Autorům chybí totiž odvaha naznačit vládě, jaké příjmy do státního rozpočtu by mohla získat. A návrhy na okamžité oživení stagnující české ekonomiky, která zřejmě ani v tomto roce nedosáhne hospodářského růstu, materiál prakticky neobsahuje.

Jiří Paroubek


Anketa

Kdyby se dnes konaly v ČR prezidentské volby, komu byste dali svůj hlas?