Také den chlapů. Je to státní svátek. Proto blahopřeji všem, kteří plní své povinnosti, dodržují přísahu a jsou věrni své zemi, zdraví a radost. Tu musely mít tento den v roce 1918 oddíly Ruské gardy, když zvítězily nad vojsky císařského Německa u Narvy a Pskovu. Na skutečnosti nemění nic propaganda, zmiňující se o mýtu, ani přepisovatelé historie. Radost z vítězství měla dalekosáhlé následky i pro vznik RČS. To je správný název první republiky: Republika Československá. 23. únor byl proto označován jako den narození Rudé armády. Rok 1918 jako rok narození RČS a 25. únor 1948 dnem pochodu na hrad. Pochod studentů neovlivnil nástup komunistického režimu. Vítězství nepřichází bez boje. Vítěze nesoudí.

Státní svátky si určuje každý stát sám, transformace státu ne. Přesto, nebo i proto, se budou konat v současné ČR oslavy založení státu, který již neexistuje. V rámci oslav se budou udržovat mýty spojené s jeho založením a osobnostmi, aniž by se někdo veřejně a vážně zamyslel nad transformací státu založeného na dogmatickém racionalismu do společnosti ničící veřejnou i privátní sféru (soukromí). Výsledkem uvedené transformace a ničení se tak stává společnost osamocených a atomizovaných občanů, spěchajících do totalitarismu, znajícího pouze zákon pohybu, neznajícího consencus juris, a svou historii v kontextu dějin.

Transformace postihla i spojence současné ČR, EU a USA. Samozřejmě i nové nepřítele: Teroristy, Ruskou federaci a ČLR. Proto je možné slyšet po masakru ve škole prohlášení prezidenta Trumpa: Kantor se střelnou zbraní by takový útok mohl velmi rychle ukončit. A kdo bude umět střílet, by měl být odměněn. Mně dříve stačilo sambo, abych i ozbrojence přesvědčil, že život je radost. Dnes, po transformaci terorismu do organizovaného zločinu na mnoha úrovních politického a hospodářského života, sambo samozřejmě nestačí. Stačí zatím v ruské státní TV. Ta platí ukrajinskému, polskému, ale i americkému provokujícímu novináři, nebo tzv. expertovi, 25 tisíc a více rublů za nestoudnou kritiku Ruska v pořadu, který se v poslední době obohacuje i fyzickými napadeními. V ČR a západních státech kritizujících svobodu slova v RF, je podobná kritika státu s fyzickým cvičením oponentů nepředstavitelná.

Podobně nepředstavitelná je skutečnost, že tři čínské internetové koncerny Alibaba, Baidu a Tencet (známé také jako BAT) mohly využít anachronistickou ochranu osobních dat pro svoji obchodní strategii, aby zbytek světa mohl blábolit o Big Data. BAT shromáždil a dále shromažďuje obrovské množství dat, vykazuje nekřesťanský zisk a využívá pomalé reakce vlády, co se týče regulace. Mezitím se západní společnosti snaží najít díru v nové čínské Great Firewall, vědci pracují na robotu s UI mrtvých občanů, a sní o vítězství nad přírodou. Proto neškodí si připomenout, že všeho moc škodí. A většinou nic nekončí podle plánu, falešných ambicí, uměle vytvořených cílů a záměrů. To dokazují v USA množství zbraní, silný vliv NRA po masakrech ve školách a jinde, zneužívání tajných služeb pro politické účely a moderní totalismus. Ten žije z politiky spiknutí.

Tím trpí i EU, ve které nejednota v otázkách migrace, financí, bezpečnosti a asymetrická spojenectví představují opravdového nepřítele, který ji sráží na kolena. V RF lze vidět příliš mnoho trpělivosti se zrádci především bankéřů a finančníků, a jak bývá zvykem i inteligence, vlády a velké části médií. I proto se dostává Moskva do rozpaků při tvrdém postoji Turecka, zvoucí Irán do hry v Sýrii, nebo při pozorování, jak se západem (z)řízené instituce, včetně MOK, WADA, WTO, sami zabíjejí.


V této situaci nabízí ČLR malé, ale mnou očekávané jarní překvapení: Čínští uživatelé různých IT aplikací (bez svědomí) se probouzí. Doposud odevzdávají slepě a bez pomyšlení na následky všechny možné informace o sobě velké trojce. Baidu čelí kritice organizace, za kterou stojí provinční vláda Jiangsu. Tencent, vlastník aplikací QQ a Wechat, je na mušce kvůli zneužívání dat a kvůli cenzuře politicky citlivých diskuzí. Platební systém Alipay společnosti Alibaba, který používá finanční společnost Ant Financial, dovoloval automatickou účast v ratingovém systému Sesame Credit. To jest účast bez souhlasu klienta.  Proto byla společnost nedávno vyzvána Národní bankou ČLR se omluvit u spotřebitelů. Ta samozřejmě rychle vyhověla prosbě. Své může říci i Starbucks. Protože jeden z investorů u Starbacks, Tencent, je konkurentem giganta Aliaba vlastnícího platební systém Alipay, trvalo to dlouho, do konce září minulého roku, než se konkurenti domluvili na používání kromě Alipay, Wechat a Tenpay.  Při objednání skanuje obsluhující personál QR kód (Quick Response). Otiskem prstu nebo PIN kódem se v reálném čase provede platba z účtu a přípis věrnostních bodů. Protože tento způsob platby bez papírové účtenky je akceptován čínským finančním úřadem, mohu si představit potenciální zájem premiéra Babiše o takový systém. EET čeká na up-date.

Uvedené příklady indikují, že konec standartního myšlení v politice a hospodářství, konec standartních bank a peněz v hotovosti se neúprosně blíží. Korporace a jejich finanční instituce nahrazují banky a pomalu reagující vlády na rychlé technologické změny. Proto sny pana Jack Ma o velké části bezhotovostní ČLR během čtyř nebo pěti let jsou reálné. Před rokem prohlásil na CNBC, že jeho rodné město Hangzhou, již prakticky dosáhlo status města bezhotovostních plateb.

Z časových důvodů se nemohu podrobněji zmínit o zajímavé Super-Apps, které vyvíjejí Alibaba a Tencent. Rozdíl ve zpracování a využití dat mezi Evropou a ČLR se tak stává téměř nepředstavitelným. Za to představitelnými, ve smyslu informačního prostředí, jsou ztráta opravdové informace, úpadek znalostí a nepřítomnost moudrosti. Nikdo totiž neví, jak bezpečně jsou data uchovávána, má-li vláda přístup k datovým bázím a odevzdají li koncerny data vládě, budou – li k tomu vyzvány. Probuzená válka bude totiž pětirozměrná: Nabízí se voda, vzduch, kosmos, IT a kybernetika s UI. Nevím, jak skončil případ odcizení dat v objemu 20 Gigabyte, který se udál před čtyřmi roky. Vím za to, že reálný svět představuje velké nebezpečí i pro svět virtuální. Oba světa se totiž usadily i v činnosti a nabídkách virtuálních bank.

Stojí za zmínku již zmíněná společnost Ant Financial Services. Ta vyvinula společně se společností Tianhong Asset Management peněžní fond nazvaný Yu'e Bao. Volně přeloženo: Peníze, které zůstaly. Nabídka je nasměrována na spotřebitele s nízkým příjmem. Yu'e Bao byl založen v roce 2013, dnes disponuje kapitálem ve výši 165 miliard USD, má cca 260 milionů spotřebitelů a nevylučuji, že je největším peněžním fondem na světě. Ve srovnání s ním, se jeví svět těch, kteří ovládají a jsou ovládáni penězi, jež nemají pro ně cenu, důkazem nepřítomnosti moudrosti. Pohled na jejich jídelníček a ceny, které platí většinou jejich slouhové v hotovosti, dovolují si uvědomit, že slova o pravdě a lásce, podobně jako sen o svobodě, rovnosti a bratrství, patří do kategorie mýtů a slouží k vědomému klamu.

Uvádím pro zábavu a zajímavost několik dříve ověřených příkladů, které jsem používal na univerzitě v různých variacích. Například: Jaká je cena nejdražší pizzy, zvané Louis XIII, s krevetkami, langustou, mozzarellou Buffalo, třemi druhy kaviáru, růžovou australskou solí Murray River a kapkou koňaku Remy Martin Louis XIII? Správná odpověď zní: 8.300 Euro. Nebo: Jaká je cena salátu Florette Sea & Earth  v jednom Oxfordském hotelu? Správná odpověď zní: 800 Euro. Co stojí levný fast food, párek v rohlíku, zvaný Dragon Food, stejnojmenné sítě ve Vancouveru? Správná odpověď zní: 100 USD. Kolik zaplatím za omeletu v hotelu Le Parker Meridien v NY? Správná odpověď zní: 1.000 USD. A za zmrzlinu v restauraci Serependity 3? Ano, čtete správně, pouhých 25 tisíc USD. Kdo má rád kaviár a chce ho požívat doma, podobně jako já, může si koupit 1 kg diamantového kaviáru v obchodě Caviar House Prunier v Londýně za 50 tisíc USD. Kdo preferuje zdravé brambory, koupí si La Bonnote z ostrova Nurmuate za pouhých 500 Euro kilogram. Kdo dodržuje dietu, zajde si na 8 kusů malých knedlíčků s masem ohnivé ryby. Knedlíčky stojí v Golden Gates směšných 2.400 USD.

Při srovnání svého důchodu a uvedených cen nemám hlad, hlava se mi netočí, a spořím. Vím, že poslední košile nemá kapsu, vím, že vše je předem rozhodnuto. Vím také, že únorový výlet dovoluje výběr a vzpomínku na odkaz 23. 2. 1903 narozeného J. Fučíka: Lidé bděte!