Eurolídr KDU-ČSL Pavel Svoboda je takovým příkladem. Nejprve mne jen tak nazval demagogem a šiřitelem nesmyslů. Nelíbily se mu totiž mé pochybnosti ohledně dojednávané obchodní smlouvy mezi USA a Evropskou unií. Teprve když jsem se proti jeho urážkám ohradil, napsal vyjednávačům, aby mu prozradili, co je v oné smlouvě vlastně přesně obsaženo.

U právníka a diplomata bych předpokládal spíše opačný postup. Nejdříve si zjistím, jak se věci mají, teprve poté budu osočovat druhé z šíření nepravd. Nepochybuji o tom, co američtí a bruselští vyjednávači ve své odpovědi Pavlu Svobodovi sdělí. Řeknou mu, že v žádném případě nehodlají zakazovat konání farmářských trhů.

Zákaz farmářských trhů existuje totiž pouze v hlavě docenta Svobody. A také bohužel v titulcích, jimiž obdařuje své články. Ten poslední pojmenoval: Keller zbytečně straší zákazem trhů (Právo 14. 4.).

Já jsem ale o zákazu trhů nikdy nemluvil. Žijeme přece ve svobodném světě, ve kterém se nic nezakazuje. Od počátku používám jiné slůvko – „omezit“. Jak se mají národy domluvit, když diplomaté neovládají ani svoji mateřštinu?

Omezit se dá přece i bez zakazování. Například tím, že se podpora poskytovaná farmářským trhům řekněme ze strany státu či jiných institucí prohlásí za bariéru rovných podmínek prodejců a jako taková bude penalizována.

Upřímně řečeno, kolem farmářských trhů se jistě nebude odehrávat zásadní boj o to, zda podmínky investování a obchodování budou určovat státy, anebo je budou diktovat velké nadnárodní korporace.

Časem upozorním docenta Svobodu na další možná úskalí projednávané smlouvy. Budu se těšit, že opět požádá vyjednávače, aby aspoň jemu prozradili, oč přesně jde ve smlouvě tak pečlivě utajované. Už dopředu se těším na jejich jasné, nedvojsmyslné a snadno ověřitelné odpovědi.

Jan Keller
(zdroj:Právo,ČSSD)