Na první dva grafy z tohoto bloku se můžete níže podívat. Schéma odpovědí pravděpodobně málokoho překvapí.

 

Jestliže se téměř 90 % dotazovaných domnívá, že děti nejsou dostatečně připraveny na zvládání krizových situací, jde o jednoznačnou výpověď a zároveň obavu, kterou nelze brát na lehkou váhu.

Jen když se budeme ptát a dokážeme si i odpovídat, mohli bychom i následně přijmout účinná opatření.

Jednoznačný názor většiny dotazovaných dospělých je potvrzený i ve druhém grafu, ze kterého vyplývá touha rodičů, aby se NĚKDO začal o přípravu jejich dětí na potenciální složité situace starat a realizovat ji.  

 
 
Tělesná kondice je jistě jedním ze základních předpokladů řešení krizových situací a všechna sportovní odvětví, která pečují o její zvyšování tedy k připravenosti dětí na řešení krizových situací vlastně podílejí, ale vlastně jaksi podprahově a necíleně. Rozhodně totiž nelze konstatovat, že po fyzické stránce dobře připravený sportovec je automaticky připravený i dobře řešit krizové situace. Nemůžeme přece pominout také psychickou připravenost, odborné znalosti i speciální dovednosti a zejména schopnost jejich praktické realizace apod.

Víme však, že v naší sportovní infrastruktuře existují subjekty (spolky), které mají nadstandardní potenciál, často daný zejména specifickým (branně-technickým) charakterem sportovního odvětví a odborností trenérů a lektorů. Tyto spolky už k připravenosti dětí řešit krize přispívají komplexněji a velmi často také cíleně. Ano, je potřebné, aby v procesu přípravy dětí na řešení krizových situací měly kompetentní sportovní spolky svoje místo, protože jejich činnost je v mnoha směrech nezastupitelná a nenahraditelná. Je ale zároveň nesporné, že bez cílené a konkrétní podpory a spolupráce se státem a jeho vybranými institucemi nemůže být jejich dobrovolná, užitečná činnost všespasitelná.