Je to opravdu poslední mírový plán, nebo jen další?

Jestli se podaří naplňovat to, co bylo v Minsku dohodnuto, klobouk dolů. Výsledek minských jednání o mírovém řešení ukrajinské války vyvolává velké naděje, ale bude se mu těžko překonávat moře koncentrované nenávisti. Ztroskotat může už na rozdílné interpretaci účastníků. Bylo to patrné z toho, že ohlášené společné vystoupení před novináři bylo zrušeno. Místo toho ukrajinský prezident Petro Porošenko i ruský prezident Vladimír Putin chystali tiskovky sólově, po návratu domů. Před kamerami v Minsku tak zůstali jen německá kancléřka Angela Merkelová s francouzským prezidentem Francoisem Hollandem, aby se podělili o výsledek rekordních 17 hodin extrémně tvrdého vyjednávání. Mluvili opatrně o naději.

Měli za sebou opravdu drsný souboj, ve kterém hráli roli prostředníka i nárazníku mezi Ukrajinou a Putinem, reprezentujícím zájmy vzbouřenců. Ukrajinský ministr zahraničí Pavlo Klimkin ráno po twitteru hlásil, že členové některých delegací už „doslova usnuli“. Jistěže ne všichni. Živě si dovedu představit, že Porošenko i Putin mají dlouhé noci slušně natrénované. Holland může být zhýčkaný koňakem, ale Merkelová je od pohledu železná baba. Bylo na ní vidět, že chce za každou cenu ukončit ty strašlivé statistiky z dějiště bojů, kde největší počty obětí patří civilistům. A kolem mrtvých procházejí živí, kterým raketa či střela z minometu odnesly střechu i celou existenci. Každý den války navyšuje astronomické náklady na rekonstrukci, o kterou se musí nakonec podělit všichni u stolu.

Když se jednání přehoupla ze středy na čtvrtek, do světa vylétla ruská zpráva, že Porošenko na poslední chvíli odmítl zásady autonomie vzbouřeneckých oblastí Doněcka a Luhanska, stejně jako vedení demarkační linie, která má tvořit osu demilitarizované zóny. Bylo asi 10:30, když Putin odešel beze slova ze sálu a po něm i Porošenko brblající cosi o nepřijatelnosti ruských požadavků.

Spor byl o míru decentralizace. Vzbouřenci s podporou Ruska chtěli federaci s nezávislostí na zahraniční a hospodářské politice Kyjeva (izolace před vstupem do NATO a obnovení hospodářských vztahů s Ruskem). To Porošenko odmítal. Stejně tak se mu nelíbilo stanovení linie příměří podle aktuálního stavu bojiště, tedy mnohem hlouběji do ukrajinského území, než bylo v Minsku dohodnuto loni v září. Když se však předtím dlouhé hodiny probírala loňská dvanáctibodová dohoda, bylo jasné, že zbylo málo z toho, na čem se dá i dnes reálně trvat.

Po krátké pauze se tedy Porošenko i Putin do sálu vrátili, jednalo se dalších půldruhé hodiny, a zdá se, že úspěšně. V závěrečném prohlášení Merkelová s Hollandem zdůraznili, že cílem jednání nebylo jen příměří, ale celkové politické řešení, jehož součástí je kontrola ukrajinských hranic, pásmo bez těžkých zbraní, decentralizace země a návrat k ekonomickým otázkám. Porošenko se zavázal k mírovému postupu, od Putina se očekává, že dohodu prosadí u vzbouřeneckých autorit. Společné komuniké přesto obsahuje frázi, že šéfové čtyř států „plně respektují suverenitu a územní integritu Ukrajiny“. A protože i mír bude pořádně drahý, byla současně uzavřena dohoda o čtyřleté finanční podpoře Mezinárodního měnového fondu. První drobek pro pořádnou porci polívky.

Účastníci vrcholné schůzky jsou v závěrečném dokumentu podepsáni jako garanti dohody, kterou formálně uzavřela „kontaktní skupina“, propojující strany konfliktu s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Jedná se tedy o stejný mechanismus jako v případě (nenaplněné) Minské dohody o příměří. Že to má i Minsk 2 nahnuté, naznačilo rázné prohlášení Petro Porošenka po návratu do Kyjeva, že je připraven vyhlásit výjimečný stav, pokud tento poslední pokus o klid zbraní neuspěje. Zatímco u Debalceva se pomalu uzavíral kotel…

Na začátku třináctibodové dohody Minsk 2 je samozřejmě příměří. To by mělo nastoupit o půlnoci na neděli. Pásma bez těžkých zbraní mají být hned tři: o šířkách 50 km (děla), 70 km (menší raketomety) a 140 km (tlustější rakety). Kompromis je patrný už z toho, že ukrajinská vojska budou stahovat těžké zbraně od dnešní bojové linie, zatímco povstalci se svými s hrubými kusy na řadě míst ustoupí hlouběji, od linie, která byla dohodnuta už v září. Stažení má být dokončeno během prvních 14 dnů příměří. Dohlížet na to bude OBSE všemi prostředky včetně radarů, satelitů či dronů.

Současně v Luganské a Doněcké oblasti začnou rozhovory, jak uspořádat volby „podle ukrajinského práva“ a o zvláštním ukrajinském zákonu, který by „dočasně“ řešil, jak na tomto území vykonávat veřejnou moc.

Zákonem bude zajištěna také amnestie účastníkům bojů. Zajatci a rukojmí budou rychle (do pěti dnů) propuštěni a vyměněni na principu „všechny za všechny“.

Bude zajištěno bezpečné doručování mezinárodní humanitární pomoci. Proběhne obnova společenských a hospodářských vztahů napříč linií, včetně výplaty penzí a dalších plateb. Pro tento účel ukrajinské úřady znovu převezmou kontrolu nad bankovním systémem a může vzniknout i mezinárodní mechanismus pro usnadnění takových převodů.

Také nad státní hranící Ukrajiny má být obnovena plná vládní kontrola, ale až „první den po místních volbách“. Ty jsou závislé na dořešení ústavního postavení obou vzbouřeneckých oblastí, pro které je stanoven termín do konce letošního roku.

Dohoda dále zahrnuje stažení všech zahraničních sil a jejich zbraní i žoldnéřů. Proběhne rovněž pod dohledem OBSE, stejně jako odzbrojení všech „nezákonných skupin“.

Ústavní reforma Ukrajiny by měla proběhnout ke konci roku na principech decentralizace („s přihlédnutím ke zvláštnostem“ zmíněných oblastí). Jejich zvláštní statut zpřesní ve stejném časovém horizontu onen speciální zákon „o dočasném režimu“ místních vlád v některých částech Doněcké a Luganské oblasti.

Až tedy bude zákon „o dočasném režimu“, začnou se připravovat volby. Jednání proběhnou v rámci „trojstranné kontaktní skupiny“, tedy se zástupci vzbouřeneckých oblastí a OBSE. Volby pak proběhnou podle zásad a pod kontrolou OBSE.

Trojstranná kontaktní skupina do té doby dostane širší funkce, jak je patrné z dohody, že zesílí činnost a vytvoří pracovní skupiny k jednotlivým bodům Minské dohody.

Ve vysvětlivkách k chystanému „dočasnému“ režimu na vzbouřeneckých územích se uvádí, že nikdo nesmí být trestán nebo diskriminován za účast ve zdejších událostech, platí právo sebeurčení v oblasti jazyka nebo že místní vlády se účastní jmenování vedoucích prokurátorů a soudců. Co je však důležité, místní vlády mají právo vyjednávat s Kyjevem dohody o zvláštnostech „hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje“ a stát poskytne pro tento vývoj podporu, včetně příhraniční spolupráce s Ruskou federací. Na zmíněných územích budou také vytvořeny lidové milice pro udržování veřejného pořádku.

O Krymu ani slovo.

Tolik tedy k dohodě. Až se začne naplňovat, sankce vůči Rusku nejspíš skončí, ale to ani nás, ani Rusko nevyjde o moc levněji, protože se budeme podílet na rekonstrukci pohraničí. Ale to už budou mnohem radostněji vynaložené peníze. Pokud se to zase všechno nerozkrade.