Podle ustanovení § 163 občanského zákoníku (tj. zákona č. 89/2012 Sb. v platném znění) statutárnímu orgánu každé právnické osoby, tedy pochopitelně i spolku, náleží veškerá působnost, která není svěřena (zakladatelským právním jednáním, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo přímo zákonem) jinému orgánu této právnické osoby.  S ohledem na ustanovení § 151 téhož zákoníku tedy statutární orgán, respektive jeho členové, rozhoduje za právnickou osobu a nahrazuje její vůli, a jeho členové mohou zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech (jak výslovně stanoví § 164 odst. 1 občanského zákoníku).

Z toho jednoznačně plyne nejen to, že právnická osoba prostě statutární orgán mít musí, ale i to, že statutární orgán právnické osoby musí být funkční. Pokud by totiž takový nebyl, nelze nahrazovat vůli právnické osoby (vytvářet vůli, která vůli právnické osoby nahrazuje), ani za právnickou osobu jakkoli navenek jednat. Právnická osoba, jejíž statutární orgán nefunguje, tedy není schopna (prostě nemůže) jednat ani dovnitř (tvořit vůli, která vůli právnické osoby nahrazuje), ani jednat navenek.

To samozřejmě platí jenom v tom rozsahu, v jakém není působnost při nahrazování a projevování vůle právnické osoby svěřeno jinému orgánu (rozhodnutí v zásadních věcech bývá v působnosti nejvyššího orgánu právnické osoby, i když třeba v případě spolků může být statutární orgán současně i nejvyšším orgánem spolku, jak stanoví § 247 odst. 2 občanského zákoníku).

Pokud však statutární orgán právnické osoby nefunguje, nemůže právnická osoba nijak jednat navenek (neplatí to tam, kde právnickou osobu mohou zastupovat její zaměstnanci či jiné osoby uvedené v § 166 občanského zákoníku). Jestliže třeba členům statutárního orgánu uplynulo funkční období, jestliže rezignovali, zemřeli atd., takže se statutární orgán stal nefunkčním, nemůže, přinejmenším navenek, nijak fungovat ani právnická osoba.

S ohledem na zásadní význam statutárního orgánu pro rozhodování a jednání za právnickou osobu občanský zákoník stanoví striktní řešení pro případ, že statutární orgán nemá dostatečný počet členů k rozhodování.

Pokud chybí jen někteří členové statutárního orgánu, pak ustanovení § 165 odst. 1 občanského zákoníku umožňuje doplnit počet členů a umožnit tak statutárnímu orgánu fungovat. V takovém případě na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, jmenuje (doplní) chybějící členy svým rozhodnutím soud na dobu, než budou noví členové statutárního orgánu doplněni postupem odpovídajícím zakladatelskému právnímu jednání (např. stanovám v případě spolku).

Tento postup je však možný jedině tehdy, pokud chybí jen (!) někteří z členů statutárního orgánu. Chybí-li však všichni, případně jde-li o individuální statutární orgán, soud ustanoví právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o situaci dozví.

Pokud tedy není statutární orgán právnické osoby vůbec obsazen (tj. fakticky nemá žádné členy), musí soud rozhodnout o jmenování opatrovníka, jakmile se o tom dozví.

Úkolem opatrovníka by pak mělo být zajištění ustanovení statutárního orgánu. Například podle § 248 odst. 1 občanského zákoníku svolává členskou schůzi spolku statutární orgán, v tomto případě by ji svolal opatrovník (použití § 248 odst. 2 je tady problematické, protože svolání jednou třetinou členů nebo kontrolním orgánem spolku je zejména v případech, kdy je spolek nefunkční z důvodu uplynutí funkčního období, rezignace atd. členů statutárního orgánu, spíše iluzorní).

Rozhodující však je, že soud MUSÍ ustanovit opatrovníka každé právnické osobě, jejíž statutární orgán nemá žádné členy, jakmile se o tom dozví (což neposkytuje mnoho prostoru k uvážení).

Poznámka:
Podle vlastní kontroly, provedené v prvním pololetí letošního roku, u 5524 spolků v oblasti sportu, žádajících v minulém roce o dotace, nebyl již ve spolkovém rejstříku u 40 % z nich platně zvolený statutární orgán.