Začnu projevem Kamaly Harrisové, kterým akceptovala výsledky voleb. Musím uznat, že v sobě nesl státnické prvky a že si za něj zaslouží respekt. . Ale tento nedostatek sentimentu je zároveň projevem machiavellistického politika, jehož zaměření na výsledek tak velmi odlišuje Donalda Trumpa od jeho protikandidátky z tábora Demokratů. Ten pravý důvod, pro který ho volilo rekordní množství žen, hispánců a afroameričanů (tradiční bašty elektorátu Demokratů), nespočívá v tom, že by ho milovali, ale v tom, že Kamala Harrisová jako představitelka vládnoucího establishmentu jim nebyla schopna doručit výsledky, zatímco Donald Trump oživil pravicová schémata, které chtěli voliči po dlouhé době slyšet: ke slibům, že se jim bude žít lépe. Z hlediska volebního úspěchu je úplně jedno, jestli je opil rohlíkem.

Ale tady logika Trumpova vítězství končí a všechno ostatní jsou iluze. Ten největší mýtus je představa o Donaldu Trumpovi jako o mírovém prezidentovi, neboť prý nezačal žádnou novou válku... Inu, chtěl bych všem uctívačům Trumpa (dříve než ho kanonizují) připomenout , že to byl on, kdo eskaloval válku v Afghánistánu, přičemž uvolnil pravidla, která měla chránit civilisty. Byl to on, kdo zavražděním vysokého íránského představitele (na jeho přímý rozkaz, přičemž takto bezohledně se chovají pouze teroristé) téměř vyvolal válku s Íránem. Byl to on, kdo zlikvidoval mezinárodní bezpečnostní architekturu jednostranným odstoupením od INF a Smlouvy o otevřeném nebi. Nezapomínejme, že právě na základě těchto kroků se dostaly americké rakety blíže k Rusku, kteří žijí v iluzi, že zlepší vztahy s Putinem. zase jen on, kdo vyhostil z USA nejvíce ruských diplomatů, rozšířil sankce vůči Ruské federaci a jistě se již zapomnělo i na to, že Ukrajinu vybavil americkými protitankovými raketovými komplety Javelin.

Mnozí se si myslí, že ukončí válku na Ukrajině, ale mají alespoň mlhavou představu o tom, jak to udělá a za jakou cenu?

Jeho hlavní politické poselství, že Amerika tu už nebude pro nikoho zadarmo a že se vykašle na příživníky, oslovilo mnoho voličů. Potřebují vyřešit své vlastní problémy, potřebují vyřešit státní dluh, potřebují vyřešit migraci. na úkor svých evropských spojenců. Pokud si uvědomíme důsledky, mohl by to být dostatečný důvod pro paniku, neboť to znamená, že se můžeme ocitnout v podobných problémech jako po roce 1989, kdy se ze dne na den zhroutily východní trhy. Globalizace je v troskách Trump chce chránit svůj trh. Jenže i ty východní trhy chtějí k nám hlavně dovážet, nic od nás nepotřebují. Na rozdíl od roku 1989 máme obrovské dluhy a nemáme vlastní ekonomiku. Jinými slovy, Miloš Jakeš se cítil jako kůl v plotě, ale dnešním vládcům nepatří ani ten plot.

Někdo by tuto pekelnou situaci mohl považovat za příležitost k totálnímu restartu. Jenže to bychom museli mít elity, které jsou schopny takto uvažovat. Namísto toho jsme svědky tragikomických situací, kdy ti, kteří nás ještě včera strašili Trumpem, dnes navrhují jako obranu před ním přesně to, do čeho nás tlačí (sic!). Nejen Kačer, Valášek, Bátor a celá progresivní suita, ale i Macron, Scholz a ostatní evropští lídři najednou vykřikují, že musíme na jeho zvolení zareagovat tak, že zvýšíme naši zodpovědnost, a to tak, že nebudeme vynakládat na vojenské výdaje dvě procenta HDP, ale nejméně tři, co tři, raději čtyři nebo rovnou pět!

Hysterie, která zachvátila Evropu, způsobila, že Trump ještě ani nezasedl do křesla prezidenta USA a už se v důsledku jeho zvolení rozpadla vláda v Německu, neboť koaliční FDP odmítla zrušení dluhové brzdy na "oživení německého hospodářství". Pod touto frází se však neskrývají dotace pro domácí firmy nebo zvýšení platů státních zaměstnanců. Scholz žádal ministra financí Lindnera (předsedy FDP) o zrušení dluhové brzdy proto, aby mohl nadále financovat vojenskou pomoc pro Ukrajinu. Sociálnědemokratický kancléř ho odvolal navzdory tomu, že Lindner ještě předtím navrhoval předčasné volby, do kterých by mohli vládnout společně, neboť upřednostnil zasílání zbraní Ukrajině před stabilitou vlády a země, což je až šílené. Ale i ze zdravice našeho prezidenta Pellegriniho Donaldu Trumpovi mi takříkajíc spadla brada: "Potvrzuji, že Slovensko zůstává spolehlivým a zodpovědným partnerem v Severoatlantické alianci." A to má být co? Přísaha pionýra? Salutování místodržitele kolonie imperátorovi, že všechny jeho požadavky na zbrojení bez reptání provedeme? Znělo to jako "Úkoly sedmé pětiletky a XVI. sjezdu KSČ čestně splníme!" Neboť toto bylo všechno možné, jen ne standardní gratulace suverénní hlavy státu. Vždyť z NATO chtěl odejít Trump, ne Slovensko.

Nic jsme nepochopili. Ano, Evropa se musí změnit. Ale ne tak, že bude ještě důsledněji sledovat globální zájmy a naplňovat globální cíle Spojených států, ale že začne konečně hledat vlastní cestu hodnou jejího falešného přívlastku "mírový projekt". Falešného proto, že Evropská unie nikdy mírovým projektem nebyla. Když v roce 1950 tehdejší francouzský ministr zahraničí Robert Schuman přednesl svou slavnou deklaraci (což se považuje za začátek sjednocování Evropy jako "mírového projektu"), Francie vedla brutální koloniální válku v Indočíně. Když byla v roce 1957 podepsána Římská smlouva, Francie vedla další brutální koloniální válku v Alžírsku. Dokonce i po skončení první fáze studené války v roce 1989 Evropa nasazovala vojenskou sílu mnohem častěji než například Čína, neustále propagandisticky obviňována, že je hrozbou pro mír. EU se kontinuálně militarizuje, naposledy vytvořením organizace s orwellovským názvem Evropský mírový nástroj, která však nemá s mírem nic společného, protože koordinuje výrobu a obchod se zbraněmi. Přesto si nadále představujeme, jak jsme jedinečně mírumilovní, přičemž tento obraz označila za falešný i prestižní organizace SIPRI (Stockholmský mezinárodní institut pro výzkum míru) ve své loňské zprávě.

Odpověď na to, co se děje ve světě, by měla být zcela opačná. Evropská unie by měla podporovat nevojenské nástroje zvyšování bezpečnosti, jako například posilování stability v blízkém zahraničí. EU však místo toho udělala přesný opak: snížila rozvojovou pomoc a zvýšila vývoz zbraní do konfliktních oblastí. Namísto toho, abychom posílali zemím severní Afriky a Blízkého východu ekonomickou, sociální a environmentální pomoc - abychom zastabilizovali jejich ekonomiky a udělali z těchto zemí místo, kde se dá důstojně žít a odkud nemusí nikdo utíkat - jsme pomáhali vojensky rozbít tyto regiony, zaplavili jsme je zbraněmi a způsobili masivní vlnu uprchlíků. Nejvarovnějším příkladem je Libye, s níž měla EU dohodu o zadržování uprchlíků, ale my jsme místo toho pomohli tento stát zničit a rozbít, čímž jsme ochromili všechny jeho funkce.

Musíme se naučit myslet jinak. Představa, že naše problémy vyřeší masivní zbrojení, je hloupá a nebezpečná. Během tzv. horečnatého zbrojení v osmdesátých letech zaplavily oba tábory studené války svět takovým množstvím zbraní, které by zničily i dvacet zeměkoulí. Bylo to naprosto zbytečné a svět s tolika zbraněmi nebyl bezpečnější, právě naopak. Já neříkám, kolik máme dávat na obranu – zda to má být půl procenta HDP nebo jedno, dvě či tři – protože neexistují žádné relevantní analýzy, které by to zdůvodňovaly. Podstatné je, abychom se opírali o fakta a reálné potřeby státu, nikoli o obchodní zájmy zbrojařských firem.

A Donald Trump je především obchodník. Myslet si, že s ním můžeme sehrát rovnocennou partii, když zde budou kalit vodu myslitelští géniové s heslem "Slovensko na prvním místě" a budou se snažit napodobovat nejen jeho politiku, ale i jeho projev a gesta, je strašně primitivní strategie. Je nezbytné, aby se v Evropě dostali nejen ke slovu, ale také k moci realističtí politici. Ale společný postup je klíčový. Jinak budeme tak nezávislí, že na nás nebude záviset vůbec nic.