Jak pro konspirátory, kteří na dovolené vymýšlejí, jak konspirovat (třeba nápad na Projekt Manhattan, tedy vznik první atomové bomby, se zrodil v horkých hlavách horkého léta 1942 v jedné chatrči v lesích patřících Bohemian Grove, elitnímu tajnému klubu, který má mimochodem za patrona Sv. Jana Nepomuckého a v rámci kteréhož běhají američtí prezidenti a další významní činitelé USA nazí po kalifornských lesích a provádějí homosexuální styk), tak pro ty, kteří si na dovolené vezmou k ruce nějakou tu napínavou knihu a historií konspirací si zpříjemňují čas u vody. Ponořme se proto do světa konspirací, protože podivné souhry náhod se kolem nás dějí bez přestání - a v létě jaksi o trošičku více, než jindy.

Začněme zlehýnka. Tak třeba toto: je to jenom náhoda, že nefungují webové stránky pravdoláskařského aktivisty Tomáše Halíka? Tuhle mi přišla na mobil sms zpráva od kolegy, konspiračního teoretika, který se rozhodl tomuto páterovi trochu podívat na zoubek. Jal se porovnávat životopisné údaje na Halíkově webu s realitou a zjistil nejeden nesoulad - od zásadních (nesedí roky apod.), až po drobné lži. Ale kdo jednou lže, pořád lže a kdo drobně lže, lže i ve velkém. Třeba když Halík v životopise tvrdí, jak ve Vatikánu v aule Pavla VI. řečnil před jedenácti tisíci poutníků, ale můj kolega tam kdysi náhodou byl a směje se, protože tolik lidí by se tam ani ve snu nevešlo - i podle oficiálních údajů pojme toto místo jen něco málo přes 6.000 lidí. Podobnými fantaziemi a polopravdami se Halíkovy stránky jen hemží. Tedy hemžily, dokud ještě před pár dny fungovaly. Dnes už neexistují a přitom to byly stránky vpravdě vypiplané, kde se Halík chlubil kdejakou přednáškou a kdejakým pozváním do ciziny. Tuší snad něco páter Halík, že jsou jeho stránky raději nedostupné? Zřejmě ano - cítí, že se někdo konečně začal kriticky zabývat jeho podivnou rolí v polistopadovém režimu (i v tom předlistopadovém) a není mu z toho dobře. Poté, co vyšly najevo některé skutečnosti o jeho minulosti (o tom, jak trénoval kádry na ministerstvu průmyslu), se dokonce údajně musel uchýlit na pár dní do nemocnice, jak se v něm somatizuje strach z toho, že se přijde i na jiné jeho kostlivce, hlásil mi zdroj z církevního prostředí.

Na tomto místě by se mi chtělo vyprávět o tom, jak se Halík vypořádává se svými názorovými oponenty - klasickým stalinistickým způsobem, kdy se je snaží prohlásit za blázny. A to se vším všudy - klidně si kvůli tomu objedná i sanitku do Bohnic, jen aby vyšel jeho plán (který nakonec díky Boží prozřetelnosti nevyšel): násilím odvléci nepohodlného oponenta do psychiatrického zařízení a alespoň na jeden den ho tam internovat, aby měl "záznam" a Halík o něm mohl prohlašovat, jak měl pravdu, když tvrdil, že je jeho kolega blázen. I to je konspirační jednání. Ale o tom zase jindy, trochu podrobněji.

Nuž nechme Halíka Halíkem, jeho čas teprve přijde. Na akademické půdě však ještě zůstaňme (byť slovo "akademický" se v Halíkově případě zdá být lehce nadneseným pojmem). Nepřišlo vám například divné, proč slovutný profesor, sémiolog, filosof a světoznámý spisovatel Umberto Eco nezískal od University Karlovy čestný titul doctor honoris causa? Já bych si toho (a níže načrtnutých souvislostí) skoro nevšiml, nebýt upozornění jednoho významného vysokoškolského pedagoga. V době, kdy akademici bojují za titul pro Martina C. Putnu, působilo o to překvapivěji, že vědecká rada UK většinovým hlasováním odmítla čestný titul italskému filosofovi udělit. Prý proto, že nemá žádný vztah k naší zemi, říkají akademici a ignorují fakt, že Eco o naší zemi a jejím hlavním městě dost často píše. Kupříkladu ve své poslední knize Pražský hřbitov. A to je možná ten problém...

Já si tu knihu přečetl (jak jsem řekl, na dovolené a k vodě je kniha o spiknutích a konspiracích, Židech a zednářích, tajných společenstvích, satanistech a Protokolech sionských mudrců, kterou Ecův "Pražský hřbitov" je, báječným čtením). Kdo si ji byť jen prolistuje, tomu dojde, že Umberto Eco v židovské Praze nemůže čestný titul po této své knižní novince nikdy získat. Své celoživotní přemýšlení o Židech, zednářích či jezuitech sice shrnul do knihy tak šikovně, že to na první pohled vypadá, jakoby si z těch, kteří věří v Protokoly, dělal legraci (a mnozí recenzenti mu sedli na lep), ve skutečnosti je ale jeho kniha jednou z nejvíce antisemitských, pokud bychom ji posuzovali dnešními módními měřítky. Některé pasáže jsou jako od Célina. Myslím, že zde je hlavní důvod, proč - ač předtím získal jiná ocenění, kupříkladu od Václava Havla - Eco po své nejnovější knize čestným doktorem University Karlovy už nebude. Někde jinde určitě, ale v Praze, kde se i v současnosti desítky rabínů z celého světa scházívají na pražském hřbitově nad Maharalovým hrobem (jako tehdy v roce 2009), se vtipkování o židovské světovládě (byť chytře napsané jazykem tyto myšlenky zdánlivě karikujícím) zkrátka neodpouští.

Ale pojďme do politiky. Někdy se podaří nějaké to malé spiknutíčko odhalit (viz Bradáčová, Šlachta a Moravec na Zbraslavi), ale jsou to jen střípky z celé složité konspirační mozaiky. Tušíme, že realita byla a je jiná, než jak nám ji novináři, policisté a žalobci prezentovali a prezentují, dokonce se můžeme díky podobným textům jako Hájkovým k pravdě podstatným způsobem přiblížit, ale jak to vše s letním (zase to léto!) pádem vlády bylo opravdu, to se nám už přesně zjistit nepodaří. A přitom je tam tolik zajímavých momentů...

Že pád vlády souvisel s Nečasovou návštěvou Moskvy a se zajímavou nabídkou, kterou mu tam Putin v souvislosti s dostavbou Temelína učinil, víme. K nervozitě Američanů dokonce přispělo i to, že zatímco většinu podobných návštěv v Moskvě mohou Američané nerušeně odposlouchávat (a také to tak dělají) skrze oficiální tlumočníky, Nečas mluvil s Putinem rusky, bez překladatele, tváří v tvář, s vyloučením dalších uší. To si dovolil příliš. Však ho také v Rusku provázelo až podezřele moc podivných "náhod", které probleskly skrze drobné zmínky v médiích až k nám do vzdálené Prahy. Kupříkladu při letu do Moskvy prasklo leteckému airbusu s Nečasem na palubě čelní okno a stroj jen tak tak nemusel nouzově přistát. A když pak Nečasova doprovodná kolona mířila na petrohradské letiště k odletu do Jekatěrinburgu, srazila se dvě vozidla z této kolony (jedno z aut kvůli technické poruše prudce zabrzdilo a mikrobus jedoucí za ním do něj narazil. Nejméně jeden člen doprovodu utrpěl lehké zranění, když se roztříštilo - opět - čelní sklo a poškodila se přední část vozu). Nějak moc náhod, nějak moc nehod. Když se pak Nečas vrátil do Prahy, do pár dnů mu konspirátoři shodili vládu.

A u nehod ještě zůstaňme. Už jsem psal o bývalé mluvčí Špidlovy vlády a blízké spolupracovnici Andreje Babiše Anně Veverkové, která se pak s Babišem rozešla, když nesouhlasila s jeho stranicko-politickými ambicemi. Veverkovou pár dní před Ištvanovým pučem porazilo auto na přechodu pro chodce a do několika dní v nemocnici na následky zranění zemřela. Vzpomněl jsem si v té souvislosti na to, že to nebyl první případ podezřelého úmrtí kolem Andreje Babiše. Jde někdo cíleně po Babišových blízkých spolupracovnících?

Vzpomeňme například na Tomáše Kejlu, manažera, lobbistu, který se zamotal do kauzy "pět na stole v českých". Kejla pracoval pro Babiše, ale později ho policie společně s polským lobbistou Jackem Spyrou obvinila z pokusu o podvod na majiteli Agrofertu. Spyra tehdy podle kriminalistů požadoval po Babišovi úplatek deset miliónů za to, že zastaví domnělou kriminalizaci Babiše v Polsku, přičemž Kejla ve věci figuroval jako určitý prostředník mezi Babišem a Spyrou, protože dlouhodobě spolupracoval s Agrofertem.

A pak se začaly dít věci. Jednou měl Kejla podivnou nehodu na motocyklu. Do příkopu ho vytlačila v protisměru jedoucí dodávka, která v zatáčce najela na druhou stranu silnice. Policii při vyšetřování nehody prý zarazilo, že auto nenechalo na místě činu žádné brzdné stopy, uvedla MF DNES. Tehdy ale Kejla nehodu přežil, o pár měsíců později ale takové štěstí už neměl. Našli ho mrtvého v bytě - prý kombinace antidepresiv a alkoholu.

Jenže ten, kdo Kejlu docela dobře znal, mi o něm vyprávěl, že Kejla byl v té době naopak ve velmi dobré psychické kondici a nic nenasvědčovalo tomu, že by si chtěl vzít život. "V roce 2007 se celkem vzpamatoval. Přestal pít a našel si překvapivě docela slušnou babu," řekl mi zdroj, který si nepřál být jmenován. Ten ho dokonce viděl pár dní před smrtí. "Vzal mě na Vinohrady a tam mi ukázal jeden objekt. Pak jsem ho odvezl na Floru, kde chtěl něco nakupovat. Nic divného na něm nebylo. O tři dny později byl nalezen mrtev doma. Prý snad prášky a alkohol. Dost divné," dodává můj zdroj. Dost divné, že někdo likviduje Babišovi spolupracovníky, dodávám já. Kejla, teď Veverková. Těch mrtvých je nějak moc. Měl by se i pan Babiš bát o svůj život?

Babiš je vůbec případ. Při cestě na dovolenou mne jeho billboardy s počítačově upravenou tváří rozezleného Slováka a jeho spolupracovníků pronásledují na každém kroku. Hodně vtipný je ten s Martinem Komárkem. Zatímco jeho otec radil marxistickému revolucionáři Che Guevarovi, jeho syn radí Babišovi, kterého někteří podezírají z inklinací ke korporativismu, ač má - jako každý správný pravdoláskař - plná ústa frází o demokracii. To ale není konspirace, spíše paradox. I když, kdo ví? Vlivná rodina Komárků by se přece krásně hodila do nějakého Ecova románu o rabínech v Praze a tajných společnostech (však je také Martin Komárek členem Lions klubu a na stránkách Mladé fronty se rozhořčeně pohoršoval nad tím, jak jim, lvům, úchylný doktor Barták kazí reputaci).

Magickou Prahou a světovým spiknutím naše přemítání o konspiracích pro tuto chvíli skončeme - a protože je Praha pupkem světa, nebo alespoň středem Evropy, pojďme o ještě nějaký ten řád konspirace výš. Tuhle mi napsal jeden anonymní čtenář, který celkem věrohodně tvrdí, že je svobodným zednářem 33. stupně zasvěcení:

"Všiml jsem si, že si kladete otázku, proč právě Praha je pro občany a instituce státu Izraele tak přitažlivá (...) Obával jste se přílivu uprchlíků  a mám obavy, že ten skutečně přijde. Stát Izrael je totiž, co se plného ovládnutí Jeruzaléma a potažmo celého území týče, v patové situaci a tolik očekávaná stavba třetího chrámu a další plánované činnosti jsou neproveditelné. Toto místo je zdrojem energie, která, jak kabbalisté vědí - stačí nahlédnout do jejich spisů - může sloužit k ovládnutí celého světa. Nezbývá tedy, než něco obětovat a rozšířit konflikt na vlastní území, po jehož ukončení bude politická mapa oblasti zcela přepsána," napsal mi onen člen řádu, kterému můžeme věřit i nemusíme.

Zajímavé ale je, že potvrzuje to, na co se už pár let snažím poukázat a čehož bude případný přesun uprchlíků z Izraele do České republiky jen vedlejším produktem. Několik nedávných zpravodajských novinek z prostředí Blízkého východu (dění v Egyptě, Sýrii apod.) inspirovalo zmíněného pana zednáře k následující hypotéze:

"Konflikt v Sýrii je zápalkou k zatažení celé oblasti do konfliktu, který bude živen jednak konfrontací lokálních sil, jednak nepřímo Ruska a USA, z nichž ani jednoho otázka Sýrie nemohla nechat lhostejným a chtě nechtě byli nuceni do konfliktu vstoupit. Přílivu zbraní do oblasti, jak z USA a EU, tak z Ruska, byl ponechán volný průchod, protože bez posílení protistrany by byl konflikt ukončen příliš rychle. Turecko je uvedeno do chaosu a stane se hrází pro přímý vliv Ruska. Libanon není podstatným hráčem, jeho likvidace je záležitostí řádu hodin. Sýrie bude rozdělena na dva státy, oba politicky bezvýznamné. Klíčovou bude oblast jižní, řekněme od rovnoběžky procházející Homsem. Nepokoje v Jordánsku již započaly, jenže tento stát je de facto ekonomickým přívěskem Sýrie a jeho likvidace nebude po jejím pádu nijak náročná. Irák je již ovládnut. Zapojením Egypta do konfliktu vzniká záminka k v podstatě bezproblémovému návratu hranic po Suezský průplav. Lybie je ovládnuta a zcela rozvrácena, Sudan je ekonomicky i vojensky bezvýznamný, Egypt je poražen již nyní. Podívejte se nyní na novou mapu oblasti a otevřete Bibli na Genesis 15:18. Nejde o ropu, jde o naplnění proroctví starého 3 a půl tisíce let. Doufám, že se mýlím."

Ale to není pro nás, takzvané "konspirační teoretiky", nic nového. O Velkém Izraeli psal už slavný Miroslav Dolejší ve své výborné Analýze 17. listopadu z roku 1990.

Přeji příjemný zbytek léta...

Adam B.Bartoš