Ubulené žalobníčkování připomíná tón rozmazleného děcka, které nemůže při své premiéře na plácku za vsí rozdýchat, že ho soupeřící děti nechtějí nechat dát gól.

Není to zrovna jev nový. Kdekdo na našem politickém i mediálním hřišti má pocit, že když ten druhý koná jinak, než by se kdekomu líbilo, tak to musí být konání nelegální, nelegitimní, zakázáníhodné. A ono je to přitom jen konání v zájmu někoho jiného. Gólem do jiné branky.

Předesílám, že nejsem přítelem úřednických vlád. A mám pocit, že se k nim sahá až příliš často. Podle mne je to varianta vhodná pro případ katastrofy nebo absolutně neřešitelné politické krize. A ne pro řešení v situaci, kdy možná existuje reálná většina v Poslanecké sněmovně.

Soupeř dal gól

Jenže co se někomu nelíbí, nemusí být hned protiústavní či nelegitimní. V české společenské debatě se běžně směšují deskriptivní a normativní výroky. Když řeknu, že se věci mají tak a tak, ihned jsem napaden, že se mi to tak líbí. Jenže hodnocení a popis je fakt něco úplně jiného. Toto rozlišení ale dnešnímu politicko-mediálnímu vytí schází. Ne že si jeho autoři řeknou, že holt soupeř dal gól. Oni považují každý gól ve vlastní síti za neplatný a volají po jeho neuznání.

Všichni političtí dinosauři Kalouskové a političtí trilobiti Schwarzenbergové dokola omílají, že kromě zavedení přímé volby prezidenta se ústava nijak nezměnila a tedy i pravomoci prezidenta republiky jsou pořád stejné. Odvolávají se na dosavadní zvyklosti a precedenty.

Zavedení přímé volby mění úplně vše. Celou architekturu ústavního systému.

Jenže nepochopili, že všechny zvyklosti a precedenty s přímou volbou prezidenta padají. Zavedení přímé volby mění úplně vše. Celou architekturu ústavního systému. Mnozí si jistě mysleli, že zavedením přímé volby získají laciné body u veřejnosti, které dají čuchnout k pocitu, že se podílí na moci, ale že jinak vše pojede jako dřív a staří političtí matadoři si dál podrží všechny zdroje své moci.

To se ale přepočítali. Šlo o body pěkně drahé. Zavedením přímé volby skončil parlament jako jediný mocenský suverén, jako jediný reprezentant vůle lidu. Máme tu zdroje vůle lidu dva. A oba jsou zcela legitimní a rovnocenné. Z obou plyne stejně silný mandát od voličů, ovšem mandát velmi rozdílný.

Poloprezidentský systém

To ne Miloš Zeman zavádí u nás poloprezidentský systém namísto čistokrevné parlamentní demokracie. Zavedli ho už ti, kdo počátkem loňského roku odhlasovali přímou volbu prezidenta.  Před měsícem, tedy dva týdny před tím, než prokurátoři a policisté svrhli dosavadní vládu, jsem napsal text s názvem „Máte, co jste chtěli, přímou volbu prezidenta. Tak proč nejásáte.“

V něm jsem napsal tato slova: „Za 23 let naší novodobé demokracie jsme zažili jen několik případů situace, kdy některý z ústavních činitelů zkoušel jít až na samu hranu svých pravomocí a zkusil je skonzumovat bezezbytku. Prezident republiky nic podobného nepředvedl. Dosud žádný prezident. Ale to se může změnit právě nyní, po zavedení přímé volby. Dnes přetřásané kroky prezidenta Zemana jsou pouhou selankou proti tomu, co může přímo volený prezident předvést ve vyhrocených okamžicích případných vládních krizí či po příštích volbách. To budeme vzpomínat na nadhozenou možnost odvolání vlády, prosazování velvyslance či (ne)jmenování profesora jako na malicherné patálie.“

No, ani jsem netušil, jak brzo dá vývoj těm slovům zapravdu.

Václav Klaus by krok, který provedl Miloš Zeman se svou úřednickou vládou, nikdy neudělal. Po Špidlové pádu dal šanci Grossovi, po Grossově pádu dal šanci Paroubkovi. Ne z lásky k těmto pánům. Respektoval výsledky voleb a z nich plynoucí rozložení sil ve sněmovně. Mimo jiné i proto, že svůj mandát zprostředkovaně odvozoval právě od zákonodárců.

Zavedením přímé volby se mění vše

Zavedením přímé volby se mění vše. Proč by měl přímo volený prezident preferovat mandát poslanců před mandátem svým? Proč by měl respektovat výsledek jejich voleb a ne výsledek volby prezidentské? Poslední volby do sněmovny poskytly mandát k sestavení většinové koaliční vlády. I když možná voliči Věcí veřejných nedali mandát k vládě dinosaurů, když ji VV v kampani odmítaly. Ale na druhou stranu mohli politici VV tvrdit, že účast ve vládě s dinosaury a trilobity je jedinou cestou, jak svůj mandát uplatnit efektivně.

Zato mandát prezidenta Zemana je jasný, je postaven na volebním heslu Stop Nečasově vládě. Proč by měl prezident nedbat svého čerstvého mandátu a dát přednost tři roky starému mandátu poslanců? Ti také nerespektují hlas voličů vzešlý z prezidentských voleb, protože to by den po nich musela vláda podat demisi.

Možná věc skončí až u Ústavního soudu. Pak by si někteří žalobníčci z velezrady měli vzpomenout, jak pracně skládal Václav Klaus Ústavní soud tak, aby byl politicky i názorově vyvážený.

Prezidentovo nedbání poslanecké matematiky je nejen ústavně konformní a legální, je i svrchovaně legitimní. Úplně jiná písnička je, jestli je to řešení, které vyhovuje té nebo jiné straně, dokonce úplně jiná písnička je, jestli to je i řešení obecně prospěšné a správné. Ale to je na normativní debatu, ne na deskriptivní soud o tom, jestli se to smí.

Možná věc skončí až u Ústavního soudu. Pak by si někteří žalobníčci z velezrady měli vzpomenout, jak pracně skládal Václav Klaus Ústavní soud tak, aby byl politicky i názorově vyvážený. Miloš Zeman si s tím hlavu nelámal a šel zcela na ruku socialistickému Senátu. Ti, kdo mu za jeho rychlost tleskali, si možná budou za chvíli tleskat po tvářích.

I za to, jak nepromyšleně podpořili dobrodružství zvané přímá volba prezidenta.

Ladislav Jakl