JC: Ve čtvrtek ukončené třetí plenární zasedání ÚV KS Číny s komuniké, během kterého 400 nejvyšších funkcionářů rokovalo zejména o ekonomickém směřování země neobsahuje žádná velká překvapení: Jak tradice indikuje, politické kroky nebudou nijak vybočovat z dosavadní politiky generálního tajemníka Si Ťin-pchinga a komunistická strana bude postupně oznamovat konkrétní výsledky během následujících dní. Plénum se do značné míry zabývalo analýzou současné ekonomické situace, která je potřebná pro definice vize, byť i modifikované.

Dle očekávání se na plénu také rozhodovalo o stranických funkcích ministrů Li Šang-fua a Čchin Kanga. Oba přišli o svá místa v Ústředním výboru, přičemž podle vydaného komuniké byl Li Šang-fu ze své funkce odvolán, zatímco Čchin Kangovi strana dovolila „dobrovolně" rezignovat. Osobně to vysvětluji tím, že Čchin Kang se na své místo ministra zahraničí dostal jako chráněnec prezidenta Si.

Obecný směr prohlubování reforem Číny bude kromě již zmíněného určován i řešením otázky Tchaj-wanu. Jeho pozice byla v době platnosti mezinárodního práva nejasná. Jeho současná vláda nikdy nevyhlásila nový stát a je formálně stále vládou Čínské republiky, o čemž svědčí i její ústava. Tchaj-wan má nyní pouze 12 oficiálních spojenců (stav k únoru 2024), kteří ovšem vládu v Tchaj-peji formálně uznávají jako legitimní vládu nikoliv Tchaj-wanu, ale Číny. Česká republika si v případě Tchaj-wanu hraje s ohněm. 

Druhé, co bude určovat směr prohlubování reforem zůstane efektivita boje s korupcí. Proto si mohu představit, že by například v České republice mohlo dojít k uzavření smutné kapitoly spojené se společností CEFC, jejího nástupce CITIC a všude přítomným panem Tvrdíkem a jeho klikou. Ta nejenom na dlouhou dobu poškodila vztah dvou dříve spřátelených zemí, ale i politický a hospodářský potenciál pro spolupráci v představitelné budoucnosti.

Touto zmínkou indikuji nezbytnou potřebu kvalitního výběru zahraničních partnerů a přípravu čínských, především tehdy, jedná-li se o spolupráci s privátními společnostmi a o politickou podporu na nejvyšší úrovni. 
Opakovat mezinárodní korupční skandál z roku 2018, kdy zmizel ředitel Jie Ťien-ming i z pozice poradce prezidenta Zemana, a vyšetřování kvůli „podezření z vážných porušení disciplíny a zákona" zástupce generálního ředitele a člen stranického výboru CITIC, Sü Cuo, o kterém psalo médium China Daily, skutečně Čína nepotřebuje. 

Proto očekávám, že obecný směru dalšího prohlubování reforem bude mít politicko-hospodářskou a vnitřní sociální orientaci, a ne a priori hospodářskou a finanční. Zmíněná změna priorit plně odpovídá charakteru sankční politiky Západu, antropologické válce a představitelnému novému uspořádání ve světě, které není předmětem tohoto interview. Za zmínku ale stojí příklad s Vietnamem.

Příklad lze označit metaforou: dvě tváře Vietnamu. Vedoucí představitelé vietnamské komunistické strany, jejíž předseda umřel před několika dny (19. července) vydali minulý rok dokument varující před „vnějším vměšováním“ do vietnamské politiky a společnosti. Dokument odhaluje rozpory mezi potřebou dalšího hospodářského růstu a udržením stranické kontroly ve všech oblastech.

Dva měsíce před tím, než americký prezident Joe Biden v září 2023 navštívil Vietnam s cílem prohloubit vzájemné diplomatické i obchodní vztahy, vydalo politbyro ústředního výboru vietnamské komunistické strany interní dokument známý jako „Směrnice 24.“ Ten varuje před hrozbami mezinárodní spolupráce, vnějšímu vměšování a degradaci morálky, životního stylu a kultury.  

Podobné se objevuje i v postojích čínských lídrů shrnutých ve známém „Dokumentu č. 9“ z roku 2013, který se vyjadřuje k „současnému stavu ideologie v ČLR“. Je zřejmé, že v roce 2016 zvolený vietnamský vůdce, sdílel některé postoje se svým čínským protějškem Si. Proč se zmiňuji o Vietnamu?

Vietnam je v současném světě jedním z pěti států, kde vládne režim jedné strany hlásící se k odkazu komunismu, a nejspíš i proto zůstává dlouhodobě stranou zájmu západních médií. I v České republice je o něm jen malé povědomí navzdory početné vietnamské komunitě a obchodním vazbám těžícím ze spolupráce v dobách socialistického Československa. V posledních letech roste strategický význam Vietnamu z geopolitických, ekonomických a logistických důvodů.

Není proto divu, že zvýšený zájem o Vietnam projevují nejenom Spojené státy a Čína, ale také Evropská unie. USA Vietnam loni povýšily na „všeobecného strategického partnera.“ Evropská unie podepsala klíčovou dohodu o volném obchodu (EVFTA), která vstoupila v platnost v srpnu 2020. S Čínou má Vietnam historicky komplikovaný vztah, který bývá popisován jako ambivalentní oscilace mezi „láskou a nenávistí“, respektive obdivem a snahou o vymanění se z přílišného vlivu svého ve všech ohledech „velikého“ souseda.

Tak jako tomu bylo v případě spolupráce Západu s Čínou poté, co Teng Siao-pching v roce 1978 představil politiku reforem a otevírání se světu. Ohledně Vietnamu se v politologických kruzích často objevují názory, že je možné skloubit prohlubování vztahů s Vietnamem s podporou lidských práv. Tedy, že i navzdory vládě jedné strany a komunistickému režimu, který údajně potlačuje jakoukoli opozici, může být Vietnam pro Západ obchodním a strategickým partnerem. Západ věří, že díky prohlubování spolupráce Vietnam se bude liberalizovat. Naděje umírá poslední. Západ se nechce poučit z historie.

Proto je a zůstane zajímavé sledovat a srovnávat vývoj ideologického pozadí a obav ze společenské nestability či nepokojů („barevných revolucí“, „arabského jara“ nebo samotného rozpadu Sovětského svazu). Čínský Dokument č. 9 objasňuje „sedm chybných myšlenkových tendencí“ souvisejících s koncepty „zavlečenými ze Západu“. Za jeden z problémů dokument označuje i tzv. „historický nihilismus.“ Ten se staví proti ideologickým historickým narativům a interpretacím KS Číny vycházejících z marxistických a maoistických teorií.

To mohlo totiž inspirovat i vietnamské vedení k tomu, aby se snažilo zemi lépe obrnit proti „západní infiltraci“ v době, kdy spolupráce mezi Vietnamem a Západem posiluje.

„Směrnice 24“ obsahuje nařízení týkající se převážně mezinárodní interakce, spolupráce a jejích možných vlivů v devíti oblastech: cestování do zahraničí, demokratické mechanismy fungování společnosti, dodržování mezinárodních dohod o právech pracujících, mezinárodní spolupráci a pomoc Vietnamu, kulturu, svobodu slova, právo na shromažďování, fungování občanské společnosti a nevládních organizací, bezpečnost hospodářství, kultury, společnosti a vztahů se zahraničím a mechanismy společenské kontroly.

Zde rezonuje mimo jiné Si Ťin-pchingovo úsilí o „sekuritizaci kultury“ v duchu ideologie, která se vrací zpět k maoistickým názorům a praktikám. Široce definovaná „kultura“ je v ní chápána jako jeden z jejích stěžejních pilířů. 

Pokud jde o další otevírání se na vysoké úrovni vnějšímu světu a zásady pro zahraniční vztahy Číny v procesu rozvoje modernizace čínského stylu, komuniké třetího plenárního zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Číny uvedlo,  

• že otevírání se světu je „určující rys čínské modernizace“, 

• že bude „stále rozšiřovat otevírání se světu, prohlubovat strukturální reformu zahraničního obchodu, dále reformovat systémy řízení pro vnitřní a vnější investice, zlepšovat plánování regionálního otevírání se,

• zdokonalovat mechanismy pro vysoce kvalitní spolupráci v rámci iniciativy Pásmo a cesta.

Není proto divu, že komuniké zdůraznilo, že čínská modernizace je modernizací mírového rozvoje, a že "V zahraničních vztazích je Čína pevně odhodlána prosazovat nezávislou zahraniční politiku míru a je oddána podpoře lidského společenství se sdílenou budoucností."

V otázce jsou zmiňovány výhody, a o nevýhodách nebo rizicích není slova. Proto si dovoluji doplnit téma s důležitou otázkou: Čí je Měsíc? Proč?

Protože o teritoria se nezápasí pouze na Zemi. Čínský lunární modul Čchang-e 6, pojmenovaný po mytické bohyni Měsíce, se vrátil na Zem se vzorky z jeho odvrácené strany, což se dosud žádné jiné zemi nepodařilo. Jde o významný krok ve stále intenzivnějším čínsko-americkém vesmírném závodě. Oba státy si totiž stanovily za cíl vybudovat na Měsíci svou základnu a průzkum vzorků přivezeného měsíčního prachu a hornin tomu může výrazně napomoci. 

Američané se však obávají, že pokud se to ČLR povede první, bude si chtít území nárokovat. Jejich obavy rozhodně nerozptýlil výrok velitele čínského výzkumu Měsíce Jie Pchej-ťiena, který vesmír přirovnal k oceánu, kde „Měsíc jsou ostrovy Tiao-jü (o které ČLR vede spor s Japonskem) a Mars je jako ostrov Chuang-jen (nárokovaný ČLR i Filipínami)".

V osobním pochopení ČLR svou přítomnost ve vesmíru vnímá jako otázku státní bezpečnosti. Bezpečnost vesmíru, vedle například bezpečnosti polární či hlubinného moře, je součástí Si Ťin-pchingova konceptu „komplexního pojetí státní bezpečnosti". Ochranu státní bezpečnosti jako jeden z cílů vesmírného programu pak zmiňuje i white paper vydaný ČLR roku 2021.

Podobně je tomu s UI: Je uměla inteligence pro „všechny" a pro „dobro?"

Čínský premiér Li Čchiang se minulý týden vydal na cestu po čínských firmách zabývajících se umělou inteligencí (UI). Během návštěv zkoumal propojení UI a výroby, které by mohlo pomoci čínské ekonomice. Tématu 3. plenárního zasedání se předtím věnoval i na světové konferenci o UI (WAIC). Na ní promluvil o potřebě budování otevřeného a spravedlivého mezinárodního prostředí pro vývoj UI. Zdůraznil, že žádná země by neměla zůstat znevýhodněná (čímž myslel samozřejmě Čínu pod americkými sankcemi) a vyzval k prohlubování spolupráce mezi státy na vývoji a výzkumu při zachování volného trhu s vybavením a technikou. Ve stejném duchu navrhla Čína několik dní před konferencí rezoluci OSN, kterou Valné shromáždění jednomyslně schválilo. 

Nevylučuji, že kvůli pracovnímu vytížení jsem nezaznamenal nic podstatného o rezoluci v českých politicky korektních médiích.

Valné shromáždění OSN totiž přijalo Čínou podporovanou rezoluci s podporou USA. Rezoluce následuje přijetí první rezoluce OSN o umělé inteligenci z 21. března, v jejímž čele stojí Spojené státy a kterou spolu podporuje 123 zemí včetně Číny. Poskytla globální podporu mezinárodnímu úsilí zajistit, aby umělá inteligence byla "bezpečná, zabezpečená a důvěryhodná" a aby ji mohly využívat všechny národy.

Přijetí těchto dvou nezávazných rezolucí ukazuje, že Spojené státy a Čína, rivalové v mnoha oblastech, jsou odhodlány stát se klíčovými hráči při utváření budoucnosti této technologie, a spolupracují na mezinárodních úrovni.

Čínský velvyslanec při OSN Fu Cong novinářům řekl, že obě rezoluce se vzájemně doplňují, přičemž americké opatření je "obecnější" a právě přijaté se zaměřuje na "budování kapacit". Čínská rezoluce měla více než 140 podporovatelů a označil ji za "skvělou a dalekosáhlou": "Jsme velmi vděční za pozitivní roli, kterou USA v celém tomto procesu sehrály."

Ani USA hlasem Nate Evans, mluvčího americké mise při OSN, nezůstaly pozadu, když řekl, že Čínou sponzorovaná rezoluce "byla vyjednána tak, aby podpořila vizi a přístup, který USA vytyčily v březnu". "Usilovně a v dobré víře jsme pracovali s rozvojovými a rozvinutými zeměmi, abychom text posílili a zajistili, že znovu potvrzuje bezpečnou, zabezpečenou a důvěryhodnou umělou inteligenci, která respektuje lidská práva, zavazuje se k digitální inkluzi a prosazuje udržitelný rozvoj," řekl Evans.

Otázku bez jasné odpovědi a výhod pro Čínu představuje automobilový průmysl, cla na elektromobily a vývěr zahraničního partnera. Například, slovenská firma InoBat se chystá ve spolupráci s čínskou společností Gotion High-tech postavit na Slovensku továrnu na baterie pro elektromobily. Loni čínská společnost BYD oznámila plán vybudovat továrnu na automobily v Maďarsku. V obou případech má však celá záležitost háček. Jaký? 

Společnost Gotion High-tech, v níž je hlavním akcionářem koncern Volkswagen, je v USA obviněna z využívání nucené práce, především ujgurské menšiny. Jak se bude chovat Volkswagen na Slovensku a v Maďarsku si mohu představit, ale nebudu dnes popisovat.

Důležitou pro mne osobně je podpora zahraničních přátel a spřízněných duší Číny. Na mysli mám otázku tzv. národní (lidové) diplomacie a decentralizace zahraniční propagandy. Pokud vím, po Konfuciových institutech, které to mají těžké alespoň ve státech EU, zahraniční propagandu a kulturu mají teď šířit především provincie. 

Pokud vím, koncem května t.r. v Chang-čou, hlavním městě provincie Če-ťiang, bylo otevřeno místní Centrum pro mezinárodní komunikaci (Zhejiang International Communication Center). Jedná se o jedno ze sedmadvaceti takových center, která začala vznikat po celé Číně.

Pokud se nemýlím, China Media Project obrátila svou pozornost k provinciím s cílem inovovat současné postupy.

V tomto kontextu mě napadá, že v Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang, kterou jsem poprvé navštívil v roce 1992 a 1993, bylo založeno vůbec první z těchto center už v roce 2013. Jeho otevření mělo za cíl „ukázat světu skutečný Sin-ťiang“. Jeví se mi, že horizontální i vertikální integrace Center pro mezinárodní komunikaci, včetně zapojení státních médií, se stává klíčovou strategií Komunistické strany Číny pro přetvoření celkového matrixu propagandy.

To by bylo v souladu se stranickou politikou a loni na podzim představeným Si Ťin-pchingem „myšlení o kultuře“. Proč? Protože kultura byla, je a bude vždy chápaná jako jeden z pilířů jakékoli ideologie. Kultura v pojetí Si téměř splývá s propagandou jejíž důležitou součástí jsou média a internet. To vyžaduje novou strategii i pro zahraniční propagaci a propagandu. O nich byla řeč na loňské konferenci o nových médiích. 

Tenkrát prohlásil šéfredaktor zpravodajského portálu Xinhua News Čchien Tchung, že hlas ústředních médií na mezinárodní scéně „není v porovnání s požadavky Ústředního výboru KS Číny dostatečně silný, stále nejsme schopni se vyjádřit či dostatečně šířit to, co říkáme.“ S oceněním šéfredaktora souhlasím.

Předpokládám, že nová lokální centra pro mezinárodní komunikaci částečně převezmou agendu institucí, jako jsou např. Konfuciovy instituty. V České republice v Praze vzniklo jedno před cca šesti roky na základě smlouvy s místní soukromou vysokou školou a nedávno byla smlouva prodloužena. 

Posluchače a čtenáře může zajímat i přesun pozornosti a působení nových středisek ze západních zemí, kde se kdysi otevíraly první Konfuciovy instituty, k zemím globálního Jihu, kde je možné a potřebné ukázat Čínu jako rozvinutou technologickou velmoc a vzor hodný následování. A to asi nepřeháním.

Například Tiencinské centrum zahájilo tzv. „Lu Panovu dílnu.“ Jedná se o projekt profesního vzdělávání, jehož prostřednictvím tato municipalita navazuje spolupráci se vzdělávacími institucemi v zahraničí. Lu Pan byl legendární čínský řemeslník a vynálezce celé řady nástrojů a nářadí, který žil zhruba v době Konfucia (6. – 5. stol. př. n. l.). Prostřednictvím tohoto projektu bylo už otevřeno kolem dvaceti zahraničních „dílen“ poskytujících odborné vzdělání především v zemích jihovýchodní Asie a Afriky. „Dílny“ pomáhají centru „prostřednictvím prvotřídní práce vystavit na odiv bohatou kulturně-společenskou historii Tiencinu a jeho rychle se měnící současnost a odhalit tvář Tiencinu jako otevřeného a inkluzivního velkoměsta.“

Některá centra jsou v rámci této strategie zaměřená na konkrétní oblasti. Například Centrum pro mezinárodní komunikaci v Jün-nanu utvořilo společně se stranickým deníkem China Daily platformu, která usiluje o mediální spolupráci a přítomnost v blízkých zemích, jako jsou Kambodža, Laos či Thajsko. Mimo jiné zde publikují také dvojjazyčné magazíny. Nevím, jak je tomu s Malajsií.

V Tiencinu, který byl centrem aktivit společnosti Home Credit, média v souvislosti s otevřením místního centra informovala o tom, že lokální skupina Haihe Media Group, coby hlavní mediální partner centra, odstartovala projekt „přátelské město na toulkách Podnebesím“. V jeho rámci „vyšle přes deset filmařských týmů do mnoha zemí a oblastí, aby pomocí objektivu a pera odhalily a ukázaly nehynoucí zásluhy Tiencinu o budování sdíleného osudu lidstva, Pásu a stezky a celkového zahraničního obrazu naší země“.