Tím zázračným švihnutím bylo odpálení desítek raket Tomahawk z torpédoborce USS Ross směrem k letecké základně syrských ozbrojených sil Šajrát nedaleko Homsu v západní Sýrii. Měla to být odveta za chemický útok v Chán Šajchúnu v syrském guvernorátu Idlíb, jenž  připisují Spojené státy režimu Bašára Asada.   

V titulu zprávy zveřejněné 7. dubna 2017 na serveru Globe24.cz byl vyjádřen údiv nad tím, že vlivný republikánský senátor John McCain patřící dosud k nejhlasitějším kritikům nového amerického prezidenta,  Trumpa náhle oceňuje za skvělou reakci na použití chemických zbraní v Sýrii.  Co je však až tak překvapujícího na McCainově radosti, že Donald Trump konečně uštědřil Rusku ránu mezi oči, namísto, aby jako dříve vyjadřoval – dle mínění a k nelibosti McCaina a řady dalších - uctivý respekt Putinovi?  Vzpomeňme si, jakou negativní reakci vyvolal Trump v USA, když v únoru 2017 v rozhovoru pro americkou Fox News na slova, že „ruský prezident je vrah“ odvětil, že Spojené státy si s Ruskem nemají co vyčítat, neboť  „i naše země má dostatek zabijáků”.

Použití chemických zbraní v Sýrii a bleskurychle provedená vojenská odplata patří nedílně k obrazu dnešního světa. Ten je charakterizován jak slovy - v disidentském Československu oblíbeného -  amerického non-konformního rockera Franka Zappy, jenž kdysi řekl, že “něco je třeba udělat, než Amerika uškrtí svět a nasere mu na hlavu“, stejně jako prohlášeními z úst amerických a britských generálů velících evropským silám NATO, že Rusko „představuje existenční ohrožení celého našeho bytí“ (viz „Válka na Ukrajině ohrožuje naše bytí, varoval před Ruskem generál NATO“. Lidovky.cz 20.2.2015).

Ve svém komentáři se nechci vyjadřovat, kdo a z jakého důvodu mohl v syrské vesnici Chán Šajchún chemické zbraně použít. Nemůže tak činit nikdo, kdo má pouze informace z veřejných zdrojů. V nich jedni tvrdí, že chemické bomby svrhla Asadova letadla, druzí to odmítají jako čin postrádající logiku, neboť Asad to údajně neměl zapotřebí, jelikož v občanské válce vítězil. Vyskytly se rovněž informace, že k útoku vůbec nedošlo, ale byl za pomoci neziskové organizace dobrovolníků známých jako White Helmets simulován zlotřilou CIA zběhlou v realizaci zpravodajských her. Co je pravda a co ne, v tom, aby se čert vyznal. A už vůbec ne v době přihřívající se studené války. Víte, co řekl Sir Winston Churchill? „Za války je pravda tak drahocenná, že ji musí vždy doprovázet tělesná stráž lží.“    

Odpovědi na otázku, zda chemický útok v Chán Šajchúnu provedl režim Bašára Asada  se vyhnul i samotný generální tajemník Spojených národů Guterres, jenž řekl, že je třeba věc jednoznačně vyšetřit, abychom se zbavili veškerých pochybností a teprve na základě toho vyvodit  odpovědnost.

Důkazy ospravedlňující její raketový útok na Sýrii opatřila vláda USA očividně způsobem, kdy – jak se říká – přání je otcem myšlenky.  U nás - s výjimkou prezidenta Zemana, který stejně jako Guterres žádá příčiny sarinového napadení v Chán Šajchúnu řádně vyšetřit –  většina politiků podklady pro americkou vojenskou odvetu shledala bez problémů za dostatečné.  Nelze ovšem říci nic jiného, než že americký útok proti Sýrii připomněl někdejší vojenské operace bez mandátu Rady bezpečnosti tak, jak tomu bylo při „humanitárním bombardování“ Srbska v roce 1999, při útoku Spojených států na Irák v roce 2003 nebo při svržení Kaddáfího v roce 2011 v Libyi.

Realizace závažné vojenské operace globálního dosahu pouze na základě tendenčních účelových domněnek, manipulací  nebo přímo lží (viz Irák 2003) nesvědčí o odpovědnosti za mezinárodní bezpečnost, o níž velmi rád hovoří onen McCain, jenž se tak těší z Trumpova prozření, že každý slušný prezident USA musí provádět politiku Pax Americana (doktrína založená na zásadě světa, v němž ve všem mají vůdčí roli USA).  Kdo rychle útočí, dvojnásobně útočí. A ti vědci a vyšetřovatelé, ať si incident zkoumají a vyšetřují, jak chtějí. Nikdo jim v tom nebrání. A někdy v budoucnu, kdy již  případ „Chán Šajchún“ překryje spousta dalších extrémních událostí, bude report vyšetřovací komise odpovědně projednán.       

Jakkoli schází jistota, kdo, proč a zda vůbec způsobil chemický útok v syrském Chán Šajchúnu, jedno je jisté. Lidé v Sýrii strádající občanskou válkou již sedmý rok budou po americkém raketovém útoku na leteckou základnu  Šajrát  strádat ještě o něco více. Zničení základny syrskou protivládní opozici bezpochyby posílí. Tato opozice však zcela jistě není schopna nastolit takový režim, který by obyvatelstvu zajistil důstojný život v míru. Podobně jako v Libyi po pádu režimu plukovníka Kaddáfího bude v zemi docházet k dalšímu prohlubování společenskému rozvratu,  jenž lidi ještě více zbídačí a řadu z nich zmrzačí či připraví o život.

Události, jež se v posledních dnech v Sýrii odehrály (mám na mysli jak použití chemických zbraní, tak bleskovou raketovou reakci USA)  jsou všeobecným varováním.  Nesou totiž prvky operace, jež by se mohla odehrát všude tam, kde dochází k militantní velmocenské konfrontaci.

Z napadení sarinem v provincii Idlíb nelze předem vyloučit nikoho. Mohla to být syrská armáda s  podílem odpovědnosti Rusů za kontrolu jednání Bašára Asada nebo bez této odpovědnosti (Asad je dle informací izraelských tajných služeb psychopatickou, a proto nevypočitatelnou osobností).  Sarinový atak mohl být také připraven v USA s cílem přinutit Trumpa projevit strategickou iniciativu na Blízkém východě. Ze stejného důvodu mohla útok toxickými látkami CIA pouze simulovat. Ať tak či onak, americký raketový útok na leteckou základnu Šajrát oficiálně vyvolaný použitím chemických látek ve vesnici Chán Šajchún je vzorovou ukázkou politiky produkované v tajných vládních kabinetech. Jedná se o politiku, v rámci níž se zájmy zcela cizí obyčejným lidem provádí bezostyšně na jejich účet a k jejich újmě. V dnešní době totiž plně platí výrok britského dramatika G.B. Shaw, který řekl, že člověk se obejde bez člověka, a proto tak snadno obětuje člověka ve válce.

Události podobné těm syrským by se mohly odehrát i kdekoli ve východní Evropě. Představme si, že jedovatý plyn války pomalu uniká do ovzduší kdesi v Pobaltí…