... v jejímž kontextu je nutno posuzovat aktuální rozhodnutí prezidenta Putina pomoci Itálii v době, kdy spojenci NATO a EK dokázali platnost tří italských přísloví: Všem věř a nikomu nedůvěřuj. Mezi „říct“ a „udělat“ leží moře. Před přáteli kéž mne ochrání Bůh; před nepřáteli se ochráním sám.

Návod k cestě se hodí všem, kteří po vzpamatování se z pandemie, která splňuje většinu parametrů cvičení biologické války, se začnout zabývat vyhodnocováním následků pandemie (politických, vojenských, hospodářských a jiných), chování obyvatel (různých věkových skupin) a v neposlední řadě plánováním a řízením budoucích extrémních situací. To jest takových, které v systému ukotvený a placený úředník, zkorumpovaný expert, známý nebo i současný voják nechce nebo nemůže z důvodů politické korektnosti si dovolit představit. Z osobní praxe vím, že plánování a řízení extrémních situací se nevypisuje veřejně, podléhá utajení, nezadává se zaměstnancům (ani nadnárodních společností) nebo přátelům a vyžaduje skutečnou odvahu a profesionalitu při jeho obhajování. To probíhá ve velmi úzkém kruhu lidí v prostředí, kde platí minimálně tři další přísloví: Na louce naděje se pase mnoho hlupáků. Jakmile byl vytvořen zákon, objevil se podvod. Praxe je důležitější než teoretická znalost.

Z uvedeného přehledu vyznamenání vyplývá pro amatéra- analytika: Různé lokality, příčiny a průběhy bojů v různých podmínkách, způsob rozhodování, vztah k nadřízeným a příkazům. Nebudu se dnes rozepisovat o jednotlivých aspektech, protože si je může každý čtenář sám nastudovat. O to jde v příspěvku v době, kdy hluchý co nedoslyší - dolže. Kdy platí, že přemílat minulou dobu znamená přebírat kosti v hrobu. I proto, že mládí je božská nemoc, z níž se každý den (kvůli systému vzdělání a výchovy) jen trochu (chtěně nechtěně) uzdravujeme.

Z mnoha bitev a života Suvorova připomínám malou, ale důležitou část pro pochopení dneška: Bitva na řece Rimnik, která silně zhoršila situaci Turků a vedla k pádu mnoha tureckých pevností. Úmrtí Josefa II v únoru 1790 a výstup Rakouska z války. Bitva o Izmail a nepříliš dobré jeho obléhání kvůli velení několika generálů se stejnou hodností. Návrat Suvorova po bitvě o Izmail do Petrohradu (v lednu 1791). Tam mu nepomohl ani blízký a důvěrný vztah ke Kateřině Veliké (1729 – 1796) zkrotit nenávist jejího syna a následníka trůnu Pavla I. Zmiňuji se o této době z důvodu představujícího nebezpečí pro všechny z nás: Zrada.

Když Kateřina Veliká v roce 1796 zemřela a Pavel nastoupil na trůn, propustil Suvorova. Poslal ho do vnitřního exilu. Tam byl držen pod dozorem. V únoru 1799, kdy Pavel I. začal mít obavy z Napoleonových vítězství, byl nucen pod tlakem koaličních partnerů povolat Suvorova zpět. Bylo mu svěřeno velení nad rakousko-ruskou armádou s úkolem vytlačit Napoleona z Itálie. Tím jsem se dostal k velice citlivé a aktuální lokalitě části současné, pro mnohé z nás nejasné geopolitické hry. Nabízím několik faktů a z nich vyplývající otázky, významné pro situaci v Rusku a Evropě. Odpovědi nechť si každý čtenář najde nebo dá sám.

Plán Pavla I (1754 – 1801), mimo jiné velmistra Maltézského řádu (1798 – 1801) postavit přístav ve Středozemním moři se neuskutečnil. Anglie byla proti. Otázka: Jak se stát členem Maltézského řádu (katolické církve) člověku - caru ortodoxního vyznání, který nikdy nekonvertoval? Krátký návod k odpovědi: Pavel byl zavražděn spiklenci pod vedením mimo jiné vojenského gubernátora, člena zahraničního výboru a dalších orgánů, Petra A. Palena (1745 – 1826), majícího jako poradce velvyslance Velké Británie. Malá poznámka: od srpna 1800 do 21. října 1800 byl Palen v rámci příprav na válku s Anglií osvobozen z funkce gubernátora, aby se mohl plně věnovat vojenským cvičením blízko Brest – Litovska. Za účast a výkon ve vojenských přípravách a cvičeních obdržel vyznamenání Maltézského kříže.

Po italských vítězstvích plánoval Suvorov tažení na Paříž. Byl však poslán do Švýcarska, aby se připojil k tamním ruským silám a vytlačil odtud Francouze. S 18 tisíci vojáků pravidelné armády a 5 tisíci kozáků, vyčerpán a s nedostatkem zásob musel čelit přesile osmdesáti tisíc Massénových vojáků. Vedl strategický ústup bojem z Alp. Doufal že se mu podaří přejít alpské průsmyky a přes horní Rýn dosáhne Vorarlberska. Když si probojovával cestu skrze zasněžené Alpy, byli jeho vojáci těžce zkoušeni, ale nebyli nikdy poraženi. Suvorov obdržel (29. října) 1799 od Pavla I. dvě zprávy informující o skončení spojenectví s Rakouskem a obsahující rozkaz připravit armádu k návratu do Ruska. Ve druhé polovině listopadu se vojáci začali vracet, odpočívali v severním Rakousku a v Čechách na panství ve Škvorci. Suvorov zůstal v Praze a očekával obnovení války s Francií. To se však nestalo. Proto 14. října 1800 vyrazil na pochod zpět. Zpět i k pandemii, pomoci Itálii vojenskými lékaři a zařízeními z RF.

Je zjištěná nákaza Číňanů nebo cizinců vracejících se do ČLR stejná nebo podobná, a když ano, nakolik je podobná té původní? Proč je koronavirus v RF „jiný“ než v Itálii? Proč je možná dvojitá nákaza, dnes dokázána ve Španělsku, o níž píše Reykjavik Grapevine? Jak funguje systém biologické ochrany NATO jako celek, a členských států jednotlivě? Jaká opatření byla přijata a provádí se na Ukrajině? Tam se pandemie transformuje do přímého ohrožení RF, Běloruska, V4, potažmo celé EU? Jaké jsou představitelné následky (pro EU, její občany, NATO, zbytek Evropy a RF) z náhlého rozpadu Ukrajiny, plížící se na kolenou svému bankrotu a za pomocí z ČLR? Kde je hranice mezi lidským životem a kolapsem státu?

Jak je možné, že šéf HRW (Human Rights Watch) Kenneth Rot si dovoluje šířit informace o nepřipravenosti Ruské vlády na pandemii, citujíc z (údajně nezávislých) The Moscow Times bez srovnání a referencí? Jak je možné, že mladá zaměstnankyně státní televize a rádio (GTRK – studio Kamčatka) Alexandra Noviková si dovoluje (zatím beztrestně k době práce na příspěvku) šířit své přesvědčení, že úprava ústavy RF a hlasování o ní jsou nezákonné, a že nebude ani členkou volební komise? Otázek a odpovědí je mnohem více. Nic mě osobně nepřekvapuje, protože i RT editor-in-chief, Margarita Simonyan (1980), která již ve věku 16 let zjistila, že Russians and Americans are so much alike in terms of culture, in terms of family values, ways of life, reactions, sense of humor, před několika dny nekriticky a bez srovnání doporučovala vládě a Kremlu hospodářskou politiku NEP (Nová ekonomická politika). NEP byla zahájena sovětskou vládou, vyhlášená Leninem z tribuny 10. sjezdu KS 15. března 1921 a zrušena v roce 1929. Úspěchem SSSR však byla Stalinova (1878 – 1953) industrializace, zahájená v roce 1927. O tom neřekla ani slovo, nehledě na skutečnost, že svůj názor vyslovila v době vzpomínky úmrtí  Stalina (5.3.1953), kdy nostalgie po SSSR se v mnoha částech RF šíří a roste rychleji, než si mnozí členové páté kolony mohou představit.

Z odborných studií vím, že muži mají větší sklon k riziku. Z toho vyplývá pravděpodobnost jeho jiného vnímání. Proto se v anglické odborné literatuře píše o tzv. efektu bílého muže (The White Male Effect). Výsledky studií rizik a nebezpečí spojených s atomovou energií, střelnými zbraněmi nebo onemocněním indikují, že muži se cítí méně ohroženi. Na tomto místě se ale nabízí srovnání: Bílý muž se cítí méně ohrožen než muž s jinou barvou pleti. Existující vysvětlení rozdílu - jedná o jiný druh pocitu kontroly nebezpečí, není pro mne dostačující. I když je nepopiratelné, že bílý muž byl v historii a je i doposud více a častěji u moci a kontroly válek, financí, technologií a přírodních zdrojů. Konzervativní jednání starší generace mužů a žen bez rozdílu barvy pleti se odůvodňuje věkem. S ním se podle osobní zkušenosti oslabuje ochota riskovat. Nabízí se ale otázka: Proč riskuje nákazu starší generace v době pandemie podobně jako mladá generace na příklad při nákupech, sezení na lavičce apod? Zcela určitě se jedná o téma, které stojí za pozornost na vysokoškolské a vědecké úrovni a samozřejmě i ve vzdělávacích médiích. S pravděpodobností hraničící s jistotou téma obsahuje otázky lidské důstojnosti, přirozené potřeby komunikace, rutiny a zvyku. Uvedené mohou současná omezení a výjimečný stav narušovat či (z)ranit. Kromě toho víme, že jedním z nejtěžších úkolů člověka je zbavit se sám nebo s pomocí zlozvyku.