Scholzova návštěva je ve výsledku Fialovým debaklem. Německo odmítlo „zaskočit“ za jeho tápající a zoufalou vládu, za tragicky neschopného ministra průmyslu Síkelu, jehož každé další mediální vystoupení pouze obnažuje prázdnotu vládních „návrhů“. Existuje-li ze včerejší zkušenosti nějaké poučení, pak je následující: nevěřme žádným slavnostně podepsaným česko-německým memorandům o „vzájemné pomoci v energetické nouzi“. My se musíme spolehnout sami na sebe, nehledat „celoevropská řešení“. Dělejme už konečně naše rozhodnutí pro naše lidi. Je na to ale česká politika připravena? Scholzova návštěva svědčí o opaku.
Německý kancléř Scholz však využil svoji návštěvu v Praze - a byl to evidentně jeho jediný cíl, se kterým přijel - k předestření německých představ o budoucnosti Evropy. Kromě dojímání se nad krásou české metropole, využil války na Ukrajině a nabídky členství v EU státům západního Balkánu, Ukrajině, Moldavsku a později i Gruzie k tomu, aby navrhnul postupný přechod k většinovému hlasování. Nejprve prý v otázkách, které mezi členy EU „nejsou sporné“, jako dodržování lidských práv a vlády práva, poté v zahraniční a bezpečnostní politice. Osového tématu projevu – omezení práva veta - si všímejme bedlivě. Je to klíč k mocenskému ovládnutí Evropy. Pokud k tomu dojde, a ono dojde, můžeme si o obhajobě našich nejzákladnějších zájmů už nechat pouze zdát.
Každá předvolební kampaň musí mít emotivní, snad i trochu vyhrocený příběh. Ovšem ta letošní kampaň před komunálními a senátními volbami překračuje hranice dosud myslitelného. Republika je pokryta velkoplošnými billboardy s tváří Babiše s Putinem v pozadí hlásající, že Babiš snad uzavřel jakési osudové spojenectví s ruským prezidentem, že Babiš způsobil naši úplnou závislost na ruských energiích, že prostě agent agentovi dobře rozumí. Co má taková kampaň společného s komunálními volbami v českých městech a obcích, není jasné. A aby toho nebylo málo, na včerejším zahájení kampaně koalice Spolu prohlásil předseda ODS Fiala: „Máte možnost volit demokraty [rozuměj nás], nebo populisty a extrémisty“. Člověk se už musí štípat do tváře, v realitě dneška, že se mu to všechno nezdá. Je vůbec možné být tak mimo?