Když jsem jen tak nad kávou a cukrovím mudroval o jeho povídání s paní Kociánovou, uvědomil jsem si, že jsem dříve se stejnou úctou a pobavením poslouchal pana Wericha. Oba s humorem servírují posluchačům myšlenky, které pak v tichu vhodné chvíle vytanou v mysli a dotírají a pokoje nedají. Werich byl a Dušek je. Doba co je, se stále víc podobá té, co byla. Zase jsou tu herci, co neslezou z obrazovky a klidně budou znovu odsuzovat, pomlouvat a dehonestovat kohokoli a cokoli. Umělci vzor mikina s kšiltovkou klidně podepíší krví podporu čertu, kterého v roce 1989 zavrhli. Dnes však je to úplně jiný čert. Vyběhl sice na východ, ale vrátil se ze západu. A co přišlo ze západu, bylo přece vždy skvělé. ŽE!

Proto přeji nám všem, abychom stále víc dokázali proniknout pod povrch „věcí“. Je například situace na Filozofické fakultě UK tak dokonalá, že povolený je pouze pláč za oběti? Vše ostatní je nedotknutelné? Chyby jsou někde prostě vyloučené?