Je třeba ocenit prezidentův postřeh, že nechápe, proč EU Izrael tak často kritizuje. Zdůraznil, že Izrael je tou jedinou demokratickou zemí obklopenou  podivnými zuřivci.

K tomu dodávám:

• Izrael je předsunutá pevnost Evropy. Politici EU si neuvědomují, že bezpečnost unie je  výrazně spojena s existencí státu Izrael. Z vojenského hlediska Izrael je evropským státem v první linii proti islámskému živlu na hranici Blízkého východu.

• Političtí primitivové v EU si neuvědomují, že Izrael představuje pro NATO a EU velmi výkonnou vojenskou odstrašující sílu. Izrael monitoruje vojenské aktivity v širokém okolí. Představuje přední vojenskou hlídku NATO (čili i pro EU) na Blízkém východě.

• Izrael se komplexně připravuje na válku se všemi islámskými sousedy v okolí do vzdáleností  nejméně 1500 kilometrů.

• Izraelsko–arabská válka byla od počátku studené války v padesátých létech její součástí. Dnes by tato válka byla součástí války o přerozdělování moci ve světě. Likvidace amerického vlivu v Iráku, a k tomu i likvidace moci Izraele, by byly základní předpoklady k rychlému vzrůstu moci islamistů vůči EU.

Kromě toho Izrael také ukazuje jak vypadá úspěšný stát atlantské civilizace. Neboť Izrael patří svou politikou a občanskou praxí ke státům naší liberálně – demokratické atlantské civilizace.

Stát Izrael představuje úspěšný transfer židovského historického a kulturního dědictví na území Palestiny spolu s transferem evropského vědeckého humanitního a technického myšlení. V Izraeli jako v krizové laboratoři je vidět čeho jsou schopni lidé jednající v intencích evropské civilizace, pokud je cílevědomě podporován a tudíž i využíván její potenciálu. Např. izraelský obranný průmysl je důkazem extrémně výkonného rozvoje vědeckého a technického dědictví Evropy.  

Větší část Židů, kteří se přistěhovali do Izraele, jsou původem Evropané. Přinesli s sebou do Izraele nejen svou židovskou kulturu, ale i kulturu Evropy. Na území dnešního Izraele je postupně vyhnaly pogromy 20. století a neuvěřitelně hrůzný nacistický holocaust ze čtyřicátých let.

Židé byli ze své původní izraelské domoviny vyhnáni ve starověku Římany. V 19. století jich žilo v historické domovině ani ne 30 000, když začali přicházet z Evropy v rámci sionistického programu další židé. Doslova lavina příchozích se objevila po 2. světové válce.

Ačkoliv Arabové i Židé jsou Semité, s příchodem většího počtu Židů do Palestiny vzrůstala od počátku 20. století proti Židům mezi arabským obyvatelstvem nenávist. V roce 1936 arabská generální stávka v Palestině proti židovskému přistěhovalectví vedla i k ozbrojeným útokům. Arabské přepady židovských osad zaktivovaly židovskou obrannou organizaci Haganah založenou po 1. světové válce.

Nenávist vůči Židům přetrvává dodnes. S tím souvisí i negativní postoj vůči Evropě. Uznání státu Izrael „je pro většinu muslimů obtížně představitelné: vedle uznání územní identity v sobě totiž zahrnuje i náboženské uznání.“ (Henry Kissinger v knize Uspořádání světa - Prostor, Praha 2016, str. 141) Podobně přezíravý postoj má arabský svět i vůči neislámským státům v Evropě.

Pokud by arabské státy zničily Izrael, a atlantská civilizace by to připustila, byl by to pro muslimský svět signál, že další na řadě jsou liberálně – křesťanští slaboši v Evropě.
 

Vztah k Izraeli je laboratoří cynismu
Izraeli je vyčítáno, že uzavírá pragmatická spojenectví s kýmkoliv. Bez ohledu na to, zda jde o diktátorský či demokratický režim. Přístup Izraele je rozumný, protože vychází z toho, že v politice nejsou přátelé, ale jenom ti, kteří si momentálně vyhoví.

Např. Izraelci mají v paměti velkou pomoc Československa v roce 1948. Doslova v hodině dvanácté Čechoslováci dodali zbraně a letadla, a židovský stát mohl nakonec odrazit útoky Arabů. Dodnes jsem nám za to Izraelci nostalgicky vděčni.

Jenže, vedení Československa bylo úplně jedno, jestli Izrael bude či nebude. Za československou pomoc může Sovětský svaz. Československo dojednávalo dodávky zbraní do Sýrie a Egypta. Teprve intervence ze Sovětského svazu změnila situaci a 3. dubna 1948 doplula první loď se zbraněmi z Československa do Palestiny. Začátkem roku 1948 prodala československá vláda do Izraele na 60 milionů nábojů, 84 letadel, na 30 000 ručních zbraní včetně kulometů a na 40 000 leteckých bomb, nějaké lehké tanky atp.

Izraelci by měli být správně vděčni tehdejší sovětské vládě, která dala československé rozkaz komu prodat zbraně. Sovětský svaz doufal, že pomoc Izraelcům přivede tento vznikající státeček do stáda levicových politických prosovětských režimů. (Laurent Rocker, Stalin Izrael a židé, Praha 2001, str. 97-99).

Když byl 14. května 1948 oficiálně vyhlášen stát Izrael vojáci šesti arabských států zaútočily s britskou tichou pomocí na území Izraele a jordánský (tehdy Transjordánský) král Abdulláh prohlásil, že bude do 10 dnů Izrael zničen.

Ilustruje to skutečnost, že Izrael se nemůže spoléhat na nikoho. Jenom na svou armádu a snad maličko i na své zahraniční, hlavně americké, lobisty.

„Jedinou ideologickou otázkou, která sjednocovala všechny arabské perspektivy, byl vznik Izraele jakožto svrchovaného státu… Odpor, který Arabové této možnosti kladli, vedl ke čtyřem válkám – v letech 1948, 1956, 1967 a 1973,“ (Kissinger, str. 126)

Stín roku 2007
Před deseti lety 12. února 2007 jsem v článku „Izrael křižovatkou islámské války“ uveřejněném v internetovém deníku Neviditelný pes projevil skepsi, že „do 30 až 50 let může být Izrael vymazaná z mapy světa. Likvidace Izraele bude signálem, že Arabové získali převahu nad línými vítězi z minulých staletí, bílými křesťanskými psy. Bude to vítězství nad euro – americkými křesťansko – liberálními technologicky šikovnými, ale pohodlnými křupany…“

Dnes bych napsal o vymazaní Izraele z mapy světa jenom „do 30 let“. V roce 2007 jsem netušil jak rychle se zhroutí schopnosti Evropské unie z hlediska zajištění bezpečnosti a realistické politiky.

V únoru 2007 jsem k situaci na Blízkém východu též uvedl: „Proti Izraeli se vede dlouhodobá opotřebovací válka. Vstřícná gesta - opuštění jihu Libanonu a stažení izraelské armády (IDF) z oblasti Gazy a z některých oblastí Západního břehu Jordánu, nesnižuje nebezpečí arabských útoků vůči Izraeli… Izraelská armáda (IDF) se musí připravit na širší ofenzivní taktiku. Tedy na možnost, že boj s gerilou bude vyžadovat i údery na vzdálenost stovek kilometrů proti klíčovým cílům některých arabských států, které podporují milice.

Po politické stránce se Izrael snažil najít defenzivní způsob soužití. Generál a premiér Ariel Šaron vyklidil pásmo Gazy a ponechal je Palestincům, což nebyl ústup, ale strategické odpoutání. Gaza je plně v palestinských rukou. Předtím i odchod IDF z libanonského pohraniční v roce 2002 měl odstranit záminku k útokům arabských milicí z libanonského území. Jenže, útoky proti Izraeli pokračují. Izrael musí počítat do budoucna s tím, že není schopen politicky výhody stažení zužitkovat. Arabští protihráči si vždy najdou záminku a využívají klišé, že při protiútocích proti milicím hynou i civilisté.

… Budoucnost lze charakterizovat větou: „Musíme přestat hledat okamžitá řešení a debatovat s ohledem na dlouhodobou strategii,“ řekl Moše „Bogie“ Jaalon, bývalý náčelník generálního štábu izraelské armády 22. 1. 2007, v projevu na konferenci o národní bezpečnosti v izraelském Herzliji.“

Tak „univerzálně“ zní vytržení jedné generálovy věty z kontextu. Ale generál pokračoval po těchto slovech dál. Tehdy viděl největšího nepřítele v Íránu. Z pohledu současnosti (roku 2017) lze dodat: Přes tichou toleranci Saudské Arábie vůči Izraeli, Saudové i Turecko budou v dohledné době patřit také ke smrtelně nebezpečným protiizraelským hráčům.


Turecké proroctví z roku 2007
Za zhoršení bezpečnostního prostředí ve Středomoří a na hranicích Blízkého východu může dlouhodobě Evropská unie.

V roce 2007 jsem ve výše uvedeném článku uvedl: „Sama EU způsobí převzetí moci islamisty v Turecku, protože důraz na demokratizaci Turecka oslabuje direktivní moc laické armády ve prospěch islamistů. Hrozí nebezpečí, že do 10 let se stane z Turecka islámský stát, Izrael v Turecku ztratí spojence a Turecko se stane, byť třeba jen pasivním, členem protiizraelské sítě.“

Do 10 let se stal z Turecka skutečně (Erdoganův) islamistický stát.

Levicoví intelektuálové a naivisté (typu Šabatové) v Evropě si neuvědomují, že palestinský problém je uměle a cíleně ponechán otevřený jako ideální nástroj destabilizace Izraele.

K vytvoření Palestinského státu mohlo dojít již v roce 1948, jak bylo dohodnuto s OSN. Izraelská vláda ale musela přenechat palestinská území jordánskému králi.

Sice oficiálně proti zabrání palestinských území Izrael protestoval, ale byla to jenom formálně. Tím Izrael získal klid zbraní na jordánské frontě a mohl se připravit k boji na frontě egyptské. V následných bojích byla egyptská armáda poražena. Z historického hlediska ale byla cena za klid na jordánské frontě osudná. Kdyby vznikl Palestinský stát již v roce 1948, zmizel by zdroj dlouhodobého vydírání. Postupně došlo k předání části území již do rukou palestinské samosprávy, ale situace je nejen kvůli izraelským osadám na tomto území stále komplikovaná.

Proto souhlasím s prezidentem Zemanem i v tom, že nemá velké pochopení pro slova Federici Mogheriniové, šéfky diplomacie EU, která až hystericky kritizuje Izrael kvůli problematickému soužití s Palestinci. Rozkošné bylo, když řekl: „… já jsem se v minulosti zúčastnil celé řady summitů, kde Federica Mogheriniová mlčela. A podle mého názoru by šéfka diplomacie neměla mlčet,“ konstatoval Zeman. Já bych spíše řekl, že Mogheriniová je zralá dělat jenom hajzlbábu.

O dronech a zabíjení
Pokud prezident Zeman řekl k izraelským dovednostem, že jenom v USA a Izraeli umějí vyrábět drony, myslel tím výrobu vysoce sofistikovaných armádních dronů se špičkovými  průzkumnými schopnostmi a schopných také pouštět směrem k zemi rakety za účelem zabíjení lidí.

Samozřejmě, jinak je výrobců dronů jako much. V současnosti již ve světě existuje více než 1 700 typů dronů, vyráběných asi 500 oficiálními výrobci. Z nich  třetina sídlí v Evropě. Údajně v souvislosti s vývojem a výrobou dronů by mohlo v Evropě vzniknout do roku 2050 prý asi 150 000 nových pracovních míst. Čili: Kdokoliv potřebuje někoho zabít, má nepřebernou škálu možností koupit si upravit a využít civilní dron. Proto se dronům přezdívá střela s plochou dráhou letu pro chudé.

Průzkumné bezpilotní průzkumné letouny (drony) používali Američané již ve vietnamské válce, ale skutečnou pozornost přitáhli až izraelské konstrukce v osmdesátých letech. Od americké operace v Afghánistánu (2001) jsou využívány armádní drony průzkumné i bojové stále více. Pro politiky i vojáky jsou drony pohodlným průběžným řešením neřešitelných problémů.

Pokud prezident Zeman řekl, že jsou jenom dva výrobci – Američané a Izraelci, myslel tím výrobu špičkových armádních bezpilotních letadel (dronů). Ale je možné, že již včera odpoledne dokončili Rusové konstrukce, které jsou z kvalitativně stejné kategorie. Nelze vyloučit, že podobných výsledků dosáhnou pozítří ráno i Číňané.

K tomu lze dodat, že termín dron původně označoval v USA dálkově řízený cvičný vzdušný terč. Dron je dnes slangové slovo obecně přijaté i do vojenského oficiálního žargonu jako zkratka pro prostředky komplikovaně nazývané - Unmanned Aerial Vehicles (UAV), Unmanned Combat Aerial Vehicles (UCAV), Remotely Piloted Aircraft (RPA), Remotely Piloted Aircraft System (RPAS) apod.

Prezident Zeman je velkým fanouškem dronů. Oceňuje, že to jsou pilní průzkumníci i výrobci mrtvol. Každý slušný stát, tedy i Česká velkorepublika, by měla mít pěkné stádo těchto bujných létajících potvor.

Nejen v duši prezidenta Zemana, ale celosvětově panuje dronový optimismus. Např.: „Bývalý ředitel CIA L. Panetta označil program cílené likvidace s využitím ozbrojených dronů jako jediné opatření schopné efektivně potírat al-Káidu v globálním měřítku. Kvantitativní nárůst vojenských bezpilotních letounů v USA dokládá i skutečnost, že jejich počet z roku 2010 představoval 40násobek oproti roku 2002.“ (Richard Stojar, Bezpilotní prostředky a problematika jejich nasazení v soudobých konfliktech, Obrana a strategie č.2/2016) Je to ale klamavý optimismus.

Dron se naučili využívat všichni. I ti, proti kterým je dnes nasazován nejvíce – islamisté. Jenom s tím rozdílem, že islamisté si to rozdávají se svými protivníky s pomocí obchodně dostupných dronů.

Pro teroristy není problémem nakoupit na běžném trhu bezpilotní drony, vybavit je výbušninou, navíc i minikamerou, a poslat je na stadion plný lidí nebo na starostovu hlavu při proslovu na náměstí. Není otázkou, zda k podobnému útoku v Evropě dojde, ale kdy a kde. Zatím úspěšně drony vyrábějí mrtvoly v islámském světě.

Menší drony váží kolem 1,5 až 2 kilogramů a unesou zhruba polovinu své hmotnosti. Bojovou hlavici o hmotnosti 1 kg lze přirovnat ke dvěma americkým standardním pěchotním granátům M26. Také granáty užívané v České armádě mají hmotnost zhruba půl kilogramu. Drony jsou též ideální pro donášku malých nádob s bojovými plyny s vysokým smrtícím účinkem.

Proto jsou vládami definovány tzv. uzavřené prostory jako vojenské objekty, elektrárny, přehrady, věznice, letiště či vládní budovy. Ty mohou být potichu i chráněny proti na dálku řízeným dronům. Mobilní zařízení mohou chránit i na krátký čas různá shromáždění či slavnosti.