A taky si myslím, že lid je již unavený a nespatřuje východisko, což ovšem může v závěru skončit dost blbě.  Hlasovalo 18,2% oprávněných voličů. Pro představu – jde o pouhých 1 515 492 osob. Z 8 395 132, kteří volit mohli. 15,95% z těch 18,2% volících rozhodlo o vítězi. Rozdíl mezi TOP09 a ČSSD byl pouhých 26 947 hlasů. Rozdíl mezi ANO a ČSSD stejně tristní: 29 701 hlasů. O nezvolení Pirátů rozhodlo pouhých 3262 voličů. Bývalé Evropské demokraty někdejšího pražského primátora  Jana Kasla volilo pouhých 7 961 lidí.

Stejné rozpaky, jaké máme nad samotným směřováním Evropské unie, budila i kampaň všech politických stran. Nebyla o ničem. Politické strany nenašly žádné evropské téma. Vtip se nenašel, lehkost taky ne. Jediný zajímavý byl snad Petr Cibulka a jeho siderické kyvadélko, rozeznávající agenty GRU. Na tom by se kampaň jistě postavit dala, ovšem, bohužel, siderické kyvadélko nemá a nikdy nebude mít mnoho peněz. GRU jo.

Patru Machovi se vcelku vyplatila jeho „drobná každodenní mravenčí práce mezi lidem“.  Otázkou je ovšem racionalita jeho předvolebních protievropských výkřiků. Jinak úhor a šeď.  

My si totiž nevíme rady s těmi kampaněmi,  neboť si nevíme rady s Evropskou unií. Není totiž stále naše,  neřeší naše problémy a její byrokracie je akorát obtěžující. Jsme uvnitř jen ze setrvačnosti. Dotace jsou pohodlnou prémií. Ke konkurenceschopnosti nepomáhají, ale vylepšují státní rozpočet a mnoha lidem zajišťují drobky z jejich rozdělování. Vytvářejí armádu úředníků. Ideje,  na kterých se nesla  tvorba Evropské unie ve 20. století,  jsou dnes vyčpělé. Namísto liberální inkluzivní parlamentní demokracie, onoho nejlepšího světa k žití nastupují „tvrdé ruce“ v půlce Evropy. Přichází čas fašistických hesel, překonávajících manažerskou neschopnost „žvaníren“ národních i té evropské.

Stačí vzpomenout  Lawrence Ferlinghettiho v básni The World Is a Beautiful Place:  
Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí že někteří lidé umírají
po celý čas
nebo snad mají jen hlad
čas od času
což se dá celkem snést
pokud to nejste zrovna vy
Ó svět je báječné místo
k narození
jestli vám příliš nevadí
pár měknoucích mozků
na vyšších místech
nebo nějaká ta bomba
kterou vám sem tam zcela jistě
hodí někdo na hlavu…
… Jistě
jenže zrovna když jste v nejlepším
přijde usměvavý
funebrák.

Klasikové reklamy tvrdí,  že nová kampaň začíná den po volbách. Co jsme se den po volbách dozvěděli? Že jsou všichni politici unaveni diskuzí s občany a pro jistotu s nimi už o ničem nediskutují. Po na politickém dění neparticipujícím občanovi se chce pouze jednou za rok, dva či čtyři hodit do urny nějaký lístek. Pak se stane postradatelným. O jeho názor už není zájem.  Náměstí, kam politici přijeli,  proto byla prázdná. Protože reklamní agentury nemohou (neboť neumějí) dělat za politiky jejich vysvětlující práci. Nestačí mít jen vize. Nutné je každý den dokazovat,  že podle těch vizí konám. Vlastním příkladem skromnosti,  poctivosti a obětavosti stát čelem k masám a naslouchat jim a pak očekávat verdikt. Chybu vždy hledat u sebe. Uznávám, je to trapně idealistické. Ale ani  komunisté nevysvětlili, co je to „naše Evropa“ a nedokázali ji oddělit od „jejich Evropy“.  Všichni povědomě tušíme,  že Evropská unie je „jejich“ víc,  než „naše“ .

Miloslav Ransdorf kampaň do europarlamentu drobně zkritizoval a nedivím se. Nevím sice, kdo ji komunistům vedl, resp. tuším to. A předpokládám, že pokud si tohle přečte, zavolá mi ta žena v půl páté ráno z vlaku.  Ale komunistická kampaň taky nic moc. Nenápadité, v kakofonii ostatních tupě zanikající. Kdo chce zapalovat,  musí sám hořet. To řekl kdo? Vzhledem k tomu,  kolik stran už  agentura, která nyní pracuje pro komunisty, zlikvidovala, mohou být antikomunisté klidní. Komunisté se za svoje peníze nechají pohřbít sami. Pohřbí je špásování. Místo na hřbitově idejí už čeká.

O Janu Kellerovi jsem ti psala minule, o prchajícím Liškovi taky.  TOPka zavalila pražská náměstí konstrukcemi s tvářemi, které se o posty ucházely. Mělo to úspěch. Pravice se v děsu nad neschopností ODS přelila a přízeň, donedávna věnovaná občanským demokratům, vklouzla pod knížecí křídla.

Babiš šetří. Mimo několika plachých úšklebků No. 7 nepředvedl vůbec nic a zřejmě se rozhodl, že evropské volby projdou z podstaty. Že je to chyba, mu došlo. Ale pozdě.  Mohl se sice utěšovat tím, že jeho Mladá Fronta Dnes (sice s ní nemá nic společného, ale neustále ji nenápadně cituje) tvrdila, že budou až třetí, ale ostatní průzkumy hovořily jinak. Gartnerova hypekřivka se patrně lomí. Reklamního humbuku a očekávání,  že bude líp, už bylo dost. Teď je třeba ukázat výsledky. Sliby jde zaujmout jen nějaký čas. Líp není. 100 dní hájení je také pryč.

Boj o eurokomisaře bude ještě hodně zajímavý, ANO sice tak tak vyhrálo, ale má stejný počet křesel jako TOPka a ČSSD. Nuže, uvidíme, čekají nás zajímavé časy.  Možná se sociální demokracie rozhodne stát středolevou platformou středopravého hnutí ANO.  Bude líp a Babišovi a stratégovi ČSSD Otovi Novotnému se splní jejich sny. Pak se v české politice otevírá prostor pro novou, ve své podstatě konzervativně a opravdově levicovou  politickou stranu,  která ze země zvedne dosud pošlapávané zájmy lidí práce a nebude ji až tolik zajímat svět podnikání. Ono na levici nelze sedět na dvou židlích. Tou stranou by mohly být do pěti let odbory,  protože jediné, co Babiš nevydýchá a od Sobotky to nelze čekat,  je důslednost uplatňování evropského pracovního práva a hájení zájmů těch, kteří pracují za mzdu. Včetně ochrany pracovního trhu před imigranty,  včetně zájmu o školství, včetně zájmu o výši důchodů,  včetně zájmu o zdravotní a sociální péči. Takže řešení krize české politiky se může možná nakonec najít na tripartitě.

Uvidíme, jestli se do komunálních voleb předsedové stran poučí a jejich kandidáti začnou být programově razantní nejen slovy, ale i činy. Nebo jestli to zase budou plichty, v jejichž závěru předseda kníkne, že to vlastně bylo bezva a jakýkoliv výsledek je taky super.  „Levice ve věku tekutého hněvu“ není pouze Bělohradského slovní hříčka a tekutý hněv či ona tekutá (post)modernost Zygmunta Baumana nejsou termíny pouze teoretické.   

Že by nadcházející komunální a senátní volby byly orgiemi kreativity? No, nevím, v poslední době se to zdá utahané všechno.  Patrně to budou opět  vybledlé billboardy u cest a  sliby nápravy všeho. Na realizaci nikdy nedojde a ani ji nikdo nebude požadovat.

Na ministerstvu spravedlnosti hoří bitva mezi ministryní Helenou Válkovou a Hanou Marvanovou. Nejvíc se mi líbí, jak  se o tom všichni (muži) vyjadřují, jako že  se „dámy nepohodly“. Takže kdyby se nepohodli pánové, bylo by to státničtější? Pravda, Hana Marvanová měla i nápady, které poněkud překračovaly ministerstvo. Její bitva za „německý model“ volby do rad, který je již v samotném  Německu přežilý,  tím snad končí.
Marvanová navíc nepochopila,  že na ministerstvu není nezávislá, ale je tam za Babišovo hnutí.
Pětice nejsilnějších hráčů rádiového trhu  (včetně ČRo, který součástí „trhu“ není) má podle Radioprojektu svého vítěze v podílu poslechovosti.  První jsou stanice Českého rozhlasu  s 22,5 procenty – a to zejména díky Radiožurnálu,  dalšími jsou pak Media Bohemia a Lagardere Active – s 21 resp 18,9 procenty, následovány Radio United  a Londou/Agrofertem.  Věští to pravděpodobnou změnu posluchačských návyků. Přílišná rozjásanost a plkavost už netáhne.

Týdeník Newsweek, který nedávno obnovil svou tištěnou podobu, se chce rozrůstat. Nejlépe do střední Evropy a Asie. 90 procent příjmů by mělo pocházet z předplatného. Kdysi jsem jej odebírala, tak možná…

V Keni přemýšlejí, jak dostat lidi zpátky do kin. Po masakru v obchodním centru se totiž lidé báli kina i jiná místa, kde se shromažďuje víc lidí, navštěvovat.  „Lidé jsou vyděšení a centra jsou prázdná,“ uvedla Trishna Patel ze společnosti Crimson Multimedia, která je největším východoafrickým filmovým distributorem. Navíc, mimo Nairobi jsou nyní jen dvě velká kina,  v samotném Nairobi tři.  Příjem ze vstupenek se tak  sníženou návštěvností  dostal na historické minimum.  Problémy začaly již v roce 2011, kdy se velcí distributoři nebyli schopni dohodnout s místními partnery. Atentát na obchodní centrum už krizi jen definitivně potvrdil. Distributoři se navíc potýkají ještě se dvěma problémy. Jedním jsou pirátské kopie nahrávek, další je fakt, že technologie zlevňují natolik, že již není problém si   pořídit nejen pirátské kopie, ale i zařízení na jejich rozmnožování.  

a američtí agenti se děsí toho, co všechno mohl prozradit v Rusku Edward Snowden. Rozjíždí se dokonce informace, že byl ruský špion „odjakživa“. Inu, vyloučit se nedá nic, jak víme z časů cambridgeské pětky, ale přece jen by tohle bylo asi hodně přitažené za vlasy.  Tato americká verze se zdá poněkud divoká i Britům, jakkoliv Snowdenovy informace považují za „dárek teroristům“. My ostatní je považujeme za dárek nám všem a přitom musím podotknout,  že "v Madridu se také bojovalo za Prahu".

Stanici Fox odchází jeden z vrcholných managerů stanice, Kevin Reilly, odpovědný za zábavu.  O jeho nástupci nebylo dosud rozhodnuto.  K personálním změnám dochází ve chvíli, kdy  spolumajitel stanice James Murdoch rozhodl, že by bylo vhodné soustředit se na to, aby se stanice Fox stala vlivnější v Hollywoodu, zejména poté, co se  Murdoch stal členem vedení 21st Century Fox.

Na obálce nového čísla Time bude transgender modelka Laverne Cox. Zdá se, že od éry Conchity Wurst, která vyhrála obskurní písňovou soutěž Eurovize, se o této problematice hovoří čím dále častěji.  Rozhodně je to první transgender, která se na obálce objevila. Cox je známá díky své roli v seriálu stanice Netflix „Oranžová je nová černá“, v níž hraje transženu, vězněnou kvůli  zpronevěře.

Mezi americkými novináři se, v souvislosti s masakrem „panického vraha“  Elliota Rodgera, hovoří o tom, jak a zda vůbec zveřejňovat prohlášení masových vrahů. Zda vůbec nebo jen spolu s analýzami psychologů a psychiatrů. Lékaři se domnívají, že by takové věci měly být zveřejňovány, ovšem jako druh lékařské dokumentace,  z níž je patrné, že jde o čin abnormální mysli a nikoliv cokoliv, co by bylo hodno následování.

Hitem tohoto týdne je nahé pozadí manželky britského následníka trůnu. Větrný vír rotoru vrtulníku jí nadzvedl sukni a tak bylo světu viděti to, co má být nejlépe skryto. Pravdě, vévodkyně Kate má se sukněmi malinko problém. Ukazovat světu, co má být skryto, se jí docela daří.  Diskusi nevyvolal ani tak vévodkynin nahý zadek, ostatně docela pěkný, ale to, proč to nezveřejnily britské deníky. Ukázalo se, že existuje tiská dohoda mezi britským tiskem a královskou rodinou. Impérium Ruperta Murdocha ovšem na dohody kašle a tak snímek zveřejnilo ve svých australských novinách. Poté vyšel v německém bulváru a pak se přidal i britský. Pozadí ovšem v tomto případě decentně rozkostičkováno.  Zdá se, že nebývalé a nejdůležitější světové  drama skončí tím, že si Vévodkyně z Cambridge bude zašívat do sukní závažíčka.
Když udělá překlep český deník (a to nemluvím o Blesku, kde je to normální), nestane se nic. Když udělá – jednou za dlouhou dobu – v titulku chybu New York Times, píšou o tom všechny noviny. Nešlo o nic, v podtitulku článku o Obamovi se objevilo místo slova „response“ slovo „reponse“, což je obojí totéž, jen to druhé je francouzsky.  Ani tak nejde o chybu, jako o očekávání vtipné opravy, jakž bývá v NYT zvykem. Třeba se jednou vtipných oprav dočkáme taky.

Promiňte, chtěli jsme pro vás to nejlepší. Byl to překlep. Když jste v nejlepším, přijde vždycky usměvavý funebrák.