Současná ekonomická krize zviditelnila skryté problémy západního světa a probudila v širokých vrstvách jeho obyvatel pocit existenční nejistoty. Kroky odpovědných autorit působí rozpačitě a nevěrohodně. Většina médií prohlubuje atmosféru strachu a sociální nevraživosti. V řadě zemí dochází k masovým projevům nespokojenosti. Mobilizují se blouzniví vizionáři prorokující konec světa, přílet UFO nebo alespoň totální přírodní katastrofu. Neklidné časy vábí mrchožrouty hledající příležitost k revoluční kariéře a přinášejí bizarní podívanou, jejímiž vlajkonoši jsou anonymní aktivisté v maskách komiksového Guy Fawkese. Je to docela cvrkot: Na Wall Streetu rostou stanová městečka ve stylu  retrohippies placená multimiliardářem Sorosem, ve kterých se prý pobýváním a řečněním hájí zájmy chudých. Prostřednictvím elektronických sociálních sítí (s jejich iluzorní, dobře sledovanou svobodou) vstupují do diskuse také političtí ignoranti předvaření etikou a estetikou PC her a dožadují se řešení krize opatřeními co nejcyničtějšími. Jiné přivedla hmotná nouze, či obava z ní, do ulic a den za dnem v nich ničí zbytky zděděné dobré výchovy. Z kdejaké strany zaznívá volání po „nových formách demokracie“, jež může snadno být jen eufemistickým označením cesty k tuhé globální diktatuře.

Komentáře médií i politiků se vědomě vyhýbají rozkrytí příčin této krize (ekonomických, ale zejména politických a morálních) i roli, kterou v jejím průběhu hrají neveřejné kluby světové elity. Orientace v popsaném dobovém povyku se proto jeví jako mimořádně obtížná a vystrašenému zmatenému obyvatelstvu se může snadno přihodit nejen to, že samo odstřelí svá práva a své svobody, ale že jim ještě takříkajíc vykope hrobeček, když dá svou důvěru tomu či onomu svůdci.

Ve skutečnosti však není příliš těžké současnou situaci pochopit a poznat hlas pravdy. Stačí se zamyslet nad tím, co potenciálním světovládcům nejvíce vadí: je to návrat k tradičním morálním a kulturním hodnotám, přiměřené a neagresivní národní cítění pomáhající překonat sociální diference, klasické vzdělání (zejména logika), rodina, manželství, pracovitost, šetrnost, spolehlivost. A co naopak propagují: je to permanentní revolta proti vlastní kultuře a historii, hodnotový chaos, vykořeněnost, egocentrismus, diskontinuita, záliba v nově konstruovaných humanitních oborech s nejasným obsahem (a v jejich slovníku), mělké vztahy, neustálá migrace, legitimizace drog a jiných závislostí, zdůrazňování morálního práva na sebevraždu. Z uvedených nabídek lze dovodit, jak to kdo s lidmi, státy a národy myslí.
        
Tváří v tvář bouřlivé budoucnosti, v níž současná krize vyvrcholí, je na místě, aby si obyvatelé západu, včetně občanů České republiky, jasně řekli co chtějí a co ne, aby naslouchali slovům, kterými je budou zahrnovat síly ucházející se o jejich mandát k moci, aby, navzdory inflaci slov a informací způsobené moderními médii, dokázali hodnotit obsah řečeného a diferencovat mezi osobnostmi, stranami a skupinami, jež se k nim obrací. Aby aktivně hledali ty hodnoty a síly, které jsou z veřejné diskuse vytlačovány. Aby se chopili práv a svobod, jež dosud mají, a nenechali se o ně připravit.

Petr Bahník