V poslední době žije však náš sport bez nadsázky v šeru, ne-li ve tmě. Je to hlavně proto, že se dosud nenašla široká shoda stejně pozitivně smýšlejících „sportovců“ a ani někdo, kdo by chtěl a mohl sport nezištně řídit.

Čas od času se sice najde tzv. spasitel, který rozsvítí světla, vydává je za majáky a snaží se na cestu k nim všemi způsoby získat finanční prostředky. Pro laika není ale často jednoduché rozpoznat, že majáky jsou ve skutečnosti světla bludiček, mající pomoct nikoli sportu, ale pouze těm samozvaným spasitelům, kteří by chtěli sport ovládnout.

Všimli jste si, že toto se samozřejmě děje vždy pod rouškou transparentnosti? Transparentnost, slovo, které je v poslední době jednoznačně užíváno víc, než je třeba. Příčinou je jeho všeobecně kladně přijímaná forma. Proti transparentním lidem, transparentním procesům, transparentním systémům rozdělování peněz či transparentním koncepcím nemůže přeci nikdo z nás nic mít. Jde však o to umět rozpoznat, jaký obsah se pod touto bohulibou formou skrývá. Toto je však téma na samostatný článek, ještě bude čas se k němu vrátit…

Před několika dny jsem se zájmem sledoval seriál rozhovorů deníku Sport „Mocní v českém sportu“. Trochu mě mrzí, rozhovory zapadly jak kámen do vody a ani kruhy na vodě se neobjevily. Jen předseda České unie sportu Miroslav Jansta se veřejně vyjádřil. Považuji to za škodu, protože veřejná diskuse je nanejvýš potřebná. Domlouvání se za zavřenými dveřmi o nás - bez nás, se většině líbit nemůže. Tápání, mluvení o tom, že sport má či nemá vizi, ale snaha nic neměnit a rozdělit si peníze podle starých zvyků zůstává. Změna je nutná.

Proto musím říct, že zejména názory současného ministra financí mě velmi zaujaly. Jsou totiž na rozdíl od mnoha předchozích vzletných proklamací založeny na jednoduchých a reálných principech. Andrej Babiš mimo jiné říká:
-    rozdělování financí pro sport musí mít v ruce stát,
-    pro rozdělování neexistují jasná pravidla, musíme je vytvořit,
-    peníze do sportu nemohou jít z mnoha zdrojů, určit pravidla hry a následně rozdělovat peníze musí ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy,
-    Český olympijský výbor nemá mít na rozdělování peněz do sportu vliv, je to organizace, která by se měla koncentrovat na vše kolem olympijských her,
-    sport nemá být zneužíván pro politické záměry…
 
Sympaticky na mě zapůsobila i jeho slova o tom, že nemáme plakat nad rozlitým vínem a donekonečna se hrabat v kauzách, které sportu sice skutečně sportu neprospěly, jako např. MS v lyžování v Liberci nebo okolnosti, za kterých přišly sportovní organizace o vlastnictví Sazky, ale jsou už minulostí a my bychom se měli začít dívat do budoucnosti.

A musím souhlasit i s jeho názorem, že sportovní prostředí by mělo v celospolečenské diskuzi podpořit vyšší zdanění loterních a hazardních společností, protože tyto prostředky potom půjdou ve prospěch sportu.

Zdá se, že i pan ministr Marcel Chládek už došel k názoru, že sport potřebuje skutečně novou spravedlivější, přehlednější a adresnější koncepci a činí v tom konkrétní kroky.

Nesouhlasit nelze také se společným názorem obou ministrů, že  „peníze z loterií“ (za loňský rok více než 440 mil. Kč) bude lépe a spravedlivěji než Český olympijský výbor rozdělovat stát.

Nový impuls může přinést i iniciativa poslance Jiřího Holečka, předsedy sněmovního podvýboru pro sport, který si ve čtvrtek a pátek sezval na jednání šéfy největších tuzemských sportovních organizací, aby s nimi sepsal zcela nový návrh Koncepce státní podpory sportu v ČR.

Nadšeně a vždy vítám všechny úspěchy našich sportovců – reprezentantů, v poslední době jen namátkou bronz Šárky Strachové na MS v alpském lyžování, dva tituly mistryně světa v rychlobruslení Martiny Sáblíkové, zlatá štafeta našich biatlonistek ve světovém poháru i jedenáct medailí českých akademiků na Zimní světové univerziádě.

Podaří-li se skutečně koncepčně zajistit, aby tyto a jiné reprezentační úspěchy opět začaly mít podporu ve spravedlivém rozdělování finančních prostředků, a to zejména pro nejnižší články sportu v regionech a na rozvoj sportování dětí, bude mít náš sport ještě naději. Pojďme tomu všichni být nápomocni!

S přihlédnutím ke všemu uvedenému tedy snad opět mohu věřit, že nad českým sportem začíná svítat, a to konečně doopravdy transparentně!