Jeden takříkajíc na koleně, druhý se vší marketingovou mašinérií a s rozpočtem v řádu desítek milionů. Jeden má za úkol podchytit nespokojenou levici, druhý havlistické intelektuály a rozčarované voliče údajné pravice. Oba svoji kampaň směřují a dávkují k 17. listopadu.

Ve svém předchozím textu (Vondrouš, Janeček a vlny (r)evoluce) jsem se snažil doložit, že teroristický čin z Chrastavy nebyl činem osamělého vlka, ale součástí širší konspirace, která usiluje o celospolečenskou změnu. Výstřel na Klause byl gestem, byl mediálním symbolem, byl začátkem odpočítávání. Vznikl Manifest poctivé demokracie a Vondrouš s podporou havlisticko-zednářských exilových kruhů v Rakousku začal burcovat prostý lid a slibovat - pokračování naší revoluce bude 17. listopadu na Václavském náměstí. Přijďte...

Cílí přitom na levicovou ulici, na lidi podobného ražení a smýšlení, jako je on sám - lidi, kteří mají existenční starosti, kterým hrozí exekuce, kteří nemají práci, jsou naštvaní a vždy tíhli spíše doleva. Navíc si počíná značně neotesaně - vědomě si zahrává se zákonem, je vulgární, útočný, záměrně bulvární.

Po Chrastavě mediální ohlas poněkud utichl, zřejmě proto, že v první chvíli do tisku prosákly i zprávy, které prosáknout neměly. Ale nyní už zase někdo vydal pokyn (Vondroušovi i novinářům) a onen nešťastník rozdává před Sněmovnou svůj bulletin (Vondroušův Express), kde láká (spíše novináře než kolemjdoucí) na přepis policejního výslechu prezidenta Václava Klause, ke kterému se Vondrouš dostal a který zneužil. Ví, že mu za to hrozí až pětimilionová pokuta, ale přesto do takového rizika jde. Proč? To není odvaha, to je předem připravená a domluvená akce, součást hry, součást plánu, součást provokace. Vondrouš má krytí - právní, finanční, ledasjaké - zkrátka příslib, že se mu nic nestane. Ještě nebyl uzavřen jeho první trestný čin a už se dopouští dalšího. Tohle by obyčejný člověk neudělal. To může dělat jen někdo, kdo dostává zaplaceno a kdo je instruován.

Janeček naproti tomu rozjíždí svoji akci ve velkém - ne záškodnicky, jako Vondrouš, ale ve stylu zábavné reality show. Ne buransky, jako Vondrouš, ale naopak kultivovaně. Ne primitivně, jako Vondrouš, ale sofistikovaně a se vším leskem showbyznysu. Ne v maskáčích, ale v obleku. Vlastně ne v obleku - chce být lidem blíže, proto se obléká s jakousi nedbalou elegancí a v každém krajském městě jinak. Je to pevně režírováno - kostýmy, scénář, dramaturgie, světla, moderátor, hostesky. Místo airsoftových kuliček střílí své nuly a jedničky a lidé mu to kupodivu baští. Geniální matematik, nechá se uvádět a titulovat. A pak se té pověsti snaží dostát, když do svých odpovědí zakomponuje sem tam nějaké procento či výpočet. Směšné, ale zřejmě účinné.

Janeček má stejný cíl - i on směřuje k 17. listopadu, i on má (od někoho) za úkol vyburcovat lidi. Vondrouš a Janeček jsou dvě souběžné operace týchž tajných služeb. Vondroušova má budit zdání nijak neorganizovaného odporu (jakoby z lidu), Janečkova je ve velkém stylu, postavená na někom, komu nevadí být nazýván elitářem (naopak mu to imponuje) a že je vysoce organizovaná, je záměrně přiznané:

Reklama za desítky milionů, velké turné po krajských městech, kde se Janeček předvádí po boku známých celebrit (Kubelková, Budař), pravdoláskařů (Vachler, Ivan Havel, Marhoul), spoluspiklenců (Hemelík, Marada) a kde schválně publikum napíná řečmi o ničem, aby vyprovokoval jejich zájem. Jaké tedy máte řešení? ptají se nešťastní posluchači po hodině plytkého žvanění, netrpěliví dozvědět se, co geniální matematik vlastně vymyslel. Následuje vysvětlování předností Janečkova volebního systému, který ale ne všichni v publiku spolknou i s navijákem. Někteří lidé jsou přemýšliví a připadá jim, že to nemůže fungovat.

Janeček také cílí na nespokojence (jako Vondrouš), ale spíše na nespokojence hloubavé, na studenty nebo už lidi nějak tu více tu méně zaopatřené, na ty, kteří už mají rodinu, kteří už mají životní zkušenosti, kteří vědí, že střílet na prezidenta by se nemělo ani z plastové pistole a kteří raději přemýšlejí, jak svět kolem sebe změnit pozitivně. Na lidi, kteří v různé míře koketují s dnes moderními řečmi o energiích, kteří podléhají různým "alternativním" životním stylům, kteří jsou ve svém životě neuspokojení a obracejí se proto k myšlenkám New Age nebo něco spásonosného očekávají od mediálně profláknutého data 21. prosince 2012. Tito především jsou jako magnetem přitahováni na Janečkovy meetingy, vyburcování předtím jeho new-age-kampaní o pozitivních energiích, jeho barvotiskovými větičkami a lásce a pravdě.

Janeček s pečlivě vybudovanou legendou miliardáře nebude asi přijatelný pro většinovou společnost, ale má za úkol podchytit spíše takové lidi, kteří o sobě uvěřili té mystifikaci, že smýšlí pravicově. Bohatý člověk jim a priori nevadí, oceňují na něm, že své bohatství věnuje na takové bohulibé aktivity. Janeček se jim přiznává, že dříve volil ODS a že - postupně zhnusen - založil nejprve Nadační fond proti korupci a nyní přemýšlí, co dál, protože pouze bojovat s korupcí prý nestačí.

***

Shlédl jsem celkem tři jeho vystoupení a přiznám se, že na další dvouhodinovku s Karlem jsem už neměl sílu. Nejenže je ono moderované krasořečnění k uzoufání nudné, nejenže je vpodstatě všude stejné (protože Janeček objíždí regiony s jedním jediným poselstvím), nejenže je mi už Janečkův smích protivný a jeho popotahování nosem a chrochtání do mikrofonu pro uši drásající (mediální stratégové by měli Janečkovi doporučit, aby buď nechrochtal, nepopotahoval, buď se vysmrkal do kapesníku nebo alespoň nepoužíval tento typ mikrofonu). Ale i proto, že jsem přesvědčen, že tyto shlédnuté "pikniky" pozitivní revoluce dostatečně stačí na to, aby člověk pochopil a udělal si obrázek.

HODNOTY. ALE JAKÉ?

Není sporu o důležitosti hodnot. Jako konzervativně smýšlející člověk také přesně vím, které to jsou. Janečkovy hodnoty jsou ale bezobsažné. Jsou to jen vypulírovaná slova, pod kterými si můžeme představit cokoli a také si pod nimi asi každý cokoli představuje. Je to mantra, asi podobně, jako termín lidská práva nebo slovo dialog. Když Václav Havel podobně jako Janeček režíroval "sametovou" revoluci (vlastně ne režíroval - on byl jen jedním z herců, režíroval to někdo jiný a odněkud zdálky, bylo tehdy stejně tak populární slovo "dialog". Všichni - i dělníci v ČKD - volali po dialogu. Málokdo z nich asi věděl, co si pod tím představit, protože toto slovo samo o sobě nic neříká. Je jen magicky svůdné, podobně jako později řada dalších - pluralita, občanská společnost a další. Že je dnešní krize nejen krizí ekonomickou, ale především krizí mravní a že tedy na vině ztráta hodnot skutečně je, to věděl už Tomáš Baťa za velké krize ve 30. letech. A pro Janečka je proto snadné něco takového říkat, protože má v zásadě pravdu. Ale jaké jsou ony hodnoty v jeho pojetí a v pojetí jeho kamarádů Marady a Hemelíka? Hemelík to řekl v Českých Budějovicích jasně: "Musíme se vydefinovat principy lidství, podle mne to není Desatero. Ta doba utekla. Desatero jsou příkazy. My bychom měli souznět, ne si přikazovat."

Tady bych mohl klidně skončit, protože podstata pozitivní (r)evoluce se nám zde odkryla více než dostatečně. Předvedl se nám zde duch Antikrista, jak o něm píše Petr Hájek ve své nové knize. Už ne Bůh a Jeho zákony, Jeho řád, ale člověk, který si sám odhlasuje, jaké hodnoty se rozhodne uznávat a jaké ne.  

HLAVNĚ SE NEPTAT NA ROCKEFELLERA

Zajímavé jsou i Janečkovy reakce, když se někdo v publiku zeptá na něco nepatřičného. Pokud se to týká nejasností kolem Janečkovy minulosti nebo podnikání, Janeček se zprvu drží, usmívá, za dotaz poděkuje, protože je prý vděčný, když se může k věci vyjádřit a pomluvy uvést na pravou míru. Ale pokud diskutující z publika ihned nesklapne podpatky a dovolí si mu dále oponovat, přestává se Janeček ovládat a dokonce se i rozčílí. Několik takových momentů jsem v záznamech jeho vystoupení viděl.

To jsou zlé články, které píší zlojedi nebo posluhovači zlojedů, tzv. zluhové, tvrdí Janeček, viditelně rozčilený, když někdo poukazuje na informace z textů, které nejsou k Janečkovi zcela vstřícné. Naopak novinářů z hlavních deníků, tedy těch, kde se o Janečkovi pěkně píše a kde mu vycházejí nákladné celostránkové inzeráty, se Janeček zastává a mluví o nich pochvalně. Osobně se prý zaručuje za MF DNES a za Blesk a další noviny, kde prý nikdo nic nemanipuluje. Jsou stoprocentně pozitivní, říká o nich. Lidovky prý také. Před čtrnácti dny se sešel s šéfredaktorem Blesku a od té doby prý spolu strávili dost času - za toho a další jemu podobné by prý dal ruku do ohně.

Jindy se Janečkovi v debatě postavil člověk, který je také matematikem (nebo spíše by se dalo říci - který skutečně je matematikem) a Janečkův volební systém rozebral a zkritizoval, protože si spočetl, že by v praxi měl jiné efekty, než Janeček tvrdí. Střetnutí dvou matematiků bylo zajímavé sledovat - Janeček byl evidentně v úzkých a oponoval pouze slovně, bez matematických argumentů. Když někdo z publika nemohl už "pozitivní řeči" poslouchat, zvedl se a odcházel domů, moderátor Petr Horký se neudržel a snažil se takového člověka zesměšnit. Jindy se zase lidí v publiku dotklo, když Janeček o těch, kteří chodí k volbám a udržují v chodu současný volební systém, mluvil urážlivě. Nejsem žádný zlojed, rozzlobil se jeden dotčený divák, který chodí pravidelně k volbám, protože je o užitečnosti takového postoje přesvědčený. Ještě zajímavější jsou reakce na ty posluchače, kteří si dovolí poukázat na skutečné problémy současnosti - na Evropskou unii, euroval, bailouty, ale i na Rockefellery, Rothschildy, zkrátka banky (jako například v diskuzi v Českých Budějovicích v čase 0:34). To není na diskuzi zde na tomto místě, snaží se Janeček z tématu vybruslit a je na něm vidět, jak jsou mu dotazy tohoto druhu nepříjemné. Jak by také nebyly, když přesně v žoldu takových lidí pracuje. Jsme tu přece proto, abychom se bavili o korupci a zlém Klausovi, ne?

PROČ ŠVEJNAR VZDAL HRAD?

Do třetice stojí za zmínku to, že Janeček buď z neopatrnosti, nebo zcela záměrně, odkryl karty, když ukázal, kde se jeho slavný volební systému piluje. Stopy vedou do CERGE institutu a think-tanku IDEA (o něm jsem už jednou psal v textu "Švejnar převezl Jakla. Nebo nepřevezl?") - tedy k Janu Švejnarovi. "Pracuje na tom CERGE institut pana profesora Švejnara," hájil se Janeček v Českých Budějovicích, aby dodal představovanému volebnímu systému, nad kterým publikum mírně pochybovalo, punc serióznosti. A v Brně zase přiznal, že mají "odborné analýzy z CERGE a z IDEI". Podobně se prořekl ve Zlíně.

Krásně to tak vše do sebe zapadá - v USA vystudovaný Janeček, s americkým vojenským výcvikem, sídlící se svou firmou vedle amerického velvyslanectví a v téže budově s Americkým obchodním centrem, pyšnící se nekonečnou podporou amerického velvyslance Eisena - spolupracuje na svém revolučním volebním systému s dalším americkým agentem Janem Švejnarem. I zde zřejmě najdeme vysvětlení toho, proč Švejnar nakonec nešel do prezidentské volby - má mnohem jiné a akutnější úkoly a jeho tým horečně pracuje na tom, aby se už v příštích parlamentních volbách mohlo volit podle Američany vymyšleného volebního systému. Pak už nám dávají smysl i jiné zajímavé detaily z dřívějška - jako například to, že tiskové konference Jana Švejnara z doby jeho prezidentské kampaně se odehrávaly v prostorách Amerického centra (Tržiště 13, Praha-Malá Strana), stejně jako některé tiskové konference Janečka a jeho NFPK. Je to zkrátka jedna parta, která pod ochranou amerického velvyslanectví provádí na území České republiky subverzivní činnost.

Kdyby naše tajné služby byly co k čemu, měly by se na tuto záškodnickou aktivitu proti českému státu podívat a začít jednat. Jenže ty jsou zaměstnány odhalováním ruských agentů a zveřejňováním výročních zpráv o tom, jak se Rusové snaží infiltrovat do středoevropského prostoru. Jsou totiž ve vleku tajných služeb amerických.

Co z toho plyne? Jsme svědky vrcholících příprav barevné revoluce, která má za použití převratného volebního systému překreslit politickou mapu České republiky. Jak to u takových revolucí bývá, jejich autoři potřebují přesvědčit lid, aby si tuto změnu sám vyžádal - jedině tak nebude mít pocit, že mu byla vnucena, což by samozřejmě nepřijal. Proto Janeček objíždí republiku a snaží se nás přemluvit, že naše země je beznadějně zkorumpovaná, ovládaná zjedy a že zachránit ji může jen volební systém z dílny Jana Švejnara.

Co se s tím dá dělat? Janečka vypískat, na jeho shromážděních mu klást nepříjemné dotazy, ptát se ho cíleně tak, aby vyšla najevo pravá podstata jeho současné horečné aktivity. Na jeho demonstrace nechodit a nepodléhat davovému šílenství, které se snaží vyvolat. A pak možná na půdě Poslanecké sněmovny, dokud v ní ještě jsou poslanci zavedených stran, iniciovat vznik zákona, který by republiku proti podobným zahraničním subverzím - nyní i do budoucna - ochránil. V neposlední řadě pak podpořit poslance a vůbec politické strany, aby tlaku na zavedení nového volebního zákona nepodléhaly a nenechaly se ani vydírat Janečkovou výhrůžkou, že pokud si jeho nápad neosvojí, založí si vlastní strany, které tuto změnu prosadí. Naši poslanci by to měli udělat ve vlastním zájmu. A my bychom na ně měli ve vlastním zájmu v tomto smyslu apelovat, pokud se nechceme dočkat fašistického státu ovládaného hrstkou satanistů řízených z druhého břehu Atlantiku...