Vždyť to byla právě ČSSD, která se před několika lety postavila do čela tvrdého odporu vůči umístění amerického radaru v Brdech, byl to též současný ministr zahraničních věcí Luboš Zaorálek, který byl jedním z hlavních tahounů této kampaně a na demonstracích pod heslem Ne základnám se prezentoval velmi ostře laděnými projevy proti umísťování zahraničních vojsk na našem území. Stejné názory v té době vyjadřoval i současný premiér Bohuslav Sobotka. ČSSD ve vnitrostranickém referendu řekla Ne základnám 98% hlasů své členské základny.
Nezaznamenal jsem ve svém okolí jakýkoli podnět či důvod ke změně politického stanoviska vedoucích představitelů ČSSD. Ano, jsme součástí NATO, ale máme přeci svou armádu, která stojí státní rozpočet a kapsy daňových poplatníků nemalý peníz, a jejím úkolem je bránit území ČR.
Pokud to naše armáda nedokáže a potřebuje pomoc svých kolegů ze stejné organizace, jejímž je členem, je potom otázkou, zda jsou naši vojáci méně schopní, méně zdatní, méně připravení a méně vyzbrojení, než jiné armády ve svazku NATO.
Jestliže ano, je otázkou proč, kdo za to může a je také zcela legitimní otázkou, zda má smysl takovou armádu vůbec financovat a udržovat. Pokud ne, a o tom jsem hluboce přesvědčen, je otázkou, proč bychom zde měli trpět příslušníky cizích, stejně vycvičených a stejně schopných armád.
Anebo je důvod přítomnosti cizích vojsk na našem území jiný než pomoc s obranou ČR? Potom se domnívám, že není důvod je zde trpět, protože by bezpečnost ČR určitě nezvyšovala, možná dokonce i naopak. Mohla by se stát cílem vyřizování účtů vojenských velmocí a s cizími vojsky by se cílem mohli stát i čeští civilisté. A to je v příkrém rozporu se známým pacifistickým heslem: Cílem je nebýt cílem.
Nevím a neznám důvod a příčiny obratu v názorech mých stranických lídrů, ale velmi mě to znepokojuje, a není to, bohužel, poprvé.
Ještě více mě však znepokojuje nepevnost postojů českého ministra obrany, který svůj obrat v názorech zdůvodnil svou politickou nezkušeností a tím, že se musí naučit mluvit jinak jako občan a jinak jako ministr. Podobně se před několika týdny vyjádřil i jeho stranický šéf Andrej Babiš.
Byli to přitom právě funkcionáři hnutí ANO, kteří voličům slibovali jinou, tedy upřímnou a pravdivou politiku. Bohužel se však ukazuje, že pod jakýmkoli náznakem mediálního nesouhlasu s jejich politickými názory a postoji, nejsou ochotni je, jako své autentické názory hájit, obhájit a prosadit, ale po vzoru svých starších politických soukmenovců dávají najevo, že budou raději lhát anebo neříkat své názory, jen proto, aby měli klid. A také, aby neztratili své voliče.
Jenže skutečný politik by měl za svými, byť nepopulárními, názory buď stát, anebo by je neměl vůbec vyslovovat. Lehce by se totiž mohlo stát, že v opačném případě je jen krůček od nálepky politického nemehla.
Michal Kraus