Kdo zná autora článku trochu lépe než to veřejně dostupné komentáře a analýzy umožňují ví, že a priori nevěří optimismu, slibům a strachu, které nás objímají v naději, že bude lépe. Než ale bude lépe, bude, musí být, ještě hůře. Na otázku Proč? jsem napsal krátkou odpověď v posledním článku Narcismus, ignorování a iluze.

Sbližování mezi Ruskem a Spojenými státy je svým způsobem legrační. Proč? Protože rozhovory v saúdském Rijádu, stejně jako telefonický rozhovor mezi ruským a americkým prezidentem před tím, nepřesáhly symbolické potřesení rukou a dohodu o pokračování jednání. O Rijádu-1 jako o více či méně specifickém dokumentu nemůže být řeči a v tomto smyslu byl pokrok sotva polovičním krokem.

Je samozřejmé, že žádná ze stran nehodlala dávat hlasité sliby. Různá prohlášení EU na vedlejší koleji, že nepřijme žádná rusko-americká ultimáta a že jako kolektivní Západ bude pokračovat v podpoře Kyjeva bez ohledu na postoj Spojených států, lze hodnotit jako výkřiky tonoucího bez naděje na spásu. Donutit Američany, aby vzali v úvahu evropské zájmy, tj. aby nadále hráli první housle v zásobování Ukrajiny zbraněmi a penězi, je s prezidentem Trumpem, ale i bez něho, prakticky nemožné ze známých objektivních důvodů, které nebudu opakovat.

Skutečností je a zůstane až do posledního dne EU a NATO v současné podobě, že protiruská koalice nefunguje a nehraje podle bruselských not. Musí se dokonce zakrývat prostěradlem v době poloprázdných zásobníků plynu a plazit se směrem ke kapitulaci miláčka, Ukrajiny. Nebo se připravit na pokračování války na vlastní náklady, což nebude legrace, až přivezou domů první rakve ochotných, kteří odjeli bojovat za demokracii na Ukrajině a v Evropě. Ne však v USA, kde mezinárodní vztahy vzal pod kontrolu obchod, peníze a síla.

Otázkou je, zda tzv. sjednocená Evropa jako celek, nebo blok války chtíčů, který se od ní odtrhává, bude pokračovat v boji bez strýčka Sama za zády, a pokud ano, jak dlouho a jak vážnou hrozbu války chtíči představují nejenom pro demokracii, ale i pro vlastní existenci. Připomínám, že všechny předchozí pokusy Evropanů rozšířit svou účast v konfliktu skončily nulovým výsledkem, aniž by skutečně začaly: Evropané neriskovali ani vyslání expedičních sil, ani sestřelení ruských raket nad Ukrajinou ze svého vzdušného prostoru.

Na druhé straně intenzita rétoriky neustále roste a již dosáhla hranice, po které by bylo politicky sebevražedné ustoupit. Zahnaná sama sebou EU do kouta se octla v trojité pasti: prezidenta Trumpa, probouzejících se ožebračených a vystrašených občanů EU a své vlastní pasti upletené z narcismu, ignorování a iluzí.

Poslední napsané platí i pro nahrazení služebné údržbářem na moři a týmem na záchranu světa před Ruskem, který se kupodivu mnohých může ukázat jako nebezpečnější než ten předchozí. Téměř všichni údržbáři na vodě, s výjimkou Čechů, jsou geograficky umístěni dostatečně dobře na to, aby znatelně ohrozili a narušili ruské námořní komunikace. Co mám na mysli?

Hry Baltů již probíhají. Nová operace Baltic Sentry mission se vyvíjí nestabilně a kontrolní vlákna vedou do Londýna. Ten chce převzít ambiciózní narcistický francouzský prezident. Plánuje převzít od Britů iniciativu ke kontrole Baltského moře a Lamanšského průlivu a také zorganizovat podobnou operaci na jihu, v Černém a ve Středozemním moři. Kanada a Norsko mohou monitorovat brány Severní mořské cesty. Tato geografie dokonale zapadá do nového rozšíření protiruských sankcí schválených 19. února, včetně sankcí proti 73 plavidlům z údajné flotily stínových tankerů Ruska.

Obecně platí, že zmíněná námořní fronta se stane tou hlavní, na které budou Evropané opuštění strýčkem Samem demonstrovat svou nezávislost a životaschopnost. Jedinou otázkou je, jak bude námořní fronta vytrvalá. V nejpravděpodobnějším scénáři a tím pro Evropu nejlepším bude, když se evropští válečníci buď nedohodnou, nebo se omezí na krátkou demonstraci záměrů a síly. Proč? Protože i přes všechna kognitivní omezení elit jim brzo dojde, že manévry lodí jsou ještě obtížnější a dražší než pozemní operace. V nejhorším případě budou baltští tygři nakopnuti k provokacím proti ruské lodní dopravě v Baltském moři, nebo v Kaliningradu, aby si na nich pochutnal ruský medvěd a NATO nemuselo zasahovat podle článku 1 a 5 dohody.

Výdaje na zbrojení

Debaty o zbrojení, politicky korektně, výdaje na obranu (proti Rusku), do které se zapojil i český premiér nebudu obohacovat vlastním názorem, který z profesionálních důvodů několika bezpečnostních služeb nikoho nezajímá.

To, že válka na Ukrajinském území, zvaná speciální vojenská operace jako část antropologické války, s částečnou mobilizací a rozsáhlou kampaní a najímáním vojáků do ozbrojených sil RF vedla k prudkému nárůstu vojenských výdajů, je nepopiratelný fakt. Pro srovnání, v roce 2021 Ministerstvo financí Ruska utratilo 3,57 bilionu rublů na položku federálního rozpočtu národní obrana. V roce 2023 bylo na tyto účely již vyčleněno 6,4 bilionu rublů a na rok 2024 bylo plánováno více než 10,77 bilionu rublů. Jinými slovy a krátce: nárůst o 68 % výdajů o rok dříve.

Připomínám, že Mezinárodní institut pro strategická studia se sídlem v Londýně odhaduje, že Rusko loni utratilo za armádu 145,9 miliard dolarů při tehdejším směnném kurzu rublu k USA.

Pro současný rok 2025 bylo na národní obranu vyčleněno 13,49 bilionu rublů z celkových rozpočtových výdajů odhadovaných na 41,47 bilionu rublů. To je samozřejmě hodně, protože zvýšení výdajů jde to na úkor položek, které zajišťují sociální mír, normální život a rozvoj země. Skutečností je, že tento trend nemůže pokračovat donekonečna. Jedinou dvojdílnou otázkou je, jak tento závod o vojenské výdaje zastavit a s jakým výsledkem.

Než se nabídne jedna z odpovědí připomínám, že v roce 2024, činil podíl ukrajinských vojenských výdajů téměř 22 % HDP země, konkrétně 1,69 bilionu hřiven, což odpovídalo částce asi 47 miliard dolarů. Zároveň lze z veřejně dostupných zdrojů a křížovou kontrolou dat zjistit, že pro vojenské účely byly peníze odebrány z rozpočtu země, byly vybrány přímo v zemi, a západní finanční pomoc byla použita na zajištění všech ostatních výdajů kyjevského režimu a na korupci. Otázka: byla to pomoc, úvěr nebo investice s očekávaným ziskem?

V roce 2024, činil vojenský rozpočet NATO cca 2,03 miliardy eur. Jedná se nárůst o 12 % ve srovnání s rokem 2023. Alianční obranný investiční program, který zahrnuje výdaje na výstavbu velitelských a kontrolních zařízení, která jsou v rozvaze organizace, spíše než v rozvaze jednotlivých členských zemí, vzrostl o 30 % na 1,3 miliardy eur.

Na tomto místě je potřeba uvědomit si, že se jedná o společný fond NATO a mírotvůrce prezident Trump jej chce dále zvýšit zvýšením příspěvků amerických spojenců na 5% HDP každého z nich. Připomínám, že Spojené státy, jsou světovým lídrem, pokud jde o vojenské výdaje.

Výdaje spojenců Česka

Podle britských novin The Sun se Londýn rozhodl dále zvýšit své vojenské výdaje. Nabízím krátký výtah z článku: Sir Keir Starmer dnes vytýčí cestu ke zvýšení výdajů na obranu na 2,5 % HDP. V prohlášení Dolní sněmovny premiér slíbí okamžité zvýšení vojenského financování.

V roce 2023 Paříž přijala 6letý vojenský rozpočet ve výši 413 miliard eur, přičemž jeho růst činil 40 % předchozí úrovně. Francouzi vyčlení 5 miliard na zpravodajství a kontrarozvědku, 13 miliard na zahraniční iniciativy, 5 miliard na drony, včetně bezpilotních systémů a dálkově ovládané munice, a také na vývoj bezpilotního letounu Eurodrone pro střední výšky s dlouhým doletem a 5 miliard na systémy protivzdušné obrany.

Zdrženlivější Německo v loňském roce zvýšilo úroveň výdajů na obranu na 2 % HDP, což činilo 52 miliard eur: Návrh rozpočtu zdůrazňuje význam bezpečnosti a obrany. Německo poprvé dosáhne 2% cíle NATO, což je důležitý milník přechodného okamžiku.

Na tomto místě doporučuji čtenářům a zainteresovaným v hodnocení trendů zamyslet se nad výsledky voleb v Německu, konání EK a nad slovy milník přechodného okamžiku.

Polsko v pozici starší sestry Ukrajiny utratilo v roce 2024 na vojenské výdaje 118,14 miliardy zlotých, tedy 29,5 miliardy dolarů, což se rovnalo 3,1 % HDP. Pro aktuální rok 2025 Varšava přislíbila 4,7 %, konkrétně 190 miliard zlotých, tedy 50 miliard dolarů. A to nepočítám sousední Finsko, Švédsko, Norsko, pobaltské státy, Českou republiku, Rumunsko a další evropské země, které podporují Ukrajinu ve válce s Ruskem.

Touha Kremlu vyjednávat přímo s Washingtonem

Z napsaného vyplývá předem zmíněná touha a současně i iniciativa oznámená prezidentem Putinem snížit bilaterální vojenské výdaje Spojených států a Ruské federace případně i Číny o neuvěřitelných 50%: Ale mohli bychom se dohodnout se Spojenými státy, nejsme proti. Myslím, že ta myšlenka je dobrá: Spojené státy by snížily o 50 procent a my bychom snížili o 50 procent a Čínská lidová republika by se pak připojila, kdyby chtěla. Věříme, že návrh je dobrý a jsme připraveni na diskusi o této záležitosti.

Jak rozumět iniciativě, aniž by Rusko dosáhlo rozhodujícího vítězství nad kyjevským režimem, jak vyjednávat se Spojenými státy, které nebudou přímo bojovat s Ruskem, jak by konali ukrajinští nacisté a jejich evropští komplicové po dobrovolném odzbrojení Ruska a jejich současném zvýšení vojenských výdajů, prý na obranu, ne na vyzbrojení?

Pro autora článku platí stará pravda: Armáda by se měla soustředit na obranu vlasti, a ne na porážku fantomů v tankovém biatlonu. Platí také, že kdo nechce živit vlastní armádu, bude živit armádu někoho jiného. Osobně nevěřím v žádnou mírovou smlouvu, dokud jedna ze stran neutrpí nebo se nepřiblíží totální porážce a kapitulaci. Rusové nezapomenou minské smlouvy 1-2, americkou podporu a prioritu v obsahu mezinárodních vztahů: obchod, peníze а síla bez morálky a soucitu. Krátce MAGA. Zástupcům MEGA se v duelu s MAGA nebude dařit. Proč?

Mimo jiné proto, že prezident Trump je podnikatel a ví, že spolupráce se stabilním a spolehlivým partnerem jako bylo doposud Rusko je výhodnější než vystavování Američanů rizikům na Ukrajině. Trump ví, že je výhodnější přátelit se se zemí, která je schopna vyděsit jadernými zbraněmi než podporovat klauna, který si z této země dělá legraci a žije v iluzích.

Čísla 50 % pro Ruskou federaci a Spojené státy zní podivně. 50 % je pro USA například 350 miliard dolarů, ruských 50 % je cca 50 miliard dolarů, přičemž v obou případech nejsou důležitá čísla, ale jejich podstata.

Obecně platí, že 50 % v USA se zdaleka nevyrovná 50 % v Rusku a hloupost a strach elit EK a většiny členských států EU ze samoty a bez deštníku USA povedou k nezodpovědnému zadlužení a vyzbrojování. Proto jsem přesvědčen, že k míru na dobu neurčitou dojde až po podepsání první části rámcové dohody USA – Ukrajina týkající se materializace nerostných surovin Ukrajiny a po kapitulaci Ukrajiny. Že by došlo ke spolupráci amerických a ruských zlatokopů pod kontrolou FSB a dalších bezpečnostních složek, dnes si s ohledem na situaci v Rusku a nehledě na iniciativy prezidenta Putina nedovedu představit.

Ekonomická a bezpečnostní podpora Ukrajiny

Ministerstvo zahraničí Spojených států sestavuje seznam výjimek, které by Kyjevu umožnily získat ekonomickou a bezpečnostní podporu. Podle účastníků rozhovoru jdou nad rámec opatření, která ministr zahraničí Rubio již schválil: jedná se o životně důležité programy, zejména odminování a boj proti šíření drog. Nevylučuji, že návrhy ministerstva se týkají také podpory demokratických institucí a občanské společnosti na Ukrajině, ale ne programů spojených s rozmanitostí, rovností a inkluzí. Zda se vypracovávají výjimky pro přidělování finančních prostředků na vojenské potřeby Ukrajiny a dalších států, nevím a nepotřebuji vědět.

Z předem napsaného vyplývá, že v administrativě prezidenta Trumpa panují vnitřní neshody ohledně toho, jakou politiku vůči Kyjevu sledovat. Podle úředníka ministerstva zahraničí tento proces obchází oddělení zahraniční pomoci ministerstva, které vede Pete Maroko, Trumpův spojenec. Ten byl nápomocen při uzavření USAID. Uvidíme, co přinese zveřejnění první dohody o využití tzv. vzácných zemin Ukrajiny. Dnes víme, že globální poptávka (vyjádřená jako oxidy REE) se zvýšila více než dvojnásobně ze zhruba 130 tisíc tun v roce 2010 na 350 tisíc tun v roce 2023. A Známe odpověď prezidenta na otázku, co Ukrajina dostane na oplátku: Právo pokračovat v boji. Jsou velmi odvážní… bez Spojených států a jejich peněz a vojenského vybavení by tato válka skončila velmi rychle.

Telegraph s odvoláním na zdroje v britské vládě uvedl, že vůdci Velké Británie a Francie tajně jednají o společném vyslání mírových sil na Ukrajinu po skončení konfliktu. Zdroje poznamenaly, že britský premiér Starmer zatím není této iniciativě plně nakloněn, zatímco francouzský prezident Macron nadále prosazuje myšlenku vyslání armády na Ukrajinu. O vyslání armády dříve diskutoval se Zelenským a polským premiérem Tuskem.

Francouzské a britské ozbrojené síly na Ukrajině by mohly být rozmístěny v blízkosti měst a přístavů, píše týdeník Economist: Jednotky nebudou nasazeny na frontě na východě země, ale v ukrajinských městech, přístavech, jaderných elektrárnách a dalších důležitých infrastrukturních zařízeních na Ukrajině, uvádí se v článku. Kreml uvedl, že rozmístění mírových sil je možné pouze se souhlasem stran konkrétního konfliktu. Ministerstvo zahraničí RF označilo plány Západu na vyslání kontingentu na Ukrajinu za provokativní a naznačující záměr západních zemí vstoupit ještě hlouběji do konfrontace s Moskvou. Osobně jsem přesvědčen, že po kapitulaci Ukrajiny nová situace si vynutí nové návrhy ekonomické a bezpečnostní podpory zbytku toho, co se dnes ještě nazývá Ukrajina.

Němci nemají rádi polovičatá řešení

Uvedené tvrzení lze nazvat německou důkladností nebo pedantstvím. V politice lze obojí pravidelně pozorovat při koaličních vyjednáváních. Koaliční partneři se stahují za zavřené dveře na několik týdnů, někdy i měsíců. Tam diskutují o svých politických cílech pro nadcházející volební období. Na konci těchto jednání je obvykle uzavřena komplexní smlouva.

Smlouva reguluje vše, od zákona o asistenčních psech až po podporu hudebních akcí. 144 stránková smlouva nyní odcházející německé vlády je toho důkazem.

Jak by tomu nebylo, Německo si po posledních parlamentních volbách nemůže dovolit takový luxus. Na to je situace příliš vážná. Doba detailních koaličních smluv skončila. Co lze očekávat?

Prezident Trump bude i nadále odhalovat selhání Německa v obranné politice. Budoucí vláda na to musí rozhodně reagovat. Čelí přeskupení zahraniční a bezpečnostní politiky. Kancléř Friedrich Merz, dlouholetý politik, rival bývalé kancléřky Merkelové, milionář, advokát, manažer, představitel konzervativního křídla CDU, pilot a majitel soukromého tryskáčea bývalý předseda dozorčí rady německé pobočky největšího světového finančního fondu (správce soukromých majetků), americké společnosti BlackRock, to nebude mít lehké. Proč?

1) Volby dokázaly, že AfD těží především z neschopnosti demokratických stran nabídnout přesvědčivá řešení klíčových problémů – ať už jde o ekonomickou nerovnost mezi západem a východem země, nebo sociální nejistotu. Nejde jen o reálné problémy, ale i o ty, které AfD účinně vytváří pomocí propagandy a agitace. AfD totiž dokáže manipulovat s veřejnou debatou a odvádět pozornost od jiných témat směrem k otázkám migrace a bezpečnosti. Vyloučení AfD z jednání o účasti ve vládě není rovno jenom ignorování, ale iluzi, narcisty Merze.

2) Toto varování platí i pro SPD, se kterou začal jednat o sestavení vlády. Nedaleko vládnoucí evropští sousedé čekají na odpovědi z Berlína: Bude se Německo podílet na případných mírových silách na Ukrajině? Jakou roli chce Německo hrát v evropské obraně? A jak rychle to může jít?

3) Kromě toho byly podrobné koaliční smlouvy vždy odsouzeny k neúspěchu. Rozpadlá koalice je toho příkladem. Tvrdošíjně se držela svých více než stostránkových byrokratických pravidel, místo aby reflektovala a formulovala vlastní vizi o Německu po volbách v USA.

Je proto vítané, že vítězové nedělních voleb jsou odhodláni jednat rychle. Nová vláda má být ustanovena do Velikonoc. Dnes, ve středu chce být předsedou parlamentní skupiny zvolen také předseda SPD Lars Klingbeil. Byl by tak hlavním vyjednavačem při jednáních s CDU/CSU. Nebude mít čas a za zády bude mu bude zkušenost napovídat, že Němci nemají rádi polovičatá řešení a skutečnosti. Například, že v Durynsku se výrazně dařilo i postkomunistické Levici, která tam má tradici: Téměř 14 let zemskou vládu vedl její politik Bodo Ramelow. Že v neděli získala Levice v Durynsku téměř 16 procent, v Sasku bezmála 13 procent a celostátně osm, což je oproti roku 2021 výrazné posílení.

Úspěch Levice spočívá v jejím očištění se od vnitřních sporů po odchodu radikálnějšího křídla vedeného Sahrou Wagenknechtovou. V kampani partaj kladla důraz na sociální nerovnosti, dostupné bydlení a vyšší zdanění bohatých. Popularitu si i díky poměrně tvrdým postojům vůči AfD získala hlavní tvář strany Heidi Reichinshoferová. Na sociálních sítích, zejména na TikToku, měla obrovský dosah, což pomohlo mobilizovat mladé voliče. Není místo na hodnocení účasti mladých Němců a jejich prokázanou levicovou orientaci v ex-NDR.

Trump a média

Trumpa média od začátku odepisovala. Tvrdila, že je podvodník, dezinformátor, nepřítel demokracie. Obvinila ho z útoku na Kapitol, hnala ho k soudu, nařkla ho z finančních machinací. Jeho příznivce zavírali do vězení, včetně jeho poradce Steva Bannona. Trump byl neustále šikanován, několikrát na něj zaútočili a odsoudili ho k astronomickým pokutám. Jenže lidé viděli něco jiného: Trump byl odvážný, postavil se covidovému šílenství, odmítl podporovat nesmyslnou válku na Ukrajině a je na straně obyčejných, naivních a o dění ve světě všeobecně neinformovaných Američanů. A právě oni se začali organizovat pod značkou MAGA. Na mítincích zjistili, že jich je mnohem víc, než se jim média snažila namluvit.

Navzdory lživým průzkumům a nenávistným kampaním prorežimních médií lidé ukázali, že Trumpa podporují. Proč? Protože je doposud nezradil. Protože lidé, občané-diváci nemají dost času na zprocesování všech událostí. Smršť exekutivních příkazů a dalších zásadních kroků zasahujících cílené rány hlavním baštám deep state (Pařížská dohoda o klimatu, WHO, wokismus, genderismus, deportace ilegálů, plánované rušení vojenských základen v Evropě apod.) nemůže kriticky uvažující ponechat v přesvědčení, že se jedná o procesy běžné při výměně administrativ prezidenta.

Zveřejnění obrovského rozsahu a výše korupce odhalené auditem USAID dokazuje, že se nemohlo opírat o data získaná za pár týdnů ve slabě digitalizovaném vládním sektoru USA, ale muselo být připravováno již v Bidenově období. To narcistické evropské elity ignorovali pokrytectvím, poslušností a idealizací bez reflexe představitelných negativních následků.

Bublina se zvětšovala. Přidávali se lidé z různých komunit, připojili se i Tucker Carlson, Robert Kennedy Jr., Elon Musk, Joe Rogan a Alex Jones. Všichni podporovali Trumpa, protože sliboval změnu systému, který se nachází na pokraji krachu a každý se selským rozumem a očima i s brýlemi to vidí.  Obyčejní lidé v USA ukázali, že volby nejsou jen nástrojem k legitimizaci menšího zla. Dokázali, že volby jsou šance říct Dost zkorumpovanému deep state.

Chci věřit, že i atomizovaní, ignorující realitu a idealizující čeští voliči, především ti mladí budou ochotni říct v blížících se volbách českému zkorumpovanému systému konec! Stačilo! Souhlasu netřeba.

 Jan Campbell