Trendy naznačují, že Fialova koaliční vláda se v předvolebním boji může jen stěží vyrovnat opozici. Dlouhodobé průzkumy veřejného mínění jsou této realitě důkazem. Aby politicky přežila, musí si tedy vykolíkovat jiné politické hřiště, na němž se odehraje souboj o hlasy voličů. V polovině roku 2024 to v jakémsi rozhovoru zcela otevřeně premiér Fiala také řekl: „Příští volby nebudou klasickým soubojem mezi levicí a pravicí, bude to souboj o charakter státu“.

A tak už týdny míjíme na silnicích a dálnicích billboardy s „osudovými“ vzkazy hlásajícími, že „nadchází čas rozhodnutí“, ve kterém nepůjde o výši daní, o míru přerozdělování, o funkčnost sociálního a zdravotního systému, o kvalitu školství, ale o to, zda patříme na „Západ, nebo na Východ“, či o to, zda si zvolíme „Chaos, nebo prosperitu“. Dnes to Petr Fiala ještě „vylepšil“. Volební souboj bude podle něho o tom, kdo kde stojíme. A o tom, kdo stojí na té „správné“ straně, o tom nebude rozhodovat nikdo jiný, než samozvaní političtí „svatí“: Fiala, Výborný a Pekarová-Adamová.

Je samozřejmě pravda, že politické strany, hnutí i koalice mají právo zvolit si do předvolebního boje téměř jakékoli heslo (a že jsme už leccos zažili), ale v polistopadových předvolebních soubojích je fialovská kádrovací kampaň dělící lidi na „správné“ a „špatné“ vskutku něčím novým.

Kde bere Petr Fiala drzost osobovat si právo, že jen on a jeho politika je onou „správnou stranou“? Což už tihle lidé v sobě nemají kousek studu, který by jim bránil tolik se povyšovat nad ostatní? Vážně ti běžní lidé, kterým vládní inflační politika zničila část úspor, kteří si zoufají nad nehoráznými účty za elektřinu, plyn a teplo, kteří se cítí se svými starostmi vládní politikou opuštěni, o jejichž demonstracích nespokojenosti Fiala prohlásil, „že jej nezajímají“, stojí na „špatné straně“? Kritizují-li tito lidé vládní politiku za to, že je Fialovi blíž „Kyjev“ než „Praha“, válčení než mír, výdaje na zbrojení než výdaje na školství, mají být považováni za ty z „nesprávné strany“? Co si to Fiala a jeho parta dovolují?

Petr Fiala se evidentně rozhodnul před podzimními volbami neskládat účty za své vládnutí. Správně tuší, že by to pro jeho vládu nemuselo dopadnout dobře. Výsledky svého zcela nekompetentního vládnutí se proto rozhodnul překrýt baldachýnem „osudové volby“ a rozdělit naši společnost na „správné“ a „ostatní“. On je ten správný, ostatní jsou ti špatní. Jeho zcela nekritická a nerealistická proukrajinská a protiruská politika je ta „správná strana“, jiné názory jsou „špatné“. Člověk se tomuto rozdělení společnosti až zdráhá uvěřit.

Fakt, že si koalice Spolu v čele s Petrem Fialou tohle celé počínání může dovolit (a lze očekávat, že jejich drzost s blížícími se volbami poroste), je umožněn chaotickým, zjevně nekoncepčním ale zejména politicky mělkým jednáním opozice. Zkusme si sami upřímně položit otázku, zda považujeme hnutí ANO a jejího lídra Andreje Babiše za nadějnou alternativu, která by mohla být schopna napravit důsledky vládnutí Fialovy koalice. Zeptejme se sami sebe, zda v Andreji Babišovi vidíme ideově pevného a vybudovaného lídra, který nejen ví, co říká, nejen ví, proč to říká, ale také ví, že se nemá příliš často točit podle toho, odkud vítr fouká.

Jestli nás politická zkušenost s Andrejem Babišem něčemu naučila, pak faktu, že tento politik vlastně ani politikem není (ač je třeba mu přiznat, že z politiky už leccos pochytil). Ideově je nespolehlivě zakotvený, což mu sice nabízí prostor překvapivě měnit názory, ale právě ona „překvapivost“ zvyšuje míru nedůvěryhodnosti jeho rozhodování (a vládnutí). Na druhou stranu s nadějí přiznejme, že pokud by si Babiš počínal opatrněji ve vyhazování ohromných sum na zbrojení a pokud by jeho vláda znamenala i jisté ochlazení dnešní Fialovy vyhrocené prokyjevské politiky, byl by to v naší zemi výrazný kvalitativní posun k lepšímu.  

Moc iluzí si nedělám. Zvítězí-li Babiš v podzimních volbách a bude-li této zemi vládnout, nebude to vládnutí vybudované na pevném neměnném fundamentu, bude to s největší pravděpodobností zase jen babišovské „proplouvání“. Snad méně proukrajinsky fanatické (což by bylo dobře), snad racionálnější v některých postojích vůči Bruselu (což by bylo nutné), ne však asi promyšlená, důsledná a odvážná politická alternativa pro tuto zemi.

Petr Fiala hraje s českými voliči prostřednictvím sloganu “Je čas stát na správné straně“ mimořádně nefér hru. Ale nepřesvědčivost a vlastně i nedostatek politické odvahy jeho opozice mu to usnadňují.