Ať už ruka, která vypustila tu raketu mířící na dopravní letadlo plné turistů, patřila Rusovi, nebo Ukrajinci, a já – když uvážím vybavenost tzv. separatistů, jsem nakloněn věřit spíše ukrajinské vině, tak jako tak za smrtí těchto nevinných v principu mohou nažehlení tesiloví gentlemani a nafintěné funkcionářky z Bruselu. To oni, vedeni železnou rukou Angely Merkelové, hnali Ukrajince na lopatu podpisu přístupových dohod. Nutili k tomu presidenta Janukovyče tak intenzivně, až tento odmítl.

Mimochodem, u zrodu moderního ukrajinského státu na troskách SSSR společnou rukou Gorbačova a Reagana resp. Bushe staršího byla jasná dohoda o tom, že geopolitické a vojenské hranice západních paktů se nebudou stěhovat k řece Don a ke Krymu. Ukrajina měla být a také dlouho byla nárazníkovým pásmem, které bylo bráno vážně, dokud světu vládli odpovědní politikové. Jak ale na koně naskočili ti, kteří dřív, než cokoli vykonali, nechali se ověnčit Nobelovou cenou míru (postupně Obama i celá EU), byla po strategických dohodách veta a zbyla jen velikášská kolonialistická nenažranost made in Brusel a made in Washington. Tyto struktury  ve skutečnosti rozpoutaly občanskou válku na Ukrajině a tyto struktury by měly být pohnány před soud dějin. Pokud to ale ještě stihneme.

Ve světle této hrozby je velmi bizarní přetlačovaná na domácím koaličním hřišti, kde se socani a babišovci přetlačují, kterého váženého muže či ženu pošlou do Evropské komise. Jako by to něco znamenalo! Jako by ten muž či žena tam měl či měla pět let na starosti něco jiného než vlastní osobní konto! A ani pro „vysílací“ stranu to nic neznamená. Co měli socialisté z komisařství dvou předchozích – Špidly a Fülleho? Nic. Ani ten volební výsledek.

Takže suma sumárum, tento císař už není ani nahý, ten je svlečený z kůže jak ti nebožáci v odporné výstavě čínského miliardáře s názvem Bodies, kterou jsme měli tu smutnou čest spatřit též v Lucerně. Rvačka, kterou kolem jména eurokomisaře za ČR odstartovali koaliční partneři a kterou s nimi přičinlivě papouškují naši novináři, nestojí ani za psí štěk. Je to jen prázdná výplň času a prostoru, který by se mohl v médiích věnovat něčemu o dva řády smysluplnějšímu – třeba reklamě na žrádlo pro psy.

Petr Žantovský