Nyní se začínají opatření proti koronavirové epidemii mírně rozvolňovat, jsme svědky diskuzí, kdy a jaká sportoviště otevřít či jaké sportovní aktivity a v jakém pořadí uvolňovat. V průběhu velikonočního prodlouženého víkendu jste určitě i vy zaznamenali obrovský zájem lidí o sportovní činnost, cyklostezky byly naplněné cyklisty, bruslaři i běžci, hrály se tenisové či volejbalové „debly“, zaplnila se golfová hřiště atd. Touha lidí po možnosti sportování je veliká, což je dobrá zpráva. Znovu jsem se ujistil, že aktivní sportování je prospěšné pro fyzické i duševní zdraví sportujících a v dnešní době nemůžeme nezmínit, že dobrá fyzická i psychická kondice výrazně a přirozeně přispívají k odolnosti a imunitě. 

Při rozhodování o budoucí podpoře sportu vstoupí určitě do hry i kvalita a dostupnost sportovišť. Bude třeba rozhodnout, zda podporovat současné rozložení sportovišť, do jakých investovat, která rekonstruovat atd.  Měli by mít lidi větší možnost bezplatného přístupu na sportoviště, nebo by si měli za možnost sportování naopak víc platit, případně komu?

Co je víc žádoucí, aby lidi sportovali aktivně, nebo aby se na sport jen pasivně dívali? Má být sport více zábavou, nebo součástí zdravého života? Jak spolu souvisí, či zda je důležitější sportovní reprezentace státu nebo sportování dětí? Do jaké míry mají sport dětí podporovat rodiče? Je důležité podporovat všechna, nebo jen vybraná sportovní odvětví? Dotovat pouze úspěšné, nebo všechny sportovce? Jak definovat sportovní úspěch? Soustředit se více na kvantitu, nebo kvalitu sportování? Chce stát podporovat podnikatelské sportovně komerční aktivity?