Obdržené reakce čtenářů, za které tímto děkuji, indikují potřebu doplnit zmínku o federalismu. Rozlišují tři formy: a) USA, Brazílie. 2) Belgie, Švýcarsko. 3) Ruská federace, jako kombinace typů a) a b). Všechny charakterizuje podíl financí a faktické moci jednotek federace na celostátních příjmech. Jejich toky řídí federální centrum. EU se snaží o kombinovanou formu federalismu, možná i novou, nikde neprověřenou. Proto stojí za to sledovat osud návrhu na federalizaci Ukrajiny. Podle mého hodnocení k federalizaci Ukrajiny nedojde. Nedojde k ní ani v EU, nebudou-li občané zle podvedeni. Proč?

Na příkladu unitárního státu, jakým je ČR (kde se všechna zásadní rozhodnutí přijímají na centrální úrovni, a jsou paradoxně na hony vzdáleny liberalismu) lze odpovědět a přesvědčivě dokázat praktickou nemožnost udržet si již tak omezenou státní suverenitu. Proto se unitární státy chovají tak, jak se chovají, a vyhýbají se otázkám liberálního typu: Co se stane a co budeme dělat ve světě konkurujících si spojenců a nově vytvořených nepřátel, rozpadne-li se EU? Nebo, stane-li se EU ještě více závislá na USA, než je tomu dnes? Bude-li se studená válka mezi USA a ČLR odehrávat v EU, jak se to rýsuje na horizontu? Jak se bude česká kotlina chovat v situaci, kdy SRN zůstane v poníženém vztahu k USA na další desetiletí, a USA se nebudou ptát, zda mohou rozmístit atomové zbraně tam nebo někde jinde? Nejde jenom o atomové zbraně, ale o již započatou válku v kosmu. Ta již v tichu začala. A představuje nová a větší nebezpečí než bomby a terorismus. Proto nemůže uškodit zamyslet se například nad aktivní účastí dvou společností SRN v projektu USA tzv. čištění satelitů.

Starým ani mladým se totiž již nepodaří oživit umírající hospodářský a politický systém. To přesvědčivě dokázal poslední summit G7, spor s Brazílií ohledně pomoci s tušením požárů a brexit, abych jmenoval tři příklady. Proto stojí před mladou generací komplexní výzva: Uvědomit si, že základem abstraktní představy je nepředstavovat si nic konkrétního.  Nic víc, než to, s čím zrovna opravdu pracujete a s čím to – zcela všeobecně – souvisí. Přitom je jedno, že ještě před chvílí se jednalo o počet jablek a švestek a za chvíli se bude používat stejná rovnice pro něco úplně jiného. V tom je to kouzlo matematiky. Ta se má stát maturitním předmětem za deset let. Tedy v době, kdy generace, především západních sněhových vloček nebude schopna představit si východní část Planety a kdy z Evropy bude skanzen. V tomto živém muzeu přírody, architektury a lidí neznajících kulturu a hodnoty návštěvníků nebude možné nabídnout hodnocení, ani srovnání. Představitelé generace sněhových vloček již u moci (Hřibové, Kolářové & Co) a jim podobní (Minářové& Co) budou představovat západní příklad neřešeného paradoxu mládí a ničením památníků, přepisováním historie a agresivitou bez špetky trpělivosti, o strategické trpělivosti nemluvě, budou nadále dokazovat svoji hloupost, snižovat vstupní cenu a zájem o prohlídku skanzenu.

Sněhovými vločkami se označovali Afroameričané rození se světlými vlasy. V americkém Missouri let 1860 se požívalo označení sněhové vločky během kontroverzních diskuzí týkajících se zrušení otroctví. V 1986 byla zveřejněna analýza vlivu individualizace americké společnosti s ohledem na role a charakter pohlaví v kontextu snížené (hypo) maskulinity. Ta se odchyluje od všech tradičních rolových očekávání a tvoří spolu s častou brutální hyper-maskulinitou komplexní a aktuální výzvu a krizi identifikačních modelů. Snowflake generation (generace sněhových vloček) se stal termínem roku 2016 ve FT a Collins English Dictionary. Harvey Weinstein umožnil s pomocí Me Too vznik Weinsteinova efektu. Jaký efekt zanechá nebožtík Jeffry Epstein se svou nekonečnou řadou sněhových vloček v posteli a Bůh ví kde, dozvíme se s časem. Mezitím doporučuji něco ke čtení.

Akceptování, přebírání a upřednostňování doktrín teoretické identity před všeobecně prověřenou pravdou a estetikou, by nemělo být finančně a jinak podporováno žádnou vládou. Chci věřit, že premiér, nový ministr kultury ČR a vláda jako celek najdou čas se i nad tímto problémem alespoň zamyslet. Vím, že nebudou moci konat. Metafora sněhové vločky, která má pejorativní význam, se vztahuje především na pseudo a formálně akademicky vzdělanou část mileniánů, dětí a vnuků současných vůdců, neschopných kontrolovat ani emocionální bezpečnost. Zvýšenou zranitelnost, neochotu akceptovat historii a názory druhých, psychickou fragilitu a další rizika předvádějí v médiích již zmínění Minářové, Hřibové, Kolářové a další, to vše za podpory pokrytců, lhářů a slouhů umírajícího systému.

Proto se nabízí, aby všichni kandidáti na přístup k politické moci museli přesvědčit nezkorumpovanou komisi profesionálů, že plně pochopili například rozdíl mezi přírodními vědami a matematikou. Matematika totiž zkoumá nejenom konkrétní část světa, ale hlavně tu mnohem větší a rozsáhlejší část světa, tu abstraktní. Z toho vyplývá, že s konkrétní představou politik příliš nepochodí při hledání a hodnocení středně a dlouhodobých řešení (taktických a strategických) současných problémů a výzev, vypracovaných specialisty. V představitelné budoucnosti to bude logika, která bude nutit všechny nás s pomocí abstrakce pochopit konkrétní svět. Ten dnes charakterizuje deficit důvěry, mnohdy i absolutní nedůvěra, lineární, neregulovaný technický a technologický rozvoj a nepřirozená konkurence.

Je do nebe volající, aby v den vzpomínky začátku nejhorší války v moderní historii (1.9) se nikdo ze západních politiků veřejně nezmínil o skutečnostech, jakými jsou například:

1) V Polsku bylo zabito více než 3 milióny Židů. Kolik Poláků se zúčastnilo zabíjení? 2) Polsko obdrželo od SSSR 75% území Pruska. 3) Byl to SSSR, kdo postavil na nohy polský průmysl po ukončení druhé světové války. 4) Jaké bylo hodnocení Polska a Poláků demokratem Churchillem ke konci války? Nebudu pokračovat. Dovoluji si pouze připomenout, že historii je nutné znát, vzpomínat a používat jako referenci.

Například Ukrajina, která v mnohém ovlivní dění i v české kotlině v představitelné budoucnosti, mluví sama za sebe. 1) Opoziční blok v nové Radě a celkovým počtem 424 poslanců předložil v první den zasedání cca 150 návrhu týkajících se sociální a humanitární politiky. 2) Vládní blok prezidenta předložil cca 40 návrhů. Prakticky všechny se týkají bezpečnosti: své osobní a podporovatelů. 3) Nikdo z Rady nepodal návrh na ukončení války a na východě Ukrajiny. 4) 16 z 19 členů vlády pracovalo ve vládě a strukturách bývalého prezidenta Porošenko. Jejich profil vzdělaní, politická orientace, profesionální a životni zkušenosti nedovolují být optimistou. Za to lze předpokládat, že všechna strategická a velká část taktických rozhodnuti týkajících se osudu Ukrajiny budou formulována a přijata v zámoří, a účet bude představen Bruselu. 5) Vládní politika bude asociální, vedena lhostejností k problémům občanů a voličů s cílem odstranit zbytek sociálních služeb státu a rozprodat plodnou půdu a zbytek průmyslu Ukrajiny. 6) Uvedené konání umožňuje paradox voleb. Ten mimo jiné dokazuje, že prezident těšící se cca 70 % podpoře voličů a nevědoucí, zda-li se dožije nového roku, nechává odsouhlasit zákon o prodeji plodné půdy cizincům, nehledě na skutečnost, že více než 65% obyvatel Ukrajiny s prodejem nesouhlasí, cca 15% souhlasí a zbytek občanů to vzdal. Ztratil i tu poslední naději.

Polské blábolení o vině Ruska za neplacení válečných reparací (1.9), nabídka Ukrajině přátelské pomoci formou dodávek (prý amerického a zcela jistě i ruského) plynu, včetně odůvodňování jedno-vektorové zahraniční politiky, představuje téměř ideální pozvánku pro příchod osudu zcela jiné kvality, než Poláci očekávají. Osud Polska 1939 se bude Polákům jevit při srovnání s tím, co je čeká, nestane-li se zázrak, jako procházka růžovou zahradou. Nabízejí se otázky. Například: O čem je vlastně V4 a jakou roli v ní má přidělenou česká kotlina? Co ví vláda ČR o Just act 447? Co vědí mladí europeisté, historici a politologové o plánu Judenpolonie 1916, nebo dokonce o Naumanově plánu z roku 1915, který podle mne nabývá nových kontur? Do třetice několik slov k německému politikovi, neúspěšnému kandidátu na funkci prezidenta EK, jinak úspěšnému panu Manfred Weberovi.

V bavorských státních volbách v roce 2003 se stal Weber nejmladším poslancem, bylo mu 29 let. V současné době je nejmladším předsedou skupiny Evropská lidová strana (EPP) v její historii. Doporučuji se individuálně seznámit s jeho politickou aktivitou a názory. Z časových důvodů se omezuji na jeho názor ve spojení s projektem Nord Stream-2a polskými médii, například Polska Times: Ein politisches und kein wirtschaftliches Projekt – politický a žádný hospodářský projekt. To si dovoluje hlásat občan státu, který má prioritní zájem na stavbě projektu a dodávkách plynu z RF. V Evropě dnes totiž neexistuje žádná reálná alternativa dodávek, nutných pro vývoj a udržení hospodářství alespoň na současné úrovni. Zmiňuji se o panu Weberovi, protože měl podporu kancléřky a současně svoji vyhrůžkou, že v případě zvolení prezidentem EK Nord Stream 2 zastaví, kancléřku zradil.

Zrada, politická korektnost a moc jako anděl, umožňují politikům uvedených v příspěvku pracovat pokrytecky dnem a nocí jako čerti, aby mohli konat v ráji moci. Ti, kdo to nepochopí, mohou očekávat podobný osud, jako profesor antropologie Evergreen State College (Washington), Bret Weinstone, demokrat, který po odmítnutí návrhu studentů – uspořádat Den bez bílých přednášejících – ztratil práci. Zajímavé je i nedovolení vstupu a přednášky ex- ředitele CIA, David Petraeus, na New York University, jehož referát také neodpovídal požadavkům studentů. Proto není divu, že britský spisovatel a pedagog, Tom Bennett napsal o mladých studentech v The Telegraph v 2016 a s čím já plně souhlasím na základě zkušenosti: Když přijdou na univerzitu, již mají strach, protože se vše odlišuje od jejich představ. Proto hledají v posluchárnách ochranu a bezpečí, ne však tvořeni a znalosti. V praxi to vypadá tak, že se všemi silami snaží dělat dojem, že jejich mnoho, že je to většina – sněhových vloček, která nepotřebuje poslouchat sporné nebo jim nepříjemné názory a myšlenky. Komu není rady, tomu není pomoci. Souhlasu netřeba.